Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

středa 29. listopadu 2017

Věřím v happy end ...



Často dostávám dotazy, jak dopadla kauza, o které jsem psala na soc. sítích s podtitulem


„Prosím a žádám…“


Věřte, ráda bych to věděla již také.

Dobrý skutek byl po zásluze potrestán. Dovolila jsem si napsat v těžkých dnech, v kruté nemoci knihu pro naději a radost druhých. Knihu, která mi vracela zdraví.
Velkou mámu

♥


Počátkem března 2017 jsem podstoupila velmi náročné šetření posudkové lékařky. Záhy poté nás doma navštívila soc. pracovnice. Tak, jak jsem v článku psala.

Koncem června 2017 bylo vydáno rozhodnutí, pro nás nepříznivé, proti kterému jsme se v zákonné lhůtě do 15 dnů odvolali. Šla jsem s kůží doslova na trh, vystoupila jsem s problémem před televizní kamerou.

To se psal červenec 2017
Následoval další můj článek s podtitulem

„Nebojuji, argumentuji…“


Bylo psáno o mém příběhu i v dalších médiích …


Od té doby dostávám jeden dopis s červeným pruhem za druhým.Řízení se přerušuje…řízení pokračuje…atd. atd.Neuvěřitelně nekonečný prostor … 

Já v tomto prostoru ač mám moře omezení, starostí mnohdy i bolestí ... vydala další knihu - pohádkovou, plnou lásky, porozumění, kouzel, krásy a pravdy ...

Také další kalendář ... Mámin kalendář 2018 - každý den je dar. 


♥


Tak vypadá mým úhlem pohledu nekonečný prostor smysluplně využitý.
Za nedlouho bude končit tento kalendářní rok 2017.

Pro někoho neuvěřitelně nekonečný prostor...

A já se jen tiše v skrytu duše modlím, aby mi tento nekonečný proces nevzal to nejdůležitější - zdraví. Protože pak se odvolat není kam. Celé to je jen o pochopení, empatii, lidskosti a rozumu.

Stále věřím a doufám, že vám příští příspěvek na toto téma budu moci přinést s happy endem.




Věrka

♥


pondělí 27. listopadu 2017

Z mechu ...



Minulý týden jsem zaslechla v rozhlase, že kdesi budou rozsvěcet vánoční strom. Já, která tvořím kalendáře, měla bych vědět, kdy začíná advent, jsem se nechala dokonale zblbnout.




A tak jsme vyrazily s Kačkou do lesa na mech ... abychom měli tu adventní neděli v cajku.





Když jsme procházeli lesem, který ještě voní podzimem ... cinkl mi v kapse mobil se zprávou ohledně adventního vystoupení, které se koná 4.12.2017

"Tak počkat... ", říkám si... "tady něco neklape...No jasně, advent je až v prosinci."



Přinesly jsme z lesa tašku mechu. Krásně jsme se prošly, užily sebe i lesa...
Když jsme přišly domů, podívala jsem se do kalendáře a skutečně Advent začíná 3.12.2017.

A tak když už jsme doma ten mech měli, začaly jsme tvořit. 

♥



U nás bude letos adventní mísa z lesa

♥




Když jsme tvořily adventní parádu, přemýšlela jsem, proč se lidé pořád někam ženou, pospíchají ? Vždyť všechno má svůj  čas. Proč rozsvěcet stromy na náměstí před adventem? Některé věci mi zůstávají záhadou a je to tak dobře.





Na každý pád u nás  zapalujeme první svíčku tento týden v neděli a den poté, v pondělí vás všechny srdečně zvu na Adventní recitál Ladi Kerndla, kde bude prostor i pro mě a mé knihy s duší.

♥






Povím vám pár mých slov... bude to mé osobní memento.

 Stát na místě, kde jsem bojovala o život a nyní budu rozsévat naději pro ty, co to tak moc potřebují - pro onkologické pacienty. 
Věřím, že dokážu rozsvítit naději, předat radost a úplně obyčejně potěšit.

♥




vaše Věrka

♥


středa 22. listopadu 2017

Naše Nebe ...


má své označení

♥


Tam na kopci, vysoko a hluboko v horách. Tam, kde se špičky stromů dotýkají nebe … Tam, kde ptáci létají ne vysoko nad hlavou, ale skoro vedle vás. Kde i ticho má svoji tóninu... kde plují mraky na nebi hodně, hodně nízko. 

Tam je Nebe





Tam, kde nevnímáte nic, jen svoje bytí … To je NEBE … 




Přemýšlela jsem, že označení V Nebi nechám vyrobit na plechovou ceduli, jimiž jsou značeny ulice a přidělám jej na dům. Ale pořád jsem cítila, že to není ono. 

To, co mi přišlo do cesty, ne náhodou, 

ale osudem, to vám nyní velmi ráda představím.

♥



Jsou na světě lidé, kteří mají ruce posypané zlatem. 

To, co dokážou, je díky talentu a píli víc než skvostné dílo. 

Mezi takové patří i pan Radek Zdražil. 

Kluk, kterému kdysi zavonělo dřevo a to bylo moc dobře. 

Jeho šikovnost, talent umí dnes mistrovská díla.



kresba dřeva ... krása
A to nejen v řezbářské dílně


Jeho kresba a uhel, rovněž bere dech.

Máte možnost se od něho zvěčnit na věky věků.

