 |
| Foto: zdroj net |
Tak zněl titulek mého článku, který jsem před rokem napsala
na sociální sítě.
Článek o tom, co jsem prožila na jedné z mnoha
lékařských posudkových kontrol, jako žena po rakovině, po amputaci rekta, s
trvalým vývodem bokem, nebo-li stomie.
Napsala
jsem pravdu jedním dechem. To, co mnozí rovněž na LPK prožívají.
Neskutečné
ponížení, nepochopení. Rozhodla jsem se, jak říkával můj děda, čepici nesmeknout a nezmačkat. Sepsala jsem
petici za nutné změny při posuzování LPS.
Byla jsem vyslyšena dokonce na těch
nejvyšších místech. Tam, odkud může přijít změna. Tam, odkud se rozhoduje o změnách zákonů a
vyhlášek.
Mé úsilí neskončilo. Ba co víc,
mnohé se stalo a událo.
Není tajemstvím, že vše jsem vložila do knihy
Máma čisté jiskření.
Příběh, který čtenáři označují, jako dech beroucí.
Recenze
hovoří za vše.
 |
| Foto: zdroj net |
Dnes vím, jak je život cenný. Dotýkala jsem se smrti.
Proto
mé motto: „každý den je dar“. Proto mé úsilí…
Od chvíle, co jsem dostala druhou šanci na
život, jsem ušla ohromný kus cesty.
Nemám nyní na mysli, že jsem napsala od té
doby 4 knihy a vydala 4 kalendáře, jako poděkování za onu šanci – žít.
Psal se
tenkrát rok 2015 a já děkovala všemu a všem, že žiji…
Slibovala si a dávala
sliby. Děkovala a prosila zároveň. Bojovala jsem i pociťovala vítězství. Kanuly mi slzy jako hrachy, když jsem poprvé vykročila do nového
života
a nadechla jsem se...
Nohy mě sotva držely, opírala jsem se o svého
muže.
Bylo tenkrát stejné počasí, jako bylo dnes.
A já jsem v tom třesu,
slabosti a opojení štěstím, toužila tu nádhernou naději jednou životu vrátit.
Čas běžel a já opět bojovala.
 |
| Foto: zdroj net |
Tu cestu a boj však už dobře znáte...
Kolik dopisů s pruhy
jsem jenom za ten čas rozlepila. Kolik slz na ně spadlo. Kolik nepochopení jsem
ucítila. Kolik mi toho bylo odebráno.
Žádná mince však nemá jen jednu stranu.
Na té druhé, jste byli vy. Kolik energie jste mi jenom dali. Kolik ohromné
podpory přišlo z vaší strany. Kolik zpráv, dopisů a emailů jsem přečetla
od vás. Kolik přišlo sdílení.
Některé mé články doslova trhaly rekordy ve
sdílení. To byla ta naděje. Ta síla.
Vy jste tím motorem a já vím, že vás nikdy
nechci a nemohu zklamat.
 |
| Foto: zdroj net |
Založila jsem neziskovou organizaci Jelimán, na podporu onkologickým
pacientům.
Kus cesty jsem kráčela v těch stopách, v nemoci.
Měla jsem na sobě
boty poznání a pravdy. Vím, cítím, vnímám … a nezapomínám. Nenechám pošlapat úsilí, nemalý a nelehký boj.
Chvíle, kdy ze mne padaly kapky potu i krve.
A ti, kdo by měli chápat, vědět a
pomáhat, neví. Nebo nechtějí vědět.
Dnes už nejde o mě, jde o nás všechny.
 |
| Foto: zdroj net |
Minulý rok byl pro mě víc než náročný.
A já v době
Vánoc seděla se složenými rukami, v klidu a tichosti a najednou si
uvědomila, co vidím. Na mých rukou velké, bolavé ekzémy. Na gastroskopii nález
zánětu v žaludku… Tělo vnímalo stresy, boje, jedno odvolání za druhým,
pruhy na dopisech… a najednou, Bůh ví odkud, přišla ta správná myšlenka v jedné
vteřině. Ta vteřina přišla po letech.
Možná to způsobila myšlenka rekapitulace.
