… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

pondělí 29. září 2014

... lahodné hruštičky ...


... hrušky jsou mému srdci tak moc blízké. Dokonce bych je nazvala, jako nejvíce sexy ovoce. Jak jsem již psala dříve (zde

... jejich tvar připomíná sedící ženu...jejich chuť - ženskou jemnost -ze všech ovocí nejemnější...jejich vůně je nevtíravá, podmanivá...je sexy... jako ženskost sama ...
...podzimní list - výtvor Carolinky...

A když jsem vzala do rukou foťák, zjistila jsem, že bych toto ovoce mohla fotit celou věčnost, ze všech stran a úhlů, ze všech světelných záblesků i stínů...
... podzimní hruškový koláč na podzimním tácu... zde

... nová vůně od Yankee Candle - hrušková, je víc než vzpomínka na mé dětství, na spadané hrušky na starém chodníku ... je skutečné kouzlo .... kdo miluje přirozené vůně - doporučuji. U nás ubývá rychlostí světla ...

...naše děti, všechny tři,  hrušky doslova milují. A tak není divu, že jsem se jala upéct hruškový, tak trochu netradiční koláč. Vřele všem doporučuji...je lahodný...vždyť v něm jsou schovány lahodné hruštičky...
... ovoce, co má neskutečné kouzlo ...
... vzpomínám si na babiččiny hruškové povidla...míchala je v nízkém širokém rendlíku na okraji kamen...dělávala z nich koláč...říkávala mu tenká netýnka ... asi opět slovo odvozené z němčiny od nett - pěkný, pohledný ... a babiččina netýnka byla vždy pohledná, pěkná, zvláště s hruškovými povidly...
...Carolinka pečící, ochutnávající ... mj. blogující ...

Zde
... a také si vybavuji, jak nás před lety, mě a moji lásku, (to ještě Carolinka chodila po horách)... kroky zavedly do skanzenu v Rožnově. A já poprvé ochutnala nejtenčí koláč na světě s lahodnými hruštičkami - frgál. A hned jsme ho doma zkoušely s Kristýnkou upéct... a jindy jsme ho zkoušely upéct s tvarohem a švestkovými povidly (zde) ...
... ale bez lahodných hruštiček to není ta pravá gastronomická symfonie...

...Carolinka, jak ji dobře znáte ... velká pomocnice, kuchařka a cukrářka ....

... Carolinka v akci ...
... vzpomínám na dlážděný chodník plný vos, 
nikdo by si netroufl jít po něm bos.
Ten chodník voněl tak lahodně,
tak sladce, poeticky a víc než hodně.

Ta cesta byla plná hrušek spadaných,
ta cesta navždy zůstala ve vzpomínkách mých...

Cítím tu vůni ještě dnes stále,
slyším ten bzukot vos a včel i nadále.
Vidím tu žlutou krásu, co se do mě přímo vpila,
opěvuji obyčejně neobyčejné hrušky,
když jsem ještě jako dítě žila...

...a pro tyto chvíle  je dodnes ráda mám,
 vám všem o nich hruškovou báseň posílám ...
... a přitom voňavém, lahodném, hruštičkovém pečení,  jsme si zapálily vůni karamelu ...no to vám byla  krása ...

... všem přejeme provoněné , lahodné, podzimní dny ...
Věrka a Carolinka


pondělí 22. září 2014

... Carolinka bloguje ...


... moje virtuální kamarádky. Jdete tu se mnou nejeden pátek a znáte mé kroky, mé děti, mé sny, radosti i starosti. A protože jich v poslední době byla doslova lavina, nějak mě to převálcovalo. Zastavilo...ochromilo...Ale nevzdávám se...
 
... doslova vstávám z mrtvých a zvedám hlavu... Dívám se kolem sebe...uvažuji a vnímám ...a do toho smutného ticha se ozval hlásek ... „ maminko, uděláš mi blog?“
 
Hlásek naší Carolinky...našeho sluníčka. A já usedám k počítači a tvořím...pár večerů...počítač vypínám ve 2 hodiny ráno ... hledím do tmy ...a cítím za ní světlo ... radost a mír...musí přijít...cítím to ...
A skrze tyto pocity jsem vytvořila radost a jiskru v očích malé holčičky, kterou všichni tak moc dobře znáte. Naší dcerky, podle ní jsem pojmenovala i svůj blog před lety Carolina Mia.. Vymýšlím její blog...název...design...Vše pro její radost. Jde to samo... jako po másle... Ráno se probouzí malá Carolinka a já mám pro ní překvapení... A ona ho má pro vás ...
 
... jste zváni do její  princeznovské, holčičí komnaty ...





pátek 19. září 2014

.. .lék pro duši ...


