Květiny ticha ...

Dnešní kvítí, v barvě stříbrné, bílé, zlaté, černé glitrové 

a všech metalických odstínů,

jsem kreslila mému kamarádovi k narozeninám.

Nikdy jsem neměla ráda tyto třpytivé odstíny a styl abstraktní ten už vůbec.

No, všechno je jednou poprvé.

Samo podvědomí mě vedlo k  těmto barvám a stylu.

Měla jsem toho plnou hlavu.

Pocitu ztišení.

Pocitu ticha …

Ptáte se proč?

Určitě si vzpomenete na článek s názvem Příběh Cimrmanovský.

ZDE

Jsou tomu čtyři roky.

Před čtyřmi lety jsme poznali úžasný pár dvou postarších lidí.

„Náhoda“ na které nevěřím, zapomenutá peněženka v obchodě na balících s moukami, 

kterou jsem našla a která nás zavedla za majitelkou, nám dala krásné přátelství.

Nezapomenutelná oslava.

Fotila jsem zde i jedno zastavení při putování s Máminým kalendářem.

Fotila jsem zde i Prague Cello Quartet.

Spousta fotek zde vznikla.

Vypili jsme v této chalupě nejednu kávu či čaj.

Den před Štědrým dnem nás vždy zavedl do této chalupy ...

Moře jsme toho probrali, popovídali a zasmáli se.

Před pár dny mě ráno probudila zpráva od syna této úžasné postarší paní.

„Maminka odešla na věčnost.

Měla Vás moc ráda … Vaše verše si přála na smutečním oznámení …

Verše z Vaší Mámy...“

Od té chvíle jsem měla plnou hlavu myšlenek, vzpomínek a otázek.

Možná proto jsem brala do rukou barvy, kterými jsem nikdy nemalovala.

Zářící a plné lesku.

Takový by měl být i náš život.

A když ráno na "kytici ticha", jak bych ji nazvala, 

barvy na ní uschly,

viděla jsem kouzlo.

Jako by se obraz prokreslil a probarvil do pozitivní, čisté a čiré podoby.

Jakoby energie, s kterou jsem obraz kreslila, ožila.

Energie lásky, pokory  a oslovy života…

Proto žijme každý den s láskou, radostí, pokorou…

Mějme dny takové, jaké si nakreslíme.

Věrka

♥

Momenty ...

Krása okamžiku

Jsou na světě chvíle, které nekoupíte...

Chvíle, kdy se vás dotkne krása.

Krása motýlích křídel ...

Fotila jsem modráska, ani jsem nedýchala. 

Tak moc se mne krása křídel motýlích dotýkala.

Je zvláštní, jak to máme ve vzpomínkách uložené...

V tu chvíli jsem si vybavila stejné místo, stejný pocit, 

stejnou krásu ...

Jako tenkrát, když jsem psala knihu Velká máma,

když se mě dotkla krása

křídel motýlích.

Napsala jsem o tom pocitu a kráse celou kapitolu.

Možná mi tato něžná modrá krása,

 přilétla říci velké poselství.

O tom, že krása je na dosah ruky. Stačí natáhnou dlaň...

Nebo jen obyčejně nakročit... 

Natáhla jsem se opatrně pro foťák

 a tu chvíli zachytila pro vás.

Pro krásu chvíle TEĎ.

♥

Modráska jsem neviděla od dob mého dětství.

Ta chvíle mi přinesa tolik radosti.

Myslím, že všechno na světě se děje v pravou chvíli. 

Jen my máme své scénáře, 

kam nám události nezapadají dle našich představ...

Čas však přináší odpovědi, kdy časem pochopíme,

 jak to všechno bylo správně.

Tolik krásných úvah mi přinesl malý modrý motýl ...

Přemýšlela jsem i o snech.

O těch, o kterých jsem psala v knize Máma čisté jiskření.

O snu, jednoho malého děvčátka, 

které si pod otevřeným oknem, 

z kterého se linuly tóny houslí, řeklo,

 že jednou bude hrát pro celý svět...

Jak se její sen plní a jak si za svým snem jde,

můžete shlédnout a vidět zítra v Sálu Filharmonie

 v Hradci Králové od 18.00 hodin.

Jste srdečně zváni

♥

A ještě jedno pozvání tu mám pro vás

Dočtete se  ZDE

Věrka

♥

růžové pole ...

Počasí bývá v posledních letech, jako na houpačce. 

Jedeme ráno do města a v autě topíme. 

Jedeme z města a pouštíme chladný vzduch. 

A tak jsem stihla předevčírem, v krásném počasí udělat pár fotek 

s Carolinkou v růžovém poli.

Dětská radost a štěstí

Naše Carolinka má novou zálibu. 

