Minulý týden

 

Byl vážně akční …

Slavili jsme narozeniny.

 V sobotu mé, v neděli manželovi.

Kytici od svého muže jsem dostala vážně 

netradiční a já v ní vidím,

 jak důležité je, aby si lidé naslouchali. 

Dostala jsem adventní věnec na vchodové dveře.

 Tolik jsem si ho přála…

Vždycky si ho motám sama, 

a jen jsem se lehce zmínila.

 O radosti by narozeniny měly být především.

 ❤️

Druhou neděli adventní se uskutečnil křest kalendáře s mým osobním mottem

 "každý den je dar". 

Post kmotra se ujal pan Pavel Bělobrádek a paní starostka obce Podbřezi Ester Horáková. 

Děkuji vám za možnost takto uvést kalendář do světa v mém rodišti.

Děkuji také všem známým i neznámým, 

kteří se této akce při rozsvícení vánočního 

stromu zúčastnili.

Jak jsem sdělila, adventní a vánoční čas není žádná sportovní disciplína,

 o nejvyšším počtu cukroví,

 o nablýskaných sklenicích 

a největší a nejdražší kupě dárků.

 Ten nejkrásnější dárek je čas, 

který věnujeme sobě navzájem.

 ❤️ 

Proto jsem velmi ráda, 

že jsme druhou neděli adventní mohli prožít pod širým nebem spolu a společně. 

Při smysluplné akci, která zůstane v paměti a srdci nejednomu z nás. 

To jsou ty chvíle, které potvrzují mé motto, které seji světem a to, že

"každý den je dar"

 ❤️

A pak tu byl koncert, kde rodiče s dětmi hráli společně.

Ke klavíru jsem usedla po vážně dlouhé době. 

Toto je ukázka z naší secvičné s Carolinkou.

Vzpomněla jsem si na svého dědu, 

který mi před víc jak 40 lety při mém bojkotováni hry na klavír kladl na srdce:

” jó, jednou si na mě vzpomeneš, jednou se ti tohle umění bude hodit…”

 ❤️