o světlušce ...

 

Je tomu rok, co jsme s úžasnou téměř devadesátiletou dámou,

kantorkou, cvičitelkou Sokola, inspirativní Líbou,

tvořily korekce ke knize "štěstí z Nebe".

Ty chvíle jsou nezapomenutelné.

Její neskutečná vitalita mi bude navždy inspirací a motivací.

Řešily jsme mnohé gramatické věci a další souvislosti.

Když jsme vše probraly, Líba vyndala malý žlutý lísteček,

na kterém měla napsané poznámky.

Četla je nahlas:

"důležitá svoboda ... pokora ... láska k životu ... harmonie těla i ducha ... štěstí ..."

Četla heslovitě slova z mé knihy, z kterých si udělala výpisky

a pak vstala a podala mi vlastnoručně natrhanou kytku z její zahrádky a řekla:

"Věrko, děkuji Ti..."

Stála jsem jak přikovaná k zemi.

Hrdlo se mi stáhlo a já nenápadně utřela slzu v koutku oka.

Některé děkuji má takovou váhu, že toto dokáže ...

Dnes, po roce, posílám obrovské děkuji za vše tam nahoru, milá Líbo...

A vám věnuji malý kousek z knihy "štěstí z Nebe".

citace:

"A jak se pomalu schovává slunce, jsou víc a víc patrné světlušky. Dcerka je nahání a chce je chytnout do dlaní, záhy na nás volá:

„mamíííí, tatíííí já ji mám…Já ji chytila…“

Otvírá své dětské dlaně a vidí malého černého broučka.

„Mamííí, kam zmizelo to světýlko?“

Je ve tvých dlaní. Když nadělíš svobodu tomu malinkatému tvorečkovi, zase ti ukáže to, proč je na světě.“

Carolinka vyhazuje do výšky nad hlavu malou světlušku…

Jo, svoboda je nejvíc! Dokáže svítit do široka do daleka.

Stejně, jako maják v širém moři.

Jak ji chceme odebrat, světlo pohasne.

Nejen světlušce, ale všem tvorům na celém, celičkém světě. I nám, lidem…

Svoboda je stejně důležitá, jako světlo. Bez něho by nevyrostlo vůbec nic.

A to světlo, je cesta ke štěstí.

Nedovolme sobě ani žádné světlušce na světě, aby zmizelo…

Skrze tyto vzpomínky vnímám pocit hřejivého, světélkujícího štěstí. Je tak mihotavé, pomíjivé, ale neskutečně kouzelné…."