… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

úterý 27. října 2015

Mámin kalendář 2016 - každý den je dar


Mámin kalendář 2016 – každý den je dar … v tyto dny přichází na svět. Vychází přesně rok po té, co byla započata má onkologická léčba.

 Tak, jako jsem psala knihu Máma, ke které se kalendář úzce váže, tak se stejnou chutí a láskou jsem tvořila Mámin kalendář …

… šplhala jsem po trámech půdy, pár měsíců  po operaci rakoviny, pro ten nejhezčí snímek zaprášených bruslí, starých jako Metuzalém. Vyčkávala jsem na ten nejlepší záblesk slunce vikýřem, čekala věčnost na rozvířený prach, až usedne… a v tom tichu přemýšlela o této chvíli. Až bude kalendář na světě.



… se stejnou láskou jsem hledáčkem fotoaparátu sledovala žlutavé housátka ve dřevěné bedně, přesně na tom samém místě, jako před 40 lety. Pro vás jsem je vložila do Mámina kalendáře.

Zrovna tak i dřevěné kostičky, se kterými si hrával můj praděda, děda i můj táta. Ty staré dřevěné kostky zdobí v kalendáři měsíc listopad…

…I prastará červená pumpa na dvorku, na které jsem se kdysi dávno,tak ráda houpávala, ve které si časem udělaly hnízdo sýkorky a vedle které stojí stará hrušeň, které jsem psala vyznání v knize Máma. I tu najdete v máminým kalendáři…



 … Titulní strana je místem mého srdce… 

Ten, kdo zná tento blog, tyto stránky, mě, moji rodinu, mé děti i mé trápení… mé touhy, sny a moje vyprávění … ví, co symbolizuje má titulní stránka. Nejen kalendáře, ale i mého života. Natažená dětská ručička s pokladem v dlani. Se srdcem na dlani …

„ na, mami na…tu máš…je pro Tebe “

Dala by mi modré z nebe a já jí také. Tak, jak jsem to dávala celý život všem mým dětem …Ona a její láska byla velkým hnacím motorem v časech pro mne velmi náročných …
Její lásku jsem vyfotila tak, jak jsem to nejlépe uměla zachytit.

Je tu nyní i pro vás


… snažila jsem se ze všech sil dát na 13 stránek to nejlepší ze sebe…

Hodně mi při tom pomáhal i můj syn Honzin, kterému tímto z celého mého srdce DĚKUJI.


… a také z celého mého srdce, si přeji, aby vám kalendář vykouzlil v oku jiskru krásy … 
…srdce vám pohladil tak, jako vás hladila blízka osoba ve vašem dětství a aby každý den, po celý rok, jste cítili lásku. Lásku každého dne, neboť každý den je DAR


... opět jsem nechala vyrobit na zakázku originální razítko, do kterého si můžete vepsat jméno toho, komu budete chtít kalendář věnovat ...  snažila jsem se o  detaily, které pohladí duši ...
 

Každý den je zázrak… od rána do noci se děje tolik kouzelných věcí … jsou vidět a cítit, když se zastavíme. Když se ohlédneme, když se nadechneme…když chceme …
A já moc toužím chtít…chtít vám dát kus krásy, kus lásky. Kus pohlazení na duši… V písmenkách, v obrazech …a ta energie věřím, že letí skrze listy v kalendáři k vám.


Když mi bylo hodně špatně, pomáhali jste mi. Všichni, úplně všichni…i Ti co jen četli, nemuseli psát, komentovat … byli tu … Někteří se mi divily, proč na každý komentář odepisuji. Vždy jsem to pokládala za slušnost, úctu k druhému a vděk. Když jde malé dítě po ulici a potká souseda, také by mělo říci:  „dobrý den“ a slušný soused mu odpoví. A je jedno, jak se vdanou chvíli cítí, ale dopoví. A já to tak vždy dělala, dělám a budu dělat, dokud tento blog bude žít…to je ta komunikace … to, o co usiluji …



