Nebeská zahrádka

 Všechno špatný k něčemu dobrý. 

Jen čas ukáže k čemu. 

Ve svahu u baráku nám rostly kopřivy.

 A jakože hodně a jakože vysoko.   

Nedalo se v tom sklonu sekat sekačkou. 

I na kosu to bylo náročný. 

Tak mě napadlo tam položit černou plachtu. 

Do plachty jsme udělali pár děr a vysadili jsme flóru, co roste tak říct sama. 

Z pár děr bylo pár dalších a dalších…

Na světě je Nebeská zahrádka. 

Radost. 

❤️

Tam, kde rostly kopřivy, koukol a pejřka, voní levandule, bzučí včely, dozrávají měsíční jahody a já vnímám, že vše je o našich rozhodnutích. 

Ta správná rozhodnutí stojí práci, která však přináší radost. 

❤️

Je jen na nás zda do života pustíme plevel nebo kvítí.

❤️

Zda dáme zelenou konstrukci nebo destrukci.

  A to platí úplně ve všem.

❤️

Mateřídouška

 

U nás v Nebi na louce kvete ta nejvoňavější mateřídouška. 

Sbíráme ji, sušíme a tvoříme "čaj z Nebe". 

A nikdy nezapomeneme pár snítek vložit do vázy.

Každé ráno nás ta vůně vítá v kuchyni.

V duchu si říkám, jak ten název voňavé bylinky asi vznikl? 

Je v ní ukryta duše maminky. 

Mateří - douška. 

Je tak křehká, krásná, plná vůně a tolik okouzlující. 

Tolik pomáhá a zanechává za sebou stopu, kterou nelze zaměnit za nic jiného na světě. 

❤️

Lidé by měli být jako vůně mateřídoušky. 

Druhým přinášet radost, potěchu, uvolnění 

a vzájemnou jedinečnost. 

❤️

Netradiční meloun

 

Celý týden jsem měla chřipku, jako trám.

Vím, přepínala jsem se. 

Málo odpočívala. 

Tvořila. 

A přitom přicházely signály.

A je zajímavé, že všechny informace přitom k člověku přichází v pravou chvíli. 

Jako třeba tenhle text.

❤️

A najednou Tě život zastaví...

Protože s Tebou chce mluvit...

Protože jsi ho neposlouchal...

A přitom k Tobě opakovaně promlouval...

Připomínal Ti věci, na které jsi asi zapomněl ...

Obejme Tě a v tom objetí Ti připomene, 

že jsi sem přišel žít...

Ne bojovat, ne zachraňovat, 

ne trpět nebo něco vydržet...

Jen ŽÍT...

❤️

Chřipka je pryč a já přináším tip na letní dezert bez pečení.

Postačí udělat vanilkový puding, ten polít rumem.

Do něho zapíchat meloun, který také lehce pokapeme rumem .

Celé zchladíme a pak ve stínu baštíme…

Ovečky a ptáčata

 

  Začátek prázdnin to je čas, kdy do Nebe míří holič ovčí.

Novinkou v Nebi jsou ptáčata.

U nás v Nebi nade dveřmi si udělala vrabčice hnízdo. 

“Mami, kam jsi dala to pítko bez tyčky, co jsi měla do zahrádky?”

 Dobrý úmysl, obyčejný kalíšek plný vody pro ptáčky, se sdílet prostě má…

Zastaví člověka ve víru dění. 

A možná je to i dobré znamení, 

že v Nebi bude zase dobře.

Páč ptáček to přeci pozná.

Pozná dobro a bezpečnou energii.

Ta titěrná krása je na dosah k nám a teď i k vám.

❤️

Hnízdo vrabčice postavila ze všeho 

co Nebe dalo. 

Ovčí vlna, chlupy ze psa, mech z lesa, 

listí z okapů….

Tohle je kouzlo života.

❤️

Lavička naděje v Řečanech n.L.

 

Citace pana ministra pro evropské záležitosti ČR Martina Dvořáka:

“Lavička naděje” je obdivuhodný projekt, jehož duší je Věra Fina. Jeho cílem je pomáhat udržet naději pro pacienty s onkologickými diagnózami. V Řečanech nad Labem se díky spolupráci s paní starostkou Michaelou Matouškovou (Pardubický kraj) podařilo vytvořit i unikátní Sad Nadějí, který sázejí jak sami pacienti, tak jejich blízcí z celého Česka.

Mám k té obci osobní vztah, před víc jak půl stoletím jsem tam chvilku chodil do školy, paní Věru se snažím dlouhodobě podporovat, s paní starostkou jsme už léta přátelé. Takže jsem u dnešního odhalení Lavičky naděje v Řečanech prostě nemohl chybět! Bylo mi opravdu velkou ctí, dámy!”

Věra Fina:

“Mé poděkování patří životu, že mohu šířit naději a na cestě životem potkávat lidi, kteří mé vize a projekty podporují. 

Dnes jsme slavnostně odhalili Lavičku naděje v Řečanech nad Labem v rámci motivačního projektu pro onkologické pacienty s panem ministrem pro evropské záležitosti České republiky Martinem Dvořákem a paní náměstkyní hejtmana Michaelou  Matouškovou. Děkuji za spolupráci a možnost pomáhat druhým.”

V rozáriu, který je součástí Sadu nadějí, jsme vsadili i vzpomínkové růže. Slib, který jsem poslala tam nahoru paní Věře Šulcové, byl naplněn. 🌹

 Věřím, že další Lavičky naděje najdou své místo tam, kde je třeba, neboť naděje je nejdůležitější síla světa, která skutečně pomáhá.

Len

 

Když kvete lán lnu, je to jako sen.

Má stejný nádech a trvá chvilku.

Vždycky mi připomene kouzlo života, 

které se má žít TEĎ a TADY. 

Žádné pak… potom… příště … zítra.  

Zítra totiž nemusí už kvést 

a fialková krása je ta tam. 

Stihla jsem tu kouzelnou krásu vyfotit 

doslova na poslední chvíli. 

Len odkvétá…

Věřte, že kouzlo života nečeká. 

Dotkněte se ho TEĎ a TADY. 

❤️