Carolina Mia: 2025

úterý 25. března 2025

Zpověď

Asi k tomuhle je potřeba chřipka…

Člověk se z hluboka nadechne a ponoří se na dno své duše.

A čím mu je hůř, tím se ponoří hlouběji.

V jednu chvíli se dotkne na dně své duše drobných kamínků, které jsou tak nepatrné…a tolik povědomé.

Jo, jsou to zapomenuté fragmenty života. Někam je člověk odložil, vytěsnil, zapomněl.

Člověk je uchopí do dlaní a plave s nimi na samou hladinu své duše. A když vyplave, směje se štěstím a radostí ❤️

Přes všechny neduhy, bolesti, ztrasti, propocené noce, sny všeho druhu. Přes celý věk, který trvá krátce, člověk se probudí SVŮJ.

Čas, který prožil hlavně sám se sebou, je teď očistou pro začátek jara. A já teď vím, že ten malý zapomenutý kamínek na dně mé duše se jmenuje “Zpověď”.

A přesně tak pojmenuji i knihu, které jsem dlouho hledala název…

Tohle všechno jsem našla na dně své duše. ❤️

sobota 15. března 2025

Ťuťu a Ňuňu

Do Nebe přišlo jaro

Nový život ❤️

Tohle je čistá láska ❤️

Jehňátko 🐑

Ráno otvírám vrátka v ovčíně.

Cosi se mihlo…

“Jééé my máme miminko. Ovčí miminko…”

Radost, až do morku kosti.

Za pár dní poté chystám ráno na čaj.

Na kamna dávám konvici s vodou, přichází manžel z venku do kuchyně s tím nej úsměvem.

“Co je?”, ptám se.

“Tak máme další jehňátko 🐑

Muselo se narodit před chvílí.

Ještě, že jsem jim včera udělal extra lóže.”

Jdu se podívat. Potichu našlapuji, abych je nerušila.

“No ty jsi ňuňu”, zašeptám.

Vyfotím a posílám Carolince mms do školy.

SMS cinkne obratem.

“Mami to je krááása! Bude to Ňuňu.”

Nový život je dotek samotného nebe.

❤️

Jsem tak ráda, že do našeho Nebe přišel nový život. ❤️

Dvě jehňátka “Ťuťu a Ňuňu”.

Kolik času jim teď věnuji.

Kolik poznání díky nim prožívám.

Uvědomění, že tady fungují ty nej zákony.

Lehkost bytí.

Vzájemnost.

Přirozenost.

Být TEĎ a TADY.

Mít rád - bez podmínek ❤️

čtvrtek 6. března 2025

stolní kalendář 2026

Od nového roku po nocích tvořím překvapení.

A také poděkování.

Poděkování životu, že můžu 🙏

Letos to bude 10 let, kdy plním slib a světem seji motto “každý den je dar “

❤️

10 let fotím a z fotografií tvořím kalendář.

10 let uplynulo od chvíle, kdy jsem dostala druhou šanci na život v onkologickém onemocnění.

A celých těch 10 let každé ráno děkuji.

❤️

Tohle mé překvapení bude k 10.výročí.

Poprvé letos vydám i stolní kalendář

“každý den je dar “

do kterého jsem poskládala neuvěřitelných 107 fotografií

zachycující krásy všedních dnů.

❤️

Budu k vám tak ještě blíž…

čtvrtek 27. února 2025

Nadělit si radost

Tyhle nezbytnosti do kuchyně mě naplňují radostí.

Ručně vyrobený cibulák a sádlák má svůj domov - v Nebi. ❤️

Jak ozdravné je udělat si radost sám sobě.

Jen tak.

Bez řečí, bez fráze “až jednou.”

Bez očekávání, že budu mít svátek, narozky nebo Vánoce. Že mi to či ono jiný koupí, když si to přeci přeji.

Proč vlastně člověk čeká?

Tak po téhle otázce jsem si udělala jen tak radost.

❤️

Řekne se dva hrnce.

Jenže ta RADOST! ❤️

Tenhle cibulák a sádlák našli svůj domov - u nás v Nebi. ❤️

A já díky nim, pocítila pořádnou radost, až do morku kosti.

Mějte radost a nadělujte si ji.

❤️❤️❤️

středa 19. února 2025

Den D ❤️

18. únor

Den, který mi navždy zůstane v paměti.

Pamatuji si každý detail, každou chvíli z něho.

