...Podzimňáčci ...

...dnešní povídání je o vílách a skřítcích „Podzimňáčcích“  ... dávno zapomenutých... co spaly skoro rok v mém šuplíku. V minulém příspěvku jsem jednoho z nich  - vílu z ostružin – vložila „jen tak“ do příspěvku. V komentáři jsem objevila dotaz na tuto vílu, motýlka, skřítka... a já zahrabala v šuplíku.

♥

 koláž " Ostružinka"
♥

... a tak jsem vyndala z něho všechny ty kouzelné víly a skřítky, které patří do dávné historie. Do dob dávné Anglie. Jako bych jim oprášila dávný prach z jejich křidélek . Spadl na zem, usmály se, popolétly a touhou se rozzářily... vidíte ten lesk? ... ten úsměv?...ty jiskry v očích? Jsou tu všichni...vylétly z mého šuplíku ...  pro vaši radost... jen vlétnout do vašich útulných a teplých domovů... kde si třeba najdou místečko, kout či koutek.... pusťte je dál ...

♥ 

... celý den se pod našima rukama rodily... Honzin (syn) seděl u počítače  a tvořil korekce, grafické úpravy ...já skládala koláže, vymýšlela, který bude kterého soused... pak jsme spustili tiskařský stroj a tiskli, až se z nás kouřilo ... pak jsem šila a žehlila a fotila...a Carolinka poletovala mezi námi, jako malá víla (doslova) ... a jakoby víly a skřítci ožily a mezi námi jiskřila dobrá nálada...radost ...spokojenost...

♥

koláž skřítek "Zvoneček"
♥

koláž víla "Heřmánková"
♥

polštářek víla "Ostružinka"
♥

... a když jsem seděla za šicím strojem přemýšlela jsem kolik věcí, činností a projektů člověk „jen tak“ opustí. ...a  ke kolika se vrátí... Jsem moc ráda, že jsem se k tomuto projektu vrátila...mám moc ráda, když oprašuji dávné věci...

Naše Kristýnka (starší dcerka) toužila být restaurátorkou...sedět mlčky na lešení kostelů a vdechovat starým věcem novou tvář. Osud ji do cesty dal jiné projekty J. A tak jsem si říkala, jak všechny ty přestávky a mezi časy jsou skvělé...o to více si pak vážíme toho, co jsme chtěli...oč jsme usilovali ... když nám přijdou do cesty podruhé ...

♥

...koláž víla "Ostružinka" ...

 ... a také jsem přemýšlela, jak naše víly a skřítky pojmenujeme. Je dobré mít jméno... Carolinka s kouzelnou hůlkou, s křidélky na zádech, skákajíc z postele na postel rozhodla „ no přeci Podzimňáčci, podívej se z okna mami...“ a tak pro teplejší a slunnější  dny k vám posíláme kus radosti, krásy a dávné nostalgie... se jménem Podzimňáčci...

... kdo by jste zatoužil po těchto povlacích na polštáře nebo po polštářích (povlak + výplň), které plním husím peřím (pro alergiky i jiná varianta) napište mi na email : vera.si@seznam.cz

... některé jsem právě vložím sem, ale trochu nestíhám...tak zatím jen takto.

... děkuji  ...

♥

víla plná něhy ... pohled na tuto vílu mě dojímá ...

...podzim má v sobě tolik poklidu, krásy, touhy a teplých barev ...

...a taky tolik nápadů a radosti ...

 ... a ve chvílích příštích, podzimních se dostaneme k pravým českým slívákům, kde jste mi skrze blog zanechaly recepty a já je už konečně musím vyzkoušet...a taky zítra razíme pro další porcelánový materiál neb Carolinka prý už ví, co bude podzimního malovat...a taky musím konečně vytvořit hubník z hub (na které musíme jak jinak než vyrazit do lesa), slaný či sladký ...opět jsem obdržela recepty na něho zde, skrze blog ...za vše vám holky moje zlaté, moc děkuji...za všechny komentáře, nápady a slova...jsou pro mne, nás moc důležitá ...

jsou solí mých dnů

♥

krásné podzimní dny zalité sluncem přeje

Věrka ♥ Carolinka a hejno Podzimňáčků

PS.: ve skutečnosti jsou Podzimňáčci o 1000% krásnější než na fotkách...ještě se mám hodně co učit...některé věci neumí mé oko ještě tak hezky vyfotit  ... Podzimňáčci jsou frajeři a frajerky, vážně ... a ještě jedna dodatečně tištěná ... Makulenka ...
... je možnost i vytisknout polštářek jako jednotlivou vílu, stačí si vybrat v koláži  tu,
která osloví vaše srdce ...
♥

... polštářek víla "Makulenka" ...

