Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 29. srpna 2017

Moje knížka je na světě ...



Je tu pro vás



(dotazy emailem :  info@knihamama.com)



Vše, co se odehrávalo kolem Moji knížky, přicházelo na svět velmi rychle a bez problému. Až do takové míry, že to vidím jako jedno velké znamení.
Znamení, že Povídáčkova věta:

„ Zázrak přijde, když otevřeš srdce… TEĎ “


bude naplněna




Třeba jen namátko, jako příklad.  Na kód ISBN , kdy jsem čekala u předchozí knihy Velká máma 3 týdny. Tento kód ISBN byl  Moji knížce přidělen za neuvěřitelných 24 hodin.

Povídáček prostě otevírá srdce

 



A co se týká křtu Moji knížky?

I ten na sebe nenechal dlouho čekat.

 



Přichází na svět takovou rychlostí, že se nestíhám ani divit.

Ženy v mém věku mají své dvorní kadeřnice, manikérky, švadleny.
Já mám svého dvorního kmotra, který pokřtí další moji knihu.

Moji knížku


Zpěvák a úžasný člověk Laďa Kerndl  pokřtí tuto knihu

dne 8.září 2017 v 10.00 hod.

Při slavnostním otevření radiokavárny Českého rozhlasu v Hradci Králové.
Tímto vás na tento kouzelný den
srdečně zvu 

Věrka





čtvrtek 24. srpna 2017

Kvítí z Nebe ...



Některé kvítí prostě voní jinak. Voní láskou.




Moc ráda fotím a nejraději momentky. I ty voní jinak. Přirozeností.




Takových pár fotek jsem pořídila, když jsem pozorovala svoji lásku, jen tak ležet v lučním kvítí. Tiše a nepozorovaně jsem hledáčkem fotoaparátu sledovala čistou krásu. Jak mi Peťan trhá kvítí v Nebi …




Opět se mi potvrdilo, že ty nejobyčejnější okamžiky bývají nejsilnějšími.
Pár vám jich přináším v podobě kvítí z Nebe…




To jsou ty chvíle, které jsou kořením života.

I když nás někdy osud zkouší, dává nám těžké chvíle … bere sílu a posílá do cesty nejednu náročnou zkoušku, pak stačí malá kytička lučních květů…

Ta chvíle převáží všechno to těžké a náročné.



O takových chvílích ráda píši a takové chvíle ráda fotím.
Další, doufám, že milou, příjemnou a neopakovatelnou chvíli vám nabízím v podobě osobního setkání.  

Dne 1.9.2017 v 18.00 hod.  v krajské knihovně v Havlíčkově Brodě. Více zde v pozvánce.







Těším se na setkání




Věrka s rodinou



pondělí 21. srpna 2017

Titulní strana - Moje knížka



Je mi ctí, vám dnes v tomto prostoru, představit titulní stranu pohádkové knihy
Moje knížka




Kniha vznikala téměř rok.
Psala jsem ji v momentech, kdy ke mně přilétla múza.
 Úžasná výtvarnice Pavla tvořila dle mých představ pohádkové postavy. Mezi postavami jsou i dvě dřevěné postavičky, které na mé přání zhotovil řezbář, kterého jsem poznala již při putování s Máminým kalendářem.




Na fotografiích, které knihu provází, budou i reálná zvířátka.
Hlavní postava skřítek Povídáček ze země Srdce je zachycen na fotografiích na podzim, v zimě, na jaře i v létě. Z tohoto důvodu jsem na psaní knihy nechtěla pospíchat, aby v knize bylo na fotkách zachyceno čtvero ročních dob.


Na knize spolupracovalo více lidí, které doslova tvořili team dobrých duší.
Ze srdce jim všem děkuji.




Jak vznikl nápad napsat pohádkovou knihu?

Když spatřila světlo světa kniha Velká máma, cítila jsem, že bych ráda napsala další knihu milou, laskavou, něžnou i poučnou. Hodně jsem se dívala kolem sebe a hledala inspiraci. Přilétaly múzy, psala jsem si poznámky…ale pořád to nebylo ono. Až jednoho dne, kdy jsem sledovala, jak si hraje naše dcerka Carolinka s naším vnoučkem Jeníkem, ucítila jsem, o čem další kniha bude.

Bude to kniha pro děti.




Viděla jsem, jak malý Jeník bravurně zvládá práci s tabletem (tenkrát ve 3 letech) a na druhé straně komunikace vázla.
Děti dnešní doby mají rády virtuální hry. A já si uvědomila, jak se vzdalují těm reálným.

Moje knížka je možná i jistým návodem …

Je také zastavením a pohlazením.




V knize se snoubí svět pohádek a zázraků se světem reálným. Přímo hovořím se čtenářem, který mi odpovídá …Kniha se prolíná z minulosti do dnešní doby.

Obě korektorky mě potěšily slovy chvály.

Můj taťka četl pár kapitol a sám mi sdělil, že to je víc než pohádka.
„To Ti je radost číst a vnímat. Po těchto řádcích se mi i lépe spí…“

Moje velmi dobrá kamarádka pronesla větu, která mě přímo přikovala k zemi:
„Mám pocit, že na svět přichází novodobý Malý princ…“

Rukopis jsem předložila i úžasnému člověku - režisérovi Antonínu Kopřivovi, který mi svým náhledem do obsahu také mnohé sdělil. Jeho slova pro mě a pro pohádkový příběh moc znamenají.
Děkuji za pochvalu, za motivaci, za přátelství.


