... adventní těšení ...

… v minulém reportu jsem vám přislíbila, že vám ukáži, jak jsme v neděli tvořili.

Má ukázka je zde (i zde)

♥

Zimňáček - Cesmínek

… a jak se zpívá v jednom starém evergreenu :

„ nedělní odpoledne stane se, pro mnohé chvílí volna …někdo si jen tak běhá po lese,

jiný zas chodí zvolna…“

Pro nás to byla chvíle – plná  tvoření. Pod našimi rukami, mými a našeho syna Jáji, vznikla nová zimní kolekce Zimňáčků. Carolinka mezi námi poletovala a hrála si na Pterandony (procházíme obdobím dinosaurů), poslouchali jsem prima muziku, vonělo kafíčko a barva a tiskla se zimní nálada.

♥

polštářek - koláž Cesmínek

… před našimi zraky se doslova rodili andělé s vůní vánoc. Zimní skřítkové- Zimňáčci,  s melodiemi koled a polštářové koláže pro zimní lenošení. Pro chvíle odpočinku, klidu a pohody.

Pro nádech vánoc. Pro radost a pro vás….

♥

… měla jsem nádherný pocit, že jsme udělali kousíček božských vánoc. Kousíček krásy, co k vánocům patří. Kousíček čehosi nadpozemského….pohádkového…. andělského…

♥

… a když jsem si třídila fotky, které jsem před odjezdem do Brna do nemocnice v rychlosti nafotila, vzpomínala jsem na moře vánoc. Na ty mé dětské, krásné a nezapomenutelné. O některých píši i v knížce Máma a nechala jsem se doslova unést vzpomínkami.

Na mrazivé zimní dny kdy sníh pod nohami doslova křupal, na jiskry ve sněhu i v dětských očích. Na prastaré balící papíry, které máma pečlivě rok co rok schovávala a rok co rok popisovala novými jmény a někdy v těch jménech byl takový chaos. Táta pak dostal balíček s babiččinou zástěrou, já tatínkovu kolínskou, brácha holčičí punčošky… mělo to zvláštní kouzlo mámina šetření, balicího papíru …

♥

Zimňáček- Chmýřáček

… a vzpomínala jsem na vánoce, které jsem připravovala dětem. Dnes našim dospělým dětem..jak jsem se přestrojila za Ježíška a šramotila v obýváku a Kristýnka umírala smíchy a Honzík (Jája)  strachy…A na vánoce s naší malou Carolinkou … na její těšení a naše Ježiškovské legendy…

♥

…. A při tom vzpomínání mi je fajn….je v nich láska, radost, těšení….

A letos, se těším 100x více než kdy jindy. Bez toho, že bych měla jediný dárek, bez pečení, bez bláznění, bez generálních úklidů…. Přesto se těším tak, jako tenkrát, když křupal mrazivý sníh a já ukazovala na jedné ručičce, kolik mi je let …

♥

Zimňáček  Zlatá Barborka

….přeji všem úplně všem, aby měli stejný pocit krásného těšení na vánoce …

S láskou Věrka

♥

...Report ...

... vkládám krátký report z pohodového víkendu...

♥

... všem z hloubi duše děkuji za modlitby, krásná slova, za dárečky, za překrásná překvapení všeho druhu.... je to neskutečná síla, která mne žene jako uragán vpřed. Nejen, že mi je dobře, cítím se dobře, ale kolem mne se rozlila doslova kaluž, co kaluž oceán pozitivní energie.

DĚKUJI

♥

... dlouho jsem neměla takové chutě, jaké mívám v poslední době. Snad naposledy, když jsem měla malou Carolinku v bříšku. Můj Peťan uvařil vývar. musím říci, že domácnost zvládá na jedničku a tři hvězdičky k tomu dotláčí malá Carolinka. Jsou skvělí, až mne to dojímá. A když jsem na dotaz co bych ráda si dala dobrého odpověděla "medovník". Byl tu coby dup ...

♥

... moje milé kámošky, nepadejte na záda... Petr nepekl...ale plní mi, co mi na očích vidí... Tento medovník upekl dle následujícího receptu

- velký kus lásky

- dobré slovo k tomu

- pár kroků do krámu

- asi 20 minut čekáme co z toho vzejde

- a vzešla nádherná, pohodová, sladká chvilka s vůni kávy

- špetka úsměvů

- velká hrst děkuji

♥

... a co bylo náplní odpoledne? Nikdo neuvěříte ... žádné spaní .... žádné povídání...

