Často
si říkám, že všechno špatné je k něčemu dobré.
Jen v danou chvíli
nevíme pro co.
Ale život má na všechny naše otázky připravené odpovědi.
Jen on
sám ví, kdy nám odpovědět.
Když
jsem v roce 2017 prožila léčbu šokem u posudkové lékařky,
která
v podstatě bagatelizovala můj boj o život v onkolog. nemoci,
neměla jsem ani tušení, co vše se bude
odvíjet…
Nesmekla
jsem čepici a nezmačkala ji …
Nejprve jsem bojovala za sebe. Vnímala jsem to
jako něco nemyslitelného,
aby k člověku po těžké nemoci, bylo přistupováno
s takovou dávkou ironie,
bezcitu a nepochopení.
Časem jsem sepsala petici za
nutné změny při posuzování LPK.
Byly to tenkrát pro mne víc než dramatické
chvíle…
Petice
se naplnila podpisy rychlostí světla a začaly se dít věci.
Tenkrát na samém
začátku byl právě on, pan Pavel Bělobrádek,
kterému jsem osobně předala petici
do jeho rukou.
Byl a je členem petičního výboru Poslanecké Sněmovny,
a když
jsem mu vyprávěla příběh dech beroucí, naslouchal mi a snažil se najít řešení.
To je
důvod, proč jsem ho opět oslovila pro otevření putovní, charitativní výstavy
„každý den je dar“.
Velmi rád mé pozvání přijal.
Samozřejmě velmi ráda vás srdečně
zvu na tuto vernisáž v Náchodě,
která má své zahájení 29. dubna od 15.00
hodin, další část bude 6. května od 15.30 hodin a potrvá, až do 17.května.
A
vzpomínáte si na mé setkání v Hotelu U Beránka ZDE?
Jo, nic na světě není
náhoda.
Celý
minulý rok jsem usilovala o nutné legislativní změny
vyhlášek a zákonů pro hendikepované.
Mnohé se podařilo, na mnohém stále pracuji.
Jednala jsem s mnoha politiky,
s většinou osobně.
Samotné srdce mi říkalo a vedlo, kterému stisku rukou mohu
věřit a kterému ne.
Našla jsem odvahu a vyřkla pravdu na půdě nejvyšší.
Samozřejmě, že se to neminulo účinkem.
Trestem pro mne mělo být, odebrání dávek
a nároků.
Sám můj muž šel se svou kůží „na trh“… více v knize.
Skrze moře emailů a zpráv jsem
pochopila, že tento boj, už vůbec není o mě…
Národní
rada osob se zdravotním postižením mne nominovala za tento boj na Cenu Mosty.
Nikdy jsem nebyla na metály, ale měla jsem pocit,
Nikdy jsem nebyla na metály, ale měla jsem pocit,
že v tom davu, se našel kdosi,
kdo má pochopení, empatii a cit. Konečně
…
Mnohdy
prohraná bitva, může být neskutečná výhra…
Píši o tom všem v knize Máma
čisté jiskření.
A už tam vlastně píši o tom, že chci druhým pomáhat …
Skutek
nebyl daleko od myšlenky.
Bohužel
zemřela jedna má kamarádka, s kterou jsem prožívala společně boj
v nemoci. Ztratila naději, odevzdala se…odpískala to …
Napsala mi, že
navždy zůstávám v jejím srdci.
Chtěla jsem tak moc pomoc…Přemýšlela jsem,
co udělat pro takové lidi …
Ano, zhmotnit naději.
Vytvořit motivaci…
„Sad
nadějí“.
Dlouho
do noci a mnohdy do časného rána jsem pracovala na této myšlence.
A tak
jsme oslovili nespočet lidí … Vyvolali jsme mnoho jednání.
Na papíře se začala
tvořit studie, projekt …
V Sadě
nadějí bychom rádi umístili sochu Anděla Naděje v životní velikosti,
dřevořezbu. Vybudovali kapli, meditační odpočinkovou zónu a altán pro
pravidelné setkávání.
No a samozřejmě stromy.
Rozhodla jsem se přiložit ruku
k dílu a tak jsem malovala, malovala a malovala.
"Já ten Sad nadějí vymaluji". řekla jsem svému muži.
S těmito obrazy budu
uskutečňovat charitativní, putovní výstavy, vernisáže
„každý den je dar“.
V Náchodě, v Brně, v Mladé Boleslavi, v Hradci Králové,
v Pardubicích, v Praze … křížem krážem, přes celou naši zemi.
A pro ty, kdo by chtěli
podpořit můj projekt
a také si zakoupit obraz pro Sad nadějí, je tu možnost.
Obraz, umělecký tisk, bude mít na zadní straně velké, kulaté razítko
na
podporu tohoto projektu, jako poděkování.
Bude uvedeno, o kolikátý obraz
z dané limitované edice se jedná,
včetně mého originálního podpisu.
Výtěžek z prodeje bude určen přímo na transparentní účet neziskové
organizace Jelimán.
Pár slov jsem o výstavě "každý den je dar" i Sadu
nadějí sdělila
ve středu v Českém rozhlase Hradec Králové
.
Měla bych být zřejmě hostem
v rádiu Proglas
a živě i v Divadle Pod Palmovkou, jako host večera.
Osud
mi posílá do cesty tolik úžasných lidí, skvělých „náhod“ a já jsem nesmírně za
to osudu vděčná.
Těším
se na vás
Věrka
