Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 25. června 2019

Giveaway za vysvědčení



V neděli při cestě z Prahy mě chytlo takové bolení v krku, 

že jsem skončila na ORL s antibiotiky. 

Takže konečně klid a prostor pro čtení. 

A že jsem toho za ty dva dny přečetla. 

Z některých názorů a článku se mi i přitížilo.

Některá slova mě naopak zahřála velmi na duši.

 A pro stejný pocit tu je i moje nabídka.




Je tomu rok, co jsme s Michaelem Dymkem, legendárním „Tomášem“ z filmu Páni kluci,
 dali hlavy dohromady a udělali nádhernou akci.

 V den vysvědčení jsme jednomu z vás věnovali „Moji knížku“ z mé autorské dílny. 
Nikoliv za růžové a modré pochvalné lístečky, ale za otevřené srdce.
 Za sdílení a pro dobrý pocit. 

Podobnou akci jsme pak udělali i v nemocnici v Motole, pro dětské onkologické pacienty. 
Přijeli jsme dětem nadělit radost. Obdarovat je pohádkovým příběhem. 
Proto nesla tato dobročinná akce název „Srdce pro Tebe“. 

Uskutečnila jsem ji rovněž s kmotrem knih s duší, Laďou Kerndlem. 
Nezapomenutelné okamžiky.




A víte, co je kouzelné a krásné?

 Před chvílí jsem objevila ještě jednu, zapomenutou „Moji knížku“ 
s podpisem a věnováním od Michaela Dymka, (i ode mě)

včetně růžového a modrého pochvalného lístečku. 

A vy už víte, co to znamená. 

Je tu "Moje knížka" pro vás. 

Je jen na vás, napsat komentář, 

nebo postačí sdílet. 

Kniha čeká na jednoho/jednu z vás. 

Losujeme v den vysvědčení 28.6.2019 v poledne.

Hodně štěstí! 

Věrka


sobota 22. června 2019

Louka, jahody, úhel a kytara ...



Dnes vám přináším takové pel - mel posledních dnů.




Po náročných dnech, ztráty hlasu a antibiotik,

kdy jsme otevřeli výstavu v Mladé Boleslavi,

  absolvovali natáčení MEDxTalks v Divadle pod Palmovkou,

a složili všechny testy z naší domo školy,

jsem doslova padla únavou.





Životní baterky mi dobil opět objektiv fotoaparátu.

Louka, ticho, pozorování přírody.

Scénář, který bere dech…


Dva mravenci na nektaru


Za mě největší pochoutka – lesní jahody, z dlaní Carolinky.





Jo a taky si u nás pod krovem udělaly hnízdo vlaštovky.


Prý nosí štěstí do domu. 

Kéž by to byla pravda.





A tak, když jsem načerpala energii 

a mé baterky začaly vykazovat nějaké procento,

sedla jsem si k počítači a jen tak hledala staré dávné písně,

 písně s kytarou,  které jsem dodnes neznala.

Prostě relax, který mi hodně dal.




Objevila jsem tuto úžasnou dámu s tak pohodovou hudbou,

že mě ihned inspirovala.

K čemu?

Započala jsem práce na Mámině kalendář 2020

„každý den je dar“

Při těchto tónech, je radost tvořit….






Jsou to pro mě tak pozitivní a hravé tóny plné energie

 a života, (ač zpěvačka se dlouhého nedožila), že mě víc než inspirovala.

Nedávno jsem šla koupit špejle do papíráku 

a Bůh ví proč jsem vložila do košíčku i úhle.

Přiznávám, že s nimi neumím ...





Při poslechu lahodných tónů Kate Wolf jsem třídila fotky ...



Ta křehkost, něžnost a nádhera...

Z očí do očí ...


a najednou mě popodla taková obrovská chuť malovat...

 Vyndala jsem úhle a šla to zkusit.




Vím, nemá tento příspěvek moc velký koncept,

ale při poslechu té nádherné kytary a andělského hlasu,

 při létání myšlenek mojí hlavou

a přes všechny záběry mého objektivu

se naskýtá otázka

„a je zapotřebí?“





Přeji vám krásné letní dny, co voní jahodami,

dávají energii rozkvetlé louky

a hladí duši,

jako tóny kytary…




Věrka



čtvrtek 20. června 2019

Pozdě v noci ...



Pozdě v noci jsme dnes přijeli z natáčení MEDx Talks z divadla Pod Palmovkou z Prahy.
 Mezi úžasné hosty, inspirativní lidé, posadila ruka osudu i moji maličkost. 
Na toto natáčení jsme dostala úkol, pohledat fotky z dětství...,
Hodně jsem vzpomínala a bylo mi tak nějak fajn.