Příští příspěvek přinese odpověď 

Tvořili jsme a snad pro potěchu nejednoho oka a ducha

♥

.... a že mi vážně chutná...a že poprvé v životě ráda přibírám...je patrné na mých Mončiči tvářích a na jiskře v oku ...

♥

... všem krásné, sladké dny plné těch nejsladších prožitků ...

Věrka 

♥

PS: zde jsou stále otevřená vrátka do mé knihovny, pro váš zájem mé knihy MÁMA

(klik zde) pište si... moc ráda vaše jméno vepíši do seznamu Máma
(tento týden již frčí do trezoru autorů)

... krása...

... prožila jsem prodloužený víkend v kruhu rodinném. Krása. ...

♥

... v pátek jsem se nemohla dočkat chvíle, až přijede za mnou můj Peťan a malá Carolinka. Ta chvíle byla k umačkání, k umazlení...Krása...

♥

... kostelem se nesla vůně praskajícího ohně .... 

... Cesta z Brna byla dlouhá, cesta ucpaná, kolony aut, ale mě bylo krásně...povídali jsme si...pořád...a pořád bylo co...Váte, že u nás doma už byl Ježíšek? Odnesl si dopis do nebe a to není všechno! Carolinka mu dala na okenní parapet jablíčko a čaj, aby se při průletu městem u nás občerstvil a on to tak udělal. Napsal dokonce vzkaz, že je hodná holčička a že se zase zastaví. A malá Carolinka viděla pod okny stopy od nebeského spřežení ... ta nádherná dětská fantazie...to je krása

♥

... maketa kostela ... na křídlech andělů ....

...a náš taťka, tajně za závěsem hryže do jablek, popíjí z hrnku čaj a tvoří pro naší dcerku ty nejkrásnější Ježíškovské vzpomínky...  krása...

♥

.... zachytila jsem létající objekt...malého ptáčka nad mou hlavou ...byly dva a bylo to určitě dobré znamení...najdete ho?

... a v sobotu přijela omladina z Prahy...dcerka Kristýnka s malým Honzíčkem a našim Jájou. A přivezli domácí husičku, zelíčko, knedlíčky a dobrou náladu...Krása

♥

...slavnost Svatého Huberta .... moře dojmů a pocitů...krása....

...a v neděli jsme vyjeli na svatohubertskou mši do horského  kostelíčka v horách, do Neratova. Za opravdovským jelenem, za dravými ptáky. Za krásnou hudbou ,lesními rohy,  která se lnula po neskutečně krásném kostele. Vzpomínám si, jak jsem v tomto kostele kdysi dávno, už je to moře dnů a let byla na rande se svou láskou, s Peťanem. Tenkrát zde rostly břízky, nebyla žádná střecha, lavice shnilé, na zemi rostly chudobky a já své lásce pošeptala, že si ho tady jednou chci vzít... Zatím jsme tu měli jenom křtiny, naší malé Carolinky. Ale až budu zdravá... a vy víte, že své sliby plním... bude to krása....

♥

... a mluvili jsme potom s panem farářem, skvělým chlapíkem, který má přehled úplně o všem a podpořil mě svými slovy v mé situaci. Přislíbil mě i modlitbu za mě...a já cítila moment krásy...a také mi řekl, že stres je chemie a ta jako soukolí do sebe zapadající, tvoří chemický proces a buňky s potvorou mají pré...a tak pryč s pláčem, se stresem, otevřít okno dokořán a hned teď radosti a kráse ....

♥

.... svatohubertská slavnost v Neratově ...

♥

... kostelem se nesly mešní melodie a po mši i Babeta šla do světa....Krása....

.... také jsem se dotkla krásy...

... a když jsem se dotkla hebkých peříček obrovského dravce, tu krásu jedné chvíle, neobyčejné chvíle, jsem ucítila... a vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsme jako malé děti chodily na hony a tvořily živou nahánějící bránu. Bubnovaly klacky kolem sebe a tvořily hluk. A taky když za deštivých dnů, kdy mžilo a zima zalézala za nehty, běhaly jsme po polích s tunovými holínky, které byly obaleny blátem...našly jsme zelenou nebo červenou prázdnou patronu od myslivců, byl to náš podzimní poklad, krása...

