... slívy ...

... včera přinesl můj muž z trhu slívy. Má tuze rád buchty... a já, kulinářka tělem i duší, je tuze nerada peču. Dokonce si myslím, že to je jediné, co nerada peču. Na dotaz herce Martina Zounara, co nerada vařím či peču , jsem tenkrát odpověděla „  ... cokoliv z kynutého těsta...“ Od té doby se to posunulo do dimenze, že s kynutým těstem jsem již kamarádka...ale buchty...to je moje achillova pata ... a nedaří se mi ani z krabice ... možná se jen moc snažím J

♥

 ...moje babička dělala buchty, co se vešly do dvou dlaní. Velké, sladké slíváky i s peckami. Ještě horké je pocukrovala. Druhý den byly tak krásně vláčné, vlhké, nasáklé...úžasné... a my je snídali o víkendu a když nějaké zbyly, měly jsme je v pondělí do školy na sváču. Na ubrousek se lehce přilepily a my tak plivaly nejen pecky, ale i kousky ubrousku J Byly to slíváky našeho dětství.

♥

 ... a vždy, když dělám slíváky, jako bych cítila, že se do léta pomalu a jistě vkrádá podzim... a protože si myslím, že letošní léto je krásné, teplé, blahodárné, milé.... slíváky nepeču (na štěstí ). Podzim do našich stále otevřených oken ještě vpouštět nechceme...a tak jsme včera večer pekly švestkový koláč a lá mřížák. Resp. tvořila Carolinka. Kynuté těsto Carolinka potřela zakysanou smetanou. Tu pokladla švestkami – slívami a na vrch vytvořila mřížky ze zbytku kynutého těsta...

♥

... a dnešní snídaně byla na světě ...  letní snídaně s nádechem podzimu...s vůní švestek a propletena láskou naší malé pekařky Carolinky ... tak ráda pomáhá v kuchyni a já zpovzdálí fotím a ukazuji ji co a jak...a naviguji ...a přitom si vždy uvědomím staré indiánské přísloví, že děti jsou jako šípy. Dokud je držíme v rukou, udáváme jim směr, sílu, dáváme do nich naši energii. Pak je jednoho dne vypustíme a už letí tím směrem samy... tak snad bude ten směr správný a do zad ji  jednou povane jen ten nejlepší vítr či vánek ...

♥

 ... a když jsme spolu vypeckovávaly švestky, padala jedna otázka za druhou ... o peckách ... proč? a na co? a k čemu? A já opět vyprávěla příběh o semínku a Bohu. Vyprávěla jsem ho už tolikrát a všechny naše děti ho měly tak rádi.

♥

... o semínku a Bohu ...

... starý mudrc se ptal dětí , jak si představují Boha. Když projdete děti kolem stromu v sadě a řeknu vám, kde je tady Bůh? Co mi odpovíte?  Děti si vzájemně skákaly do řeči a každý chtěl říci a prosadit svůj názor. ...je ve větvích.. je v hlasu ptáčka, co v nich sedí... je v listí co padá na zem....křičely jeden přes druhého... Starý mudrc se usmívala ptal se dál... " můžete se ho dotknout? vzít ho do rukou a mít ho? " ... nastalo ticho... jako by dětem došla řeč ... Starý mudrc rozkrojil jablíčko a z jeho jádra vyndal malou pecku. "Je toto děti Bůh?"  Děti se smály ... Slovo mudrce znělo - "ano je." Když půjdete sadem, Boha neuchopíte, nevidíte, přesto tam je a bez této malé, nepatrné pecičky ukryté v jádru, by nebylo nic. Nebyl by strom, jablko ani sad. Děti pochopily, že Bůh je podstata ... mudrc k nim promlouval srdcem...a jejich očima ...

♥

... a oči naší Carolinky jen zářily...má ráda mé vyprávění...příběhy...povídání...a já ji povídám tuze ráda... třeba o semínku či pecce uprostřed slívy ... pro tyto chvíle mám ráda  život... a moc ráda o takových chvílích píši ... třeba právě teď a právě pro Tebe ...

♥

 ...a kdyby jste někdo měl zaručený recept na buchty slíváky, budu za něj tuze ráda ...

♥

... prima letní dny ...

Věrka

...letní zahrada ...

...letní zahrada ... Live Garden ...

...  naše zahrada je Live Garden. Skutečně zahrada života. V jednom koutě zahrady má naše Kačka domeček – altánek, v kterém se skutečně žije...v horkých dnech odpočívá, spí, čtou pohádky nebo vaří panenkám... Když byl domeček – altánek nový, dokonce v něm v noci na tajňáka spal náš pes...byl to pro něho takový pěti hvězdičkový hotel... s růžovými matracemi ...polštářky ... vůní malé Carolinky ... než jsme na to přišli... A tak tatínek  vybudoval k altánku přístřešek pro věrného psa naší Kačky ... no nemají se ti naši členové rodiny zlatě?