... ostružinový koláč ...

... a přijel k nám děda a přivezl ostružiny z vlastní zahrady. A tak jsme rozcinkaly nádobí a spotřebiče v kuchyni. A pekly jsme ostružinový koláč...a krásně se nám spolu peklo... mě a Carolince ...

♥

Recepis přímo ostružinový

(ingredience)

moučkový cukr   250 g

polohrubá mouka 250 g

voda 100 g

olej  100 g

prášek do pečiva 1/2 balíček

vanilkový cukr 1 balíček

citronová kůra 1 lžička

žloutek 3 ks

sníh z bílku

(postup)

Sypké přísady v míse důkladně promícháme rukou. Vařečkou přimícháme žloutky, vodu a olej. Nakonec zlehka vmícháme sníh. Nalijeme těsto na vymazaný a hrubou moukou vysypaný plech. Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 15-20 minut do růžova. Necháme vychladnout.

Zatím uvaříme pudink. Na vychladlou placku rozložíme ostružiny, zalijeme pudinkem a necháme v chladnu ztuhnout. Krájíme nožem namočeným ve studené vodě, zdobíme šlehačkou. Je to vážně moc jednoduché a moc dobré.

♥

... jedno z nejtmavších plodů - tuze dobré - tuze zdravé ...

 Mimochodem, znáte starou anglickou legendu o ostružinách? Údajně by se neměly sbírat po svátku sv.Michala (29.září), neboť poté jsou posedlé ďáblem, jež si je označil tím, že je poplival a proklel. Vědecky vysvětleno je prokázáno, že v této době již plody obsahují mírně toxické látky zapříčiněné nadcházející hnilobou. Mimochodem sv.Michal byl ten, kdo v boji na nebesích porazil samotného Lucifera, tak to neberme na lehkou váhu …

♥

... naše sobotní buchta a podvečerní siesta ...

♥

... a tak jsem zase lehce vzpomínala na sobotní pečení, které bývalo kdysi dávno, v dobách mého dětství, tradicí. Peklo se snad ve všech domácnostech. Když jsme jako děti běhaly po venku, vonělo to ze všech oken. Tu buchty, onde štrúdl, tam zase řezy ... a všechny ty „buchty“ byly moc dobré.

... mezi TOP „buchty“ ze sousedovic oken, patří v mých vzpomínkách vaječné řezy naší sousedky paní Marušky. Nikdy jsem už tak dobré nejedla. A Maruška už je v Pánu, ale mě zůstaly tyto jedinečné řezy ve vzpomínkách. Plný pekáč žlutých řezů, pocákaný čokoládou... Byla to dobrota s velkým D ... a nebo trubičky od sousedky Květy...na ně jsem chodívala každé velikonoce...to byla pro mě koleda ...

♥

... a moje mamka taky pekla každou sobotu...a moje babičky pekly každou sobotu ...a já kdysi pekla každou sobotu...pak děti odrostly...semlela nás doba ...práce...škola...vyčerpání...a my o sobotě odpočívali. A já si říkám, kdy vlastně odpočívaly naše mámy, babičky, prababičky...?

... a nyní jsem doma s malou Carolinkou a díky ní pečeme sobota ne sobota, svátek ne svátek ...Moc ráda peče a myslím, že moje babičky by z ní měly radost ... tak, jako mám i já ...

♥

... a tak  pod její taktovkou vznikl ostružinový koláč ...

A jak říkávala moje babička „ vezměte místo a vezměte si kousek ...“

♥

Věrka ♥  Carolinka

... za hrnečky ptáček ...

... když jsme nedávno v jednom deštivém dni tvořily s Carolinkou malované hrnečky, (zde) neměly jsme ani potuchy o tomto nádherném příspěvku plný radosti ...

♥

... moc rádi  bychom chtěly poděkovat několika „tetám“, kteří si skrze příspěvek na blogu Carolinky hrnečky zakoupily. Nechť vám popíjení z těchto originálních hrnečcích přinese tolik radosti, jako  Carolince její splněné přání. Skrze našetřené penízky, vyslovila naše Carolinka přání...

„ co si chceš Kačko za korunky z hrnečků koupit? „

„ Ptáčka...živého ptáčka...“

♥

... radost od samého rána ...
♥

... a tak jsme vyrazili s taťkou a s Carolinkou a s klecí pro papoušíčka šedokřídlého

(asi 50 km za chovatelem exotického ptactva)

Byla to skvělá příležitost ukázat Carolince názorně a prakticky, co znamená výplata. Co znamená, když se korunky našetří...když si na něco sama vydělá ...co znamená práce...co znamená, když se práce stane zábavou ... a to celé pak velkou radostí...měli jsme z toho velkou radost všichni. A o tu se s vámi nyní chceme podělit... nechť přiletí k vám, jako malý ptáček ...