Můžete tak věnovat svým blízkým nádherný dárek. 

Pojďte nahlédnout do jeho království ...Jste srdečně zváni




Někdy se v životě věci dějí tak, že člověk až žasne nad dokonalostí osudu. 

Když jsem zahlédla na stránkách pana Zdražila dřevěný kříž ze starých trámů, 

nevím proč, ale v tu chvíli mi bliklo, že cedule v  Nebi, musí být dřevěná, vytvořená rukama tohoto člověka. 

Vyměnili jsme si pár emailů a naše cedule „V Nebi“ je na světě.

♥

Do řezbářské dílny putovaly i mé knihy s duší … pro radost, pro přátelství, pro to, aby lidé měli k sobě blíž. 

A na začátku toho všeho, byl nádherný dřevěný kříž…
 ze starého švestkového dřeva.



Na křídlech ... věřím, že holubích ...

Vzpomínám si jako malá, na truhlárnu, co tak krásně voněla…

♥

Velká, železná na zeleno natřená brána a za ní stohy palubek a prken. 

A ta vůně! Ta mi učarovala. 

Dodnes ji zbožňuji, mám ráda piliny, doteky dřeva a jeho kresbu.

 Dokonce jedno z prvních zastavení, které jsem dělala s putováním Mámina kalendáře, bylo právě v řezbářské dílně. 

Práce řezbářů mě prostě fascinuje.

Když kousek dřeva ožívá. 

Když vzniká dílo, které přežije mnohdy i pokolení.



To jsou ty krásné věci, které mají jakýsi bonus navíc … 

originalitu a vnitřní krásu.


Duši

♥


neděle 19. listopadu 2017

Bílé Nebe ...



Tak jsme zase byli na besedě. Jak říká naše sousedka v Nebi návštěvě.
 Poseděli jsme ve staré světnici, pili dobré moky, děti si hrály  za kamny hry a některé pod stolem u kterého jsme besedovali.

♥

Když padla hluboká tma, rozešli jsme se do svých příbytků. 



Soused se s námi loučil slovy : "ráno padne sníh, cítím to v kostech..."




A měl pravdu. Ráno mě pohled z okna naplnil krásou nebeskou... Hned jsem sáhla po foťáku a kus té nádhery vám posílám ...

♥



Jak budujeme domov  V Nebi přinesu v jiném příspěvku, zaslouží si to prostor. 
Resp. zaslouží si to můj muž neb naše Nebe je stavěno metodou " ONE MAN". 

♥




Tento víkend nám přinesl mnohé. Besedu s přáteli.  Sníh ... Děti postavily i prvního sněhuláka ... My prubli konečně kamna a spali poprvé v "ložnici"... a také mi přišla milá zpráva od spisovatele žijícího v Kanadě 
Zdeňka Hanky  

Pohladila mě na duši

♥




Také jsem dostala hodně těžký balík. A co bylo v něm ? To s láskou a radostí nafotím a představím brzy, brzičko. 

♥



Posílám sněhové pozdravení 


Věrka
♥


úterý 14. listopadu 2017

Na sousedské ...



V neděli  se u nás v Nebi konalo sousedské setkání ve zdejší kapli.

♥




Byla to vážně paráda a pohodovka. Děti zpívaly, hrály na nástroje. Dospělí také. Oknem kaple šimraly sluneční paprsky všechny a všechno. Pohoda se vznášela mezi námi

♥







Na závěr manželka pana starosty požádala všechny, aby domů nespěchali."Až vyjdete ven z kaple, popovídejte si se sousedy, popijte, zobněte dobrot a nikam nespěchejte...

Jsme na světě právě teď ..."

Její slova mě až dojala. Cítila jsem, že tady jsem doma...

♥




Sousedky donesly své koláče na okošt, jak za starých časů a zdarma... Tak, jak píši v knize Máma. Kdy si sousedky nosily v neděli na ochutnání koláče a pánové si zvedali klobouky z hlavy dolů, když se zdravili. 

♥



Horký čaj zahřál nejedny zmrzlé ruce. I kořalka nechyběla. A hlavně nechyběla dobrá nálada, sousedské popovídání. I když byla řádná zima, nikdo nereptal a rádi jsme spolu pobyli. 

 ♥




Žár od kovářské výhně dokresloval tu nádhernou sousedkou sešlost a atmosféru.


V žáru se tvoří právě sova
Sova se tvoří i ze dřeva

A aby bylo i za šera krásně, sousedé rozsvítili stromky podél cest.






Akce to byla velkolepá, elektrikář to řídil telefonicky:
" hoši tak už to zapněte  ... máte to pod kbelíkem na louce."

 Když jsme se loučili se sousedy, mávala z dálky na mě paní francouzskou holí a širokým, krásným  úsměvem. Ano, byla to paní, kterou jsem v létě svezla kousek cesty.
Její nezdolný optimismus v 86 letech je víc než inspirující.

 ♥



A když jsme vystoupali do kopce, do našeho Nebe, čekal nás krásný  pohled. 

Zasněžené vrcholky hor. 



Večer, když jsme jeli domů, sněhové vločky hustě padaly už i v Nebi. Carolinka radostí povykovala a měla radost, že Svatý Martin plní svá slova. 

Přijel na bílém koni


♥



Přeji všem krásné dny

Věrka

♥


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...