Tajné přání ...

Je to už dávno, kdy jsem viděla v televizi dokument o Tomáši Töpferovi, který vyprávěl o pražském, starém židovském hřbitově. O hrobu Rabbi Löwa. Ke kterému se utíkají lidé se svými tužbami a přáními.

 ♥

Tomáš Töpfer vzpomínal, jak smotal do ruličky přáníčko a nacpal ho do jedné skulinky náhrobku Rabbi Löwa. Rabína, který oživil pověstného Golema. Přál si tenkrát , jako mladý jinoch motorku. Obyčejného fichtla, na kterém by se proháněl a frajeřil. Šel čas a cedulička s přáním padla v zapomnění. Přání nebylo vyslyšeno…

zdroj net Praga

 Ale nedávno mu volal jeho kamarád a povídá :“ hele, nechceš starého fichtla, motorku? Je sice stará, ale jako nová. Nic  od Tebe za ní nechci. Prostě Ti ji dám…“ A v tu chvíli si pan Töpfer vybavil tu ceduličku, kterou soukal do skuliny před  mnoha desítkami let. A uvědomil si, jakou udělal chybu. „No jasně, já tam nenapsal pro Rabbi Löwa datum…“ J

 ♥

 A já si po tomto dokumentu moc přála ten hrob jednou navštívit. Nějak jsem odrostla časům, kdy cesta do Prahy pro mne znamenala návštěvu IKEI nebo nějaké nádherné restaurace, nejlépe s výhledem na Prahu. Jsem ve fázi duševních zážitků.

♥

zdroj net Praga

A o jeden se s vámi právě dělím

♥

Před pár dny jsme jeli s Petrem do Prahy. On služebně, já účelově. Mým cílem byl náhrobek Rabbi Löwa uprostřed Prahy. Přesto, že jsem měla rýmu, jako trám. Při příjezdu z dálnice do Prahy začalo proprchávat. V centru už lilo jako z konve, že to stěrače skoro nebraly. Po služebním jednáním, jsme zamířili do centra Prahy, neboť starý židovský hřbitov na Josefově, je právě v centru města.

Lilo jako z konve, deštník jsem zapomněla doma (klasika) a tak jsem zahrabala v kabelce a jako správná česká žena, vyndala z ní igelitovou nákupní tašku z Billy. Tu nasadila na hlavu. Ke kožíšku krásný doplněk, úplně vytuněnný Outfit.

 ♥

zdroj net Praga

Když jsme přišli ke starému židovskému hřbitovu, ke kase se vinula obrovská fronta turistů s deštníky. Předběhla jsem ji a ochrance u vchodu sděluji mé velké přání. Držím v ruce ruličku s přáním, netřeba zmiňovat asi jaké… Napsala tam větičku i malá Carolinka i Peťan. Prosím kluka v černé uniformě, zda-li by mohl udělat dobrý skutek a položit tuto ruličku na hrob Rabbi Löwa. Poškrábal se za uchem a říká:

„ zavolám kolegovi u východu, aby Vás tam pustil. Já tady mám turniket, tudy to nepůjde. A aby se přání splnilo, musíte to tam dát sama. Oběhněte celý tento blok, k východu a hlavně si nechte na hlavě tu fešnou žlutou "čepici". To bude pro kolegu poznávací znamení.“

♥

Stalo se. Ruličku jsme vložili do jedné skulinky náhrobku. Zapálili jsme dvě svíčky. Poděkovala dvěma skvělým klukům z ochranky, kteří si holku s igelitkou z Billy na hlavě pamatují jistě ještě teď.

 Vyfasovala jsem ještě větší rýmu a jako bonus kašel k tomu. Ale ten pocit, že přání bude vyslyšeno … ten stál za to.

♥

PS: musím sdílet moji dnešní VELKOU radost, související s tímto příspěvkem.
Poslala jsem odkaz na něj i panu Tomáši Töpferovi, včetně přání k jeho dnešnímu svátku.


Otvírám email a tam neskutečně milý, pozitivní  vzkaz od pana T.Töpfera. 

Děkuji Vám z hloubi srdce pane Töpfer a s díky přijímám pozvání do Vašeho divadla.

Věrka

♥