♥

... radost v očích ... radost v ptačí klícce ...radost jménem Charlie ...

... ten malinký zázrak se jmenuje Charlie. Ano, v překladu Karel, jako jeho majitelka J  Carolinka. A tak naše Carolinka, neskutečná zvířemilka, právě prožívá jedno z krásných období ...  od rána do večera dnes posedávala u okna, u ptačí klícky a povídala si s Charlíčkem. Pískala mu, vyprávěla co je svět, kdo je maminka a tatínek a co je láska...

„...to je když máš někoho moc rád a bojíš se o něj...a tak se o něj staráš...a zajímáš ... a celé to je bezva...a já Tě teď miluji a jsem Tvoje maminka Charlíčku ...“

♥

... Charrrrlie jméno mé ...
♥

 ... a odpoledne jsme si vyšli do zverimexu pro zrní i s velkým bráchou „Jájou“...a po cestě se Carolinka pořád ptala, co asi dělá ptáček doma v klícce sám...a její nožičky dělaly velké kroky, aby Charličkovi nebylo doma bez ní smutno ... a když jsme se vrátili domů ... otevřeli jsme schránku a Carolinky velká radost gradovala. Ve schránce bylo krásné psaní  „pro princeznu  Miu“ a v obálce náramek přímo princeznovský. A my děkujeme tímto autorkám (zde) té krásy i za to, že umí rozdávat radost.

♥

... Carolinky velká radost ... její oblíbené místečko ....

 ... a Carolinka brala schody domů po dvou, utíkala k ptačí klícce a ukazovala Charliemu tu krásnou parádu a já cítila příval nádherné radosti a spokojenosti... je to krása, když jsou děti šťastné... myslím, že jedno z největších štěstí nás dospělých ...

♥

Věrka ♥ Carolinka ♥ Charlie

...žijeme v síti ...

... už delší dobu mám pocit, že svět kolem nás se pomalu a jistě zrychlil a běží jakýmsi směrem, kterému lze těžko rozumět. Často pak vzpomínáme a nebo sníme...o lepších dnech ... co se to vlastně stalo? Jako by ze světa mizí cit, soudnost, rozum...základní lidské vlastnosti o kterých se píše i v dětských knížkách...ale kdo ty knížky dětem čte?

A naši nás tenkrát učili žít tak, aby jsme věděli co je to povinnost, svědomí, zodpovědnost, úcta. Poznali jsme opravdový smysl těchto slov.
♥

... jak moc jsou důležité lidské doteky...

 ... a já nějak podvědomě říkám, že kybernetika , tok informací, počítače, sítě...sociální sítě... začínají mít na nás lidi zvláštní dopad. Vytrácí se z nás lidství ? ... Můj syn psal jako maturitní práci úvahu na téma Facebook. Část úvahy jsem zde zveřejnila (zde) a tyto úvahy se zde setkaly s velkým ohlasem...

♥

... jak moc je důležitá verbální komunikace ...

Když postarší paní učitelka českého jazyka komentovala práce žáků na toto téma, zůstala ji v ruce jedna jediná, mého syna. Otevřela ji a začala číst...u konce se ji začala měnit barva hlasu...byla dojata...poděkovala mému synovi před celou třídou, že jsou ještě děti, kteří takto uvažují.  Když přišel den maturity, toto téma bylo mezi nimi. Syn ho psal doslova z hlavy a s úsměvem. Byl rád a věděl že bude vše v pořádku...nebylo. Práci hodnotil kdosi...kyberneticky neznámá osoba, možná člověk, který uznává zásadně svět počítačů a facebooků ...možná kupa hlav Cermatu ... možná samotný počítač... rozhodně na výbornou to nebylo (nevadí) ...slovní zásoba zdařilá ovšem bez poutavého obsahu  ...tak  asi ano ...

♥

...a vlastně ani nevíme, kdo to četl, známkoval, hodnotil ... a anonymní svět počítačů je mezi námi... naučili jsme se jako lidi žít anonymně a s anonymy... a to je první krok k drzosti, , bezohlednosti,  arogantnosti,  síle slova i skutku ...vždyť anonymita je anonymita...