♥

... při práci a v letu ...

 ... v dalším koutě zahrady je nefotografovatelný bordél zvaný tátova dílna – garáž – místo na práci. Ale co je pozitivní, když se já věnuji flóře v naší zahradě a Carolinka si hraje, ať v altánku nebo na houpačce nebo na skluzavce nebo na písku nebo s největším kámošem – psem. ..taťka je nám vždy na blízku. Po čase jsem přestala řešit jeho „zátiší“ odložených trubek, pilek, vrtaček, atp. Časem jsem zjistila, že by se mi sice líbil anglický trávník s jezírky a rybkami, ale kde by byl náš taťka? Co by dělal? Pro koho by dělal? A všechno co naše děti umí, kde by se to naučili? Kdyby dílna nebyla...a tak díky Bohu, že součástí naší zahrady je i zátiší, plné bordélu J

♥

... za povšimnutí stojí kbelík v pozadí... Carolinka si takto myje boty ...praktická holčička ...

 ... v dalším koutě je náš kurník se slípkami a kohoutem. Překrásného malého hedvábníčkového kohouta Karla letos na jaře nahradil klasický kohout Bohouš. Toho náš taťka koupil na burze v nedaleké vísce. Chtěl mi udělat radost, když Karel odešel do věčných lovišť. Bohouše zakoupil, no nekupte to za půl kila, ale kam s ním? Týpek od drůbeže měl pajcku v kapse, tak už to moc neřešil, Bohouše mu hodil do pytle od cibule. Náš táta si vykračuje vesele po trhu s parádním kohoutem v pytli od cibule (tož Bohúšu huš iděm )... Moment překvapení nastává na parkovišti. „Kam s Tebou chlape? Holky mi včera vyluxovaly auto. To by radost zmizela.“ No nic , krabice nikde ...to je na burze vzácnost ...každý vetešník své krabice pakuje dom. A tak si náš táta ve svém Off Roadu stáčí okénko, a Bohouše veze v pytli od cibule držíce ho jednou rukou, druhou řídí. Bohouš nechápe - poznává vítr. Hle u cesty popelnice a na ní starý kbelík . Vyhráno. Bohouš jede domů jako frajer, v pytli od cibule a v kbelíku. Carolinka jásá radostí ... maminka méně...slípky hodně J

♥

...s klidem angličana ...

 ...  naše letní zahrada – Live Garden ... 

náš trávník není anglický, ale žijeme na něm s klidem angličana. Pes si na něm ustele kam si vzpomene ... Kačka po něm drandí na koloběžce i s kočárkem ... vnouček z Prahy na něm válí sudy jako v pravém anglickém parku ... a já ? Já ho ráda sekám ...kropím...dotýkám se...rukama i bosýma nohama ... pohledy a mám ho obyčejně ráda, jako neobyčejný anglický trávník ...

♥

... když se věší velké prádlo ...

 ... a všimli jste si , jak naše děti často dělají to, co my? Když opomenu pasáž o bordelu zvaný dílna. A jejím pokojíčku ... když vařím...Kačka vaří ...když čtu pohádky, posadí si své panenky a medvědy v altánku a vymýšlí si s knihou v ruce pro ně také příběhy. A když věším prádlo, Kačka ho věší také ... to mé (letní ) můžete najít zde

♥

...s vůní lučního vánku ...

 ... a vzpomínám na zahradu mého dětství. Babička měla skutečně anglický trávník, který se sekal každou sobotu divnou sekačkou, která se tlačila před sebou na lidský pohon. Na té zahradě byla nádherná třešeň plná sladkých plodů. V jednom koutě sladké maliny a po jejím vzoru jsem si je zasadila také. Vzory jsou moc důležité, pro přítomnost i budoucnost...

♥

... čtení pohádek v altánku ...

 a vzpomínám na zahradu druhé babičky. Ta měla sad plný ovocných stromů. A taky vysoké trávy, která se kosila naklepanou kosou...ta vůně ...posekané trávy po ránu...krása... ty vzpomínky jsou moc důležité, pro přítomnost i budoucnost ...

♥

...fragmenty naší zahrady ...

... zapomenutá pavučina na ptačí budce ... tolik krásy je na světe ...na dosah ruky...

... a pro tyto pocity tvořím naši Live Garden ...obyčejnou zahradu, kde to žije ...

s láskou  ♥ Věrka

...na samotě u lesa ...

... kousek našeho snu ... snad za pár let vyfotím toto místo z okna ...
♥

... a co se v posledních dnech děje u nás? Víc než pár slov, vám přináším pár obrázků. Některé z mobilu, ale i tak je zachyceno, jaký velký třesk nastal. Země se otřásla ... a jdeme za svým snem. Nevím kdy, ale jednoho dne na těchto místech bude stát dům a salaš...na kopci stádo ovcí s beranem... na samotě u lesa. Náš sen ...a sny se mají plnit ...velké i malé ... čerstvé i ty dávné ... všechny a všeho druhu...

