Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

čtvrtek 18. dubna 2019

Velikonoce ...



Ať slavíte svátky velikonoční jakkoli,

Na mši, liturgií, v kostele …

Meditací sami se sebou…

V přírodě, jako oslavou jara …

Nebo s rodinou a přáteli …

Mějte dny příjemné, laskavé a prosluněné.




Naše velikonoční přípravy jsme pojali vcelku ležérně.

Obarvili jsme vajíčka.

Koupili koledu pro kluky,

pro jejich taťky "pekelné" pití

a tradááá do Nebe...





Na stůl jsem dala starý ubrus z dob mé babičky

a tiše jsem vzpomínala...

Moje babička na Velikonoce vždy dávala na stůl naškrobený, bělostný ubrus.

Říkávala, že v tyto dny je dobré mít čisto na stole i v sobě.





Velikonoce jsou pro mne svátkem vděčnosti.

Svátkem uvědomění a zastavení...

A v té tiché chvíli, mi na škrobený ubrus spadla velká, těžká slza ...




Utřela jsem ji dlaní, poděkovala a poprosila...




Velikonoce nejsou pro mne dnem, 

plných talířů  a číší ...

Jsou pro mne dnem plného srdce a mysli.




Velikonoce jsou pro mne paletou barev,

paletou pocitů a vjemů.




Velikonoce vnímám, také jako dny jara.

Dny lásky, poděkování, rozjímání

a uvědomění, že stopy, které činíme, jsou věčné ...





Mám ráda svátky jara.

Svátky setkávání a zastavení. 

Dny, kdy přichází nové.




Ty vaše, nechť jsou kouzelné ...

Ať jsou příjemné, prosluněné a čisté, jako naškrobený ubrus ...




sobota 13. dubna 2019

Výstava, vernisáž - první zastavení



Už nějakou dobu se zmiňuji o projektu


Na jeho podporu jsem se rozhodla

uskutečnit putovní výstavy, vernisáže s názvem,

které je současně mé motto

„každý den je dar.“


Obraz s názvem "zlaté štěstí"

Malovat obrazy bylo vždycky mým koníčkem.

Relaxací a radostí zároveň.

V podstatě od malička.





V některé z mých knih se zmiňuji o tom, jak jsem ráda kreslila

inkoustovou tužkou na okraje zemědělských novin

u babičky na samotě u lesa.

Hrot tužky slinila a s fialovou barvou kouzlila.










Nečekám na štěstí jen s nataženou rukou.

Maluji, abych přispěla k podpoře projektu „Sad nadějí“.

Umělecké tisky obrazů v limitované edici jsou prodejné.

Organizujeme vernisáže, výstavy 

„každý den je dar“  

napříč celou naší zemí.

Je to velmi náročné, ale osud mi posílá do cesty lidé,

kteří jsou těmto projektům nakloněni.

Podporují mě a já jim z celého srdce DĚKUJI.

Projekt jsem představila veřejnosti i na předávání cen Mosty
před nedávnem v Třebíči.

Shledal se s velkým nadšením.




Nedávno jsem se rozhodla pro jednu moji  kamarádku

 namalovat obraz s názvem „zlaté štěstí“.

Když jsem uprostřed noci malovala toto štěstí, 

přemýšlela jsem o životě.

Přemýšlela jsem, jak je život krátký.

Jsme tu jako na výletě … na procházce…

Je dobré, aby po nás zůstala stopa, která má smysl.






Věřím, že „Sad nadějí“, bude jednou z těchto stop.






Dovolte mi, abych Vás pozvala na první zastavení putovní výstavy, vernisáže,


která se koná v Královéhradeckém kraji,

ve městě Náchod

dne 29.4.2019 a následně 6.5.2019

(viz. pozvánka)

Těším se na vás 



  
 Věrka s rodinou



úterý 9. dubna 2019

Trochu frmol ...



V posledních dnech je to trochu frmol ...

Maluji, fotím, třídím, vkládám, zakládám...

Prostě připravuji vše pro výstavu, vernisáž 

"každý den je dar", 

která je na podporu projektu "Sad nadějí".




Včera v noci vznikl tento levhart s podnadpisem 
"rozvážný".

12 obrazů ze zvířecí říše bude nést 

12 názvů pozitivních charakterových vlastností.

