Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 29. března 2019

Bumerang činů ...




Nekonečně dlouhý čas "bojuji" za nutné změny při posuzování lékařských komisí.
Mnohdy k nám bumerang našich činů přiletí zpět v momentě, 
kdy to vůbec nečekáme.
Takový moment mi nyní život přinesl.
Prostřednictvím nominace na Cenu Mosty - 16. ročník slavnostního udílení výročních cen Národní rady osob se zdravotním postižením ČR.

Když jsem stála na pódiu s mikrofonem v ruce, 
v hlavě mi létalo "milion" myšlenek, co vše jsem chtěla říci.
Mnohé jsem i vyslovila. Mluvila jsem srdcem, zrovna tak,
 jako srdcem píši, maluji, tvořím a žiji.
Budu nadále usilovat o pozitivní změny, věřím v lepší dny,
věřím ve změny a velmi děkuji všem, 
jež mi jsou na této cestě nápomocni.
Děkuji vám všem.


Věrka



pondělí 25. března 2019

Výstava pro Sad nadějí



Vzpomínáte si na chvíle, kdy jsem byla vážně hodně zničená a zdecimovaná z postupů a jednání LPK ? 
Když mi bylo odebíráno to či ono, včetně průkazu ZTP ?
Mj. dodnes jej nemám, ale stále usiluji o nutné změny. 
Dnes už ne pouze pro sebe.
Psala jsem mnoho článků na toto téma. 
Také mnoho odvolání. 
Vždy jsem nakonec vzala do rukou štětec a barvy a vytvořila nějaký obraz. 
Pro uklidnění a relax.





Tenkrát se mezi vámi našla žena, která napsala, že bych z mých obrazů měla uskutečnit výstavu. 
Domnívala se, že by to bylo lepší než separé kancelář, kam mě posudková lékařka dva roky po rakovině, amputaci, odporoučela.
Každá dobře míněná rada se časem k člověku opět přiblíží. 
A když ji člověk pochopí a uchopí, může z toho vzniknout vážně dobrá věc. 
Znáte mé životní motto. „každý den je dar.“
A já s tímto stejným mottem jsem se rozhodla pro onu dobrou věc.





Minule jsem zde zveřejnila projekt Sad nadějí.
Všem děkuji za podporu, přízeň, sdílení. Za nádherné emaily, zprávy.
 Děkuji i těm, kteří se teprve rozhodnou tento projekt podpořit.
 (více o projektu ZDE v odkaze)
Nepokládám se za ženu, která čeká na štěstí jen s nataženou rukou,
 proto jsem se rozhodla přispět k tomu, 
abych i já podpořila finanční částkou na transparentní účet projekt Sad nadějí.
Jak?



Dobrou věcí, kterou mi zde poradila jedna žena.
Výstavou mých obrazů, která bude výstavou putovní.
A její název?
„každý den je dar“
Pokud se rozhodnete, stejně jako já, podpořit projekt Sad nadějí, zde je číslo transparentního účtu a mé velké DĚKUJI.

115-8835020217/0100

(Na výpisu bude zveřejněno vaše jméno, výše příspěvku a číslo účtu.)
Také děkuji všem, kdo tento můj počin sdílí.
Děkuji i blogové kamarádce Martě, která vytvořila celý příspěvek, na toto téma.





  Často si říkám, že není na světě věc špatná, aby nebyla pro něco dobrá. 

Je zapotřebí se o to dobré, pozitivní, smysluplné snažit.

Usilovat. Vnímat, chtít, jít a žít...





Výstava „každý den je dar“ bude výstavou  prodejní, kde bude kromě jiného 12 obrazů,

 které budou právě z připravovaného kalendáře pro rok 2020. 
Reprodukce obrazů v limitované edici, zrovna tak,
 jako bude v limitované edici i zmiňovaný kalendář. 
Koupí těchto obrazů tak vlastnoručně přispěji na podporu projektu Sadu nadějí. 
Veškerý výtěžek z této výstavy, z prodeje je určen pro projekt Sad nadějí.






 Otevření putovní výstavy „každý den je dar“  plánuji cca za měsíc.
Měla by být za podpory Českého rozhlasu Hradec Králové.
Plánuji další milá překvapení…ale o tom zase někdy příště…



Opatrujte se a vězte, že „každý den je dar“




Věrka



středa 20. března 2019

Jaro ...



Dnes začíná JARO


Neboj se, maličká ...


Sice si s námi ještě pohrává a jak se říká, 

březnové slunce, má krátké ruce...

ale už je tu.


Z očí do očí

V neděli jsme si udělali cestu k ovcím.

Bylo tak kouzelně, že bylo hřích sedět doma.

Každou chvilku, která připomíná jaro,

 se snažíme užívat venku.


pomalu a postupně


Jsou místa, která jsou pro nás oázou pro duši.

