... Svatováclavský den ...

… Svatý Václav je mé osobě velmi blízký. Byl vychováván babičkou. Naši chodili do práce a mě rovněž vychovávala a hlídala babička J Jeho babička se jmenovala Ludmila, stejně jako ta moje J Byla to žena zbožná a velmi hodná, tak jako ta moje J Měl bratra, který měl diametrálně odlišnou povahu, životní hodnoty a nesnášel ho, tak je to stejné i u nás… A protože, naše děti mají mezi sebou naopak nádherný, křehký a láskyplný vztah, všechny tři, myslím, že by měl Svatý Václav z nich radost.

Ráno u snídaně, když sluníčko proudilo oknem až k nám, plánovali jsme celá rodina den. Udělejme ho radostným, s dobře uvařeným obědem, s výletem, se sluncem nejen na nebi. Tak, jako kdyby byl u nás na návštěvě Svatý Václav. Aby mohl říci, tady se mi  líbí. Tady je dobře …

Oběd jsem vařila s dětmi, Carolinkou,Kristýnkou a jejím Honzíčkem. Bylo to náročné, ale byla to paráda J Užily jsme si to. Výlet byl tajný a pro prcky neskutečné překvapení… Carolinka jásala radostí …Radosti byla kupa, tak snad by se u nás Václavovi líbilo …

... Svatováclavský den - plný radosti a lásky...

... spřádáme plány dne u snídaně... 

... vaříme sváteční oběd... Honzíček zadělává na knedlíky... je po mamince - milovník dobré kuchyně...

... s knedlíkem pomáhá i Carolinka... ta je taky po mamince ...

... a už se jede na tajný výlet. Celou cestu  Carolinka hádala kam ...

... no přeci sem ... 

... do ZOO ...

... Krásný víkend všem ...

vaše dvě nadšené blogerky Věrka a Kristýnka
( mamka a dcerka )
♥

... učiti se radosti ...

… chci se s vámi podělit o následující příběh. Byla jsem s dcerkou nakupovat, vybírám ovoce, pečivo, uzeninu… koutkem oka pořád sleduji Carolinku. Podvědomí reflex všech rodičů. Když jsme přišly k regálu se sladkostmi, dcerka vybírala. Pak jsem ji přerušila slovy „ tak si vyber buď Kinder vajíčko nebo tu druhou sladkost…“ Viděla jsem jak je v rozpacích. Vrátila do regálu Kinder vajíčko a vzala si  sladkost. Najednou jsem viděla sebe v 5 letech, jak bych ráda obojí,  ALE ...Moje máma vždy měla odpověď, že je to škoda, nebo zbytečný...Nic na světě není zbytečný !!! U toho regálu jsem si uvědomila, že všechno jde…říkám : „ Carolinko, vezmi si do druhé ručičky i to vajíčko… určitě budeš moc hodná …“ Její oči, líce a celá její bytost se najednou rozzářila. Uvědomila jsem si, že omezení nejsou vždy to pravé ořechové. Na tomto čtení není nic zvláštního. Až do chvíle… do chvíle, kdy jsme přišly domů, Carolinka si hrála, já poklízela, vařila a nastal večer. Zapaluji svíčky pro večerní pohodu a najednou Carolinka, jak když do ní střelí, vyskočila z gauče “ … já jsem ťulpas, já jsem na to málem zapomněla…“ odbíhá do chodby, něco hledá v kapsičce kabátku …běží ke mně se slovy : “ taky jsem Ti chtěla udělat radost, něco jsem Ti přinesla z krámu…mám Tě moc ráda…“  V dlani nese okvětní lístek růže, který i přes mé podvědomé reflexy oční, utrhla v obchodě z růže, jako poděkování, za obyčejné čokoládové Kinder vajíčko. Dojalo mne to…Slza štěstí na něj dopadla … (asi jsem podzimní romantik, nostalgik)… pak jsem vysvětlovala, že se nic brát nesmí, ale v tomto případě, jsem poděkovala…

A abychom tu radost uchovaly, vložily jsme ji do knihy, kde už 15 let leží čtyřlístek od naší Kristýnky… a abychom tu radost ještě rozmnožily, navlékaly jsme písmenkové korálky do kouzelné školky, pro radost Františka, Fanynky a všech… Je ctnostné a krásné učiti se radosti…

... skutečně mne to dojalo ...

... dárek z lásky daný ...

... tu krásu jsme uchovaly...

... tvoření z korálků... pro radost...

...tak se rozmnožuje radost...
tvoříme radost, hrajeme si a učíme se současně

... spolu ...

... radost ... emoce s diamantovým puncem ...

... hotové náramky do kouzelné školky ...

... také pro Františka a Fanynku ...

