Květiny ticha ...

Dnešní kvítí, v barvě stříbrné, bílé, zlaté, černé glitrové 

a všech metalických odstínů,

jsem kreslila mému kamarádovi k narozeninám.

Nikdy jsem neměla ráda tyto třpytivé odstíny a styl abstraktní ten už vůbec.

No, všechno je jednou poprvé.

Samo podvědomí mě vedlo k  těmto barvám a stylu.

Měla jsem toho plnou hlavu.

Pocitu ztišení.

Pocitu ticha …

Ptáte se proč?

Určitě si vzpomenete na článek s názvem Příběh Cimrmanovský.

ZDE

Jsou tomu čtyři roky.

Před čtyřmi lety jsme poznali úžasný pár dvou postarších lidí.

„Náhoda“ na které nevěřím, zapomenutá peněženka v obchodě na balících s moukami, 

kterou jsem našla a která nás zavedla za majitelkou, nám dala krásné přátelství.

Nezapomenutelná oslava.

Fotila jsem zde i jedno zastavení při putování s Máminým kalendářem.

Fotila jsem zde i Prague Cello Quartet.

Spousta fotek zde vznikla.

Vypili jsme v této chalupě nejednu kávu či čaj.

Den před Štědrým dnem nás vždy zavedl do této chalupy ...

Moře jsme toho probrali, popovídali a zasmáli se.

Před pár dny mě ráno probudila zpráva od syna této úžasné postarší paní.

„Maminka odešla na věčnost.

Měla Vás moc ráda … Vaše verše si přála na smutečním oznámení …

Verše z Vaší Mámy...“

Od té chvíle jsem měla plnou hlavu myšlenek, vzpomínek a otázek.

Možná proto jsem brala do rukou barvy, kterými jsem nikdy nemalovala.

Zářící a plné lesku.

Takový by měl být i náš život.

A když ráno na "kytici ticha", jak bych ji nazvala, 

barvy na ní uschly,

viděla jsem kouzlo.

Jako by se obraz prokreslil a probarvil do pozitivní, čisté a čiré podoby.

Jakoby energie, s kterou jsem obraz kreslila, ožila.

Energie lásky, pokory  a oslovy života…

Proto žijme každý den s láskou, radostí, pokorou…

Mějme dny takové, jaké si nakreslíme.

Věrka

♥