A já se rozhodla, vám tu pozitivní energii oplatit. Proto jsem začala tvořit Mámin kalendář. Jako odpověď na vaše „…dobrý den“. Jsme tu skvělá parta, co se sdílíme…co se čteme…vnímáme…odpovídáme si … a jednoduše jsme…A já si myslím, že se máme rádi, že se o sebe zajímáme… A to je hrozně moc …DĚKUJI vám…
… všem, kdo čtou …

… vždy jsem byla velmi optimistická. I přes nepřízeň osudu se snažím o úsměv na tváři nejen mé, ale i druhých. Některé mé dny jsou vskutku náročné … Někdy tak, že nemám ani sílu o tom psát… Přesto se snažím dávat dobro, pozitivno, radost a naději. Usiluji o pohodu a klid … aby i v tomto virtuálním prostoru toto vše našlo své místo… pro vás …


Pro vás tu je nyní i tento kalendář, co hladí duši.

Všem, kdo zatouží po Máminým kalendáři 2016 – každý den je dar,
 který jsem s láskou tvořila pro vás… JE TU

Nebo mi napište o něj na můj email vera.si@seznam.cz

Moc ráda vám obratem odpovím a kalendář ráda zašlu. 
Je vhodný i jako dárek, třeba k vánocům, nese prozaický název…a věřím, že každou maminku potěší …

Nebo jej lze mít jen tak … protože 

každý den je dar 


PS: mj. má dnešní OBROVSKÁ  radost - zde
Věrka

čtvrtek 22. října 2015

změna je život ...


… ta naše má podobu v inovaci záclony. Sundala jsem ji, vyprala a uložila do skříně. A co že jsem místo ní pověsila? Origami …


… před spaním si s Carolinkou povídám a tiše pozorujeme houpající origami. Papírové ptáčky v podobě létajících jeřábů. Papírová skládanka, která dokáže kouzlit. Na stěně umí vytvořit krásné stíny. V prostoru se něžně vznáší. V průvanu létá … a v našem okně, nad topením se naši jeřábi nádherně pohupují …


… jejich pohyb je skutečně uspávající… prý jsem jako malé dítě moc ráda usínala pod košatou jabloní a pozorovala třepotající se lístky stromu … dnes pozoruji pohupující se jeřábi z papíru a je to nádherná ukolébavka…

… vzpomínala jsem, jak jsme jako malé děti moc rády skládaly z papíru. Byla to hra nebe - peklo -  ráj …papírová skládanka, která nás bavila ve škole každou přestávku Na rozích skládačky byla čísla a uvnitř jakési povídačky typu: „ brzy Ti upadne ruka…miluješ paní uklízečku … jsi Blekota …“a podobné nesmysly, kterým jsme se smály, až jsme se za břicha popadaly.
 

… a kluci si skládali vlaštovky a házeli s nimi o stošest. Ti zkušenější skládači dokonce skládali stíhačky. Malovali na ně různé znaky…dnes zakázané. A s těmi letadly si dodávali sebevědomí, komu létá lépe a dál …


…a já měla moc ráda skládání obyčejné Večerníčkovi čepice…
 


… a tak jsme z lesa přinesli klacek, který jsme natřeli na bílo … přilepili na něj pár ptáčků z Kiku a zavěsili papírové Origami. Naše nová záclona je na světě …


… vzpomínáte na své papírové skládačky z dob vašeho dětství? …
Věrka  Carolinka


sobota 17. října 2015

... podzimní rozjímání ...


… dnešní příspěvek jsem nazvala podzimní rozjímání. Proč ? Protože jsem se tak v posledních dnech skutečně cítila. Mámin kalendář, který je z mé strany již hotov a nyní už čeká  frontu v tiskárně, než na něj přijde řada, mi tyto pocit dal…


… přiznám se, že jsem si s ním dala opravdu práci a dlouho do nocí jsem pročítala prastaré kalendáře mých předků. Máma mi je snesla z půdy a já se té krásy dotýkala. Když celý dům spal a v kamnech tiše praskal oheň, já četla tu krása, dotýkala se jí a psala si jednu poznámku za druhou. To abych dala kus prastaré krásy i vám. Poznámky pro kalendář, který jsem nazvala

Mámin kalendář – každý den je dar
 




… za poslední dny nejsem moc vyspalá, ale za to spokojená. A pevně věřím a doufám, že toto mé podzimní rozjímání, spokojenost a pohoda od praskajícího nočního ohně bude cítit na stránkách onoho kalendáře. Seznam zájemců pro  Mámin kalendář pořád sepisuji a tak, kdo by zatoužil po něm, moc mne potěší... moc ...

