Velikonoce ...

Ať slavíte svátky velikonoční jakkoli,

Na mši, liturgií, v kostele …

Meditací sami se sebou…

V přírodě, jako oslavou jara …

Nebo s rodinou a přáteli …

Mějte dny příjemné, laskavé a prosluněné.

Naše velikonoční přípravy jsme pojali vcelku ležérně.

Obarvili jsme vajíčka.

Koupili koledu pro kluky,

pro jejich taťky "pekelné" pití

a tradááá do Nebe...

Na stůl jsem dala starý ubrus z dob mé babičky

a tiše jsem vzpomínala...

Moje babička na Velikonoce vždy dávala na stůl naškrobený, bělostný ubrus.

Říkávala, že v tyto dny je dobré mít čisto na stole i v sobě.

Velikonoce jsou pro mne svátkem vděčnosti.

Svátkem uvědomění a zastavení...

A v té tiché chvíli, mi na škrobený ubrus spadla velká, těžká slza ...

Utřela jsem ji dlaní, poděkovala a poprosila...

Velikonoce nejsou pro mne dnem, 

plných talířů  a číší ...

Jsou pro mne dnem plného srdce a mysli.

Velikonoce jsou pro mne paletou barev,

paletou pocitů a vjemů.

Velikonoce vnímám, také jako dny jara.

Dny lásky, poděkování, rozjímání

a uvědomění, že stopy, které činíme, jsou věčné ...

Mám ráda svátky jara.

Svátky setkávání a zastavení. 

Dny, kdy přichází nové.

Ty vaše, nechť jsou kouzelné ...

Ať jsou příjemné, prosluněné a čisté, jako naškrobený ubrus ...