Mámin den ...

Máma

♥ 

Slovo, které znají snad všichni lidé na tomto světě.

Čtyři písmena …většinou naše první slovo, které jsme na tomto světě vyřkli  …

Písmenem M začíná toto kouzelné slovo snad ve všech světových jazycích světa.

Pokračuje písmenem Á …ve všech chrámech se dlouhé Á nese jako zvuk zvonu, jako srdce, co  silně bije…jako ta nejsilnější slabika všech slabik. Tou, kterou začíná náš život.

Slovo Máma  končí krátkým A … jako Amen …staň se…

Máma, je místo v našem srdci…Máma je místo, které není na žádné mapě světa, přesto ho známe nejlépe…Máma, to je kus nás…Máma, to je člověk, bez kterého bychom tu nebyli …

Nezapomeňme na ni … dnešní den patří jí …

♥

My prožili  Mámin den na louce mezi pampeliškami ... mezi slunci na zemi.

 ♥

... s mými sluníčky ...

♥

Do knihy Velká máma jsem vložila  dopis… 

obyčejný dopis jedné mámy …

♥

Vzpomínám si na den, kdy se narodily mé děti. Vzpomínám si na den, kdy jsem po nich zatoužila a vzpomínám si i na ona milování.

Nikdy nemohu zapomenout na jejich první slova, zoubky a kroky. Tak to máme v sobě všechny mámy. Protože jsme mámy…

Vybavuji si i jejich první školní den…první vysvědčení …všechny ty školní roky a kotrmelce doslova ve vzduchu, aby z nich jednou něco bylo.

A když potřebovaly nutně chodit do toho či onoho kroužku, prostě chodily. Dokonce i do těch kroužků co nepotřebovaly nutně. Vždy tu byl prostor jen  a jen pro ně.  Byly to oni, kteří byly vždy na prvním místě…když je tlačily boty, kupovaly se samozřejmě nové a zase nové…protože rostly a potřebovaly je. Máma také potřebovala toužila…ale byly tu oni a oni byly na prvním místě.

A když psaly dopis Ježíškovi, vždy se kupovaly dárky, na které často nebylo, ale ta máma jim plnila sny i když na zem únavou padala. A když toužily jet na výlet…jelo se…to máma si chtěla odpočinout a vydechnout…ale byly tu oni. Děti, pro které se modré  z nebe snáší…

Na spousty aktivit pro ně vymýšlela prostředky téměř nadlidské…ale vždy toho pro ně dosáhla. A když měly na něco chuť vždy to uvařila, upekla, vymyslela…našetřila…uskromnila.

Ta máma byla štíhlá, protože byla docela ulítaná a občas nenajedená. Ta máma byla veselá, zdálo se, že pořád…protože měla cíle a toužila plnit sny, především svým dětem…

Ta máma dávala dětem smysl života, protože ony byly též jejím smyslem…Učila je obyčejným věcem, třeba proč je prima mít rád svět ... proč zdravit lidi…usmívat se na ně…nebo si obyčejně natrhat kytky venku …opéct špekáček na dřevěné lavičce na sídlišti pod balkonem …jet na starých kolech, jen tak někam …pro hezký den.

A ty hezké dny jsou dnes pro tu mámu, jako perly v dlani. Nelituje ani těch špatných dnů…kdy musela řešit jejich průšvihy, kouření na školním výletu, pubertu, lži, vysvětlování … tenkrát by i pro ně lhala, jen aby je ušetřila slz a trápení …

Tolik se toho vejde do mámina srdce, tolik…

Ale pak přišel den a ta máma onemocněla. Víc než je obyčejná chřipka. Bojovala o život. A když padala bolestmi do bezvědomí a tiskla zvonek na sestřičku pro další opiáty…vždy za jejími víčky byl cíl.Tak, jak to učila své děti…kdysi dávno …

Ten cíl byly oni. Za jejími víčky šly všechny ty příběhy, ve kterých právě ony hrály hlavní roli…

Mámy mají velkou sílu. Mámy mají velkou touhu a cíle. A ty jim dávají smysl života. Smyslem nejsou červené lodičky na jaro, i když mohou dát velkou radost. Nejsou jimi ani lístky na koncert, i když přinesou krásné chvíle. Ani nejlepší menu v nejvybranější restauraci sic je nezapomenutelné, vám nedá tolik sil v těžkých chvílích, jako dny od vašich dětí a pro vaše děti …

A já vstala z těch těžkých chvil. Zvedla se a žiji…

 (pokračování v knize Velká máma)

… tak, jako odlétá chmýří pampelišek…odlétají  a mizí do dáli i naše všední dny. Žijme je s láskou a nadšením…

 ♥

Věrka