Všechno má svůj čas ...

Tuto větu už říkávala moje babička a je to svatá pravda. Dnes ráno jsem otevřela oči a vedle mě byl tác se snídaní. Se snídaní do postele…Celou ji pro nás vytvořila časně z rána Carolinka.

 ♥

Když byly děti malé, moc jsem toho nenaspala. Přála jsem si den, kdy bych mohla spát alespoň do osmi hodin. Toho dne jsem se dočkala. Tak , jako každá z nás… Přála jsem si určitě i snídani do postele. A určitě nějaká za můj život byla, i když nejsem ten typ, co by ji vyžadoval. Tu dnešní si budu pamatovat navždy. 

♥

Carolinky výtvor, včetně vzkazu . A když jsem se na tu snídani dívala, napadla mě věta, že všechno má svůj čas …

 Už delší čas se chystám napsat příspěvek na blog, jak to bylo s rukopisem knihy Máma. Má nová kniha, kterou píši, velká Máma, to osvětluje hned v samém úvodu. Ale napadlo mě, že ne každý bude velkou Mámu číst a já bych vám zůstala dlužna vysvětlení.

 ♥

A při pohledu na Carolinčinu snídani do postele, mě napadlo, že je právě ten pravý čas.

Když jsem pár týdnů po operaci, nesla knihu Máma, jako poděkování za druhou šanci do života, panu profesoru Mudr. Jiřímu Vorlíčkovi CSc., Dr.h.c. ( o kterém jsem psala zde ).

Omlouvala  jsem se, že nakonec šel omylem do tisku rukopis. Pan profesor se usmál a řekl:

  „ Všechno je v životě tak, jak má být. Všechno má svůj důvod. Nic není omylem a náhodou. Všechno je tak, jak má být. Čas ukáže proč... A vlastně proč se mi omlouváte? Vy, která jste se rvala s rakovinou, vám vadí překlepy a nějaké chyby? …Prezentujte to jako unikát. Vždyť to je unikát.“

 ♥

A život běžel dál … dostávala jsem děkovné emaily, bylo jich moře a jsem za ně vážně moc vděčná.  Přišly i kritické, ale těch bylo  jen pár. 

Knihu Máma jsem věnovala i mému panu profesorovi ze střední školy, který mě k psaní  vedl a podporoval v něm. Dnes má již požehnaný věk a čeština je stále jeho láskou. Než podepsal  2000 slov v dávné době, byl spolutvůrcem pravidel českého pravopisu. Zasloužil se o to, aby český jazyk byl na vysvědčení hned po známce z chování. A zasloužil se i o to, aby rozzářil mé oči, když jsem od něho četla dopis psaný na psacím stroji.

♥ 

"Na slohové a obsahové stránce, bych neměnil ani písmeno." 

Děkuji pane profesore, mám Vás  ráda …

A jak to bylo s rukopisem?

Když jsem procházela ozařováním a chemoterapiemi v závěru roku 2014 v Masarykově onkologickém ústavě v Brně, bylo to moc náročné období. Byly jsme spojeni sítí, já, můj muž Petr, který knihu vydal a tiskárna v Českém Těšíně, grafik. Bylo sedm souborů, sedm korekcí. První soubor, rukopis se zásadně od sedmé verze lišil. Hodně jsem upravovala text, vypouštěla a dopisovala. Tak, aby kniha byla příjemná. Čím byla příjemnější, tím se vzdalovala realitě a skutečné pravdě.

Jednoho podvečera mi do nemocnice volal můj Petr, že je zapotřebí napsat dvě stránky. Básničku…cokoliv. Dvě stánky, aby rozvržení tisku vyšlo lépe. A tak vznikla básnička „Babička s vůní mýdla“. Básnička napsaná pod opiáty a v bolestech. Uložila jsem ji do souboru číslo jedna, rukopisu a dala souhlas k tisku. 

Světem létá ta nejčistší a nejopravdovější verze. Pravdivá verze se všemi pocity a touhami. Neměla jsem odvahu ji dát však mé mámě. Bála jsem se…jako tenkrát …A já sklízela s knihou Máma jeden úspěch za druhým. Ta překrásná energie mě stavěla na nohy. Vaše slova díků mě nesly mílovými kroky ke zdraví … A překlepy, ty tam jsou a zůstanou na věky…Nic to neubírá na kráse , pocitech něhy a pravdy.

♥ 

Pro knihu Velká máma mi osud přivedl do cesty skvělou bytost, korektorku Inku K. Budeme se snažit, aby ve vašich rukou bylo čtení, které vás jen a jen potěší...

Vzpomínáte si na příspěvek s bílými rukavičkami ? Zde

Slíbila jsem vám, že milou paní, která mě navštívila, vám představím. Ano, všechno má svůj čas. 

Byla to redaktorka jednoho prestižního časopisu, ke které se donesla zvláštní „náhodou“ zpráva o mé knize Máma. Povídaly jsme si celou věčnost. Bylo to nádherné setkání. A až přijde ten pravý čas, bude vytištěn článek o knize Máma. Co je však mnohem víc, ba co je nejvíc…paní redaktorce jsem sdělila se slzami v očích, že o knize Máma, moje máma neví. Vypnula diktafon, který ležel na stole, usmála se a řekla : „ jsou vánoce … dejte ji dárek …dejte své mámě svoji Mámu…Všechny ty pocity, co jste v sobě nosila a nosíte. Už ji to konečně dejte. Nebojte se…už jste velká…už jste velká Máma…“

♥

Za pár dnů na to dostala moje máma pod stromeček knihu, kterou napsala její dcera, já. 

 Knihu - rukopis,  knihu plnou pocitů a lásky. Knihu plnou pravdy. 

A jak řekl pan profesor Vorlíček „ všechno je tak, jak má být…čas  ukáže, proč jsou věci, jak jsou “

♥

Ještě v ten večer mi máma volala, poděkovala za dojemný dárek,  nádherný kalendář. Knihu za pár dnů přečetla a řekla mi nejkrásnější pochvalu, jakou mi kdy řekla.

“ Knížka je krásná, za mě Ti píšu jedničku.“

♥

To byl ten důvod, proč létá světem rukopis. Proto, aby máma pochopila svoji dceru. A dcera našla konečně pochopení.

♥

A já dnes ráno, když jsem otevřela oči a viděla nádhernou snídani mé dcerky, ucítila jsem, že je ten pravý čas, vám tento příběh napsat.

vaše Věrka

♥