Myšlenka na všechny mé příbuzné, blízké i vzdálené. Na babičku Vašátkovou
(roz.), která mi tolik toho dala do života.
Na jejího bratrance, legendárního
pilota Aloise Vašátka, který také bojoval.
A chce se mi věřit, že ty mé boje,
úsilí a snahy prostě vnímá
a s dobrým pocitem sleduje z mraků.
Rozhodla jsem se vrátit životu to, co mi dal.
Rozhodla jsem se udělat projekt, který je skutečně velký.
A
protože je velký, dlouhodobý, smysluplný, dovolte mi, abych vás právě teď a
tady požádala o jedno z mnoha SDÍLENÍ.
O pomoc, podporu, o soudržnost. Neboť to samé nabízím i já.
Představuji vám projekt „Sad nadějí“, který přichází z mého
srdce.
Je pro onkologické pacienty, jako motivace a touha.
Naděje – to je to, co tito pacienti
potřebují stejně, jako léky a systémovou léčbu.
Je pro ty, jenž NADĚJI nalezli, jako poděkování životu.
Je pro nás všechny, blízké i vzdálené, kteří ví …
Je pro nemocné i zdravé.
Pro pocit a uvědomění, že „každý
den je dar…“
Místo, kde lidé po překonání této těžké nemoci, vysadí
strom NADĚJE…
Místo setkání, místo, pro kulturní
akce, položení základního kamene.
Výstavbu odpočinkové zóny s výhledem do
přírody, lesů a hor.
A další neméně
krásné počiny v místě nadějí.
Jednou se budou v tomto sadě třepotat ve větru lístky
stromů,
které budou všem navždy připomínat,
že NADĚJE NIKDY nesmí pohasnout.
Podpořte projekt „Sad
NADĚJÍ“
Vaše rozhodnutí přispět jakoukoliv částkou,
je rozhodnutí pro NADĚJI.
je rozhodnutí pro NADĚJI.
Je rozhodnutím TEĎ pro budoucnost.
Vaše rozhodnutí je velký čin.
Vy věříte mně, já věřím vám.
Vždyť,
„každý den je dar“
Číslo transparentního účtu:
Ze srdce děkuji
Věrka
♥
Včera jsem si přečetla tvé povídání a první moje myšlenka byla, kdepak, přispívám tam, posílám tam, zvířata potřebují.
OdpovědětVymazat/ ta reklama v televizi je nesmírně pravdivá, jsme ochotni posílat na zvířata, ale s lidmi máme maličko problém /.
Vydala jsi se nelehkou cestou, protože jsme solidární, jsme citliví vůči lidské bolesti, jsme ovšem nedůvěřiví, nejsme připraveni, překonávat toto, co jsme nezažili.
Přeji ti, aby tvá cesta nebyla trnitá, aby měla smysl, nevyčerpávala tě. Já vím, já tuším, ty máš hnací motor, jsi jím ty sama a tvá zkušenost.
Věro, ty jsi zásadně podpořila mne, já podpořím tebe neb naši předci říkali ... kdo se bojí, sere v síni.
A my všichni se nebojíme !!!
Milá Simčo, děkuji za Tvé řádky. Máš pravdu, souhlasím s Tvými slovy. Dnešní svět je nastaven velmi konzumně. Je nastaven spíše brát než-li dávat. Je nastaven na komerci, business, na výkony a na první místa. Ale jsou i místa druhá, třetí a poslední. Jsou věci, co přežijí staletí. Jsou počiny a skutky, které mají váhu a sílu i po mnoho a mnoho let. Jen jsou často přehlíženy. Slovo naděje přichází právě na první místo a je víc než komerce a business, když nám teče do bot. Proto mé počiny a skutky. Nemám zapotřebí a taky nechci, být na nějaké gravírované cedulce. Dělám věci srdcem a ne sobecky. Jsou to skutky pro druhé. Nejsem typ holky, co by jen natahovala ruce. Sama a ne malým počinem přispěji k tomuto projektu.