...na samotě u lesa...tam kde se slunce dotýká vrcholků hor ...

... a do toho domu bude vítám a zván každý, kdo s dobrým úmyslem vchází. Každý, kdo si v této překrásné krajině...v tomto tichu... v této oáze, chce umýt duši, načerpat sílu a energii. Vím, je to ještě dlouhá cesta za tímto snem... ale my už ušli notný kus cesty, než jsme toto místo zaslíbené objevili ... získali ... vybojovali ... na té cestě je nespočet slz...nervů...nadějí i těch padlých ...a ještě nás jich nespočet čeká.  A proto děkuji za každý kousek pozitivní energie, která nás posune blíž k realitě našeho snu...

...vytyčování ... i přes obří mraveniště  ...

... jeden z prvních nápadníků ze vsi ... vždy Carolinku vyhlíží ... :-) 

 ...a kdo ví ... třeba skrze ni, se v tomto místě zaslíbeném, na samotě u lesa,  tak brzy potkáme... už dnes vás zvu ...

♥

na počátku  byla kupa papírů ... neskutečné dny, týdny, měsíce nervů ... 26 cm vysoká kupička papírů pro stavební povolení ...

... na samotě u lesa jsem nějaký čas vyrůstala... je to už dávno ... a já tenkrát si sama v sobě řekla, že na samotě u lesa budu žít, až vyrostu ...se svoji rodinou...s hromadou dětí ... s mým milovaným a milujícím  mužem ... se zvířaty ... a s láskou. Dokonce jsem ty sny i kreslila...na papír i ve své fantazii v hlavě. A ony mi ty dětské sny ožívají... a tak si říkám, že není špatné jít za svým snem...třeba to trvá roky ... desítky let ...ale stojí to za to ... tužte a přejte si ...

♥

...tam nahoře...kde se slunce dotýká vrcholky hor...tam nahoře...kde slunce chodí dřív spát...

... často si představuji, jak Carolinka se brodí sněhem nebo mašíruje do horské školičky.... nebo jak mě ráno probouzí horské slunce, které má ke mně tak blízko...nebo jak bečí ovce na kopci pod domem...jak v modré blankytné obloze krouží káňata a jejich pokřik je tak nádherný ...nebo jak slyším doslova lupat ranní rosu... a její vůně je úplně všude... a všude je šum větví a ticho ... všude to ticho... obyčejné a pro mnohé vzdálené ticho... tolik po něm toužím...

♥ 

... a jen tak ho poslouchat...natahovat do sebe...nechat se jim kolíbat do úplné pohody...

...nějak se začít musí ... tak jsme začali ...

... naše letošní dovolená je jasná...destinace malta (s malým m) ...

... pohodové letní dny...

Věrka

...svátek ...

 Carolina Mia

♥

 ... jméno naší nejmladší dcerky pochází ze starogermánštiny a znamená Karolina Maruška

(zdrobnělina od Maria) . V doslovném překladu „ Moje svoboda“.  Naše Carolinka, které všichni stejně říkáme Kačko, nese zvláštní jméno se zvláštním příběhem.

Jméno Karolina jsem si přála vždy. Měla se tak jmenovat už kdysi dávno naše Kristýnka (prvorozená dcera). Ale chybička se vloudila...  Pak se narodil Honzík. A až po dlouhých, předlouhých a nekonečných letech přišla naše Carolinka... vytoužená a doslova vymodlená holčička ...

♥

... výlet do Safari ... nezapomenutelný dárek k svátku ...

... celých 8 měsíců těhotenství jsem pročítala kalendáře...moudré knihy...rady ...a pak jsem dala na intuici a hlas nejen svého srdce. Zní to až k neuvěření, ale vždy, když jsem přečetla jméno Mia... miminko v mém bříšku se mnou začalo hovořit. Kopalo ... ťukalo...vlnilo se...a moc hezky. Když se to opakovalo už po několikáté, říkám : „ ona se chce jmenovat Mia“ ...opět zaťukání... a tak se naše Kačka prosadila ještě dřív, než spatřila světlo světa... o své jméno si řekla sama ...

♥

...a protože má 14. července svátek , dali jsme ji dnes nevšední dárek. Výlet  do ZOO, do nádherného Safari ... kde, zvířat se doslova můžete dotýkat...procházejí se ladně kolem vás...a vy na chvíli zapomenete úplně na všechno...vnímáte jen přírodu...její nekonečný rozměr a krásu...

♥

... celou cestu domů jsme  poslouchali slova naší Carolinky, jak je šťastná...jakou má velikou radost...jaký to byl krásný den... jaký to byl překrásný dárek, co nelze uchopit, ale ani ztratit...