... skrze radost jsou lidé i přáteli ...

... tak snad i já jsem vám na okamžik způsobila kousek radosti... moc bych si to přála...

... podzimní jídlo...

… každé období má své osobité jídlo. S prvními padajícími sněhovými vločkami peču husu s domácím zelím, které nakládáme hned po prvním přímrazku. To je prý nejlepší, aby zelí přešlo prvním mrazíkem a pak hned šup s ním do štandlíku. V ten čas peču i posvícenské koláče. Teď, když podzim teprve přichází, je na řadě v naší kuchyni zvěřina. Vymyslela jsem si srnčí s povidlovou omáčkou a špecle nebo halušky. Je to v podstatě to samé a hlavně to je nejlevnější příloha ze všech příloh a neskutečně dobrá. Srnčí se dá sehnat ve speciálkách (zde) a nebo když dáte řeč s myslivcem J Rozhodně to je delikatesa a mňamka nejvyššího kalibru. Když se řekne zvěřina, vždy si vzpomenu na můj milovaný film „slavnosti sněženek“. Na šípkové a nebo se zelím… Zkoušela jste už některá z vás šípkovou omáčku ? Jak a jaká byla ? Nebo máte svůj typ na zvěřinové menu ?

...podzimní jídlo...

... hladká mouka, vajíčko a trochu vody. Pak jen struhadlo s dírami a je to...

... povidlovou dělám jednoduše: na zpěněné máslo dám povidla (nejlépe domácí)  a skořici a citron a je to…

... v podstatě to je celé jednoduché, ale těžce dobré…

... podzimní jídla jsou plná fantazie, tak jako podzimní příroda...

... září je  ze staročeského zářuj tzn. za říje. Se slovem zářit má hodně společného. S tímto jídlem jistě zazáříte  ...

...maso peču  na cibuli a jen podlévám  ...

...krásný podzim plný fantazie vám všem ...

... moje Kristýnka má BLOG ...

http://culinairechristyn.blogspot.cz/

Kristýnka, má starší dcerka, si dnes založila svůj vlastní kulinářský blog, o pečení, vaření, smažení, zavařování, bylinkách…

Musím říci, že je to jedna z mála žen, která vaří jako kniha . Její pochutiny jsou skvost. Ve svých 22 letech dělá domácí povidla, škvarky, peče koláče a moučníky z celého světa. Omáčky vymýšlí a masa nakládá do marinád, která doslova rozvášní vaše chuťové pohárky…

Vzpomínám si, když ji byly 4 roky, měla přisunutou židli u plotny a vařila – vařečkou míchala polévku.  Její první polévka byla čočková a když jsem kouřící talíře servírovala na prostřený stůl,  říkala jsem  „ …dnešní polívčičku vařila naše Kristýnka“ . Okatá holčička, která měřila tenkrát necelý metr v ten okamžik povyrostla o další… Vzpomínám si na její první svíčkovou, kterou uvařila se mnou po síti. Byla na brigádě Au Pair v Německu (bylo jí 16 let) a přišla mi od ní sms „mami, tady se jí jenom toasty, tady se nevaří. Mám hlad, jak se vaří svíčková?“ A ona ji uvařila, tak, že malý Melvin už nechtěl žádný toast… Baví nás vařit a když jsme spolu v restauraci a jíme cosi nevšedního, hned druhý den na to u nás cinkají hrnce, talíře  a my improvizujeme a tvoříme nová jídla.

A nebo Kristýnčiny chlebíčky jsou doslova umělecká díla. Když chystáme oslavu, nikdy nesmí na stole její kreace chybět . A že je šikulka u plotny posuďte samy …

Zavítejte, zanechejte u ní milé slovo nebo jen tak jukněte …

kliknout zde

... tato fotka je hrozně moc stará. Myslím, že jsi tu ještě chodila na základku Kristýnko. Ale tady vznikala Tvoje láska ke grilování a kulinářství ...

Kristýnko, ať Tvůj Blog je místem, kam ráda chodíš. Kde najdeš přátelé, inspiraci a další krásy světa...

Mamka

...jablíčkový koláč, jako z nebe...

... když se řekne, že je něco jako dech, vybavím si lehoučký moučník. Tak tento je jako dech na druhou, skoro jako dech z nebe. Nepotřebujete ani robot, šlehač. Nepotřebujete ani mléko ani vajíčko. Je to kouzelný koláč, jak říkám, jako z nebe…S jablky, pokud možno kyselejšími je nadpozemsky dobrý… nu , zkuste …

Mám moc ráda jablka a to ve všem. Asi to je dávná tradice z dětství, kdy jsme měli u babičky celý sad jablek. Jablka kožená, tak jim babička říkávala nebo Sparťan nebo letní… Jedli jsme štrúdly na kilometry, žemlovky na tuny a křoupali jsme jablka celoročně... Na podzim jsem pomáhala česat jablka, držela jsem zelený kbelík a máma měla korunu na česání, látkový sáček s železnou korunkou na dřevěné násadě, tím jablka sklízela… a padavčata, jak jim babička říkala, jsme sbírali na hromadu pod stromem a tím krmila králíky. Když zasvítilo slunce v babím létě, stala se z hromady padavčat nebezpečně bzučící kupa plná vos. Jo, jablíčka mám moc ráda… A jak to máte vy?