♥

... Carolinka s panem sokolníkem ... učí se nebát....

přeji krásné podzimní dny plné krásy
zasloužíte si je !!!

skrze vaše myšlenky a modlitby, vše nesu a snáším tak dobře...
Věřím, že je to skrze vás
DĚKUJI

Věrka

 ♥

PS: zde jsou stále otevřená vrátka do mé knihovny, pro váš zájem mé knihy MÁMA

(klik zde) pište si... moc ráda vaše jméno vepíši do seznamu Máma

... pár dnů ...

...vyšla jsem ven a cítila vlahý vítr a čerstvý vzduch,

slyšela jsem pokřik ptáků a obyčejný ruch.

Život.

A ten obyčejný život, který bereme tak samozřejmě,

mně nezněl v uších a ve všech buňkách mého těla stejně.

Cítila jsem tu krásu až do morku kosti,

jak obyčejný vzduch a vítr chutná dosti.

Dosti krásně, vzácně a melodicky,

žijte ten život takto denně, vždycky...

... s láskou a úctou a berte ho jako dar ...

on není  laciná cetka či rozmar.

Jen v řadě a zástupů  všech těch dnů,

zda se být obyčejný bez vůně snů...

A každý den je přitom jako sen ...

Každý ...  dnešní, zítřejší,  každý den...

Věrka

♥

... pár dnů jsem v nemocnici. Pár dnů prožívám samé novoty a toužím vše vrátit zpět. Tolik bych toho udělala jinak. Tolik věcí bych neřešila a tolik řešila... A život mě zastavil...stojím a tiše hledím...naslouchám mu, co mi říká ... A já vidím tolik krásy kolem sebe, úplně té  nejobyčejnější...

Dnes vyšlo slunce a je teplý den...skoro jarní...a já píši básně...úplně obyčejná slova...a těším se...na dny další ...na pátek, až pojedu domů... s moji rodinou domů...

♥

Až budu držet a moc pevně svoji malou dcerku Carolinku a budu ji jen a jen poslouchat...A  obejmu svého Petra, tak, jak dlouho ne...s láskou až do morku kosti...chybí mi ...

A všechno to, co tady žiji a prožívám je pro dny budoucí. Vzorně polykám léky a chodím na „solárko“ tak říkám procedúře ozařování. Vše tu je pro mé dobro a dobro mých blízkých...

♥

A vše zvládám zatím skvěle ... je mi dobře... únava je samozřejmostí... je součástí mých dnů. Učím se odpočívat... odpočívám ... je mi dobře ...

Ale já jsem vážně ve dnech minulých moc nezastavila. Byla jsem zastavena.  Chodívala jsem spát pozdě v noci, často nad ránem...pracovala vlastně na tři směny non stop ...

a těch dnů bylo tolik ...

♥

...a jestli se holky v těchto řádcích poznáváte, zastavte své kolotoče dnů.  Život není jenom práce, domácnost, zahrada a povinnosti...život je i obyčejná procházka, zastavení , nadechnutí i obyčejné stání...kdekoliv a s kýmkoliv....

♥

♥

...a já dnes stojím tady s vámi. A je mi fajn, vážně fajn. Díky vám všem. Když jsem první den nastoupila do nemocnice, kde budu cca do půlky prosince, ale na víkendy doma, což je super, zeptala se mě moc milá sestřička, zda chci psychologa, onkopsychologa, psychiatra , kněze či milosrdnou sestru.

Odpověděla jsem :“ mě stačí internet, můj blog. To je moje terapie, tam hledám sílu...a že jí tam je...“ Vyprávěla jsem milé sestřičce o mém počinu na blogu. Mile se usmívala a říkala, že je dobře, že umím věci pojmenovat, říci si o to co potřebuji...chválila mě. Jen internet v této 100 let staré, krásné budově není. Dcera Kristýnka druhý den na to, přijela z Prahy s jakousi flashkou, mobilní internet. Děkuji ji tímto, neboť jsem opět s vámi a opět vám všem mohu říci své děkuji.

Vaše modlitby a slova mě tak moc drží nad vodou, že se cítím téměř jako zdraví a spokojený človíček...

♥

 PS: zde jsou stále otevřená vrátka do mé knihovny, pro váš zájem mé knihy MÁMA

(klik zde) pište si... moc ráda vaše jméno vepíši do seznamu Máma

... vaše uzdravující se Věrka ...

♥

... MÁMA ...

