Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

středa 29. listopadu 2017

Věřím v happy end ...



Často dostávám dotazy, jak dopadla kauza, o které jsem psala na soc. sítích s podtitulem


„Prosím a žádám…“


Věřte, ráda bych to věděla již také.

Dobrý skutek byl po zásluze potrestán. Dovolila jsem si napsat v těžkých dnech, v kruté nemoci knihu pro naději a radost druhých. Knihu, která mi vracela zdraví.
Velkou mámu


Počátkem března 2017 jsem podstoupila velmi náročné šetření posudkové lékařky. Záhy poté nás doma navštívila soc. pracovnice. Tak, jak jsem v článku psala.

Koncem června 2017 bylo vydáno rozhodnutí, pro nás nepříznivé, proti kterému jsme se v zákonné lhůtě do 15 dnů odvolali. Šla jsem s kůží doslova na trh, vystoupila jsem s problémem před televizní kamerou.

To se psal červenec 2017
Následoval další můj článek s podtitulem

„Nebojuji, argumentuji…“


Bylo psáno o mém příběhu i v dalších médiích …


Od té doby dostávám jeden dopis s červeným pruhem za druhým.Řízení se přerušuje…řízení pokračuje…atd. atd.Neuvěřitelně nekonečný prostor … 

Já v tomto prostoru ač mám moře omezení, starostí mnohdy i bolestí ... vydala další knihu - pohádkovou, plnou lásky, porozumění, kouzel, krásy a pravdy ...

Také další kalendář ... Mámin kalendář 2018 - každý den je dar. 



Tak vypadá mým úhlem pohledu nekonečný prostor smysluplně využitý.
Za nedlouho bude končit tento kalendářní rok 2017.

Pro někoho neuvěřitelně nekonečný prostor...

A já se jen tiše v skrytu duše modlím, aby mi tento nekonečný proces nevzal to nejdůležitější - zdraví. Protože pak se odvolat není kam. Celé to je jen o pochopení, empatii, lidskosti a rozumu.

Stále věřím a doufám, že vám příští příspěvek na toto téma budu moci přinést s happy endem.




Věrka



pondělí 27. listopadu 2017

Z mechu ...



Minulý týden jsem zaslechla v rozhlase, že kdesi budou rozsvěcet vánoční strom. Já, která tvořím kalendáře, měla bych vědět, kdy začíná advent, jsem se nechala dokonale zblbnout.




A tak jsme vyrazily s Kačkou do lesa na mech ... abychom měli tu adventní neděli v cajku.





Když jsme procházeli lesem, který ještě voní podzimem ... cinkl mi v kapse mobil se zprávou ohledně adventního vystoupení, které se koná 4.12.2017

"Tak počkat... ", říkám si... "tady něco neklape...No jasně, advent je až v prosinci."



Přinesly jsme z lesa tašku mechu. Krásně jsme se prošly, užily sebe i lesa...
Když jsme přišly domů, podívala jsem se do kalendáře a skutečně Advent začíná 3.12.2017.

A tak když už jsme doma ten mech měli, začaly jsme tvořit. 




U nás bude letos adventní mísa z lesa





Když jsme tvořily adventní parádu, přemýšlela jsem, proč se lidé pořád někam ženou, pospíchají ? Vždyť všechno má svůj  čas. Proč rozsvěcet stromy na náměstí před adventem? Některé věci mi zůstávají záhadou a je to tak dobře.





Na každý pád u nás  zapalujeme první svíčku tento týden v neděli a den poté, v pondělí vás všechny srdečně zvu na Adventní recitál Ladi Kerndla, kde bude prostor i pro mě a mé knihy s duší.







Povím vám pár mých slov... bude to mé osobní memento.

 Stát na místě, kde jsem bojovala o život a nyní budu rozsévat naději pro ty, co to tak moc potřebují - pro onkologické pacienty. 
Věřím, že dokážu rozsvítit naději, předat radost a úplně obyčejně potěšit.





vaše Věrka



středa 22. listopadu 2017

Naše Nebe ...


má své označení



Tam na kopci, vysoko a hluboko v horách. Tam, kde se špičky stromů dotýkají nebe … Tam, kde ptáci létají ne vysoko nad hlavou, ale skoro vedle vás. Kde i ticho má svoji tóninu... kde plují mraky na nebi hodně, hodně nízko. 

Tam je Nebe





Tam, kde nevnímáte nic, jen svoje bytí … To je NEBE … 




Přemýšlela jsem, že označení V Nebi nechám vyrobit na plechovou ceduli, jimiž jsou značeny ulice a přidělám jej na dům. Ale pořád jsem cítila, že to není ono. 

To, co mi přišlo do cesty, ne náhodou, 

ale osudem, to vám nyní velmi ráda představím.




Jsou na světě lidé, kteří mají ruce posypané zlatem. 

To, co dokážou, je díky talentu a píli víc než skvostné dílo. 

Mezi takové patří i pan Radek Zdražil

Kluk, kterému kdysi zavonělo dřevo a to bylo moc dobře. 

Jeho šikovnost, talent umí dnes mistrovská díla.



kresba dřeva ... krása
A to nejen v řezbářské dílně


Jeho kresba a uhel, rovněž bere dech.