... když odlétá babí léto do dáli,
když končí něco, co sotva jsme začali...
když podzimní sluneční záře,
barví stromy, tůně i tváře ...
to přichází podzim
malíř, básník , skladatel, kouzelník i velký pán...
pán podzim, kterému je smysl krásy dán...
... Carolinky výtvor ... podzim v jejich očičkách ... dožínkový věnec ...

... lék na bolavou duši, na podzimní splín či na obyčejné slzy... je jím odjakživa práce, tvorba ...zaměstnat ruce, mysl...
Pro mne to bylo odjakživa tužka ... musela jsem se z toho vypsat , vykreslit, vymalovat, vytvořit... a tak zase píši básničky...malé, dlouhé i kratičký ...
... a zase malujeme... dnes podzimní svícny pro krásné chvíle pohody...jak moc si ty chvíle přeji... přej a bude Ti přáno ...

 ... miluji svíčky, oheň, blahodárné a teplé plameny, které doslova tančí. Dokázala bych se do ohně dívat celou věčnost. Miluji vůni ohně...vůni svíček ...vůni podzimu ... rána začínajícího podzimu voní tak krásně...plodně, nostalgicky, unaveně ...


...vzpomínám na podzim mého dětství ...na pálení bramborové natě. Do ohně jsme jako děti dávaly vykopané brambory. Ty jsme pak černé jako uhle olupovaly ze slupky a ještě horké jedly. Tu připálenou chuť mám na dně dětských vzpomínek. Je nezapomenutelná....voní podzimem ... voní dětstvím, voní chalupou na samotě u lesa u babičky...voní kamarádstvím...dobrodružstvím...prostě voní  ...
A my se v tom doutnajícím kouři mokré bramborové natě honily. Kdo déle vydrží stát v kouři. A babička na nás volala, ať jdeme z toho kouře, že bude po nás smrdět celá chalupa...
...a já vzpomínám, jak jsem byla kouřovým vítězem až mě pálily a štípaly oči ...a to vítězství za to stálo ... natáhla jsem do sebe tu podzimní vůni a když teď zavřu oči, je se mnou ...

... podzimní svícny s odlétajícím chmýřím i časem ...

... a tak v posledních dnech hodně tvoříme...hodně pracujeme ... hodně přemýšlíme...hodně bilancujeme ... a já hodně vzpomínám...na své dětství...na dětství našich dětí ...a otáčím se za sebou a vidím tu dlouhou cestu plnou bohatství ... plnou bohatých zážitků, prožitků ... a jsem nějak podzimně unavená... možná právě přišel čas se zastavit.
... a také tvoříme ze sádry ...odléváme zvířátka ... a Carolinka je barví všemi barvami ... nechávám ji volnou ruku působnosti ...

...a v tom zastavení jsme pro vás vytvořily kolekci svícnů pro voňavý podzim (zde). Svícny s podzimním chmýřím, které letí kamsi do dáli..tam, kam letí všechen čas...
 


... přeji všem nádherný, provoněný podzimní čas plný světla ...

Věrka

středa 17. září 2014

... otázka ...


... mám v hlavě plno otázek,
komu je říci? Komu ?
Nenapadá mě nikdo a tak je říkám Bohu ...

Bože ty víš, jak má cesta životem byla nelehká,
kolik já jen měla snů ...
kolik to bylo nocí a dnů ...

A ty mi ty dny plnil těmi sny,
znáš mě od A do Z a víš co cítím,
víš co chci, po čem toužím, co vidím ...

A také jsi mi toho moře vzal,
proto, aby přišel den a ty mi zato více dal ...
Ale dnes je jiný den ...
mé já má pocit, že je to zlý sen.

Dnes ztrácím .... a bereš mi ...
... dnes můj syn odchází z rodného hnízda,
letí ... sám ...a beze slova,
letí zase, zas a znova ...

A já stála u brány se zakaleným zrakem,
dívala se jen na něho ...
dívala se na kluka, v jakém jen kruhu je, v jakém?
Na jeho hrdost, zarputilost i bol,
na jeho dospívání i vzdor.

A nad hlavou mi prolétli  holubi a já zvedla hlavu.
V ten moment mi skanula slza, tak velká,
co symbolizuje jen mámu ...

... až jednou odletí i moře dní,
až jednou budeš tátou od dětí, co také sní,
pak vzpomeň si na tuto chvíli,
pak vzpomeň si na nás,
jak moc jsme pro Tebe žili ...

Pak ucítíš tu bolest, kterou mi pomohli odnést ti holubi ...
Jak Tvůj vzdor nás bolel, vše bylo tak „zbytečné“ a naruby...
a v tu chvíli ucítíš i tu bezednou lásku
a já si přeji, aby sis nikdy nemusel klást, jako já teď,
tu otázku

...Bože proč? ...


sobota 13. září 2014

... Carolince ...


