PF 2024

 

Už je tomu pár let zpátky, vytvořila jsem tenkrát, jako vánoční dekoraci, nejen na štědrovečerní stůl, ale i přátelům, zlatou rybičku. Slepila jsem dvě formičky na cukroví (rybiček) a nastříkala je zlatou barvou. 

Povšimla jsem si malé mezery a tak jsem do ní na malý kousek papíru napsala přání. Carolinka mi tenkrát pomáhala. Její přání bylo, abychom žili dlouho...

Vzpomínám si, jak jsem pak přátelům při podání rukou, vkládala do dlaně zlatou rybičku. A také, jak jsem je vkládala do talířů o Vánocích... 

Jednu mám dodnes schovanou s přáním nejkrásnějším... 

Tenkrát jsem do jednoho z talířů dala jinou s jiným přáním.... 

Všechno má v životě ten správný čas.

Dnes jsem si na to vzpomněla a tak jsem vytvořila novoroční přání pro nás všechny 

❤️

Život je jako cesta vlakem

 

Sdílím rozhovor z Českého rozhlasu, 

ve kterém jsem přiblížila dění z našeho Nebe.

Také jsem moc ráda posluchačům sdělila, že projekt Lavička naděje se dostal do finále mezi projekty neziskových organizací. 

Pokud projekt Lavička naděje zvítězí, vznikne tak další. 

🙏❤️

To však bude záležet na hlasování veřejnosti v příštím roce. 

Vnímám toto umístění, oblibu projektu, jako bumerang od života.

 Vrátil mi radost a naději, kterou plnými hrstmi dávám druhým. 

❤️

Nechybí ani přání do Nového roku.

❤️

Příjemný poslech 

https://hradec.rozhlas.cz/zivot-je-jak-cesta-vlakem-jen-netusime-na-ktere-zastavce-vystoupime-rika-9143746

Rozhovor o Nebi

 

Není to tak dávno, co vyšlo pár slov v rozhovoru s mojí maličkostí v časopise Vlasta.

 O tom, jak se žije na samotě u lesa v samotném Nebi. 

O tom jak se stane, že z vrcholového managementu najednou pěstujete bylinky a jste šťastni, že máte ovečky, kozu a psa... 

Tvoříte domácí ovčí sýr a pečete chleba.

Fotíte, píšete a druhým pomáháte.

Prožíváte maličkosti, které sdílíte.

Maličkosti, které dělají tenhle svět lepším.

 

O tom si budeme povídat v živém vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové s moderátorem Jakubem Schmidtem 29.12.2023 v 8.35 hodin 

v pořadu "Host ve studiu".

Nalaďte si nás.

Budeme se snažit vás potěšit ❤️

Těšíme se na vás.

Štědrý večer nastal

Jako každý rok, tak i letos vkládám příspěvek

“Štědrý večer”

Při listování zpětně si člověk uvědomí toho tolik …

 

Bože díky, že jsme…

❤️

Bože díky za všechno, co jsi nám dal…

Naše modlitba před štědrovečerní večeří 

byla úplně jiná než roky před tím. 

❤️

Děkovali jsme ti, přáli si, vzpomínali 

a posílali pořádný kus lásky všem… 

od stolu do nebe i k jiným stolům …

❤️

Mějme se rádi a buďme spolu ve zdraví 

a nadějí na lepší dny v roce 2024

Přání

 Chtěla jsem dnes psát vánoční přání.

Nejde mi to, omlouvám se.

Vždycky jsem se řídila srdcem. 

Nikdy mě nezklamalo. 

Proto i nyní budu psát srdcem a nebudu psát výčet všeho co v roce 2023 jsem uskutečnila a vykonala.

Vzpomněla jsem si, když jsem zakládala pacientkou organizaci Jelimán na její vizi. Tu jsem vložila také do motta:

"Zkusme dělat svět lepší, podáním pomocné ruky ."

To je mé přání pro nás všechny v roce 2024.

❤️

Přeji nám všem, ať máme k sobě blíž, umíme spolu víc mluvit než psát.

Víc objetí než lajků.

Važme si života, sebe a sebe vzájemně.

Vnímejme...a lásku si projevujme.

Teď a tady.

❤️

Srdcové ozdoby

Když vás něco / někdo pořádně naprdne, 

je nejlepší jít dělat něco rukama. 

Třeba vánoční ozdoby. 

K půlnoci jich mám požehnaně, plnou mísu 

a nálada konečně vyladěná.

 A to jsem si ráno říkala, 

že ta látka na srdcové ozdoby zůstane 

v jarmaře na přes rok.

 A ještě jsem to dotáhla k “dokonalosti” 

lepidlem, jaképak šití. 

Jo a ještě jsem to zazdila o půlnoci  koblihou. 

Hned je ten svět hezčí. 

