Psala jsem nedávno o pomyslném batohu, který je doslova našlapán, až po okraj těžkostmi za poslední půl rok mého života.
Myslím, že tíze břemene se odlehčí, když z něj vyndáme tíživý obsah.
Myslím, že v něm je i moře poznání. Třeba kdo byl jaký přítel.
Od starosty našeho Nebe, který si dlouhý čas na přítele hrál, až po člověka, který mi pomáhal jen pro svůj prospěch.
Představte si, že jste v nouzi, potřebujete právní pomoc. Protože právě "přítel" starosta s najatým právníkem začne zpochybňovat smlouvu o smlouvě budoucí na koupi vašeho pozemku, kde stavíte domov. Začne se tvořit jiná cena, desetinásobný doplatek oproti smluvené ceně po kolaudaci a jiné podmínky v podstatě likvidační. Začne zpochybňovat platnost smlouvy o smlouvě budoucí, a k ní vážící se dva dodatky. Důvod? Údajně dodatek zastupitelé obce nevyvěsili na nástěnku, myšleno úřední desku. To cca před deseti lety. A vy mezi tím investujete, kupujete materiál na stavbu, stavíte a v dobré víře budujete. Do toho vám do cesty vstoupí rakovina. Nevíte vůbec, co bude zítra. Zda vůbec bude nějaké zítra. I přes to dostojite všem podmínkám smlouvy o smlouvě budoucí. Nic neporušíte.
Starosta položí nespočetněkrát dotaz, kdy se konečně nastěhujete?
Ano, i na straně rodiny došlo ke změně podmínek. Každý, kdo si prošel něčím podobným, rozumí.
A tak než postavíte dům, tak v podkroví nad garáží, tvoříte obytné podkroví. Do něho se také stěhujete.
Dítě přihlásíte do školy za kopcem. Pořídíte si pár zvířat, usadíte se, pustíte kořeny.
Avšak!
Přichází udání.
Oni žijí v podkroví nad garáží, mimo plán.
Tento "zločin" okamžitě dáváme do pořádku v součinnosti se stavebním úřadem ve městě. Nový projekt, nová veškerá dokumentace. Papírů, že na to možná padl les.
Přichází šok!
Když se dozvíte, že pokud nebudete souhlasit s návrhy nových pravidel starosty a najatého právníka, pak odstranění stavby a uvést pozemek do původního stavu. Po tomto přichází kolaps, klepete se, jako sulc, nervy v háji a záhy nato houká rychlá a veze vás do špitálu.
Po všech těch chemoterapiích se snažíte celou dobu vyhýbat chemii. Teď vám je aplikována pro "rozmar?", řekněme nové podmínky starosty, bývalých členů zastupitelstva a právníka.
Odešli jste do klidu, na samotu k lesu, kde lišky dávají dobrou noc. Klid je v trapu.
Víte, že potřebujete pomoc.
Právní pomoc.
Jako první vás napadne přítel, se kterým spolupracujete. Požádáte ho o pomoc. Vždyť jste mu také kdykoliv pomohli a nezištně. Dokonce i s kampaní.
Jeli jste třeba v neděli řešit to či ono...
Vytahovali jste za něho horké kaštany, když třeba zapomněl na vážně důležitou ceremonii.
Propagovali jste ho. Pomáhali, vždyť to by si lidé dělat měli. Vše beze slova a nezištně.
Věřili jste...
A pak potřebujete pomoct vy.
Jenže efektivní pomoc s kýženým výsledkem se nedostavuje. Jediné co přilétne rychlostí blesku je faktura, která vám doslova podlomí kolena.
To v rámci "přátelské pomoci".
Holce, která nereptá a beze slova vždy pomáhá.
Holce, která je teď ve slušné kaši, kdy ji z jedné strany mačká právník najmutý jedním starostou. A to tak, že ji po jednání odveze rychlá. Aby ne, vždyť ztrácí domov, ztrácí půdu pod nohama. Ztrácí své Nebe.
Smlouva o smlouvě budoucí je prostě "lahůdka".
Holce, která tvoří skutečné hodnoty, pomáhá a charitativně pracuje.
Jsou na světě země, kde takovým lidem, kteří překonali boj s vážnou a těžkou nemocí a dokonce po ní druhým pomáhají, staví domy.
V této zemi, v této obci, by se jim měl bourat?
Ano, slyšíte dobře. Pod vidinou domnělého či kýženého zisku, pod rouškou či záminkou dobrého hospodáře, klidně zlikvidujeme funkční rodinu, zdraví ženě, která ho má už tak sešívané, jejich domov, který budují přes deset let i přes překážky, které jsou gigantického rázu. Zde probíhá šikana v přímém přenosu a možná i zneužití pravomoci veřejného činitele, jelikož na schůzce se zastupiteli veřejně starosta se nás dotázal, jaký ústupek jsme ochotni nabídnout. A to vše cituji:
"v rámci dobrých sousedských vztahů.
A z obce vás nechceme vyhnat."
A nyní dokonce s nápadem, že pozemek na kterém stojí naše nemovitost nabídnout k prodeji, vyvěšením nového záměru s nabídkou prodeje tohoto obecního pozemku.
Uffff. Samoděržaví, jak ze špatného filmu.
Tak se z Nebe stává Peklo.
Přes všechny tyto eskapády ona žena pořád tvoří hodnoty. Pomáhá onkologickým pacientům, ví, jak je to důležité. Uskutečňuje charitativní projekty. Jen na psaní nové knihy nemá energii. Časem. Možná. Bůh ví.
Přicházejí bezesné noci.
V těch bezesných nocích prolétlo asi na tuny myšlenek, které jsou součástí tíhy onoho pomyslného obsahu batohu.
A na poslední schůzi zastupitelstva se od starosty dokonce dozvíte, cituji:
" Co vy jste vůbec za lidi!"
To proto, že se bráníte. Hájíte domov, který jste v potu tváře tvořili, hájíte zázemí, své finance a existenci. Nekýváte na nové podmínky, Bůh ví proč vytvořené.
Jo, někdy se musí věci z pomyslného batohu vyndat ven...
Pro úlevu... pro to, aby se kolena už nepodlamovala... Pro to, aby přišlo poučení.
Pro to, aby neodešlo úplně zdraví a s ním radost ze života. Pro to, aby ta holka mohla dál pomáhat druhým...
Pro to, aby jí a její rodině bylo pomoženo.
Vždyť pořád věří v to, že život je bumerang.
A možná vaše sdílení posune tento příběh tam, kde má být.
Do médií, k té pravé právní pomoci.
A ještě malý dovětek závěrem.
Teď si, prosím, dosaďte do tohoto příběhu svoji osobu. Představa, že se toto vše právě děje vám.
Děkujeme za všechna sdílení ❤️
.jpg)
