Včera odpoledne jsme s Kačkou po cestě z lesa domů natrhaly luční kvítí.
Je to jedna z nejlepších terapií na světě.
Poskládat v dlani kvítka ... jen tak...
V noci mě samotná ruka osudu vedla,
když jsem si četla staré příspěvky na blogu.
Když se člověk zastaví, zalistuje minulostí,
najednou uvidí toho tolik...
postarší dámou, co byla sběratelkou panenek.
Dlouho jsem od ní nečetla komentář na blogu ani na facebooku.
Zjistila jsem, že 18.2.2022 odešla na pravdu Boží.
Tahle kytka Růženko, patří Tobě.
Není jen z kvítí, co rostou na louce v Nebi.
Je v ní obsaženo uvědomění.
Ráno můžeme jít na procházku, vložit fotky na blog,
natrhat třeba kvítí nebo si koupit nový foťák pro nové snímky
( jak píšeš na svém blogu zde )
a druhý den může být všechno jinak.
Žádný snímek...
Když jsem pozorovala dnes noční oblohu,
posílala ti tam nahoru tolik slov a myšlenek,
došlo mi, že všechno, co chceme a toužíme udělat,
máme udělat teď a tady hned.
Žádné zítra a žádné pak...
Kolikrát jsme si slibovaly a plánovaly setkání..
.
Často se honíme za tím či oním...
Řešíme velké i malé starosti.
Je dobré mít na paměti, že celá etapa jménem ŽIVOT je ohraničená.
Žijme tak, abychom si uvědomili sílu svých činů, skutků, slov,
neboť
každý den je dar
Ano, Růženka umřela. Byl to pro mne velký šok. Tak ráda jsem ji měla. Ano, každý den je dar. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazatMilá Iwko, i pro mě. Opatrujte se. Věrka
VymazatRužička mi strašne chýba, hoci sme sa tiež nestihli stretnúť, aj keď sme si to plánovali. Tiež som takto sedela u maminy za stolom, keď som sa dozvedela túto správu.
OdpovědětVymazatKrásne kvetinky ste jej natrhali. Verím, že sa z nich teší tam hore.
Také věřím a doufám. Krásné letní dny. Věrka
Vymazattéměř každý den si na ni vzpomenu.Říkám si-jeden den tady byla-měla plány,radosti,stesky a najednou je vše jinak.Ale odešla náhle,nečekaně,téměř bezbolestně .O to větší šok to byl pro její blízké a pro nás co ji měli taky rádi.Třeba ten šok pro její rodinu byl cílem,aby si uvědomili koho ztratili,jak samozřejmě brali,že je tady pro ně,co pro ně dělá a jak je má ráda.Někdy to člověk zjistí až je pozdě.Růženko měla jsem tě moc ráda
OdpovědětVymazatPřesně tak, člověk nikdy neví dne ani hodiny. O to víc jsou smutné různé žabomyší války, uraženosti a bloky.
VymazatJj každý den je dar ❤️
Věrka
Milá Věrko, také na Růženku téměř denně vzpomínám a chybí nám tady všem. Byla tak skromná a milá. Taky jsem jí slibovala, že se zastavím, až pojedeme na Jihlavsko.Lákala jsem ji a jejího manžela do Prahy, že je povodím.
OdpovědětVymazatJak asi musí chybět rodině a vnoučátkům, když chybí nám, cizím. Jiřina z N.
Vnímám to stejně.
VymazatJiřinko opatruj se.
Věrka
Milá Věrko,moje maminka odešla před rokem taky náhle sedla si k televizi s pejskem na klíně usnula a už se neprobudila byl to neuvěřitelný šok byla plna elánu a měla tolik plánů.Velka pravda, že každý den je dar.Z kytičky by paní Růženka měla určitě radost.Moc zdravím.Iveta
OdpovědětVymazatObjímám ❤️
VymazatPřeji poklidné letní dny.
Věrka
Taky si na Růženku často vzpomenu. Stále ji mám v adresách na blogu. Byla taková milá. Tolik krásných panenek měla.
OdpovědětVymazatChybí určitě hodně její rodině.
Hanka
Přesně tak. Já si s ní psala 14.2. pak vložila příspěvek na blog ráno... večer už si odpovědi nepřečetla. To uvědomění mrazí až do morku kostí.
VymazatPřeji hezký den Hanko.
Věrka