Legenda o obrázku

Naše Carolinka dostala ve škole domácí úkol, napsat legendu z našeho okolí. 

Jak se toho zhostila?

Poslechněte si sami…

K Tvým nedělním narozeninám, nejmilejší ze všech Carolinek, jen to nejlepší.

❤️

Diář bude

 

Diář - každý den je dar 2025

letos bude ❤️

Dotknete se opět Nebe 🙏

Zavoní v něm moře bylin i kouzlo domova.

Potěší vás naše zvířata Nebeská. 

Vše kolorované citáty z mé autorské dílny.

Diář, který má duši ❤️

Dnes snad už dokončím a brzy vám přinesu malou ochutnávku přímo z Nebe.  

ta paní z plakátu…

 

Tak tenhle plakát vozí můj muž teď na autě ❤️

Zastavíme na parkovišti před obchoďákem a postarší dáma jde ke mně a povídá mi:

“Jéé Vy jste ta paní z plakátu.”

“No jo, né každý by mě chtěl mít na plotě. Tak si mě manžel vozí s sebou…” 😂

“Tak to je láska ❤️

 A už jen proto bych si Vás já na plot teda dala… Láska má nejvíc bodů u mě… ”

Dlouze a dlouho jsme si ještě povídaly…

Třeba o tom, jak náročnou onkologickou cestou jsem si prošla. Bojovala jsem o život, o změnu legislativy i o samotnou střechu nad hlavou. Všechny ty boje mi řekly, jak je naděje důležitá. 

Pomáhám, motivuji, sdílím, naplňuji, propojuji a spojuji (i napříč demokratickými stranami) 🙏.

Kdysi jsem řekla větu:

“Kdyby mé skutky pomohly jednomu jedinému člověku, mají smysl…”

V té chvíli se neznámá paní na mě usmála a odpověděla: 

“Jsem ráda, že jsem Vás poznala blíž. Víte, politik by měl být lidem blízko. Škoda, že tomu tak není…”

Ano, ta paní měla naprostou pravdu. 

Lidé by si měli být blíž. 

Volby do krajských zastupitelstev jsou o lidech, kteří jsou lidem tzv. na dosah ruky. Můžete za nimi jít, mluvit s nimi a své starosti společně nést. 

Hledat cesty a odpovědi. 

A protože už nějaký ten pátek pomáhám, naslouchám, druhým dávám směr, rozhodla jsem se kandidovat (BEZP) a být tak ku pomoci druhým ještě blíž. ❤️

Pozvánka

 

Už je to moře let. Půl století.

Kdy si vzájemně můžeme říct, že jsme úplně nejvíc nejlepší kamarádky. Seděly jsme spolu ve třetí lavici u okna a paní učitelka nám tenkrát říkala:

“Holky vy dvě byste spolu jednou měly něco vymyslet. Obě hezky malujete a máte dobré nápady…”

Trvalo nám to drahně let než jsme to vymyslely. Společnou výstavu s názvem mého motta “každý den je dar”. Výstava na podporu motivačních projektů pro onkologické pacienty. I tato nemoc nám oběma vstoupila do života, pkaždé jiným způsobem, ale když jsem výtvarnici mé kamarádce Lucce nabídla tuto možnost výstavy, neváhala ani vteřinu.

Společně dáváme naději.

A nejen my dvě. Dozvíte se na této vernisáži výstavy z úst pana náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje a poslance Pavla Bělobrádka a pana ředitele Rychnovské nemocnice Luboše Mottla mnohem více, co chystáme a připravujeme.  

Přijďte v pátek 6.září v 17.00 hodin zhlédnout obrazy, které berou dech.  

Pojďme se společně zastavit ve Společenském centru v Rychnově nad Kněžnou. 

Srdečně vás zveme. ❤️

#spolecnedavamenadeji

Nový začátek

Rodičům a učitelům přeji nadhled, páč s ním je život šťastnější. 

Občas stojí za to pustit se řídítek a užívat si jízdu. Tolik nelpět… 

 

Prázdniny končí. A na každém konci je vždy něco pěkného - nový začátek.

Mějte ho,děti, prostě parádní… 

Naučit děti chyby přijímat a učit se z nich…  mít rád svět. 

Šťastné šlápnutí do pedálů všem. 

Polský Těšín

 

Před pár dny nás cesta života zavála do končin Českého Těšína.

