Je uložena ...

Moje knížka byla 17.5.2017 uložena do trezoru autorů v Praze.

Mé šťastné číslo je každé, které obsahuje sedmičku. Tak snad i tento datum štěstí přinese.

 ♥

Je to pro mne vždy nezapomenutelný pocit, když vkládám knihu do tohoto trezoru. Podepisuji všechny pečetě a kolem mne je obrovský  archív s vysokými stropy, kde je tolik děl a dílek …až se z toho točí hlava… Mezi nimi je nyní  i Moje knížka.

 ♥

Pohádková kniha Moje knížka je o lásce  …

♥

Dobrodružství, přátelství, touze, víře a naději.

Je o všech podstatných lidských hodnotách a vlastnostech.

O tom, co jsme jako děti prožívaly a co se postupem všedních dnů a dospívání začalo ztrácet  …. Fantazie, přirozenost, sny a touhy…ty nejčistší, co pochází ze srdce …

 A právě proto se v jedné z mnoha starých krabic, v jedné podkrovní půdě, po letech probouzí skřítek Povídáček. Pod nánosem prachu a času … Jeho křišťálové srdce, kterým otevírá každé srdíčko, spalo tolik let … Nyní přichází skřítek  tato srdce probudit a ukázat jim, jak je na světě s láskou krásně. Vždyť každý den je dar…

Ve své mošničce má další srdce, kterým činí svá kouzla. 

Když uzdravuje, vždy praví:

„ Otevři srdce – přichází zázrak…“

všechno se v ten moment rozezpívá nejkrásnější písní, barví všemi barvami a voní všemi vůněmi ... je to zázrak, když se probouzí  láska…

♥

Jeho velkou kamarádkou se stává malá holčička Mia, která bydlí v domě, kde je  stará půda. Bohužel Povídáček neuposlechne její rady, když ho uschová na čas na dno proutěného koše ve starém dřevníku ...  Povídáček je unesen toulavou kočkou….

Prožívá v 17. kapitolách Moji knížky spousty dobrodružství.

Potkává hodně zlého, ale ví si s tím rady …Umí probouzet srdce … lásku …mění pohled na svět …Získává tak hodně přátel.

Věrného kamaráda Nosáčka, veverku Zorku, motýla Benjamínka,  starého "slepého" hlemýždě, pár dvou vrabčáků Čimču a Ráru, moudrou sovu, kouzelnou starou lípu a v ní ducha lesa …dokonce i zlá a toulavá kočka se promění skrze Povídáčkovo kouzlo v hodnou a milou kočku, která si najde svého pána a paní na jedné farmě u ovcí.  

V příběhu má své místo i nenapravitelná Muchomůrka zelená zvaná Eufrozie. 

Čeká vás hodně dobrodružství … krásných chvil, nějaká ta moudra i pohlazení na duši a to bez rozdílu věku…

Dle prvních názorů pověřených osob, je Moje knížka žánrově velmi blízká pohádce Malý princ. Pokud tomu tak je, jsem víc než poctěna ....

♥

V knize si budete moci číst příběh skřítka ze země Srdce Povídáčka, příběh holčičky a jejího tatínka, který si po letech na svého kamaráda z dětství vzpomene a také  přímo hovořím, jako autorka knihy se čtenářem. Vedu ho za ruku a doslova a hmatatelně mu vyprávím o pocitech a dávám mu prostor jen a jen pro něho …

♥

A protože jsem Vám slíbila malou ochutnávku z Moji knížky. Tady je … text  je ještě bez korekcí. Přeji vám hezkou chvíli …

♥

(část kapitoly sedm) … Společně s napravenou kočkou zamávaly starým moudrým borovicím. Větvě borovic zašuměly a borovice zvolaly do dálky za nimi :

„Věci nepřicházejí přílišným chtěním, ale radostným očekáváním …“ Byly to moudré staré stromy. Na cestu domů dostal Povídáček s rezavou kočkou moudrá slova. I ty příteli můj,  když  se těšíš a nemusí to být velká věc, postačí maličkost, tak Tvé těšení je krása všech krás. A věř mi, že Povídáček se na Miu moc těší. To je ta síla, touha, krása, co ho žene vpřed. Co mu dává chuť do jeho kroků. A že má nožičky malé, bosé, ale tak odhodlané.

„Jak  se vlastně jmenuješ kočko rezavá? Měl bych to vědět, když si teď spolu vandrujeme světem.“

„Říkají mi různě. Jsem odjakživa tulačka. Většinou na mě volají Kšááá … Fůůůj … Jedéééš … Mazej … To všechno jsou má jména.“

„ Aha, ty nemáš domov ani rodinu? Ani pána ani paní? Nemáš ani svoji misku s mlíčkem? Nehraješ si se svými kamarády ani dětmi? “

Kočka se smutně dívala vpřed. Mlčela a tiše si to našlapovala lesní cestou.

„Tak pak tomu všemu rozumím. Ty jsi nikdy nepoznala lásku, když Tě všichni odhánějí. Chudinko kočičko. Ty nemáš ani jméno…“ Povzdychl si Povídáček.

„Budu Ti říkat Rézičko. Jsi tak hezky rezavá. Jsi hezká kočička a teď jsi ještě hezčí. Máš jméno.“

Kočička se kouzelně podívala na Povídáčka a tím nejhezčím hlasem mu poděkovala.

„Děkuji Ti… za jméno. Za to, že jsi mě udělal lepší.“

„Ne já, to láska. A ty jsi jí pomohla,  aby se v Tobě probudila …protože, když otevřeš srdce – přichází zázrak …“

A ještě malý kousek zde

Přeji  dny plné lásky 

Věrka

♥