Vlčí máky ...

Vždy na svatého Václava vydávám kalendář "každý den je dar".

Je plný detailů a krás života.

Snad nikdy v něm nechybí fotky vlčích máků.

Chodíme je s Kačkou fotit vždycky koncem května ke kolejím,

kousek od lesa, který je v chráněném území.

Vloni na tomto místě poprvé vlčí máky už nevykvetly...

Našly jsme je zato jinde a plné pole.

Přesto jsme zajely opět  před pár dny s foťákem ke kolejím.

Ze zvědavosti …co kdyby…

Ani letos, ani jeden jediný červený kvítek podél kolejí ....

Snad kouzelný proutek je učinil "zmizelé" ...

Fotím  pár vlčích máků v nedalekém poli, je jich úzká cestička,

když Kačka volá:

"Mamííí, jede vlak a kropí vodou koleje..."

Otáčím se nevěřícně  směrem ke kolejím.

Drezína vybavena cisternou si to sviští krajinou.

Carolinka má pravdu.

Kropí, jen voda to určitě nebude.

"Kouzelná hůlka", co dokázala zmizet jedny z nejkrásnějších květů,

které znám ...

No, tak už máme aspoň jasno...

Tak moc ráda tyto květy fotím…

Tak moc je mám ráda.

Pro jejich svobodu, nespoutanost, křehkost.

Lásku, kterou se doslova chvějí.

 Věřím, že objevím pole, místo, mez …

Kde je budu moci opět zvěčnit v plné nádheře.

Přeji krásné dny všem 

Věrka

Povídáček ožívá ...

Roztočíme-li kolečko radosti a štěstí,
začne to samo naskakovat a cvakat.
Vzniká krásná zvonkohra.

Před pár lety jsem o této vizi hovořila v Českém rozhlase Dvojky
a (nejen) nyní mi všední dny sdělily, že to tak skutečně funguje.
Herec Městského Divadla v Mladé Boleslavi Martin Hrubý
namluvil pár kapitol z mé pohádky o Povídáčkovi ze země Srdce.

 A aby ta radost byla ještě větší,

v těchto dnech vzniká k mluvenému slovu i "hudební" doprovod.

A věřte, nebude jen tak obyčejný ...

Všichni dohromady to děláme s radostí pro radost a rádi.
Roztočili jsme ono zmiňované kolečko štěstí a věříme,

že zvonkohra Povídáčkova příběhu brzy potěší vás všechny.

Protože, jak praví Povídáček:

"když otevřeš srdce, přichází zázrak..."

Mějte dny plné zázraků...

Kačky koblížky ...

Asi si každá z nás pamatuje své první dílo v kuchyni

nebo svých dětí.

Má starší dcera Krisťa kdysi dávno uvařila bramboračku.

Syn Honzin mi pomáhal vykrajovat vánoční cukroví

a k tomu jsem mu vytvořila kuchařskou čepici…

Tenkrát tvrdil, že bude kuchařem nebo mámou.

Kačka včera udělala komplet sama své první koblížky.

Za uplynulé dny, týdny jsme všichni byli asi víc v kuchyni…

U nás prvně byly upečeny domácí croissanty.

Koláčů z různých těst a ovocí se upeklo taky hafo.

A těch různých knedlíků všemožných variací …

Ten kdo nepekl chleba, určitě ho vyzkoušel letos.

Jo a taky housky.

Nesmím zapomenout na vafle.

Ty tedy u nás vedou …

Ráda napíši recept. 

Co však překonalo snad úplně vše, jsou Kačky koblížky.

Je čtvrtek večer a to je chvíle,

kterou mám moc ráda. 

V televizi dávají seriál „Vyprávěj“.

A ač nejsem vůbec televizní typ, tohle koukám a baví mě to.

Do té chvíle Kačka přichází s receptem na koblížky.

„Mami, upečeme koblížky?“

„Musíme nejdříve zadělat na těsto, Carolinko“ odpovídám.

„Nee, nemusíme, mám recept z Tik Toku…

já bych to chtěla zkusit úplně sama….“, říká Kačka

Dřív než skončil další díl Vyprávěj,

Kačka nese v míse do obýváku své první koblížky.

Vždycky jsem si myslela, že Tik Tok je žrout času pro děti.

Mýlila jsem se.

Najdou se tam věci, které děti dokážou velmi posunout.

Prostě nejlepší rychlokoblížky, jaké jsem kdy jedla.

Smekám a posílám dál…

PS : vyválené těsto Kačka vykrájela malou skleničkou

 a hned smažila.

Doporučuje celá rodina Finových

Objevila jsem ...

Objevila jsem ...

"Ameriku"

Často ve svých knihách s duší vzpomínám na dávné dětství...

Vzpomínky na  zvláštní ticho po nedělním obědě,

na staré lampové rádio a pohádku v něm.

Na dědův šlofík po obědě..

Říkával, že si jde dát dvacet /20 minut spánku/

A já se v té chvíli tuze nudila a tak jsem

pozorovala svět optikou duhové kuličky.

Moře těchto obyčejností najdete třeba v mé poslední knize

Recept na štěstí?

ZDE

Chvíle, kdy jsem v babiččině světnici míchala těžkou lžící polívku

a pozorovala ve lžíci svůj odraz.

Všechno v ní bylo  úplně naruby...

Někdy svět bývá naruby...

A pak objevíte něco, co vás přenese v čase i v prostoru.

Třeba úplně "obyčejná" skleněnka.

V kombinaci s foťákem umí divy.

Mám pocit, že jsem objevila "Ameriku".

Jak málo mnohdy stačí ke štěstí ...

Z té ohromné radosti posílám kousek dál ...

Třeba vás potěší i poštovné na knihy s duší
je free.

Mějte šťastné dny

Věrka