Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pondělí 29. srpna 2022

o světlušce ...

 



Je tomu rok, co jsme s úžasnou téměř devadesátiletou dámou,

kantorkou, cvičitelkou Sokola, inspirativní Líbou,

tvořily korekce ke knize "štěstí z Nebe".



Ty chvíle jsou nezapomenutelné.

Její neskutečná vitalita mi bude navždy inspirací a motivací.
Řešily jsme mnohé gramatické věci a další souvislosti.

Když jsme vše probraly, Líba vyndala malý žlutý lísteček,

na kterém měla napsané poznámky.

Četla je nahlas:



"důležitá svoboda ... pokora ... láska k životu ... harmonie těla i ducha ... štěstí ..."
Četla heslovitě slova z mé knihy, z kterých si udělala výpisky

a pak vstala a podala mi vlastnoručně natrhanou kytku z její zahrádky a řekla:

"Věrko, děkuji Ti..."

Stála jsem jak přikovaná k zemi.

Hrdlo se mi stáhlo a já nenápadně utřela slzu v koutku oka.

Některé děkuji má takovou váhu, že toto dokáže ...


Dnes, po roce, posílám obrovské děkuji za vše tam nahoru, milá Líbo...

A vám věnuji malý kousek z knihy "štěstí z Nebe".
citace:


"A jak se pomalu schovává slunce, jsou víc a víc patrné světlušky. Dcerka je nahání a chce je chytnout do dlaní, záhy na nás volá:
„mamíííí, tatíííí já ji mám…Já ji chytila…“
Otvírá své dětské dlaně a vidí malého černého broučka.
„Mamííí, kam zmizelo to světýlko?“
Je ve tvých dlaní. Když nadělíš svobodu tomu malinkatému tvorečkovi, zase ti ukáže to, proč je na světě.“
Carolinka vyhazuje do výšky nad hlavu malou světlušku…
Jo, svoboda je nejvíc! Dokáže svítit do široka do daleka.
Stejně, jako maják v širém moři.
Jak ji chceme odebrat, světlo pohasne.
Nejen světlušce, ale všem tvorům na celém, celičkém světě. I nám, lidem…
Svoboda je stejně důležitá, jako světlo. Bez něho by nevyrostlo vůbec nic.
A to světlo, je cesta ke štěstí.
Nedovolme sobě ani žádné světlušce na světě, aby zmizelo…
Skrze tyto vzpomínky vnímám pocit hřejivého, světélkujícího štěstí. Je tak mihotavé, pomíjivé, ale neskutečně kouzelné…."




pátek 26. srpna 2022

kvítí pro Růženku

 



Včera odpoledne jsme s Kačkou po cestě z lesa domů natrhaly luční kvítí.

Je to jedna z nejlepších terapií na světě.

Poskládat v dlani kvítka ... jen tak... 




V noci mě samotná ruka osudu vedla,

když jsem si četla staré příspěvky na blogu.

Když se člověk zastaví, zalistuje minulostí,

najednou uvidí toho tolik...

Uvědomila jsem si, že jsem dlouho nekomunikovala s jednou blogerkou,

postarší dámou, co byla sběratelkou panenek.

Dlouho jsem od ní nečetla komentář na blogu ani na facebooku.

Zjistila jsem, že 18.2.2022 odešla na pravdu Boží.




Tahle kytka Růženko, patří Tobě.




Není jen z kvítí, co rostou na louce v Nebi.

Je v ní obsaženo uvědomění.
Ráno můžeme jít na procházku, vložit fotky na blog,

natrhat třeba kvítí nebo si koupit nový foťák pro nové snímky

( jak píšeš na svém blogu zde )

a druhý den může být všechno jinak.

Žádný snímek...



Když jsem pozorovala dnes noční oblohu,

posílala ti tam nahoru tolik slov a myšlenek,

došlo mi, že všechno, co chceme a toužíme udělat,

máme udělat teď a tady hned.

Žádné zítra a žádné pak...

Kolikrát jsme si slibovaly a plánovaly setkání..
.
Často se honíme za tím či oním...

Řešíme velké i malé starosti.

Je dobré mít na paměti, že celá etapa jménem ŽIVOT je ohraničená.

Žijme tak, abychom si uvědomili sílu svých činů, skutků, slov,

neboť

každý den je dar

❤️

sobota 20. srpna 2022

setkání teď a tady



To se tak setkáte po čase s dávnou kamarádkou.

Vyjedete si s ní a rodinou ven, mezi lidi na oběd.

Přisednete si ke stolu ke dvěma mužům.

A dáte se do řeči. 

Přemelete živí mrtví, jak říkávala moje babička.

Smějete se a je vám fajn.



A pak vám kámoška špitne do ucha

"Tý vole, to je asi pan Faltus, ten imitátor..."



říkám:

"Jé já Vás hned nepoznala. A víte, že máte u nás v našem "Nebi" kopec? 

Jo, je tam Faltusův kopec..."

Povídali jsme si, smáli se a na třikrát se loučili.

Báječné setkání.



Nic není náhoda. 

Život ví, že přesně tohle jsem právě teď a tady potřebovala.

Konečně se usmát, zapomenout na starosti a najít své bezprostřední já......



Mějte krásné dny, plné úžasných setkání s prima pocity.