Po cestě kamkoliv, počítá žluté lány řepky. 

Vloni jich napočítala 269. L

V momentě, kdy zahlédla růžové pole, jásala radostí. 

Vůbec jsme netušili, co tam roste.

růžové kouzlo

dotknout se krásy

 A protože růžové pole jsme objevili doslova za humny,

 jely jsme na to místo odpoledne a s foťákem.

Musely jsme jít přes pole luční trávy, dál kolem pole ječmene.

Nikde vůkol žluto. 

Krása.

Kačky kámoši se vydali v batohu na vandr s námi.

A tak jsme po cestě probíraly hodinu přírodovědy. 

Třeba, jak se pozná ječmen. Má vousy a je rodu mužského. 

Carolinka mi na to povídá a název obsahuje slovo men, to je muž. 

Tak je to jasný, vousaté obilí je prostě ječmen "ten",

 páč pšenice je "ta" a nemá vousy.

Součástí procházky za růžovým polem byl pro Carolinku tělocvik J

Když jsme došly na růžové pole, které z dálky, z cesty vypadá,

 jako kouzelné, nevěřily jsme vlastním očím. 

Prostor byl posetý drobnými růžovými kvítky. Na otázku, co to je? 

Vážně netuším, jaká je odpověď. 

Proto milé kamarádky z blogu, chcete být součástí hodiny přírodovědy

 a poradíte nám?

Růžový kvítek neznámého jména. Tedy pro nás. Zatím ...

Víme jen, že vloni v těchto místech jsme často spatřili stádo krav.

Jestli toto dokáže kravská mrva,

 pak budiž velebena.

Je to nádherný pocit, lehnout si do růžového pole, 

plného drobných růžových kytiček, 

 pozorovat volně plynoucí mraky po obloze,

 naslouchat cvrčkům v trávě a jen tak být…

Pssst ... fotím brouka ...

Chvíli postůj, protože já Tebe ...

 Na dotaz, jak dopadla v pondělí vernisáž výstavy,

posílám odkaz ZDE

(jen pozn.: za umělkyni se vážně vůbec nepokládám. J Potěšilo. )

Mějte růžové dny a děkujeme za odpovědi.

Věrka & Carolinka

Výročí, bonus, pozvání a přání ...

Často si říkám, jak ten čas letí…

Znáte to sami.

A také si často vzpomenu na slova mé babičky,

 která říkávala, že čím je starší, tím je den kratší…

Jo jo, i mě se dny pomalu a jistě zdají kratší a kratší.

V tyto dny je tomu rok, co jsem dopsala knihu Máma čisté jiskření.

Jak řekla jedna z mých korektorek, kniha,

která buď bude velebena nebo odsouzena.

Ale ani jedno nebyl důvod, proč jsem ji psala.

Samozřejmě, že psaní knih je do jisté míry i jistou terapií.

V mém případě to byla i nutnost.

Slovo od slova jsem poskládala přímo ze srdce a z mé duše.

Ten, kdo ji ještě nečetl, nabízím v den výročí bonus.

Poštovné zdarma celý tento víkend a možná to protáhnu ještě o fous dál,

páč dny se zkracují…

Letos v lednu jsem začala psát knihu novou, hřejivou a hladivou,

nu, s duší ...

Plnou lásky, vzpomínek, a lidského pohlazení.

No řekněte, co je víc ?

Do této bohulibé činnosti přišly činnosti další.

Projekt Sad nadějí, pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.

S tímto projektem projevila sympatie i paní Dagmar Havlová a její Nadace VIZE 97.

Také byla zahájena veřejná sbírka na tento projekt.

Následovaly obrazy s duší pro projekt Sad nadějí.

Výstavy a jejich vernisáže,

za kterými je moře práce.

A když říkám moře, ve skutečnosti je to oceán.

V pondělí 20.5.2019 jedna z nich začíná v Brně, kam vás srdečně zvu.

Následovat bude příští měsíc vernisáž výstavy „každý den je dar“  v Mladé Boleslavi.

Do těchto aktivit přichází zákonitě únava.

Některé neduhy na těle…a tak se snažím odpočívat.

Většinou s paletou barev, v přírodě s foťákem

nebo psaním.

♥

Přiznám se, že rozepsanou knihu plnou lásky jsem tak trochu zanedbávala.

Vzpomněla jsem si opět na slova mé babičky,

která mi kladla na srdce, že věci se mají řešit dle priorit

a já dodávám a dle hlasu srdce.

Cítím, že přichází nyní čas, otevřít opět rozepsanou knihu.

Neslibuji letošní vydání, ale budu se o to snažit,

 abyste měli pod stromeček

krásné a voňavé pohlazení.

Věrka

♥