Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

neděle 29. května 2016

Sobota ...



Vždycky jsem měla ráda sobotu a mám ji ráda stále. Když jsem byla malá …  když jsem byla školačka… i když jsem byla na mateřské … nebo chodila do práce…vždy to byl pro mě jiný  den … den volna …den klidu a pohody. Den dobrého jídla … den, kdy jsme spolu …




A když bylo v plánu moře práce, byla to vždy sobota. Den, na který jsem se  těšila.







Vzpomínám na soboty, kdy jsme, jako děti pomáhaly sušit seno…. Nebo na podzim sklízet v sadě úrodu jablek…Na soboty, kdy táta řezal dříví na pile, která měla kožený řemen … všechny tyto dny byly soboty.



V kině tenkrát hráli dětské představení za dvě kačky zásadně  jen a jen v sobotu od tří odpoledne. V sobotu jsme chodili na diskotéky a na zábavy. S přespolním klukem i na rande. Nebo do leťáku do kina…V sobotu nebylo třeba se učit. Sobota se vždycky užívala…


Pamatuji si i povinné tzv. pracovní soboty (jednou za čas) a jejich smysl mi nějak unikl, naštěstí.





V sobotu vždycky babička i máma odpoledne pekly … buchty nebo koláče nebo štrúdl … Táta spravoval auto nebo ho myl a já ho nadšeně pastovala. Jakýmsi auto balzámem a hadříkem z jelenice… i to byla sobota.







V sobotu odpoledne vysílali Triangl, hudební pořad, který sledoval snad každý ze třídy. A v rádiu Větrník, písničky, které jsme s nadšením nahrávali…



A já dnes fotila jednu obyčejnou sobotu. Kdy naše Carolinka si užívala sluníčka, zahrady, houpačky, jejího nejlepšího čtyřnohého kamaráda a mamky s taťkou. Asistovala taťkovi při opravě houpačky … kreativně vymýšlela, co se zbytky dřívek, které tatínkovi zbyly  …








Sluníčko vystřídaly kapky deště. A déšť zase sluníčko. Z Kaččina altánku, který je altánkem válecím, díky dvěma postarším matracím, se stalo místo úkrytu před deštěm. Pro mě i před sluníčkem, neboť mám od včera předepsaná antibiotika. A tak jsme si v altánku četly a četly a četly….  Protože k sobotě čtení tak nějak patří.



 Přeji všem krásné dny

Věrka

úterý 24. května 2016

KOUZLO ...



V minulém příspěvku, na jeho konci, se zmiňuji o mých obavách s projektem Velká máma. Nebojte se, nepadne…vzala jsem ho do svých rukou a jede nyní v mé režii. A jede dobře … skrze mé webky ... mému odhodlání, nasazení a touze …



A hlavně skrze skvělé lidičky. Vás a skvělé lidi, které jsem oslovila.

Děkuji Vám pane Čmelíku


Mezi nimi je i pan Ing. Pavel Čmelík, člověk s tak velkým srdcem, jako je kolotoč uprostřed hračkárny Hamleys
Člověk, jehož společnost INEXAD je držitelem licence Hamleys pro středoevropský region. Tato hračkárna je nyní V Praze.  Hračkárna na kterou budou všechny děti vzpomínat , až dospějí… Je kouzelná a skvělá…



Tak, jako je skvělý i pan Ing.Pavel Čmelík…který podpořil projekt Velká máma … sám za sebe, jako člověk. A já mu tímto ze srdce děkuji.



Když jsme navštívili tento kouzelný dům, nejen, že mě překvapil jedinečný lidský přístup pana Čmelíka … nejen překrásné hračkářství, které má kouzlo…ale překvapilo mě právě to KOUZLO.


Kolotoč, jako z pohádky 



V onom domě se všichni usmívají, baví, jsou  sobě ohleduplní, milý … všichni se promění v děti. Všichni si hrají, užívají tu nádheru a krásu… jsou šťastní …





Tento příspěvek je PODĚKOVÁNÍ. Nejen za to, že pan Čmelík podpořil můj projekt, kniha Velká máma, který pevně věřím a doufám, potěší i vás….Je i poděkováním za jeho lidskost, za čas, který nám věnoval …A je velkým poděkováním, že dokázal rozzářit oči lidem napříč věkovým spektrem. Buďme na chvíli dětmi…s úsměvem na tváři, s čistým srdcem, s touhou si hrát…prožívat chvíli TEĎ … 




Když uděláte krok přes práh v tomto hračkářství, to KOUZLO se stane.  Prožijete něco nezapomenutelného. Zapomenete na čas…na starosti…je to místo KOUZLA… Záříte štěstím během krátké chvíle…Je to víc než hračkářství…víc než zábavný park..víc než terapie…Je to návrat do dětství se vším všudy.



To místo je kouzlo…



To místo nám otevírá srdce
 




Děkuji, že tolik skvělých lidí se za knihu Velká máma a za mě postavilo a staví ... Moře probdělých nocí, nad projektem Velká máma...stavy Off, kdy jsem usnula na dvě hodiny, jako špalek uprostřed víru dne...to vše mi za tu snahu stálo. Pro potěchu lidí na tomto světě...pro radost  obyčejných dní...protože o tom život by měl být...

Míša, který z výšky vidí tu překrásnou náladu všech
 

Mluvící strom ... najednou jste součástí živého příběhu dětství a pohádek
 

... chcete si odstartovat raketu? Proč ne? 
 


A co takhle tobogán? V podobě hada? To teprve zábava začíná ...



Něco pro dětičky a dospělé, co milují vodu ...
 


Nádhera

Kouzlo, zázraky, barvy a kreativita....
 


Co takhle zkusit bagr ? I tatínkové si přijdou na své ...
 
Je libo kouzelné zrcadlo ? 
 
A nesmí chybět fotka na památku ...kterou vám zhotoví kouzelná skříň s fotoaparátem


 ... na památku KOUZELNÉHO dne ...
... krásný den,  je jako kolotoč... zapomenete na starosti ... vnímáte jen tu krásnou jízdu ...

 … jsou místa, která v nás zůstanou navždy …

…jsou lidé, které se našim životem jen mihnou, přesto v nás zanechají nezapomenutelnou stopu…

A pevně věřím, že jsou i takové knihy, které umí  promlouvat k srdci.
 Moc bych si přála, aby kniha Velká máma, se pro vás takovou stala …


Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...