...jablíčkový koláč, jako z nebe...

...všechny ingredience: prosátá hr.mouka, krubice, cukr, prášek do pečiva, máslo a jablíčka...

... na dno formy nalijete polovinu rozehřátého másla, sypkou směs, jablíčka a postup opakujeme...

... výsledek mile překvapí ...

... nic křehčího a lehčího jsem dlouho nejedla...

... dobrou chuť ...

… a závěrem … motivace na další jablíčkové kuchtění …

další jablíčková mňamka

...koulela se koulela barevná jablíčka...

… když je Carolinka nemocná,  je těžké ji udržet v posteli. Tak zkouším alespoň klidovou náplň dne. Pohádky čtené i koukané vystřídala tvorba jablíček…

Vzpomínám si, když jsem byla malá a byla jsem nemocná, že mne vždy zabavily omalovánky. Jakoby to bylo včera, vzpomínám si, když jsme odcházeli od hodného pana doktora, držela jsem v ruce obrázek.V ten moment jsem věděla, že stůňu (tak říkávala babička všem nemocem) a že půjdeme do papíráku pro omalovánky.

Vzpomínám si, že jsme jako děti běhaly celé odpoledne po venku (od jara do jara) za každého počasí. Rýma na podzim byla součástí ročního období a také si vzpomínám na permanentně lesklý rukáv od utřeného nosu.  V posteli  s diagnózou „ stonání“ jsme zůstávaly až když stoupala horečka, píchalo v uších nebo jsme nemohly polknout. Vakcína na chřipku bylo

 sci-fi. Když to shrnu a podtrhnu, byly jsme nějak víc zocelené děti. Na druhou stranu, jsem moc ráda, že moje děti, v dnešní době mají pohodové stonání.  Kdy jim mohu pustit pohádku či film na jakou mají právě náladu. Mohu jim udělat čerstvý fresh s ovocem, na který mají právě chuť a kapky do nosu neštípají a nepálí.  A bonus k tomu – maminka šije s marodem  barevná jablíčka…

... dílo maroda - barevná jablíčka ...

... když se stůně a tvoří současně ...

... Carolinka v akci,  pořád pomáhá ...

... všechna jablíčka sama naplnila ...

 Carolinka říká " baví  mě vyspávat jablíčka :-) " Vyspávat nebo vycpávat, hlavně že to baví :-) 

... kdyby jste jen viděli tu její radost ...

... stopky jsme vyimprovizovaly brčkami ...

... podzimní zátiší ...

... dnes nám náš pošťák, kterému říkáme "Mluvka"( neboť se jen mile usmívá a pokyvuje hlavou),  přivezl  vánoční rybičku. Přestože žijeme podzimem,  hned jsme jí našly místečko ...

... kde jinde, než u  koulejících, barevných jablíček ...

... všem krásné podzimní dny plné zdravíčka ...

... jsem slavící typ ...

nedokázala bych žít bez narozenin, svátků, vánoc, velikonoc a všech liturgií. Vzpomínám si  na výrok z filmu „Vratné láhve“ .. náš tatínek je vítací typ… Já jsem typ slavící…Mám ráda kolem sebe blízké lidi v dobré náladě, ráda chystám dobrůtky, dorty, překvápka… žiji tím už několik dnů předem. Radost druhých mě neskutečně naplňuje. Vždyť radost je to nejkrásnější, co druhým lze dát. Proto šiřme ji kolem sebe co to jde.. . ona si k nám totiž najde cestu zpátky a když se vrátí je mnohem, mnohem, mnohem větší ….

... jsem slavící typ ...

... navzájem jsme si upekly dorty. Kristýnka Carolince a Carolinka Kristýnce  ...

... když se zapálí 27 svíček dohromady ...

... něco si přej Kristýnko ... ( roládě jsme dali název "retro trubka")

... něco si přej Carolinko ...

... ať se máte stále tůze rádi, holky moje ...

... mňam ...

... chutnal všem ...

... odpoledne si holky ještě vyšly na pouť.Kdyby nezačalo pršet, jsou tam ještě teď :-)

...pouťové dárky vedou ...

... tak zase za rok ...