... když jsme nedávno
v jednom deštivém dni tvořily s Carolinkou malované hrnečky, (zde)
neměly jsme ani potuchy o tomto nádherném příspěvku plný radosti ...
♥
... moc rádi bychom chtěly poděkovat několika „tetám“,
kteří si skrze příspěvek na blogu Carolinky hrnečky zakoupily. Nechť vám
popíjení z těchto originálních hrnečcích přinese tolik radosti, jako Carolince její splněné přání. Skrze našetřené penízky, vyslovila naše Carolinka
přání...
„ co si chceš Kačko
za korunky z hrnečků koupit? „
„ Ptáčka...živého
ptáčka...“
♥
 |
| ... radost od samého rána ... ♥ |
... a tak jsme vyrazili
s taťkou a s Carolinkou a s klecí pro papoušíčka šedokřídlého
(asi 50 km za chovatelem exotického ptactva)
Byla to skvělá
příležitost ukázat Carolince názorně a prakticky, co znamená výplata. Co
znamená, když se korunky našetří...když si na něco sama vydělá ...co znamená
práce...co znamená, když se práce stane zábavou ... a to celé pak velkou
radostí...měli jsme z toho velkou radost všichni. A o tu se s vámi
nyní chceme podělit... nechť přiletí k vám, jako malý ptáček ...
♥
 |
| ... radost v očích ... radost v ptačí klícce ...radost jménem Charlie ... |
... ten malinký
zázrak se jmenuje Charlie. Ano, v překladu Karel, jako jeho majitelka J
Carolinka. A tak naše Carolinka,
neskutečná zvířemilka, právě prožívá jedno z krásných období ... od rána do večera dnes posedávala u okna, u
ptačí klícky a povídala si s Charlíčkem. Pískala mu, vyprávěla co je svět,
kdo je maminka a tatínek a co je láska...
„...to je když máš
někoho moc rád a bojíš se o něj...a tak se o něj staráš...a zajímáš ... a celé
to je bezva...a já Tě teď miluji a jsem Tvoje maminka Charlíčku ...“
♥
 |
| ... Charrrrlie jméno mé ... ♥ |
... a odpoledne jsme
si vyšli do zverimexu pro zrní i s velkým bráchou „Jájou“...a po cestě se
Carolinka pořád ptala, co asi dělá ptáček doma v klícce sám...a její
nožičky dělaly velké kroky, aby Charličkovi nebylo doma bez ní smutno ... a
když jsme se vrátili domů ... otevřeli jsme schránku a Carolinky velká radost
gradovala. Ve schránce bylo krásné psaní
„pro princeznu Miu“ a
v obálce náramek přímo princeznovský. A my děkujeme tímto autorkám (zde)
té krásy i za to, že umí rozdávat radost.
♥
 |
| ... Carolinky velká radost ... její oblíbené místečko .... |
... a Carolinka brala
schody domů po dvou, utíkala k ptačí klícce a ukazovala Charliemu tu
krásnou parádu a já cítila příval nádherné radosti a spokojenosti... je to
krása, když jsou děti šťastné... myslím, že jedno z největších štěstí nás
dospělých ...
♥
Věrka ♥ Carolinka ♥ Charlie
Milá Věrko, při čtení mi naskákala husí kůže. Mám velikou radost. V životě někdy stačí tak málo... Krásné dny. Lidka
OdpovědětVymazatMilá Lidko a my moc děkujeme...máme též radost ...Krásné babí léto...Věrka
VymazatVěruško, Carolinka je sluníčko, je krásné, že nepotřebuje žádné drahé hračky a ke štěstí jí stačí malý papoušík. Charlimu bude u Vás moc dobře, má bezva malou kamarádku.
OdpovědětVymazatMějte se krásně a přeji prima víkend.
Milá Janičko, děkujeme... náš Charlíček je super budíček. A jeho bezva kamarádka od brzkého rána všem hlásí co její miláček právě dělá a co potřebuje a co říká... :-) Krásný víkend....Věrka
VymazatVěruško,
OdpovědětVymazatani nevíš, jakou mám radost, když vidím ta rozzářená očíčka Tvojí Carolinky. Právě proto, že je tak velikou milovnicí všech zvířátek, je moje krev. Od mala jsem měla nějaké zvířátko a přesně s takovou péčí a láskou se o něj starala. Dokonce jsem měla ochočenou husu a byla jako pejsek. Ale to bych mohla psát na dvě stránky. Přeji krásný den a ať vám všem doma dělá "Čárlíček" jen samou radost.