Věrka


 

neděle 14. srpna 2022

tvořím a hledám sílu

 



V posledních dnech mi není moc do zpěvu,
 
přesto se snažím pokračovat dál v rozdělaných projektech. 




A protože se mi stres projevuje i na zdraví,

 snažím se nabrat sílu všemi způsoby.




Jedním z nich je třeba úplně obyčejný relax za kopcem.

U sousedů v Polsku.

Ve starém stavení , kde si připadáte, jako na Bohem zapomenuté zahradě,

dostanete ten nejlepší ještě horký ovocný koláč s kávou.






I přes zablokovaná záda, vím, že je na nich vlivem jiných naloženo tolik,¨

že to unést již nemohou

a přes bolesti a problémy s amputovaným místem

stále se snažím pomáhat lidem
 
na nelehké cestě v náročné onkologické léčbě.

Tvořím další Lavičku naděje pro onkologické pacienty,

 kde by se doslova dotkli samotné naděje.
 
Načerpali sílu jít dál... 

Tímto děkuji všem lékařům, kteří mě podporují a pomáhají.



Tvořím osvětovou činnost v mnoha podobách.

Některé věci již samospádem jedou samy.

Jiné se nepohnou ani o milimetr bez mého přičinění.

Třeba charitativní Kouzelný kalendář / Magic Calendar 2023 z mých kreseb.




Když si pak po čase prohlížím už hotové dílo, 

uvědomím si, kolik energie a úsilí v něm je.

A já jsem bytostně přesvědčena, že ani milimetr, 

ani deko z té síly se neztratí...




Uprostřed noci, když pozoruji noční oblohu 

a přemítám všechny ty dny a chvíle, říkám,

 jak moc potřebuji právě teď a tady klid.





Obyčejný klid, nejen pro sebe a svou rodinu. 

Ale právě pro zástup lidí, 

kterým podávám pomocnou ruku třeba už jen tím, 

že JSEM.






Na druhou stranu jsou lidé, kteří usilují o pravý opak. 

Abych klesla na mysli, na duchu i na těle.




Klacky pod nohy v takové podobě, o jaké zatím se mi ani nezdálo...

Bůh ví, proč se tyto věci dějí...ale jedno vím jistě.

Život je bumerang. Všechno se vrací. 

Ne hned. Časem jistě...






Mějte krásný den a vězte, 

že každý den je dar

❤️



sobota 6. srpna 2022

letem létem

 


Jak jsem v minulém příspěvku psala, 

prožíváme náročné časy.


Přesto bych dnes ráda vložila letní fotky,

které mají pozitivní, letní náboj.



Když jsem psala knihu "štěstí z Nebe",

snažila jsem se celým svým bytím předat dál náruč pohody,

klidu, zamyšlení, zastavení...
Knihu, kterou jsem psala a žila zároveň.

Ať slovy nebo fotkami, kterých jsem vložila do knihy přes 200.

A teď v tom samém Nebi prožívám drama,
která mi nedají ani spát.



V noci jsem se probudila.

Pozorovala hvězdy nad hlavou a přála si,

aby padala hvězda, co mi splní přání.




Ptala jsem se samotného nebe...

Hledala odpovědi na otázky...

Vnímala jsem TICHO...




Nikdo neví, co bude zítra.
Jen někteří myslí, že mají tu moc, řídit druhým život.

Řídit, ničit, dělat složitým a těžkým...

Bylo mezi nocí a ránem a já sáhla po knížce "štěstí z Nebe",

kterou jsem před rokem dopsala.

A četla...






"Nezáleží, jakou podobu mé bylinné záhony budou mít,

ale s jakou láskou o ně bud pečovat.

Stejně, jako nezáleží, do jaké postele pro klidný spánek uléháme,

ale jak si usteleme se svým svědomím.

Nezáleží, jaké talíře a příbory nachystáme na stůl k obědu,

ale s jakou chutí a radostí usedneme ke stolu.

Možná, že to je ta pravá vnitřní harmonie.

Žádná kniha světa nám ji nedá.
Žádné moudro ani recept.

Přichází jen z našeho srdce a našeho rozhodnutí.




To je hlas, který není slyšet, ale je cítit.

Skrze pocity, mnohdy i slzy, ale předně činy...





Přihrnuji k bylinkám hlínu, prosívám ji mezi prsty.

Vnímám její sílu.

Všechno z ní vychází i všechno do ní míří.

Naslouchám hlasu svého srdce …

V záplavě slunečních paprsků mi k zemi kane slza.

Má v sobě kus dojetí nad titěrnou chvílí nad pocitem, který vnímám.

Nad myšlenku, která mi prolétla hlavou

a kterou jsem se rozhodla na věky věků vložit do knihy o jednom Nebi.






Stojím ve slunci, zvedám špinavé ruce od hlíny k samotnému nebi.
Vítr příjemně chladí mé konečky prstů a možná se jich samotný Bůh dotkl.

Nebo krásná múza je políbila.





Teď a tady mi mé srdce říká, že Nebe má každý člověk v sobě.
Každý má své sny a každý za nimi kráčí...."




Mějte ty nejkrásnější sny, druhým je přejte a vězte,

že každý den je dar...









Věrka s rodinou

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...