Povídání z domu

 

Často s vámi sdílím mé veřejné aktivity 

a že jich v poslední době bylo požehnaně.

Dnes Vám přináším malé pohlazení na duši z tepla domova.

Sobotní den byl  plný dojmů, příběhů, zážitků.

O jeden maličký se s vámi ráda podělím.

Je to titěrný detail, ale možná někoho zahřeje na duši 

nebo na vteřinu zastaví k zamyšlení.

Byla jsem včera součástí skvělého týmu žen, 

které pomáhají. Nezištně, jak jim srdce velí.

Jedna z těchto úžasných žen si chtěla koupit krásné šaty, 

které ji navždy připomenou autentičnost onoho dne.

Podívala se do peněženky 

a chybělo ji pouhých 40 korun.

Ty jsem ji vložila do dlaně, aby byla blíž radosti. 

Když jsme se vraceli domů, můj muž zastavil u bistra

 a šel koupit něco k jídlu a pití.

Měl u sebe jen hotovost a když obsluha sdělila 

cenu, můj muž řekl:

"Jé tak mi něco odeberte, chybí mi 40 korun."

Obsluha se na něj usmála a řekla:

"To je cajk. Musíme si pomáhat. Šťastnou cestu a dobrou chuť."

Jo, život je bumerang.

Ještě v noci jsem to mé kamarádce s krásnými šaty psala.

Odepsala mi, že je to nádherný příběh a vždy, 

když si šaty bude oblékat, myšlenka poletí ke mně.

Někdy stačí málo a získáme moc.

 

Mnohdy v podobě pocitů, vzpomínek, emocí...

To vše mi běželo dnes ráno hlavou, 

když jsem se dívala u nás v Nebi do údolí, 

na kopce s prvním mrazíkem.

Posílám po síti dál ...

A ještě pár slov z živého pátečního vysílání 

v Českém rozhlase

ZDE

Věrka

finále

 

Možná si vzpomínáte, když jsem začátkem prázdnin zveřejnila zprávu 

o mé nominaci na "Ženu roku 2021" v kategorii "Dobré srdce". 

Psala jsem, jak se mě dcerka dotazovala, co je výhrou?

Sdělila jsem jí, že tu největší výhru již mám.

Žiji.

Sama pátrala v mobilu u snídaně, co je odpovědí na její otázku.

Když zjistila, že elektrokoloběžka prosila, ať vyhraju.

To předně proto, aby nemusela chodit v létě pěšky do vesnice, 

když se chodí  koupat. 

Dostávala jsem od vás krásné zprávy,  

že posíláte mi svůj hlas a chcete vidět fotku s koloběžkou.

Všem děkuji za váš hlas a podporu.

Děkuji redakci Žena a život, za tento krásný projekt. 

Dnes jsem si na pumpě koupila časopis Žena a život a listovala v něm...

Najdete zde finalistky všech 4 kategorií a mezi nimi má maličkost.

Má dcerka to okomentovala slovy:

"Mami, fakt to funguje, já si tu kolobrndu tak moc přála a přeju. 

Ty sama často říkáš, že upřímné přání přitáhne skutečnost..."

V očích dítěte je koloběžka stejný sen,

 jako v těch dospělých třeba zdraví.

Jsem moc ráda, že je má dcerka svému snu blíž, 

neboť právě v těchto dnech si uvědomuji mnohé.

15.10. to byl den D, kdy mi před lety byla sdělena 

onkologická diagnóza a mně se od základu změnil svět.

Dnes vidím, že tím správným směrem i přes mnohé útrapy, 

neboť mohu pomáhat a tvořit smysluplné projekty.

V neposlední řadě, plnit svůj slib, šířit naději a motto 

"každý den je dar".

Cena Via Bona

 

V úterý jsem měla doslova plný den.

Ráda vám přiblížím víc.

Přijala jsem pozvání do Rádia Zet od Honzy Mühlfeita

do pořadu "Myšlení první ligy".

Své myšlení vnímám, jako hlasem mého srdce.

Jsou o tom nejen mé knihy, kalendáře, fotky a počiny...

A nyní i jeden prima rozhovor plný naděje.

Jelikož jsme natrefili na nejednu překopanou silnici,

ucpané cesty a nekonečné čekání na semaforech,

napsala jsem panu Mühlfeitovi sms, že všechno je jak má být a že vysílání nestihneme.

Přesto mu přivezu, jako dárek kalendář "každý den je dar"

a knihu, co pohladí duši.

Časovou sekyru jsme měli 7 minut. Má šťastná sedmička.

Hned ve dveřích mě usměvavý Honza Mühlfeit doslova čapl

a letěli jsme do studia. Jedním dechem jsme si povídali o naději,

která nikdy nesmí pohasnout.

Živým důkazem je tomu i rozhovor, který bude brzy vysílán.

Z Rádia Zet jsme měli namířeno na Americkou ambasádu,

kam jsem byla pozvána, jako finalistka Ceny Via Bona

za příběh NADĚJE v kategorii "umění žít spolu"

pořádané Nadací Via.