... dotýkala jsem se i prastarého podpisu mé prababičky ... 
 

A já dnes ráno, jako tečku za poctivou prací Mámina kalendáře se rozhodla, že si upečeme s Carolinkou buchtu z granátového jablíčka. Kefírovou buchtu ke kafíčku, plnou červených kuliček, které připomínají kukuřici. Jsou však červené, tuze šťavnaté a moc a moc zdravé.

 



Receptůra:

1 hrnek hnědého cukru
2 vajíčka
1/2 hrnku oleje
2 hrnky hladké mouky
1 kypřící prášek
1 hrnek kefíru

trochu kakaa
granátové jablíčko






…a tak jsem si  při tom podzimním rozjímání říkala, jak vše je na světě dobře načasované. Ve chvílích, kdy mě pan primář na gynekologii dal pro mne šokující  informace, týkající se mého zdraví, přišla mi do cesty práce s kalendářem. Který mě skutečně moc pomohl a mozek, ruce, mysl i srdce zaměstnal úplně jinými myšlenkami.  Krásnými, čistými a smysluplnými. Mámin kalendář mě doslova umyl duši. A dnes, když tu piji kafíčko a pojídám buchtu z granátového jablíčka a píši vám tyto řádky, cítím příjemné podzimní rozjímání …
 




Krásné podzimní dny vám všem

Věrka

středa 14. října 2015

...mezi listy ...


… mé kroky často směřují do přírody. Moc ráda brouzdám spadaným listím…procházím se lesem …a nebo jen tak sedím a vnímám vítr v mých kraťoučkých vlasech … vnímám chvíle …užívám kouzelného TEĎ …




… je to skoro rok, co se můj – náš život změnil od základu. Brouzdala jsem brázdami spadaného listí a vzpomínala…na to, co mi rok dal a vzal …
A nakonec mé duševní inventury jsem vyndala z báglu foťák a udělala pár snímků pro vás. Pár okamžiků s názvem TEĎ a mezi listy …



…a když jsem naši Carolinku pozorovala…fotila … a žila s ní ty kouzelné chvíle mezi listy, cítila jsem, jak jsem životu hluboce vděčná za ni a za to, že jsem … 
Vzpomněla jsem si na moment, kdy jsem jednoho nedělního rána objevila na těhotenském testu dva slabé proužky … jak jsem s úsměvem na tváři ho šla ukázat mému Peťanovi … jak Kristýnka šla za několik týdnu poté rovnou ze školy do prázdného kostela a prosila. To, když to s mým těhotenstvím vypadalo špatně … Jak náš Jája (kterému tak mj. začala říkat naše Carolinka), při výběru jména pro miminko měl jasno od samého začátku, že jméno Karolínka je to pravé ořechové…




… ale také, jak se mi divil kde kdo, že si pořizujeme miminko v pozdním věku…jak mi kladly otázky, jak se budu jednou cítit na rodičáku ? Povím vám dnes, že dobře. A hlavně malá Carolinka byla obrovským hnacím motorem v mém "období temna". Když jsme padala chvílemi na zem, pro ni jsem opět s odvahou vstávala. A někdy se mi kolena podlamovala, třásla …ale já věděla, že musím … musím ... musím ...



… a ona byla vždy tu … a moc mne toužila mít u sebe a navždy …
 


 

 
 

… a já ji tu dnes fotím uprostřed spadaného listí a šeptám slovo :
„díky Bohu“
 



Věrka
zde hlasování pro  Carolinku, pro naše Sluníčko , pro nejmenší blogerku
děkuji