Jo, život je bumerang ...

... ještě to není ani půl dne, co jsem poslala radost v podobě Mámina kalendáře pro Zuzku,
 která si myslím, radost vážně moc potřebuje.

V podvečer jsme byli na adventním houslovém koncertě naší dcerky. 

Když koncert končil, všude bylo plno lidí. 

Dětí, maminek, tatínků, dědečků a babiček... 

V tom ke mně přistoupila jedna z těch babiček. 

Chytla mě za ruku a s tak nádhernou jiskrou v oku mi říká:

"Já znám Vaše knihy, to je kouzlo. Chci Vám poděkovat, hezčí jsem nečetla. 

Čtu si je po kouskách, šetřím si je ..."

Stála jsem, jak opařená v davu a cítila jsem ohromně krásný pocit....

Zmohla jsem se jen na poděkování a přání všeho dobrého v novém roce...
Až při cestě domů mi došlo, že ta radost, 

kterou jsem poslala dnes Zuzce, onkologické pacientce, 

v podobě kalendáře, ke mně se vrátila na konci dne, 

na konci jednoho koncertu.

Jo, život je bumerang.