Milá Pavli, děkujeme za hezká slova. Je pravdou, že naše Carolinka si nedávno hladila velkého, černého koně, vraníka a majitel koně byl těžce ve střehu, prý je to zlý a nesnášenlivý kůň. Kůň začal kývat hlavou a chtěl pohlazení naší Carolinka, doslova za ní šel...majitel nevěřil vlastním očím..je to skutečný zvířemil ta naše Kačka. Krásný víkend.Věrka
VymazatVěrko, moc pěkně jsi to napsala... ♥
OdpovědětVymazatMilá Dášo, děkujeme za milý komentář.Krásný víkend.Věrka
VymazatVěrko ... priniesli ste mi s Carolínkou radosť do dnešného rána ... teším sa s vami, z vášho šťastia .... ♥
OdpovědětVymazatA skromne sa priznávam aj k nášmu šťastiu ... po smútku za našou drahou sučkou, ktorú sme pred mesiacom museli dať utratiť, opäť na našom dvore vyšlo slniečko ... v podobe čiernej huňatej guľky, šteniatka labradora ... život je krásny pokiaľ sa máme z čoho tešiť ...
Prajem vám pohodové, slnečné dni a veľa radosti ... :) ♥♥♥
Milá Lauro, tak to jsem moc ráda, že je kolem vás štěstí a radost...to je vážně skvělé...moře takových dní.Krásný víkend.Věrka
VymazatTak mi tento příspěvek připomněl den před pěti lety - byli jsme čerstvě sami, Tomášek odjel na školu v přírodě a Zuzanka se školkou byla na místní výstavě zvířátek. A měli tam andulky. Strašně, strašně, strašně moc mi je chtěla ukázat, a já, smutná z odjezdu synka, jsem váhavě souhlasila. Byl červnový, horký den. Prošly jsme si slepičky, králíčky, morčata, rybičky - a skončily jsme u andulek.
OdpovědětVymazatMaminko, maminečko, podívej ten modrý, ten je taaak krásný.... Vyprávělas mi, že jste v bytě měli také andulku.
Ano, měli, Pepínu, byl to první dárek na naše první společné vánoce v našem prvním bytě, ještě jsme ani nebyli manželé. Celý život jsem si přála andulku, ale rodiče byli proti. Tenkrát jsem oplakala, když mi manžel řekl, že musí na Štědrý den odjet ke kamarádovi. Slzy padaly do bramborového salátu a šneků z vinných klobás. Kde by mne napadlo, že u něj schovává poklad - klec s živou andulkou. Měl to být kluk, tak dostal jméno Pepík. Jenže se z něj vyklubala časem Pepína. Žila s námi v našem bytečku jako dlaň, létala dokola a vzorně přistávala pouze na kleci, jako kdyby věděla, že kdyby někde jinde, tak bych se zlobila - holt ženská se nezapře. Když jsem plakala do rukou, že se k nám nechce miminku, sedávala mi na rameni a přebírala vlasy, jako kdyby mi říkala, že se nemám bát, že miminka přijdou.... Ožužlávala nám plány na stavbu našeho nového domova, jako kdyby nám je schvalovala... Byla tu s námi v našem domě pouze tu první zimu, skamarádila se s naším novým pejskem, a pak mu předala starost o onás a odešla... Pod růžový keř.
Z těch vzpomínek jsem se tenkrát téměř rozplakala, ve slabé chvilce povolila dcerce ptáčka. Jenže nemáme klec, kam ho dát? Zuzanka si věděla hned rady - zavolala "tetě", které nedávno umřela andulka, jestli ještě má klec. Měla. S ptáčkem v malé krabičce přímo utíkala domů, rychle sednout do auta a k "tetě" pro klec. Pepíček byl tentokrát opravdu kluk, krasavec, ale strašpytel. Přesto byl milovaný. Dostal časem novou vlastní klec, i stoličku pod ní. V létě se letnil na terase. Jezdil s námi na rodinné tábory i v zimě na lyže. Cestování v autě miloval. Bohužel letos nám odešel do ptačího nebe - v den vysvědčení. Tak je také pod růžovým keřem, jako naše Pepína.
Tak ať vám váš Charlie přinese také spoustu radosti a užijete s ním legraci i pocity souznění.
Milá Janičko, děkuji za nejdelší komentář zde u mne na blogu. Milý komentář plný citu a vzpomínek. I já měla jako malá Pepíka, kanárka. A když velké děti byly malé, také měly ptáčky...a kolik...byly jsme magnety na exoty.Jak ptačí tak v životě :-) Ale Carolinky Charlie je umocněn radostí jinou...hrnečkovou a to v našich vzpomínkách zůstane. Přejeme krásné dny a věříme, že další opeřenec u vás nenechá dlouho čekat :-) Věrka
VymazatKdepak, další opeřenec je v nedohlednu. Dohodli jsme se s dětmi, že by rády cestovaly, a všude tahat s sebou klec nejde.... Sousedi jsou ochotní krmit pejska s kočičkou, ale o andulku se starat nechtějí, bojí se, aby jim neuletěla. Tak možná až ta moje ptáčata vyletí z hnízda, snesu klec z půdy a pořídím si dalšího Pepíčka.
Vymazat....povím Ti na rovinu, že mě ani ve snu nenapadlo, že bych po 40tce objížděla s klecí chovatelé drobného ptactva...pro jednoho malého človíčka, kterého jsme si tzv.na stará kolena pořídili...a děláme pro něho všechno moc rádi ... tak uvidíš, jak Ti to osud namaluje... Krásné dny a krásné sny ...Věrka
VymazatDěkuji, článek mi vykouzlil úsměv a pohodu, ale to už je na tvém blogu zvykem:-)!
