...Kačka peče housky ...

… ne Vilém peče housky, jak zpívá Naďa Urbánková, ale Kačka peče housky. Ano, slyšíte správně…v tom vedru jsme si daly pár čerstvě upečených housek … Musely  jsme si trošku přivstat, ale ono to bylo stejně houby platný … horko je v tyto dny už od samého rána …

♥

... akční Carolinka ještě v pyžamu ... peče housky...a očička má ještě ouzký ...

" Můj Vilém peče housky

a málo mě má rád
on očička má ouzký
a věčně chtěl by spát "

♥

  … a  protože  na sluníčko já moc nesmím…a protože Kačka je akční holčička …a hlavně jsem jí potřebovala zaměstnat ruce, aby mysl se oprostila (jak jsem již psala dříve – má určitý tik) … tak jsem vymyslela tuto činnost …

♥

… Carolinka se naučila plést houstičky…nejprve nebylo vše ideální … dokonce i lamentovala…ale pak na ten grif přišla…levá střídá pravou …a pletla housky jedna radost…a z kousíčku těsta, co zbylo vytvořila i pečivo dle své fantazie – minišnečky …

♥

… a já v tom horku ke Carolinčiným houstičkám udělala k obědu salát s kuřecím masem. A radost z povedené práce byla na světě hned … Ale jedno víme, troubu do prvního deště, nezapneme…vždyť trouba je všude kolem nás …

♥

… skutečně horké léto … 
A já vzpomínala na léta mého dětství….jak se počasí dříve tvořilo…jako těsto na housky…nejprve se musí vytvořit kvásek, ten nalít do mouky s vajíčkem a čekat …než těsto vzejde…takové bývávalo počasí za dob mého dětství. Pár dnů se počasí dělalo, než udeřila horka…nebo naopak špatné počasí. Nejprve se zatáhlo…pozorovali jsme odkud jde černava, tak naše babička říkávala černým mrakům, třeba i celý jeden den bylo chladno než přišel déšť. Nebylo nic honem honem…

♥

…honem honem…takový je i svět kolem nás…honem honem …a takové je i v posledních letech i počasí…jako bychom byli pro něho zrcadlem … Velké prudké deště, které se nestihnou do země ani vpít…berou vše důležité z polí, z cest i z luk …Velká horka … a příroda žloutne a schne…dnes jsem pozorovala i větve stromů, jak jsou smutné …žíznivé … ale vánek v podvečer byl nádherný …

♥

… myslím pozitivně…mluvím pozitivně…píši pozitivně…

A tak říkám, je léto jako trám …

čas stvořený k dětským hrám.

k cákání v řece či rybníce,

co je na konci naší vesnice…

k procházkám v lese,

kde se vůně léta nese.

Modré nebe, co má tuny blankytu,

krása letních nocí i úsvitů …

A padající hvězdy, co z vesmíru míří k zemi,

velebené léto, krásně s tebou je mi …

Věrka

♥

… a než jsem se zasnila nad počasím a létem dětství, vůně čerstvě upečených houstiček se rozlila po celém domě…a myslím, že našimi všemi otevřenými okny i po celé ulici …

♥

…a kousek té krásné vůně posíláme i vám …

♥

...čerstvé pečivo k salátu ...

PS: v minulém příspěvku mě blogerka Katka zahlédla na pouti. Osobně se potkáme Katko určitě příště J Pro ty, co budou o víkendu ve Špindlu, Vrchlabí či okolí,  hlásím, že pokud mne tam zahlédnou, jsem to já a jsem pro dát řeč J

♥

dvě pekařky Věrka a Carolinka

♥