Jsme moc šťastní rodiče, že máme tak upřímné, optimistické, vděčné a kouzelné děvčátko s nevšedním jménem.

Jestli jednou bude tyto řádky číst, určitě  pochopí, jak moc ji milujeme a jak moc jsme si ji přáli ...  už jen kvůli tak složitému jménu, které nese...

♥

... máš ho Carolinko Mio zřejmě jako jediná na celé této modré planetě ...

mamka  ♥  taťka

...koláč z Wachau ...

... Wachau je malebné údolí v Dolním Rakousku podél Dunaje, mezi krásnými městečky Melk a Krems. V tomto malebném kraji se pěstují mj. velmi dobré meruňky. Tak jako u nás na Moravě. Všude tam, kam trefí teplé sluníčko. A já vám dnes přináším koláč ze sladkých meruněk – koláč z Wachau....

♥

Recept

Těsto:

200g hladké mouky

1 prášek do pečiva

100g másla

60g cukru

1 vejce

citronová kůra

Navrch koláče:

 80g másla

1 vanilkový cukr

4 žloutky

4 bílky

250g tvarohu

1 žemle

1 zakysaná smetana

mléko na namočení žemle

meruňky

Postup

Ze surovin na těsto si připravíme křehké těsto a necháme asi půl hodiny v lednici odpočinout. Žemli namočíme do mléka. Máslo, žloutky a cukr ušleháme do pěny. Přidáme citronovou kůru, mouku, tvaroh, smetanu a vymačkanou žemli. Z bílků ušleháme tuhý sníh a lehce vmícháme do tvarohové směsi.
Dortovou formu vyložíme pečícím papírem, namačkáme do ní těsto, vytáhneme asi 2 cm okraje. Zalijeme tvarohovou směsí a poklademe vypeckovanými meruňkami.
Pečeme v předehřáté troubě na 180°C asi 60 minut.

♥

 ... mám tůze moc ráda meruňky. Už jako malá holka jsem je zbožňovala. Na různé způsoby -jako blbouny (kynuté knedle), jako litou meruňkovou buchtu s drobenkou, jako marmeládu nebo vynikající dezert zalitý želatinou. Vůně meruněk mne natolik učarovala, že jsem se v pubertě tak po ní opila, že jsem ji nemohla pak cítit spousty, spousty let. Myslím, že jsem ji od té doby v tekutém stavu už neochutnala. Ale oranžové plody, ty miluji stále... Zasadila jsem si ji v zahradě a každé jaro je obsypaná květy, které doslova bzučí. Ještě jsem však nesklidila jediný plod J Prý plodí až po spousty letech . A protože chceme žít jinde, plodů se zřejmě nedočkám ... ale věřím, že jednoho dne se na jejich větvích urodí malý, oranžový, voňavý zázrak ...

♥

... ta vůně ... božská ...

...a taky vím , že recept na tuto buchtu ( všem koláčům, dezertům, všemu co se peče a sladce voní, říkám buchta ) je doslova nadpozemsky božský.

Máme už týden nemocného psa. Polehává, nosím mu léky, vývary, těším ho a lituji. Ale dnes se stal lehký zázrak. Když jsem pekla koláč z Wachau voněl tak kouzelně a líbezně po celém domě a otevřenými okny i ven do zahrady. Náš nemocný pes začal štěkat, poskakovat radostí a běhat po zahradě. Vůně tohoto koláče ho doslova postavila na nohy. Stojí skutečně za to jej vyzkoušet.

♥

... dokonce si vzpomínám, jak jsme jako malá holka chodila do špajzky u babičky ve staré chalupě a prstem vylizovala skleničku meruňkové marmelády. Měli jsem domácích marmelád a džemů hory. Byly bez víček jen tak zadělané celofánem a gumičkou. Ale ty meruňkové u mne prostě vedly. Snídaly jsme jako malé děti převážně chleba s marmeládou, medem. Nebo nějakou buchtu s kakaem. A kakao se vařilo v plecháčku na kamnech a muselo se hlídat, jinak se zvařilo, přeteklo a babička pak větrala a bědovala, že jsme trdla. A já nikdy nevěděla co to trdlo je. Až pak jednoho dne přinesla mísu s mákem a dřevěnou palicí ten mák třela. A já se ptám co to je za palici? „ Trdlo“. A mě spadl kámen ze srdce J Pochopila, jsem že je to bezpředmětná nadávka. A tak si nějak vzpomínám na všechna ta pěkná letní rána...na ty prosté snídaně...na chleba s meruňkovou marmeládou ...

♥

...a u nás zítra ráno bude na snídani meruňkový koláč z Wachau ... s kakaem J

♥

... krásný víkend plný pohody a sladkého rozjímání ...

Věrka