❤️

Adventní výlet

Když v předvánočním shonu člověk 

neví co dřív,

je nejlepší udělat něco úplně jiného.

Třeba vypnout. 

Zajet si na výlet, o kterém uvažuje od léta…

Slyšela jsem, že kousek za hranicemi od 

nás, v Polsku jsou vodopády s lávkou, 

přes kterou nad hučící vodou prochází.

 

Teď, když mnozí jsou na adventních trzích 

nebo shání dárky, je skvělý čas sem vyrazit. 

Ticho…

Nikde nikdo…

Jen zvuk lesa a vodopádu …

Balzám pro duši.

Nad vodopádem restaurace, ve které 

můžete slyšet jazzové koledy,

 vůni výborné kuchyně 

a máte pocit, že se nacházíte uprostřed 

divoké příhody někde v Kanadě. 

Na tenhle den budeme dlouho vzpomínat 

a všem doporučuji někdy udělat dlouho 

plánovaný výlet do neznáma. 

Adventní  čas by měl být víc o poklidu 

než o úklidu,

jen tak bude o pokladu.

❤️

 

Minulý týden

 

Byl vážně akční …

Slavili jsme narozeniny.

 V sobotu mé, v neděli manželovi.

Kytici od svého muže jsem dostala vážně 

netradiční a já v ní vidím,

 jak důležité je, aby si lidé naslouchali. 

Dostala jsem adventní věnec na vchodové dveře.

 Tolik jsem si ho přála…

Vždycky si ho motám sama, 

a jen jsem se lehce zmínila.

 O radosti by narozeniny měly být především.

 ❤️

Druhou neděli adventní se uskutečnil křest kalendáře s mým osobním mottem

 "každý den je dar". 

Post kmotra se ujal pan Pavel Bělobrádek a paní starostka obce Podbřezi Ester Horáková. 

Děkuji vám za možnost takto uvést kalendář do světa v mém rodišti.

Děkuji také všem známým i neznámým, 

kteří se této akce při rozsvícení vánočního 

stromu zúčastnili.

Jak jsem sdělila, adventní a vánoční čas není žádná sportovní disciplína,

 o nejvyšším počtu cukroví,

 o nablýskaných sklenicích 

a největší a nejdražší kupě dárků.

 Ten nejkrásnější dárek je čas, 

který věnujeme sobě navzájem.

 ❤️ 

Proto jsem velmi ráda, 

že jsme druhou neděli adventní mohli prožít pod širým nebem spolu a společně. 

Při smysluplné akci, která zůstane v paměti a srdci nejednomu z nás. 

To jsou ty chvíle, které potvrzují mé motto, které seji světem a to, že

"každý den je dar"

 ❤️

A pak tu byl koncert, kde rodiče s dětmi hráli společně.

Ke klavíru jsem usedla po vážně dlouhé době. 

Toto je ukázka z naší secvičné s Carolinkou.

Vzpomněla jsem si na svého dědu, 

který mi před víc jak 40 lety při mém bojkotováni hry na klavír kladl na srdce:

” jó, jednou si na mě vzpomeneš, jednou se ti tohle umění bude hodit…”

 ❤️

Zima v Nebi

Naše Nebe není jen romantika, sněhem zaváté pláně, blankytná obloha, 

sníh co křupe pod nohami 

a ptačí zpěv nad hlavou.

Ohrada a za ní ovečky s kozou a psem.

Nebe je někdy i pěkný adrenalín, 

jako třeba dnes.

To si jedete jenom ráno do města na poštu 

a máte celý den o "zábavu" postaráno.

 

Do kopce k nám nevyjede bez posypané cesty nikdo. 

A teď už i z kopce to je zážitek, 

když se auto utrne z cesty, tak není cesty zpět.

Konec dobrý - všechno dobré.

Nakonec nás vytáhl traktor s řetězy. 

Cestu posypal kamínky a já se budu modlit, že pro tuto zimu to byl poslední horor.

A jak skoro nepiju, 

toho panáka si dneska dám.

Tak na zdraví a šťastné konce.

A abych nezapomněla, zde je pozvánka na křest kalendáře.

 Letos bude křest Mámina kalendáře úplně jiný než roky před tím. 

Letos nikoliv v médiích, letos pod širým nebem.

A to přímo při rozsvěcení vánočního stromu v mém rodišti, v malebné vísce Podbřezí v Orlických horách.

 Nejeden příběh v mých knihách s duší pramení z těchto míst.

 ❤️

O post kmotra jsem požádala pana Pavla Bělobrádka, který stál u zrodu nejednoho mého projektu. Jsem velmi potěšena, že moji nabídku přijal. 

Moji nabídku také přijala paní starostka obce Podbřezí Ester Horáková. 

 Děkuji

 ❤️