Takovým místem je stará ohrada, kde jsem kdysi dávno 

dělala první zastavení při putování

s Máminým kalendářem.

Vzpomínáte? 


Mami, to je krásný den...


Já si právě na tomto místě dokáži vyčistit hlavu,

utřídit myšlenky  ... načerpat energii.

Příroda umí zázraky.


Z košíku se nejí. Jsi nenasyta...


Hodně jsem ji v posledním čase vydala tím správným směrem.
Do projektu Sad nadějí...


Moc bych chtěla poděkovat vám všem, 
kdo jste tento projekt
podpořili a sdíleli.

Všem, kdo jej teprve podpoříte.


DĚKUJI



A protože nejsem holka, která čeká na štěstí jen s nataženou rukou, proto jsem se rozhodla i já přispět k tomu, 
abych také přispěla finanční částkou na transparentní účet na podporu Sadu nadějí.


Jak?






Moc ráda vám příště představím můj další počin, jak.

Pracuji na tom.


Dva sourozenci


 Užívejte jarních chvilek plnými doušky.

Je kouzelné a prý už začínají kvést i podléšky ...


Nebeč. Ty už jsi měla nejvíc ze všech. Musíš se taky podělit.

Jsi tak jemné a hebké.

Čas podléšek mám moc ráda.

Pro vzpomínky... pro nové období... pro krásu jara.

Je to pro mě čas dětství.


Úplně nej zábava - krmit ovečky.


Bitva o poslední skývu chleba

Všem, kdo můžete podpořit  projekt


vkládám číslo transparentního účtu

115-8835020217/0100

 ze srdce děkuji


cítit a vnímat jaro - spokojenost


Věrka




pátek 15. března 2019

Králi Jelimáne, čepici nesmekám a nemačkám …

Foto: zdroj net

Tak zněl titulek mého článku, který jsem před rokem napsala na sociální sítě. 
Článek o tom, co jsem prožila na jedné z mnoha lékařských posudkových kontrol, jako žena po rakovině, po amputaci rekta, s trvalým vývodem bokem, nebo-li stomie.  
Napsala jsem pravdu jedním dechem. To, co mnozí rovněž na LPK prožívají. 
Neskutečné ponížení, nepochopení. Rozhodla jsem se, jak říkával můj děda,  čepici nesmeknout a nezmačkat. Sepsala jsem petici za nutné změny při posuzování LPS. 
Byla jsem vyslyšena dokonce na těch nejvyšších místech. Tam, odkud může přijít změna.  Tam, odkud se rozhoduje o změnách zákonů a vyhlášek. 
Mé úsilí neskončilo. Ba co víc,  mnohé se stalo a událo. 
Není tajemstvím, že vše jsem vložila do knihy Máma čisté jiskření. 
Příběh, který čtenáři označují, jako dech beroucí. 
Recenze hovoří za vše.


Foto: zdroj net
Dnes vím, jak je život cenný. Dotýkala jsem se smrti. 
Proto mé motto: „každý den je dar“. Proto mé úsilí…  
Od chvíle, co jsem dostala druhou šanci na život, jsem ušla ohromný kus cesty. 
Nemám nyní na mysli, že jsem napsala od té doby 4 knihy a vydala 4 kalendáře, jako poděkování za onu šanci – žít. 
Psal se tenkrát rok 2015 a já děkovala všemu a všem, že žiji… 
Slibovala si a dávala sliby. Děkovala a prosila zároveň. Bojovala jsem i pociťovala vítězství. Kanuly mi slzy jako hrachy, když jsem poprvé vykročila do nového života 
a nadechla jsem se... 
Nohy mě sotva držely, opírala jsem se o svého muže. 
Bylo tenkrát stejné počasí, jako bylo dnes. 
A já jsem v tom třesu, slabosti a opojení štěstím, toužila tu nádhernou naději jednou životu vrátit. 
Čas běžel a já opět bojovala.


Foto: zdroj net

Tu cestu a boj však už dobře znáte...
 Kolik dopisů s pruhy jsem jenom za ten čas rozlepila. Kolik slz na ně spadlo. Kolik nepochopení jsem ucítila. Kolik mi toho bylo odebráno. 
Žádná mince však nemá jen jednu stranu. 
Na té druhé, jste byli vy. Kolik energie jste mi jenom dali. Kolik ohromné podpory přišlo z vaší strany. Kolik zpráv, dopisů a emailů jsem přečetla od vás. Kolik přišlo sdílení. 
Některé mé články doslova trhaly rekordy ve sdílení. To byla ta naděje. Ta síla. 
Vy jste tím motorem a já vím, že vás nikdy nechci a nemohu zklamat.

