Povídání z domu

 

Často s vámi sdílím mé veřejné aktivity 

a že jich v poslední době bylo požehnaně.

Dnes Vám přináším malé pohlazení na duši z tepla domova.

Sobotní den byl  plný dojmů, příběhů, zážitků.

O jeden maličký se s vámi ráda podělím.

Je to titěrný detail, ale možná někoho zahřeje na duši 

nebo na vteřinu zastaví k zamyšlení.

Byla jsem včera součástí skvělého týmu žen, 

které pomáhají. Nezištně, jak jim srdce velí.

Jedna z těchto úžasných žen si chtěla koupit krásné šaty, 

které ji navždy připomenou autentičnost onoho dne.

Podívala se do peněženky 

a chybělo ji pouhých 40 korun.

Ty jsem ji vložila do dlaně, aby byla blíž radosti. 

Když jsme se vraceli domů, můj muž zastavil u bistra

 a šel koupit něco k jídlu a pití.

Měl u sebe jen hotovost a když obsluha sdělila 

cenu, můj muž řekl:

"Jé tak mi něco odeberte, chybí mi 40 korun."

Obsluha se na něj usmála a řekla:

"To je cajk. Musíme si pomáhat. Šťastnou cestu a dobrou chuť."

Jo, život je bumerang.

Ještě v noci jsem to mé kamarádce s krásnými šaty psala.

Odepsala mi, že je to nádherný příběh a vždy, 

když si šaty bude oblékat, myšlenka poletí ke mně.

Někdy stačí málo a získáme moc.

 

Mnohdy v podobě pocitů, vzpomínek, emocí...

To vše mi běželo dnes ráno hlavou, 

když jsem se dívala u nás v Nebi do údolí, 

na kopce s prvním mrazíkem.

Posílám po síti dál ...

A ještě pár slov z živého pátečního vysílání 

v Českém rozhlase

ZDE

Věrka