VymazatMoc Ti děkuji. Úplně za vše. Věrka
Simona přede mnou to krásně napsala. Myslím, že jsi příkladem pro nás všechny, tím jak jsi statečná, nevzdáváš se a bojuješ i za ostatní. A já Ti přeji, aby cesta, kterou jsi se vydala, byla úspěšná. Proto Tvůj projekt podpořím. Růža
OdpovědětVymazatMilá Růženko, ze srdce děkuji. Za tvá slova , za podporu. Věřím na to, že všechno k nám přichází v ten správný okamžik. Poslední měsíce mi daly hodně práce, co se týče projektu "Sad nadějí". Důvod, proč nesleduji skoro vůbec televizi. Ve čtvrtek večer, těsně před zveřejněním mého projektu, jsem si televizi pustila. Shlédla jsem nádherný dokument o Nicholasu Wintonovi, který se řídil v životě mottem:"Není-li něco nemožné, tak musí existovat způsob, jak toho dosáhnout".
VymazatVšechno k nám přichází v životě v pravou chvíli. Každá informace a slovo.
Přeji krásné dny a moc děkuji. Věrka
Tento projekt určitě podpořím. Obdivuji, že se pouštíte do války se systémem, který razí heslo "Dokud můžeš tak plať, ale když nemůžeš a potřebuješ pomoc, tak pomoc sám a neotravuj". Jen pozor, odkaz přes číslo účtu na webu směřuje na stránku KB s jiným účtem.
OdpovědětVymazatMartina
Milá Marti, děkuji za komentář, podporu a hlavně za upozornění.Číslo účtu bylo správné avšak nepochopitelně s jiným odkazem. Vše je již v pořádku. Moc děkuji, jste hodná. Jinak ona "válka" začíná mít první přínosné plody. Napíši o tom nový příspěvek.
VymazatHezké dny. Věrka
Milá Verko, sleduji tvůj blog a vím co vše, už jsi prošla a zkusila. Bojuje s za nás všechny,ale je pravda, že nesmíš zapomínat sama na sebe. Tvůj nový projekt je úžasný a určitě tě stál a bude stát spoustu sil. Já sama nejsem onkologický pacient, mám revmatoidní artritidu, taky zážitek v životě, ale moje maminka je onkologický pacient. Vím jak je to co děláte důležité. Při invalidním důchodu manžel dělník a 2 studenty, na vysoké, nebude jednoduché nějaký příspěvek najít, ale já něco najdu a vymyslím a určitě že srdce ráda pošlu. A jenom pro úplnost, já měla mnohem víc štěstí a uposudkoveho lékaře, jsem potkala (kouzelného dědečka), muž velmi citliví, empaticky, na vše se mě vyptal a důchod přiznal. Po dvou letech přezkoumat a opět vše vpohode a klidu. Vše je opravdu o lidech. A oni jsou mezi námi i ti s lidskou tváří. Přeji krásné jaro, hodně sluníčka, to je taky balzám na naše duše i tělo. Martina PS:mám vaše knihy, přišly vporadku a už mám i velkou mámu přečtenou. Děkuji za Vaše psaní. Vrátila jsem se do svého dětství, i do dětství mých děti, takže jsme stejně mladé a musíme si to mladí užívat. Užívejte plnými doušky.
OdpovědětVymazatMilá Marti, ze srdce za vše děkuji. Vážím si Tvé podpory, řádků. Přeji také krásné dny. Věrka
VymazatTVOJE činy jsou odrazem toho jaké máš srdce..ať je to cokoliv..
OdpovědětVymazatVĕruško nikdo nedává víc..jak ten..kdo dává nadĕji, která přináší útĕchu v neštĕstí, nemoci..dokud je nadĕje je život..
Jana z chaloupky..
Milá Janičko, děkuji za Tvé řádky. Naděje je to, co nás pohání dál a vpřed. Viděla jsem, jak vypadají lidé bez naděje...byly chvíle, kdy jsem tomuto pocitu i já byla velmi blízko. Proto mé snahy a já dnes vím, že když se chce, všechno jde. To se týká i tohoto projektu. Proto pracuji na dalších počinech, které budou podporou k tomuto dílu.
VymazatJsem vděčna, za každou podporu pro Sad nadějí. Věrka