... milé mé kamarádky. Na tento příspěvek jsem se dlouho připravovala a moc těšila. Skoro rok. Po večer, resp. po nocích, kdy malá Carolinka vedle mě usnula, otevřela jsem notebook a psala. Byly noci, kdy dlouho, téměř do časného rána. Byly dny, kdy to nešlo a já jen vzpomínala a psala si poznámky. Jindy jsem jen veršovala a tak jsem do své knížky vložila i pár veršů. Ano, je řeč o mé knížce s prozaickým názvem Máma.

♥

... letošní rok byl hodně složitý...nechci používat výrazu špatný a zlý...prostě složitý...O to více jsem utíkala mezi písmenka, slova do mé knihy, kde jsem psala pozitivně a vzpomínala na krásné chvíle mého dětství...na krásné a pozitivní časy, na slunná rána plná voňavé rosy, která se duší a srdcem rozlijí doslova jako sladký med...voní jako čerstvá upražená káva ... hladí jako pírko na zem spadlé ..

♥

... mezi těmi slovy a řádky je kus mě...velký kus malé okaté holčičky, která se naučila mít ráda svět celým svým srdíčkem...A jak rostla, její láska s ní...

Napsala blog a psala dál...obyčejné postřehy ze života... nic převratného a závratného...přesto asi ano. Napsala mi jedna dobrá duše – anonymní – (dnes již neanonymní Eva) abych tato obyčejná slovíčka, která hladí po duši, tyto obyčejné postřehy a  zážitky, sepsala v knihu. A dobré duše se přidávaly a psaly mi to samé...

♥

...a přišel štědrý den 2013. A já neměla moc dárků, bylo to složité období. Napsala jsem na malou ceduličku text své lásce, svému Petrovi, tátovi našich dětí.

„Miluji Tě a povím to třeba celému světu...napíšu mu to...napíši Ti knihu... za rok Ti ji Ježíšek nadělí...“

♥

... a protože jsem byla hodně vychovávaná i babičkou, která se narodila v r. 1908, byla ze staré školy, naučila mě ctít hodnoty ... a slova, aby měla váhu, musí být splněna.

„ babi...šeptám Ti do nebe ... nezklamala jsem Tě...dostála jsem si slova...“

♥

...jenže osud mě nastražil do cesty další překážky. Však víte... v příštích dnech se rozhodně nudit nebudu... budu se hodně modlit a doufat a věřit...a myslet na své blízké, na  babičku, na obě...i na vás... na vás všechny ...

Nemám prostor obíhat vydavatelství...studovat smlouvy... chodit po jednáních... aby má kniha MÁMA uzřela světlo světa. Je jen jediná cesta a o té vám zde právě píši ...

♥

... kniha – rukopis  bude v nejbližších dnech uložen v trezoru autorských literárních děl v Praze. Sama, resp. moje rodina ji na vlastní náklady vydá a budu ji moci touto cestou poslat do světa. Není to jednoduchá cesta, ale momentálně je jediná. A já pokládám obyčejnou a prostou otázku „ kdo chce moji knížku? “

Napište mi vzkaz nebo email.

Děkuji

vera.si@seznam.cz

  slibuji, ozvu se vám

♥

Knížka o obsahu 150 stran s několika fotografiemi zanese čtenáře do dávných dob, kdy se ctily tradice, hodnoty a frčela morálka. Do dob, kdy frčela i dětská hrdinská čest ... kniha vám otevře vrátka jednoho obyčejně neobyčejného dětství, jedné malé holčičky. Holčičky, která tolik toužila mít skvělou mámu a pod naškrobenou duchnou uprostřed slz a uprostřed noci si dala slib, že bude skvělou mámou kupy dětí...

Kniha MÁMA je pohlazením na duši a důkazem toho, že sliby a sny se plní nejen o vánocích...

♥

...a závěrem krásných vzpomínek, vstupuje do autorčina života nemoc...

a skrze ni si dává další předsevzetí a hnací motor pro dny další...příslib, že kniha MÁMA bude mít volné pokračování ... musí psát, aby překonala zlo dobrem... bolest láskou... slzy krásou...tak, jako když byla malá holčička a naučila se tam,  ve staré chalupě,  na samotě u lesa, držíc se zástěry staré babičky, mít ráda celý svět ...

♥

... on ji to teď vrací  -  skrze vás ...

vaše Věrka

PS:  od naší Carolinky