Přešli jsme most přes řeku, která dělí dvě města.

Český Těšín a Polský Těšín.

To město nás okouzlilo.

Stojí za to, přejít most…

Pojaďte s námi…

ˇ

Tahle rulička na mě čekala v tamním kostele.

Chce se mi věřit, že vzkaz shůry…

nej kafčo

 Za mě nej kafe pro horké letní dny. 👍👏

Zmizí rychleji než by se stihly rozpustit kostky ledu. Do sklenice s ledem a tonicem pomalu nalijte horkou kávu, presso. 

Jako třešničku na dortu nalijte trochu pomerančové šťávy a ozdobte plátkem pomeranče. 

Tohle hořko sladké (lze dosladit) mňamu vám dokáže úžasně zpříjemnit horké letní dny. ❤️☀️👌

Vlny

21. srpen 1968

Můj muž byl tenkrát malý kluk. Přesně si pamatuje ručně vyřezanou, dřevěnou flintu, kterou mu udělal děda. A také si přesně pamatuje, jak s ní běhal kolem plotu na zahradě vedle cesty, po které jely tanky. Mířil na ně a “střílel.”

Přesně si vybavuje moment, jak ho maminka táhla domů a třesoucím hlasem říkala "zahoď tu flintu! Honem, zahoď ji!”

Držel ji a nepustil.

Ještě večer ji děda prohnal kotlem.

"Proč ti ji spálili?" ptala jsem se ho.

“Také jsem to tenkrát nechápal, jako malý kluk. Naši měli strach, abych si další dny třeba zase nechtěl hrát na vojáky. Oni si na ně nehráli, oni jimi byli.”

A nikdy nepřestali být. 

Vždycky si na tento příběh vzpomenu v den invaze, vpádu Varšavskych vojsk do Československa dne 21.srpna 1968.

Nesmíme zapomenout.

Nikdy.

Proto mé poděkování Jirkovi Mádlovi za film Vlny.

Po skončení filmu Vlny, bylo slyšet v kině hrobové ticho. 

Všichni seděli, jak příkovaní do posledního jména titulků, které běžely na plátně.

A pak… v tom tichu lidé pomalu odcházeli z kina v tichosti, zabaleni do těžkých myšlenek žité reality. Ano, ten film není žádná fikce. Je to realita. Nejen vzdálená (1968), ale i ta na dosah ruky blízká…

Doporučuji, aby tento film zhlédl celý národ napříč všemi generacemi. 🙏

A velmi se přimlouvám, aby film byl vysílán před volbami. 🙏  Protože cenzura, to není žádné slovo do pranice, jak si mnozí “hrdinové” dnešní doby myslí. Pro všechny, kdo zapomněli nebo nevzpomínají si i pro ty, co jednoduše neví.

Pro ty jsou Vlny. 

Vlny, ty rezonují. 

Vlny doporučuji. 

 

malujeme spolu…

 

Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu tvořit charitativní kalendar se svou dcerou. Nikdy neříkej nikdy… 

Namáčíme štětce do jedné společné misky s vodou. Jak symbolické. Máme společnou vodu, společný cíl a cestu. Tyhle tahy štětcem zůstanou navždy nejen na papíře. Taky v srdci a v mnoha dalších srdcích. 

Píši o tom na poslední straně Kouzelného kalendáře. 

Večer spolu sedíme pod noční oblohou posetou hvězdami.

Vedeme rozhovor. Neřešíme styl kalendáře, texty. Povídáme si o jeho smyslu. A pak…Carolinka do té kouzelné chvíle pod hvězdami říká:

“Mami, já si myslím, že je jedno jestli malujeme kalendář nebo jestli píšeš knížky. Nebo pomáháš lidem a tvoříš lavičky naděje. Já si myslím, že nejdůležitější je, že jseš…” ❤️

V ten moment se mého srdce dotklo celé nebe. 🙏

Jakoby všechny hvězdy spadly do mé náruče.⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️

Ucítila jsem skutečné kouzlo a já v tu chvíli věděla, že tenhle kalendář, o kterém si povídáme v letní teplé noci, bude opravdu kouzelný.

Jsme v něm my. 

A to je nejvíc. 

❤️

Tohle je dotek NEBE. 

Krása mezi nebem a zemí.

Nejkrásnější kino nad hlavou.