Jak by ne, vždyť jsem se 18.února podruhé narodila. 🙏

Vidím, jak mě vezou dlouhou chodbou na sál.

Pozoruji ubíhající zářivky nad hlavou. Slyším hlasy lidí, nikoliv slova.

Pamatuji si mé poslední slovo před uspáním.

"Děkuji..."

Pohled z očí do očí s panem docentem, s kterým mám dodnes hezký vztah. Jak by ne, dal mi dar největší. ŽIVOT ❤️

Operace trvala nekonečně dlouho, byla náročná. Boj o život není vyšívání při čaji o páté. Probuzení na oddělení JIP onkologické kliniky si také pamatuji. První slova:

"Jsem v nebi?"

"Ještě to tak! Ale dala jste prý všem hodně zabrat. Žijete a žít budete..." sestřička mě drží za ruku...

"Co je za den?"

"Středa."

Jednou to všechno vložím do knihy... I to se stalo. A nejen do jedné….

Kdybych tenkrát, když jsem vnímala ubíhající světla nad hlavou, jen tušila kolik "bojů" mě ještě čeká...

A kolika “bojů” budu součástí.

Kdybych jednomu jedinému člověku pomohla, dávaly smysl. 🙏

Dnes zajdu na jedno místo uprostřed lesa, kam nosím svá přání. Povím ho do korun stromů a vyslovím k němu to nejdůležitější slovo světa.

To, které jsem tenkrát řekla před operací panu docentovi.

Se stejnou upřímností a pokorou.

DĚKUJI 🙏 ❤️

neděle 16. února 2025

Pozvání ❤️

Když ti přijede dcera tvé nej kamarádky předat koláčky s láskyplnou obálku s větou:

“Teto, zveme vás na svatbu…”

uvědomíš si, jakej je ten život fičák.

Jakoby to bylo včera, když jsem ti ve stínu pod stromem lakovala červeným lakem droubounké nehtíky, ty sis připadala ohromně dospělá a s tvoji mámou jsme si povídaly u kafe o budoucnosti…

Ať ta tvá, brzy vaše, je zalitá štěstím, láskou a vírou v to nejlepší. ❤️

PS: a já dnes budu hodně vzpomínat…

pátek 14. února 2025

Výročí blogu

Psal se 14. únor 2012 a já začala psát blog.

Vložila jsem v ten den na blog tuto fotografii a dala jsem mu název podle jména mé dcery. Podvědomě jsem zcela jistě věděla proč. 🙏

Díky blogu vznikly “knihy s duší”. Začaly se objevovat komentáře, ať své vzpomínky a myšlenky, které na blog vkládám, sepíši v knihu. Stalo se. ❤️

Pomohl mi i tenkrát, když jsem našla odvahu a napsala jsem, že jsem vážně nemocná. Tenkrát jsem slovo rakovina neuměla ani vyslovit. Ucítila jsem sílu pravdy, otevřenosti.

A stejně tak i v případě, kdy jsem za několik let poté usilovala o změnu podmínek a přímo i zákona pro hendikepované. 🙏

Pomohl mi vždy díky otevřenému srdci prosadit tolik potřebných a smysluplných projektů.

A pak mi řekl pan profesor, který mi pomohl najít cestu z nemoci ke zdraví:

“to ne já, ani vaši čtenáři, ani váš blog, ale Vy sama…Vy jste bojovnice a vždy jste dokázala najít cestu. Pro sebe i pro druhé.”

Já dnes dodávám:

“…ale na počátku všeho byl blog” ❤️

Blog, který nese název mého Anděla bez křídel. A i když svět blogů už není trendy, já mu zůstávám věrná. Vím proč…

čtvrtek 6. února 2025

Tohle je příběh

Jezdí k nám do “Nebe” k našim zvířatům pan veterinář, který cca před rokem vyšetřoval ovečku v očekávání.

Já ho poté zvu do tepla na kávu.

“Někdy příště. Dnes fičím s manželkou do Hradce Králové do divadla.” Odpovídá pan doktor.

Za nějaký čas poté naše ovečka přivedla na svět jehňátko. Přijel pan veterinář.

V teple u kávy mi s nadšením vypraví:

“O přestávce v Klicperově divadle si manželka prohlíží v atriu obrazy. Úplně unesená stojí před tím, co má zlaté kontury, s názvem - štěstí. A on to je Váš obraz.”