... u nás našito ...

… paní učitelko, hlásím, že u nás našito. Pinglík s hlavou kočičí (jako trám) i zástěrka ze zbytků starých džín (taťkových a historických) …

♥

... dnes se tomu říká recyklace ... ze starého nové ...

 ♥

…a když jsem svoji hlavu skláněla pozdě do večera nad šicím strojem, vzpomínala jsem na šití mé babičky i mámy … na nádherný klapot šlapací Singerovky, její zvuk se mi vpil do myšlenek a to tak, že navždy. Moji vzpomínku si opravdu zaslouží a tak jsem o něm vzpomínala v knize Máma. Vůně kolomazu, který voní jenom tak v mém dětství a babiččin šicí stroj…

♥

… klubíčko z čehosi  v něm moře barevných hlaviček špendlíků …malý dřevěný šuplíček plný špulek … roztáčecí kolečko, které toho tolik, tolik najelo a našilo … Vzpomínám, jak máma kdysi dávno šila cejchy …a jak jsme pak sypky plnily pravým husím peřím, které babička po večerech v zimě nadrala… a já si pak našla alergika a výbava byla ta tam… Dnes plním pravým husím peřím polštářky, na které tisknu motivy a posílám je do světa. Vždy sedím v podkroví půdy, ani nedýchám, v tom tichu poletují pírka a já vzpomínám na dávné časy …

♥

…a jak mi máma šila do školy kapsář. Měla jsem ho ráda ještě spousty let po té, co dosloužil … Místo modelíny, nůžek, štětců a nepořádku všeho výtvarného druhu, jsem do něho dávala hřebeny a šminky … Měla jsem ho ráda…

♥

... v těchto gatích randil můj taťka s moji mamkou ...

… je zvláštní, jak si člověk udělá až citovou vazbu k obyčejným věcem. A já při večerním klopotu šicího stroje si představovala, že šiji srdeční záležitost pro moji nejmladší dcerku. Obyčejný pytlík na cvičební úbor s kočičkou jako trám… Vše ze starých džínů, v kterých jsem poznala jejího tátu. Ze starých Wildcatek. Měl je také tak moc rád, že jsem mu je ustřihla na kraťasy, když dosloužily…a teď, když už byly samá díra a nenositelné i jako kraťasy … jsou školní pomůckou naší Carolinky…

♥

... kus džínů zbylo i na kočičku na pytlík s cvičebním úborem ...

 ♥

…dnes se tomu říká recyklace. Moje babička by pro to nevymýšlela ani složitý výraz. Prostě a jednoduše zužitkovala vše. Dříve se skoro nic nevyhazovalo a když, tak to bylo skoro hřích. Kolikrát si říkám, že svět by se měl alespoň na pár dnů vrátit zpět…

♥

... dvě moje kočky ... J

 ♥

A protože to nejde, tak alespoň úplně obyčejně vzpomínám …pro sebe…pro vás…pro hezkou chvíli s názvem teď.

♥

Věrka