...článek II.

V předminulém příspěvku jsem se zmínila o článku, který byl zveřejněn v posledním čísle Marianne. Nyní se chci zmínit o jiném článku, který je hodně, hodně starý. Jak by řekla moje babička, jako černé uhlí.

Psalo se minulé století a psala se minulá doba. Já v ten čas byla středoškolačka, holka s hlavou v oblacích … Osud tomu chtěl a já byla na zadní straně jednoho časopisu vyfocena a byl se mnou vytvořen rozhovor. Na této zadní straně bylo v každém čísle nějaké děvče a nějaké povídání o něm...

Do této chvíle není na mém příspěvku vůbec nic zvláštního. Ale…příběh pokračuje a abych řekla pravdu, do teď mu vůbec nerozumím. A právě proto o něm píši neb mě moc zajímá váš názor  …

♥

... do emailové schránky mi přilétl email. Záhadou, která je pro mne skutečně záhadná. Byla to pozvánka od  paní Marcely J. na výstavu pana fotografa, který slavil své životní jubileum. Jednalo se o slavnostní uvedení jeho nejnovější výpravné publikace.

Email jsem si přečetla…nejprve si myslela, že se jedná o spam. Ale během chvíle mi doslova bouchlo do očí jméno odesílatele, Marcela J. Asi dva dny jsem přemýšlela, odkud to jméno znám. Bylo mi moc povědomé a já si ne a ne vzpomenout, kam ho zařadit.  Za dva dny, po intenzivním vzpomínání, mě to při krájení zeleniny do polévky, trklo … Ano, je to jméno té paní, co se mnou skoro před 30 lety dělala rozhovor do časopisu.

♥

Otevřela jsem starý kufírek, kde mám své poklady (i z mládí). Prolistovala historický  časák, jméno bylo to samé, jak jsem se domnívala. Napsala jsem paní Marcele J. email…odpověď přilétla na to šup. Neskutečné, cesta osudu nás spojila opět po tolika letech. Ale kde na mě paní Marcela J. našla email? Proč mi ho poslala?

 ♥

Vůbec to nechápala ani paní Marcela J. Dodnes si to neumíme rozumně vysvětlit. Každopádně jsme na výstavu skvělého pana fotografa, kterou pořádala Marcela J. jeli. Poznaly jsme se na první pohled. Prý holku , co píše básničky nemohla zapomenout, byla jediná… Věnovala jsem ji knihu Máma a paní Marcela J.mi na oplátku věnovala knihu skvělého fotografa. A nejen to…krásně jsme si popovídaly…a zavzpomínaly.

♥

Poznali jsme skvělého pana fotografa, který fotí ještě na kinofilm, jeho dokumentaristické fotky jsou z celého světa. Jeho objektiv fotil prezidenty, děti z Afriky, lidé z ulice … život. Na konci této akce se odehrávala autogramiáda. Carolinka nesla knihu věnovanou Marcelou J.  k podpisu. Milý pan fotograf si s Carolinkou povídal a ta mu sdělila, že maminka také ráda fotí a že nafotila kalendář…tááákhle velký.

♥

Já se usmála a kývla. Neměla jsem ho u sebe a tak jsem mu sdělila, že mu ho mohu poslat. Pan fotograf vyndal z kapsy vizitku se slovy, že předem děkuje a že se bude těšit.

Asi za týden na to,  můj muž měl opět cestu do Prahy. Já byla nastydlá a tak  vyhledal pana fotografa sám a předal mu Mámin kalendář 2016 – každý den je dar. Krásně si popovídali a kalendář se panu fotografovi moc líbil … Toto hodnocení pro mne hodně znamená.

♥

 Ale naskýtá se otázka, jak je možné, že jsem se dostala k tomuto fotografovi touto cestou? Emailem, který mi ani nepatřil, od ženy, kterou jsem viděla jen jednou,naposledy víc, jak před čtvrt stoletím. V době, kdy emaily neexistovaly. A že jsem si po dvou dnech jméno této ženy vůbec vybavila a spojila … jsou to všechno jenom „náhody“?

vaše Věrka

♥