Dnes je Den učitelů
Seděla jsem ráno u stolu a jarní slunce se opřelo do oken.
Vykreslilo každou šmouhu, každé neumyté místo…
A mně v tu chvíli došlo, jak moc v posledních měsících zanedbávám svůj vlastní domov.
Jak přehlížím jeho chod jen proto, že veškerý svůj čas a zbývající síly vkládám do pomoci změnám, které jsou nezbytné.
Už dlouhou dobu usilujeme společně se studenty, jejich rodiči a odvážnými pedagogy o nápravu toxického prostředí na jednom gymnáziu, jak jsem už dříve zmiňovala.
Člověk se občas zastaví a ptá se, proč musí dělat to, co by měl dělat stát, a bojovat za něco, co by mělo být samozřejmostí…
za bezpečí a důstojnost dětí.
Za hodnoty, které studentům visí na plakátech na chodbách.
Za pravdu a lásku, která musí zvítězit nad lží a nenávistí.
Někdo se mě zeptal:
„Stojí ti to za to?“
Moje odpověď je:
“Ano, protože okna umyju kdykoliv.
Ale práva dětí a jejich víru v pravdu a spravedlnost musíme bránit teď.
Ukázat jim naději vlastním příkladem.
Protože pokud se za ně nepostavíme my, kdo jiný?”
Všem učitelům, kteří neztratili víru, naději, lidskost, kteří mají odvahu stát za svými studenty i v těžkých časech a kteří svou práci berou jako poslání, přeji k dnešnímu svátku především hodně sil.
Vaší práce si hluboce vážím.
Držme se. ❤️
.jpeg)