K zamyšlení, jak blízko je svět lidí a zvířat. 

K zamyšlení a zastavení ve víru shonu, je v podstatě celá 

putovní výstava, vernisáž "každý den je dar".




A tak byla pro mě doslova elixírem, 

obyčejná procházka jarem u nás v Nebi...





Tady jaro teprve polehoučku začíná.
Vše pučí, voní, bzučí ...

Na stráních je vidět ještě místy zbytky sněhu.

Na druhých kopcích však už jsou malá sluníčka,

zlatých terčíků podběle...




A když jsem objevila na petrklíčích žluťáska,

téměř jsem nedýchala.

Sedla jsem si na chladnou mez a čekala, 

až se mi nakloní z té nejlepší strany...



Jsem vděčna za motýlí louku,

která tu je jen díky absenci chemie.




Když jsem procházela lesem s foťákem na krku,

myslela jsem na tolik věcí a lidí ...

Přemítala v hlavě milion myšlenek ...

Jsem moc ráda, že jsem se rozhodla pro dobrou věc.

Pro Sad nadějí.




Jak jsem řekla před pár dny mému kamarádovi:

" a já ten Sad nadějí třeba i vymaluju..."

Myslím, že je dobře být a zůstat s pozitivní myslí ...





 Tak maluji, tvořím, fotím...inspiruji se přírodou...

Zvířaty, pocity, lidmi.




Pozorovala jsem mraveniště. 

Tolik nám toho náruč přírody dává..




Pozorovala jsem pupeny a lístky stromů ...

Natahovala do sebe tu nekonečnou sílu a krásu...

A nezapomněla na to nejdůležitější ...

Děkovat

Úplně za všechno ...



 Krásné jarní dny

Věrka



středa 3. dubna 2019

jarní dávka energie ...



V posledních dnech zařizuji TOLIK věcí, ohledně nových projektů ...

 až se z toho točí hlava.

Vím, že vás, tedy tento prostor tak trochu zanedbávám,

a tak jsem vyrazila do přírody s foťákem ...




Je to jediné místo, které mě nikdy nezklame

a vždy zaručeně

doplní potřebnou dávku energie.




V tiché kráse jara, která doslova lupe 

energií všude kolem nás,

jsem nasávala plnými doušky tu nekonečnou nádheru.





Opřela jsem se o strom a vzpomínala na dětství.

Na obyčejné cesty potokem, 

kdy jsme se brodili jarními vodami.

Jak jsme měli plné gumáky a každý náš krok čvachtal.

Bylo ještě chladno a sluníčko zkoušelo, 

jak dlouhé má ruce.

Stejně, jako dnes






Bledulky rostly na blatech.

Místo kolem potoka, kde nebylo jednoduché běhat.

 Kolikrát nám gumáky propadly do bažiny.

Volala jsem na kluky, aby mi pomohli 

vysvobodit ze zajetí bažiny.

Domů jsme přišli špinavý, mokrý 

a krásně vylítaný, jak říkávala babička.






Pozoruji tu krásu kolem sebe...

Je to kouzlo jara.

Zázrak přírody, který je vidět, slyšet i cítit.






Kousek té nádhery vám posílám prostřednictvím mých fotek.





Další nekonečnou krásu jsme s Carolinkou objevily


 na pastvině koz a kůzlátek.



Porada mladých


Nebudu tu krásu narušovat dále jakýmkoliv slovem.

Jen tolik, že naše Carolinka pořád pronášela slova

„mami to je nádhera, to nutně potřebuji.“

Od té doby vypráví jen a jen o kůzlátkách.


Pojď, pošeptám Ti to ...

Nejmladší modelka, kterou jsem kdy fotila.
jarní políbení

Poezie

dotek něhy

a ten překrásný hlásek

Pohled mámy



Žádné jaro by pro mne nebylo jarem, 

bez této krásy v barvě lila.

Focené tam, kam chodím přes čtyři desítky let. 
No, skoro pět ...

Na okraj lesa, kde je místo mých krásných

 vzpomínek na babičku.




Krásné jarní dny vám všem. 
A ještě jedna prima zpráva, na všechny knihy s duší
je od 5.4. -7.4.2019 poštovné 0,- Kč


Věrka



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...