PF 2022

 

Silvestr - poslední den v roce. 

Den, který vnímám jako smutný i když se střílí salvy, popíjí a veselí.

Den, který uzavírá a ukončuje jedno období  na dráze života.

Neumím bilancovat, ale letos jsem se rozhodla to zkusit.

Bůh ví, že nemám ráda loučení, proto ani Silvestr.

A zrovna tak ví, že skrze loučení se mnohdy staneme lepšími.

V letošním roce jsem skoro ztratila tátu.

Nevzdala jsem to a i díky vám se dokázal vrátit. 

Žije a já o to více vnímám své motto.

"každý den je dar".

Letošní Mámin kalendář - každý den je dar, 

který vydávám jako poděkování za druhou šanci na život,

 je i z tohoto důvodu jiný.

 Je v něm celé mé srdce. 

A že je to pravda pravdoucí, svědčí to, že dnes nezbyl ani jeden.

Dotisk jsem zařídila na leden 2022. 

V  letošním roce jsem napsala a vydala dvě knihy.

Autentický příběh "štěstí z Nebe" 

a charitativní knihu "Sad nadějí."

Ten jsme také otevřeli a hned rovnou dva.

 

Sad nadějí , motivační projekt pro onkologické pacienty 

a jejich blízké.

Dotáhla jsem do zdárného konce můj slib 

a návrh novely zákona pro

 hendikepované spoluobčany v podobě STOMA karty, 

který prošel prvním čtením v Senátu.

Podala jsem pomocnou ruku lidem, 

kteří bojovali o život v onkologické nemoci.

Dala jsem naději.

 

Kolika nevím, protože jak píši, bilancování či statistiky

 nejsou má parketa.

 

Vždy ji podám každému, komu je zapotřebí.

Za tyto skutky, které konám ráda a srdcem, 

jsem získala hned několik ocenění.

Žena roku 2021 v kategorii Dobré srdce.

Cenu Via Bona za příběh naděje.

Ženu regionu, Cenu poroty, pořádané na podzim 

v prostorách Valdštejnské zahrady v Senátu.

Ceny jsem také rozdala a to Cenu Naděje, 

těm, kterým jsem mohla být alespoň trochu oporou.

Taky jsem zkusila oprášit paletu, barvy a štětce 

a vytvořila jsem obrazy

 

a z nich vernisáž výstavy v prostorách Poslanecké sněmovny 

s názvem mého motta: "každý den je dar", 

na podporu Sadu nadějí.

A to vše se spojilo v srdečný dokument, 

který jste mohli shlédnout v České televizi

 pod názvem "každý den je dar".

Píši tato slova, upíjím horkou kávu 

a najednou jsem si vybavila slova,

 která jsem slyšela kdysi od posudkového lékaře, který mi položil otázku :

 "A co Vy vlastně děláte?"

"Píši knihy, kterými pomáhám druhým...", odpověděla jsem.

"No a nechcete dělat už něco pořádného?"

Tenkrát mě ta věta rozplakala. 

Dnes při šálku horké kávy se usmívám a je mi dobře u srdce i na duši.

Dnes v rámci bilancování odpovídám:

"Ne, nechci pane doktore, pořádného už dělám. 

A víte proč? 

Protože každý den je dar..."

Až budu jednou bilancovat... 

chci se ohlédnout a vidět za sebou něco pořádného.

 Nemusí to být velké věci. 

Stačí maličkosti. Hezké slovo, nebo kniha. 

Pár tahů štětcem a nebo celá výstava, která pomůže 

Vám anebo Vám anebo Tobě... 

Zasazený strom, který tu bude ještě několik desítek 

anebo stovky let ... 

a jeho stín vždy bude připomínat něco pořádného.

Anebo úplně obyčejné pohlazení na duši, 

které si ten či onen člověk bude pamatovat navždy. 

Protože o tom je celý tento svět. 

O otevřeném srdci jeden k druhému.

Tak mějme krásný start do roku 2022 s vědomím, 

že každý den je dar.

vaše Věrka