Držet štěstí ...

Než prozradím, kdo se stává výherkyní Duhového kvítku, dovolte mi krátký příběh.

♥

Včera jsem telefonovala s moji kamarádkou z dětství, s Luckou. S kamarádkou, o které píši v knize Máma i v knize Velká máma.

Dozvěděla jsem se, že u ní na zahrádce roste zázrak. Jeden čtyřlístek vedle druhého a dokonce i pětilístky.

„Přijeď si to Věrko vyfotit…to se jen tak nevidí…“

♥

Než jsem v noci usnula, vzpomínala jsem na naše dětství, jak jsme u pana Klementa v ulici, v jeho před zahrádce,  na bobku mlčely celé hodiny a hledaly tam čtyřlístky.  Jednou jsme jich tam pár našly a byla to pro nás nekonečná zábava. Ta radost, když jsme nějaký objevily … Už tenkrát, jako malé děti, jsme se učily, nemít vše hned. Jít si za svým štěstím…pomalu a trpělivě…

Při vzpomínkách jsem si vybavila, že knihu Máma a Velká máma, jsem ještě nevěnovala Lucky mamince, o které s láskou a pokorou v knize píši. Vzala jsem obě knihy, napsala do nich věnování, mamince mé nejlepší kamarádky mého dětství.  Vzala jsem svůj foťák a objektivy. A jela, do svého rodného města.

♥

Nečekala jsem takový zázrak. Skutečně celé plochy zeleného štěstí. Přesně jako tenkrát, když jsme byly malé cácorky . Tiše s očekáváním jsme  v ranní rose, za svitu slunce a hledaly štěstí … a bylo nám nepopsatelně krásně. 

Někdy skutečně štěstí nic nestojí …

♥

Do toho Lucce zazvonil mobil. Volala její maminka. Předala mě ji na ucho. Po tolika letech jsem ji slyšela a byly jsme tak rády. Udělala jsem ji svými knihami radost a radost přišla za to ke mně. Domů jsem si vezla celou kytici štěstí. 

Dej a bude Ti dáno.

♥

A další kousek štěstí posílám v podobě obrazu Duhového kvítí

Milé Alence H. s komentářem č. 18

Gratuluji

Je radost prožívat i držet v rukou štěstí

♥

Děkuji za dnešní den, za štěstí, za chvíli s Luckou …

Byla to moje úplně nejvíc nejlepší kamarádka !

♥

Věrka

♥