Máte možnost se od něho zvěčnit na věky věků.

Můžete tak věnovat svým blízkým nádherný dárek. 

Pojďte nahlédnout do jeho království ...Jste srdečně zváni




Někdy se v životě věci dějí tak, že člověk až žasne nad dokonalostí osudu. 

Když jsem zahlédla na stránkách pana Zdražila dřevěný kříž ze starých trámů, 

nevím proč, ale v tu chvíli mi bliklo, že cedule v  Nebi, musí být dřevěná, vytvořená rukama tohoto člověka. 

Vyměnili jsme si pár emailů a naše cedule „V Nebi“ je na světě.

Do řezbářské dílny putovaly i mé knihy s duší … pro radost, pro přátelství, pro to, aby lidé měli k sobě blíž. 

A na začátku toho všeho, byl nádherný dřevěný kříž…
 ze starého švestkového dřeva.



Na křídlech ... věřím, že holubích ...

Vzpomínám si jako malá, na truhlárnu, co tak krásně voněla…

Velká, železná na zeleno natřená brána a za ní stohy palubek a prken. 

A ta vůně! Ta mi učarovala. 

Dodnes ji zbožňuji, mám ráda piliny, doteky dřeva a jeho kresbu.

 Dokonce jedno z prvních zastavení, které jsem dělala s putováním Mámina kalendáře, bylo právě v řezbářské dílně. 

Práce řezbářů mě prostě fascinuje.

Když kousek dřeva ožívá. 

Když vzniká dílo, které přežije mnohdy i pokolení.



To jsou ty krásné věci, které mají jakýsi bonus navíc … 

originalitu a vnitřní krásu.


Duši



neděle 19. listopadu 2017

Bílé Nebe ...



Tak jsme zase byli na besedě. Jak říká naše sousedka v Nebi návštěvě.
 Poseděli jsme ve staré světnici, pili dobré moky, děti si hrály  za kamny hry a některé pod stolem u kterého jsme besedovali.


Když padla hluboká tma, rozešli jsme se do svých příbytků. 



Soused se s námi loučil slovy : "ráno padne sníh, cítím to v kostech..."




A měl pravdu. Ráno mě pohled z okna naplnil krásou nebeskou... Hned jsem sáhla po foťáku a kus té nádhery vám posílám ...




Jak budujeme domov  V Nebi přinesu v jiném příspěvku, zaslouží si to prostor. 
Resp. zaslouží si to můj muž neb naše Nebe je stavěno metodou " ONE MAN". 





Tento víkend nám přinesl mnohé. Besedu s přáteli.  Sníh ... Děti postavily i prvního sněhuláka ... My prubli konečně kamna a spali poprvé v "ložnici"... a také mi přišla milá zpráva od spisovatele žijícího v Kanadě 
Zdeňka Hanky  

Pohladila mě na duši





Také jsem dostala hodně těžký balík. A co bylo v něm ? To s láskou a radostí nafotím a představím brzy, brzičko. 




Posílám sněhové pozdravení 


Věrka


úterý 14. listopadu 2017

Na sousedské ...



V neděli  se u nás v Nebi konalo sousedské setkání ve zdejší kapli.





Byla to vážně paráda a pohodovka. Děti zpívaly, hrály na nástroje. Dospělí také. Oknem kaple šimraly sluneční paprsky všechny a všechno. Pohoda se vznášela mezi námi








Na závěr manželka pana starosty požádala všechny, aby domů nespěchali."Až vyjdete ven z kaple, popovídejte si se sousedy, popijte, zobněte dobrot a nikam nespěchejte...

Jsme na světě právě teď ..."

Její slova mě až dojala. Cítila jsem, že tady jsem doma...





Sousedky donesly své koláče na okošt, jak za starých časů a zdarma... Tak, jak píši v knize Máma. Kdy si sousedky nosily v neděli na ochutnání koláče a pánové si zvedali klobouky z hlavy dolů, když se zdravili. 




Horký čaj zahřál nejedny zmrzlé ruce. I kořalka nechyběla. A hlavně nechyběla dobrá nálada, sousedské popovídání. I když byla řádná zima, nikdo nereptal a rádi jsme spolu pobyli. 

 




Žár od kovářské výhně dokresloval tu nádhernou sousedkou sešlost a atmosféru.


V žáru se tvoří právě sova
Sova se tvoří i ze dřeva

A aby bylo i za šera krásně, sousedé rozsvítili stromky podél cest.






Akce to byla velkolepá, elektrikář to řídil telefonicky:
" hoši tak už to zapněte  ... máte to pod kbelíkem na louce."

 Když jsme se loučili se sousedy, mávala z dálky na mě paní francouzskou holí a širokým, krásným  úsměvem. Ano, byla to paní, kterou jsem v létě svezla kousek cesty.
Její nezdolný optimismus v 86 letech je víc než inspirující.

 



A když jsme vystoupali do kopce, do našeho Nebe, čekal nás krásný  pohled. 

Zasněžené vrcholky hor. 



Večer, když jsme jeli domů, sněhové vločky hustě padaly už i v Nebi. Carolinka radostí povykovala a měla radost, že Svatý Martin plní svá slova. 

Přijel na bílém koni





Přeji všem krásné dny

Věrka



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...