Minulý týden mi vypověděly službu hlasivky vlivem klimatizace v autě.
 Nyní vypověděla službu klimatizace v autě, takže jsem na natáčení přijela s hodně blbým hlasem, s malou dávkou energie, mokrá, jako myš. 
Před jakýmkoliv vystoupením se snažím zkoncentrovat síly. 
Neříkám si scénáře v hlavě, nevymýšlím povídání, 
prostě se jen snažím najít rovnováhu v sobě. Klid a harmonii.
 A protože v mém životě je tolik aktivit, už se někdy ztrácím, o čem mám povídat…
Kde začít, kde skončit, na co nezapomenout…




Pro mě je nejdůležitější, abych se ve svých myšlenkách neutopila a hlavně, 
abych lidem dala alespoň kousek sebe. 
Kousek hezké chvíle, kousek zamyšlení a pořádný kus radosti z obyčejného dne.



Protože „ každý den je dar…“

Děkuji celému úžasnému týmu MEDxTalks. 
Děkuji za úžasnou možnost poznat další zajímavé osobnosti, navázat osobní kontakt, který je vždy nadevše. 
A tak i když hlasivky byly tak trochu mimo,
 byl to nádherný podvečer, o který se s vámi velmi ráda brzy podělím.

Věrka




sobota 15. června 2019

taková jiná vernisáž ...



Vernisáž výstavy "každý den je dar"
konaná v galerii Městského divadla v Mladé Boleslavi
dne 14.6.2019
(do 28.6.2019)

byla taková jiná ...



Vnímala jsem ji, jako srdeční, milou, přátelskou.
V komorním duchu a s neskutečnou dávkou empatie.

Vnímala jsem ji, jako setkání s lidmi, které znám léta.
Jako blogerské setkání.
Holky děkuji vám všem.

Za vaše milé dárečky, za váš čas,
 za naše setkání.




Děkuji za tolik pozorností, které jste mi věnovaly.


Martě za domácí třešňové marmelády. 
Za čas, který vkládá současně se mnou do projektu
"Sad nadějí".




Inko, Tobě za tolik ručních dárků,
 které udělaly radost nejen mě.

Děkuji za květiny, za Tvá slova, za Tvoji energii.

Vážím si jí, vážím si Tebe.





Děkuji za všechna srdce od vás.
Navždy mi budou připomínat
tak trochu jinou vernisáž.





Álo, děkuji za všechny pozornosti. 
Za Tvé vřelé objetí, stisk rukou, pohled očí.
Jsi báječný člověk a bylo mi ctí se s Tebou sejít mimo pole virtuální.





 Ač jsem se ráno vzbudila s bolestí a  knedlíkem v krku, 
ač jsem dostala ihned antibiotika,
i přes překážky to bylo pro mě nádherné setkání.

Děkuji za něj.








V neposlední řadě děkuji panu moderátorovi Jiřímu Pešinovi,
 který opět svoji přirozeností a šarmem byl jedinečný.




Věrka


pondělí 10. června 2019

Na náhody moc nevěřím ...



všechno se děje tak, jak má…




Cesta osudu mě přivedla k poli, které je poseto vlčími máky.

Ten, kdo čte delší čas tento blog,  ví, 

jak mám moc ráda toto divoké kvítí.

Možná pro stejný způsob života.

Snažím se dělat radost a sít krásu tam, kde by ji druhý nečekal…

Mám ráda stejně, jako vlčí mák, 

svobodu a přirozenost.




A když člověk občas nechá věci plynout,

nechá událostem volný průchod a spád,

 pak se teprve dějí věci.

Ten pocit jsem měla dnes i já. 




Když jsem za vsí nafotila můj objev roku,

pole plné vlčích máků,

zastavila jsem na návsi, nafotit louku plnou kopretin.





Jo, přesně tak, uprostřed návsi je možné spatřit krásu všech krás…

Část neosekané louky, moře kopretin.

Za tento nápad bych udělila paní starostce mega metál.





Skutečně něco nevídaného, nádherného, zapadající do rázu krajiny.

Kousek od loučky stojí stará pumpa.

Fotila jsem tu něžnost ze všech stran,

když v tom na mě mává milá dáma.





Mávám také.

„Vy tam vypadáte jako víla“. 

(Mám na sobě dlouhou bílou sukni)

Slovo dalo slovo.

Paní starostka mě zve na slovíčko a na kávu.

Jo, náhody nejsou… nebo spíš na ně nevěřím ...




Hovoříme a nápad střídá myšlenku

a myšlenka jeden nápad za druhým…




Když si povídáme o mých výstavách, Sadu nadějí a mé touze,

mít vernisáž v čase Vánoc někde v kostele…

Přichází slovo paní starostky:

„Nu a proč ne?

To uděláme… Tady a spojíme to s nádherným koncertem…“





Když se dozvídám termín, který je těsně před mými narozeninami,

vnímám to jako dárek od života.

Předně od úžasné dámy, paní starostky.

Přej a bude Ti přáno.

Dej a bude Ti dáno…




A kdy jindy, než v čase adventním…

A kde jinde, než právě v kostele…

Můžeme sdělit mé motto

„každý den je dar“

Pro NADĚJI, kterou konám.




Děkuji




Věrka




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...