Je pro mě nesmírnou ctí a potěšením vám sdělit,

že jsem měla tu čest převzít toto ocenění za NADĚJI,

kterou seji světem.

Za skutky, které dávají smysl.

Za to, že jsem tzv. nesmekla čepici a nezmačkala v ruce.

Bojovala dál za lepší podmínky pro hendikepované.

Dlouho po nocích četla zákony a vyhlášky snad ze všech států světa

a dělala si výpisky.

Z těch pak vytvořila návrh na novelu zákona "Stoma karty"

za podpory pana senátora Jana Holáska.

Tato novela zákona míří během 14 dnů k prvnímu čtení v Senátu.

Děkuji p. senátorovi Janu Holáskovi,

za jeho včerejší účast v těchto reprezentativních prostorách.

Děkuji za příležitost stát po boku úžasných srdcařů, kteří pomáhají.

Děkuji Nadaci Via, která uskutečnila toto ocenění plné NADĚJE.

Mé významné poděkování patří vám všem.

A nemohu zapomenout na poděkování,

které posílám po větru k nebi za to, že jsem dostala možnost žít...

Za druhou šanci na život v onkologickém

onemocnění a za možnost pomáhat.

DĚKUJI

Věrka

kalendář 2022

 

Žijeme nyní dny, kdy nás na každém kroku obklopuje politika.

Je dobré naslouchat srdci, proto jsem vzala do ruky foťák

 a vykročila do lesa, do ticha. 

Do prostoru, kde je slyšet srdce.

Před pár dny jsem pátrala po grafikovi, 

který by mi pomohl s 

Máminým kalendářem -každý den je dar 2022.

Ten "můj grafik" se na čas vytratil.

A zase ticho a příroda mi přinesla odpověď.

Začala jsem tvořit graficky kalendář sama.

Možná je to zkouška od života. 

Zkouška, jak dokáži plnit svůj slib.

Samozřejmě, že jsem to plácala, jak se dalo. 

A když mé dílo viděl tiskař, podal mi pomocnou ruku.

Tento kalendář je tedy letos vážně jiný.

Je v něm nejen mé srdce, ale úsilí a snaha vás nezklamat. 

Je v něm NADĚJE, kterou seji světem, že nikdy nic se nemá vzdávat.

A to platí, jak pro tyto dny, tak pro všechny budoucí.

Můj kalendář je doslova horký, protože právě vyjel z tiskárny.

Je horký svoji energií, kterou není možné přehlédnout.

Posílám ho do světa vám všem s vědomím, 

že naděje nikdy nesmí pohasnout a že 

"každý den je dar"

ZDE

Věrka

další Strom Naděje v rodišti

 

V neděli 26.9.2021 odpoledne byl vysazen další Strom Naděje v rámci projektu "Sad nadějí" pro onkologické pacienty a pacienty v remisi 

v obci Podbřezí, v místě mého rodiště. 

Děkuji p. starostce obce Podbřezí Ester Horákové za výbornou spolupráci.

O tomto unikátním projektu na záchranu lidských životů bylo 

sděleno už nespočet slov a příspěvků. 

Dnes mi dovolte ještě pár osobních slov navíc.

Pozvání k vysazení Stromu Naděje přijal p. poslanec Pavel Bělobrádek,

 který projektu udělil záštitu. 

Aktivně projekt podporuje a pomáhá jej realizovat. 

Děkuji.

Mezi pozvanými hosty byl i p.senátor Jan Grulich. 

Jak jsem sdělila při slavnostní ceremonii, mou životní filozofií je, že život je bumerang. Co životu dáme, to nám vrátí...

Pana senátora Jana Grulicha jsem aktivně podporovala při volbách do Senátu

 a nyní se ke mně vrátila jeho podpora.

Děkuji za jeho slova, sdílení a podporu mých počinů.

Společně znamená spolu. A SPOLU jsou činy, nikoliv jen slova.

Vždy je dobré hodnotit, dívat se na to, 

zda sliby byly v životě plané nebo došly naplnění.

Proto jsem ráda, za  úžasnou atmosféru tohoto projektu s lidmi, 

kteří společně a spolu skutečně tvoří.

Těším se na budoucí spolupráci. 

Těším se na další Sady nadějí, další stromy nadějí, 

které nesou v sobě sílu, energii, skutky a poslání. 

Naděje je síla, která nás posouvá vpřed.

V neposlední řadě bych chtěla poděkovat i za aktivní podporu p. hejtmanovi Královéhradeckého kraje, p. Martinu Červíčkovi, 

který mi osobně popřál za ocenění, 

které získávám za tento projekt "Sad nadějí".

Jsem velmi ráda, že v rámci projektu "Sad nadějí" 

vzniknou i Lavičky Naděje, které nám dají nejen zastavení, 

ale budou i symbolem, že nikdy nic na světě se nemá vzdávat...

No a příště vám přinesu něco nového třeba z mé kuchyně 

anebo pár slov o tom,

 jak se  nám ztratil grafik

a já tvořím kalendáře a knihy na vlastní pěst...

Je to docela šrumec...

Určitě vás zkusím potěšit

Věrka