Foto: zdroj net
 Založila jsem neziskovou organizaci Jelimán, na podporu onkologickým pacientům.
 Kus cesty jsem kráčela v těch stopách, v nemoci. 
Měla jsem na sobě boty poznání a pravdy. Vím, cítím, vnímám … a nezapomínám.  Nenechám pošlapat úsilí, nemalý a nelehký boj. 
Chvíle, kdy ze mne padaly kapky potu i krve. 
A ti, kdo by měli chápat, vědět a pomáhat, neví. Nebo nechtějí vědět. 
Dnes už nejde o mě, jde o nás všechny.

Foto: zdroj net


Minulý rok byl pro mě víc než náročný. 
A já v době Vánoc seděla se složenými rukami, v klidu a tichosti a najednou si uvědomila, co vidím. Na mých rukou velké, bolavé ekzémy. Na gastroskopii nález zánětu v žaludku… Tělo vnímalo stresy, boje, jedno odvolání za druhým, pruhy na dopisech… a najednou, Bůh ví odkud, přišla ta správná myšlenka v jedné vteřině. Ta vteřina přišla po letech.
 Možná to způsobila myšlenka rekapitulace. Myšlenka na všechny mé příbuzné, blízké i vzdálené. Na babičku Vašátkovou (roz.), která mi tolik toho dala do života.
 Na jejího bratrance, legendárního pilota Aloise Vašátka, který také bojoval. 
A chce se mi věřit, že ty mé boje, úsilí a snahy prostě vnímá 
a s dobrým pocitem sleduje z mraků.

Rozhodla jsem se vrátit životu to, co mi dal. 



Rozhodla jsem se udělat projekt, který je skutečně velký. 
A protože je velký, dlouhodobý, smysluplný, dovolte mi, abych vás právě teď a tady požádala o jedno z mnoha SDÍLENÍ. 
O pomoc, podporu,  o soudržnost. Neboť to samé nabízím i já.
Představuji vám projekt „Sad nadějí“, který přichází z mého srdce.

Je pro onkologické pacienty, jako motivace a touha. 
Naděje – to je to, co tito pacienti potřebují stejně, jako léky a systémovou léčbu.

Je pro ty, jenž NADĚJI nalezli, jako poděkování životu.

Je pro nás všechny, blízké i vzdálené, kteří ví …

Je pro nemocné i zdravé.

Pro pocit a uvědomění, že  „každý den je dar…“

Místo, kde lidé po překonání této těžké nemoci, vysadí strom NADĚJE…
Místo setkání, místo, pro kulturní akce, položení základního kamene. 
Výstavbu odpočinkové zóny s výhledem do přírody, lesů a hor. 
A další  neméně krásné počiny v místě nadějí.



Jednou se budou v tomto sadě třepotat ve větru lístky stromů,
 které budou všem navždy připomínat,
že NADĚJE NIKDY nesmí pohasnout.

Podpořte projekt „Sad NADĚJÍ“


Vaše rozhodnutí přispět jakoukoliv částkou, 
je rozhodnutí pro NADĚJI.

Je rozhodnutím TEĎ pro budoucnost.
Vaše rozhodnutí je velký čin.

Vy věříte mně, já věřím vám.

Vždyť,

 „každý den je dar“

Číslo transparentního účtu: 




Ze srdce děkuji
Věrka



neděle 10. března 2019

Letem světem ...



Tento týden, byl takový

„letem světem“.

A protože jsem už dříve zmínila,

že brzy přinesu recept, na buchtu z pyré

nazvala jsem ji

„letem světem“




Možná proto, že je rychlá,

 chutná a je z fantazie.

Vůbec nevím, jak mě to napadlo,

dát na těsto, bílý jogurt, na něj jablečné pyré

a na ně kousky jablíček… s drobenkou,

ale byl to dobrý nápad.




recept odměřuji sklenkou (S) o objemu cca 
200 ml:
1 S hrubé mouky
1 S polohrubé mouky
1/2 S cukru třtinového
1 S mléka
1/2 S oleje
2 vejce
1 prášek do pečiva nebo
1 PL rumu
navrch jogurt a na něj jablečné pyre


jablka

na drobenku: 


1/2 S hrubé mouky
1/2 S cukru
asi 40 g másla
skořice či jiné koření, jak kdo rád




A je buchta „letem světem“

na světě.

Doporučuji se neupejpat, páč by na vás nemusela zbýt.

Je fakt dobrá.




Jinak píši knihu, když teda najdu kousek času.

Maluji obrazy, protože … chystám další překvapení

A pracuji ponejvíce na novém projektu plný nadějí.

Ten vám doufám, že již brzy představím.





No a jinak jsem stihla v pátek dostat kytku,

od úplně cizího mužskýho 😊 při odchodu z restaurace.

A udělalo mi to tááákovouhle radost.

Slovo dalo slovo a dokonce jsme zřejmě vymysleli další

aktivitu do budoucna.

Spolupráci, která potěší předně vás všechny.





Co někdy dokáže způsobit malá kytička jednoho tulipánu…

Tak to bylo mé

„letem světem“

tento týden. 




Přeji krásné jarní dny

Věrka



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...