Důležité pro mne byly i reakce dcerky Carolinky, kdy jsem ji kapitoly četla. Skrze ně, jsem texty v průběhu tvorby upravovala .... dle dětské reakce.

Měla jsem radost, že vždy na konci mých řádků žadonila
"mami čti ještě prosím..."





Moje knížka je především o lásce a cestě za ní.
Také o cestě za láskou ke knihám. Proto i tento název knihy.
Moje knížka


Aby si malý čtenář navázal přátelský vztah s knihou.
Patří jenom jemu.




A já tajně v duchu si přeji, aby jednou, až malý čtenář vyroste, vzpomněl si, že měl kdysi dávno, modrou knihu posetou hvězdami, která patřila jenom jemu.

Kniha, co otevírala srdce

Moje knížka

Každá z nich bude mít opět punc originality. Podpis autorky s věnováním

Děti, těším se na vás … už brzy …



 Dnes se s vámi loučím slovy Povídáčka:


„Když otevřeš srdce, přijde zázrak…“

Vaše Věrka



středa 16. srpna 2017

Květy, co nikdy neuvadnou ....




Obraz s názvem „Máky ve stříbrné louce“





Někdy člověk neví, jak poděkovat druhému. Někdy koupený dárek ani slova nestačí. A tak preferuji osobní dárek. 
Namalovala jsem poděkování.




Pohádková „Moje knížka“ bude brzy na světě. Spolupracovalo na ni hodně lidí.
 Řekla bych, že tato parta lidí, byla teamem s duší. Každému jsem nějakým osobním způsobem poděkovala.
Ještě chybí poděkovat opravdovému kocourovi civilním jménem Harley-Davidsonovi.
 Něco vymyslím. Byl úžasným modelem pro fotky do knihy.





Květiny, co nikdy neuvadnou, patří korektorce. Tentokrát na knize spolupracovali dvě, úžasně pečlivé ženy.

Děkuji vám.





Každý z teamu odvedl práci dle mých představ.
K rukopisu se vyjádřilo již více odborníků. Všichni mě velmi potěšili.
A protože v tyto dny právě vzniká titulní strana knihy, příště vám ji velmi ráda, jako prvním, představím.

Bude plná lásky.






Takové dny vám všem přeji




Věrka



pondělí 14. srpna 2017

Povídání při západu slunce ...



Díky Bohu za lesní stezky, cestičky i cesty. Za kopce i kopečky. Za slunce, které tak moc ráda pozoruji, když mění barvy kopců i stezek. A celou tu krásu vůkol, kterou sleduji, vnímám a fotím…





Kolik jen myšlenek mi ta krása navodila. A v té kráse se mě zeptal dětský hlásek mé dcerky:

„Mami, máš ty kopečky ráda, viď?“





jeden a týž kopec ...tolik podob ...


„Mám a moc…“ a myšlenka mine jedna druhou. Mít rád …

Můžeme mít jídlo, film, blog, knihu, písničku …i kopce… Určitě moře dalších věcí, činností a dějů.

Milovat …
To je víc… milujeme své děti, partnera, rodiče … lidé, na kterých nám záleží.





Co víc je nad lásku?
Mé myšlenky mi přerušil opět dětský hlásek s otázkou?

„Mami a jak se pozná, že Tě mají ty kopečky taky rády?“

 „No jednoduše … dávají Ti ten pocit. Pocit blaha, krásy. Pocit, který si chceš zapamatovat a ráno pro něj zase vstáváš a těšíš se na něj. Je to vzájemné…“

Kačka se dlouze zamyslela, podívala směrem, kterým jsem se dívala i já…
„Mají mě kopečky rádi. Hmm, mají...“ a svým výrazem jsem v její tváři četla, že ví …






A já si přála tu chvíli zastavit. Vnímat ji co nejdéle a co nejintenzivněji. To byl ten moment, kdy jsem cítila, že jít příkladem dítěti je krása a radost. Která se nemusí zúročit, nemusí se vždy ani povést, ale je moc fajn ji žít v momentě TEĎ. Ten kopec se zapadajícím sluncem v našem Nebi, se mi vryl do mých vzpomínek.




Slunce zapadalo, za sebou nechávalo stín a já si moc přála a toužila po dalších takových dnech.

To jsou ty démanty života. Chvíle, které nenahradí nic materiálního. Nic.
Je nám tu V Nebi tak dobře. Ticho v mracích jsou nejlepší antidepresiva. A slunce nad kopci je ten nejúžasnější film, který bych mohla sledovat milionkrát a neomrzel by se mi. Možná by vyhrál i na festivalu ve Varech. Květy na louce, jak se zavírají, když slunce bere čáru k lesu, to je nádhera, která bere dech.





Krása na křídlech motýlů … nekonečný seriál a každý díl je jiný, ač se zdá pokaždé stejný. A co inspirace mi ta krása mezi kopci dává … Už jsem si pořídila i blok, kam si píši zápisky a myšlenky…

 A i když se najdou lidé, kteří nechápou, proč chceme žít právě tady V Nebi …, kde lišky dávají dobrou noc… vím, že jen toto místo je tím, které nás naplňuje i přes veškeré úsilí, které mu dáváme. A věřte, není malé … Ale stojí zato.

Za moment, kdy vedle sebe všichni tři sedíme, večeříme krajíc chleba se sýrem a vnímáme tu krásu krás … ten nejohranější scénář, který pro nás lidi vymyslel ten nejlepší režisér…






Krásné dny



Věrka



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...