♥

... přátelství ...
♥

... a já pak časem dostala moc smutnou zprávu... moje největší kamarádka z dětství...ta kamarádka se kterou jsme se indiánským způsobem pobratřili uprostřed léta v koruně stromů a slíbily si přátelství do konce života...kamarádka s kterou jsme prožila nádherný kus dětství...když jsem spolu od rána do večera běhaly po venku...prožívaly a žily dny zvané dětství ...bez facebooku .... tak od této blízké osoby mi přišla zpráva, smutná zpráva skrze facebooku. Ztratila drahou polovičku, svého muže ... zpráva přišla pár dní po jeho pohřbu ...... seděla jsem před zářícím monitorem do tmy jako přikovaná, stekla mi slza a já nevěděla co dělat, co říkat ... cítila jsem příval lítosti...za to, co se stalo...co se stalo mé skvělé kamarádce z dětství ...za to, že žijeme v době, kdy si takto důležité momenty píšeme...po síti ... jen jsem do tmy plakala ...a jak blbec odepsala ... jsem tu pro Tebe...jako vždycky...

♥

... a pak sdílíme na té samé síti fotky přátel z dovolených...ze svatebních cest ... i z chvil rozloučení ... a já se ptám, kde to žijeme? ... v síti ... a dnes jsem mluvila telefonicky s kamarádkou, kterou mám vážně moc ráda...vidíme se párkrát do roka...ale ta doba mezi tím, jako by nebyla...vždy si máme toho tolik co říci...myslím, že se máme moc rádi...a v tom dnešním rozhovoru povídáme a povídáme...a má spřízněná duše povídá, koukala jsem na blogu, že už stavíte ... a já si náhle uvědomuji, jak žijeme v síti ... bez návštěv...bez slov...doteků... bez jisker v očích ...

♥

... a minulý týden mi další kamarádka poslala vzkaz, že se mám podívat na facebook, že se jí narodil chlapeček ...  

♥

... technika je fajn...ale někdy ji je nějak moc... nějak víc žije za nás...

...a tak tu sedím uprostřed té modré tmy... a vzpomínám, jak jsme jako děti neměly tušení, že se jednou budeme navštěvovat virtuálně...my na sebe zvonily...nebo si házely kamínky na okno ...nebo pískaly ... a byly jsme tak nějak v pohodě a šťastné... přirozené a citově založené ... a znaly jsme doteky a měly odhad jak to je ke komu daleko ... a věděly jsme co se u nich vaří a jak to voní ... a dodnes vidím ty velké bílé dveře mé největší kamarádky a před nimi rohožku  a pod ní klíč...obyčejný klíč, kterým se odemykají dveře... žádné heslo...žádné přihlášení či sdílení ...

... to byl ještě život bez sítě ...

Věrka

♥ 

...malované hrníčky...

…měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře 
vyzdobené sluníčky přímo od malíře …

♥

Ať mám zase hrníčky vyzdobené sluníčky 
Ať nás nesou koníčky, kam, to dobře víš  …

… text tohoto evergreenu mám doslova v morku kosti. Když jsem byla malá, hrávali ho snad 3x denně. A dnes jsem si na něj opět vzpomněla, když jsme s Carolinkou malovaly hrníčky…

naše pojetí:

…měly jsme pár hrníčků a taky talířky,

hrály jsem si na velké … velké malířky…

kreslily jsme holoubky, co rádi mají svět

kreslila jsem s nadšením, vždyť roků je mi pět.

…ať všem  tyto hrníčky radost přinesou…

ať kafe nebo čaj v nich dobré jenom jsou …

♥

…venku lilo jako z konve …maminka nevěděla kam skočit dřív…ale udělala si na mě čas…na každou moji otázku…na moje přání…na moji touhu…na moje prosím v očičkách… v tom dešti jsme běželi koupit pár bílých hrníčků…a barvy na porcelán…a malovaly jsme…a povídaly jsme si u toho a moc dobře nám bylo…

♥

... první výtvor ... modré z nebe ... šťastný den ...

 ..a ta pohoda je nyní v těch hrníčkách a maminka mi říkala, ty by jsi Carolinko mohla s nimi na trh. A já je nabízím…a prodávám…ač jsem malá a kreslím jako malá…a vnímám jako malá…a vidím svět jako malá …jsem dnes velkou malířkou…

♥

... každému, komu se líbí mé malované hrníčky vykouzlím jen ten jeho ...stačí napsat mamince ...

... hrníček na kafíčko nebo čaj - šťatsný šneček ...
♥

…a tak jsme seděly u teplé trouby…zapékaly jsme výtvory z lásky…a těšily se myšlence,že třeba někomu se zalíbí, koupí si je a bude v nich popíjet kafíčko a myslet na to, že dětská přání se mají plnit … naše Carolinka už nějaký čas žadonila, že touží kreslit hrníčky…tak tady jsou…a jsou tu pro vás…

♥

... maminčiny holoubci ... z lásky...

... jsou k mámí zde ...

malířka Carolinka Mia

♥

PS: velká radost Carolinky ...TOP nominace zde