OdpovědětVymazatTak, ať jim to dueto hezky ladí:-)))
P.S.
ty hrnečky, jsou nádherné, tak ta výplata je zasloužená!
Hezké dny děvčata:-)
Milá Renatko, moc děkuji za Tvůj milý komentář. Zrovna nedávno mě můj muž říkal, že bychom se měli u vás ukázat, na chvilku, na milé popovídání ...musíme to nějak vymyslet dokud je krásné babí léto ... vaše zahrada musí být teď kouzelná ... pozdravujeme všechny tam u vás...Věrka
VymazatNapišu na e-mail:-)
VymazatVěrko, vidím, že už má Carolinka ptáčka a udělal jí radost, jako ty hrnečky tetám. Ať se mu vás hezky žije. Růža
OdpovědětVymazatMilá Růženko, děkujeme za slovíčka i za cestu k radosti :-) Krásný pohodový víkend, třeba s kávou či čajem. Věrka
VymazatCarolina...que bonito, yo tengo un lorito parecido!!! tu hijito es hermoso!
OdpovědětVymazatGracias por el buen comentario. Hermoso día. Vera :-)
VymazatUdělaly jsem mi holky pěkné ráno - krásný příspěvek! A pedagog ve mě jásá - jak výchovné! Přičinit se, umět si počkat, nedostat hned vše, co si usmyslíme, těšit se a doufat - pak je ta pravá radost.
OdpovědětVymazatMějte se všichni moc hezky, pa Helena
Milá Helenko, tak to jsme moc rádi, že jsme Tě potěšily ... děkujeme za krásný komentář...Krásné dny...Věrka
VymazatDlouho jsem tu nebyla a tolik nového se tu děje.Vždy jsem měla malého papouška,největší byl Alexandr Fousatý.Mé velké přání pořídit si velkého papouška a mluvícího,se splnilo až před několika lety,když jsme se smanželem dohodli,že už nebudeme jezdit na dovolené.Tihle velcí papoušci snáší špatně,když se jeho páníček na delší dobu vzdálí.A tak dnes mám miláčka největšího,ukecanýho a milujícího žakouška Kubíčka.Přeji Kačce hodně radosti s novým kamarádem a malované hrníčky jsou úžasné.
OdpovědětVymazatMilá Maruško, vážně jsem se musela pousmát nad jménem Alexandr Fousatý...je skvělé. Moc se mi líbí neotřelá jména. Kdyby jsi jen věděla, než se zrodilo jméno Charlie, co tu padala za jména... Prdeček ... Prďolka...Bobíček... Ferďánek... dokonce i Adidas :-) Naše Kačka má velkou fantazii (po rodičích). Jinak hrnečky budeme malovat příští týden nové, prý podzimní...dokonce jsme uvažovaly i o podzimních miskách a mísách...jak říkám, fantazie tu je :-) Krásné dny ...Věrka
VymazatMilá Věrko, ale spíš je to psaní pro Carolinku. Moc gratuluji k malému papouškovi a přeji jen samé společné radost. My jsme anduláčka Pepíčka pořídili Simonce loni v květnu. Byl malinký, ona ho pořád chtěla chytat do ručiček, on se zprvu hodně bál, ale pak nám párkrát uletěl na garnýž, nemohli jsme ho dostat dolů. Potom si na sebe moc zvykli a Simonka ho učila mluvit svojí řečí, říkal Pepíčku, Pepíčku, Simonko, krááásnej Pepíček. Pak mu pískala písničky a on pískal podle ní, obědval s náma na stole, jedl z našich krajíců chleba. Letos v létě jsme odjeli na dovolenou a naše dcera mu chtěla udělat radost a vynesla ho na chvilku na terasu ven. Klec nebyla dobře zavřená a Pepíček (asi mu bylo smutno) uletěl. Našli jsme ho po týdnu až jsme se vrátili, byl v zahradě. Vzali jsme ho domů, byl rád, zpíval, pískal, mluvil, sedal mi na naušnice. Ale další sobotu, za týden, přestal zpívat, mluvit, lítal zmateně a sedal na úplně neobvyklá místa. v úterý jsem mu už zavolala veterinářku a do rána umřel. Měl plné volátko něčeho, asi se venku nazobl na poli nějakého postřiku a otrávil se. Ráno, když jsem ho našla v kleci jsem plakala a byla ráda, že u toho malá není. Odpoledne jsme dovezli Pepíčka nového, jen je ještě dost malinký a takový zatím trdýlko. Pepíčkovi jsme udělali hrobeček a má tam od Simonky napsaný dopis.
OdpovědětVymazatpřeji vám všem krásné dny a hodně radostí. Majka
Milá Majko, děkuji za nádherný komentář plný citu a vzpomínek...skanula mi slza. Máme něco podobného za sebou, už je to moře let...Věrka
Vymazat