... k narozeninám ...

... bylo tenkrát pondělí -15.září a bylo to nedávno,
a tenkrát jemně mžilo, sotva začalo ráno ...

... nebylo ještě osm hodin ranních ...
a ty jsi na našich lících vytvořila smích....
a padaly nám slzy štěstí, jako velké hrachy
a táta Tě držel v náručí a ty jsi neměla žádné strachy.

... viděla jsem Tvoji tvář,
a já cítila tu velkou zář ...
jsi našim andělem , poslem dobra a nadějí..
jsi nám vším , pečetí lásky i obětí ...

... jsi symbolem touhy a velkých přání,
jsi důkazem pevné vůle, žádné zdání.
Jsi naším živým snem,
za kterým v životě s láskou jdem...

... Tvá zář je s Tebou stále,
ať prožíváme chvíle velké i malé.
Voníš jak letní heřmánek v poli
a každý den s Tebou za to stojí...

... lidé se Tě dotýkají, jako kouzla a krásy...
jako blahodárné spásy.
Jsi výjimečné děvčátko, snad pro svou obyčejnost,
pro přirozená slova, pohledy a lidskost.
Je jí v Tobě tolik, až mne dojímá,
jsem šťastná máma, co Tě má ...

...a šťastný tatínek, co pro Tebe dýchá,
jsi jeho pokladem i pýcha.
A velký brácha , co Tě zbožňuje a vždy rád objímá
A velká ségra, co Tě též v srdci nosí a má ...
A Tvůj věrný pejsek, který je větší už než ty,
A maličký ptáček v kleci, kterému dáváš dobroty.

Všichni Ti chceme říci, že jsi našim sluníčkem
a přejeme Ti zdraví, lásku, štěstí...každým dnem ...

Tvoje milující rodina

pátek 12. září 2014

... Kristýnce ...


... byl tenkrát čtvrtek – 12. září a bylo to už tak dávno,
a tenkrát svítilo slunce ze všech sil, sotva začalo ráno.

... bylo poledne a devět minut navíc k tomu,
ty jsi spatřila svět a věděla jsi, že patříš už komu...

... byla jsi krásná , jako to slunce co zvěstovalo Tvoji sílu,
byla jsi milá , kouzelná a já měla pocit, že držím maličkou vílu ...

... tak moc jsem si Tě přála a najednou byla jsi v mém náručí.
Já byla ještě mladá a měla strach, že nic mě život nenaučí.
Jak se o Tebe správně starat, chovat, krmit Tě ...učit mluvit, zavazovat si boty a být...
A všechno to tak přišlo samo...
... tak jako Tvé slovo „Mámo...“

... a já tu byla od toho dne jen pro Tebe...
ukazovala jsem Ti sníh, jak padá z nebe...
... jak máma Tě má ráda čím dál víc ...
že se nemusíš při mém boku bát ničeho nic...

... a šly jsme tou cestou spolu krok co krok,
a léta plynula a střídal se rok co rok ...
...pak přibyl Ti parťák největší, brácha Tvůj ...
...a život pořád letěl, žádné stůj.

... a základní škola střídala střední - jedna druhou,
a narodila se sestřička, náš malý anděl s kouzelnou duhou .
Jak moc ses za ni modlila, aby byla... vzpomínám na ty chvíle ...
...na všechny... na celé to štěstí, co bylo kouzelné a milé.

...a dnes jsi už máma, velká holka, jako tenkrát já...
co v sobě velkou lásku má ...
...a přeji k Tvým dnešním narozeninám Kristýnko moje,
abys vždy věděla,cítila, že srdce mé je i Tvoje...

...měla vždy plnou náruč zdraví, štěstí a velké lásky ...
to celé píši ze srdce a bez nadsázky...




PS:

...ty víš, jak bolavé chvíle teď v srdci mám,
že Tvůj malý – velký brácha je zase ten tam..
jak bolí mě jeho slova, gesta a zavírání dveří ...
a člověk pořád doufá, prosí a věří...
...a v těch chvílích jsi tu se mnou, jako jeden velký včelí plást,
tak spjatá, pokorně tišící a jsi moje duševní mast.
Můj medikament, má dcera plná citu
Děkuji...že jsi tu ...
Máma


středa 10. září 2014

...den jen tak ...


 

...a včera ráno jsme si řekli, že si uděláme hezký den. Jen tak ... Ani jsme nemalovaly...ani jsme nepekly... ani jsme netvořily ...venku  nebylo ani hezky, ani ošklivo...bylo ode všeho trochu ... bylo jen tak ... jen tak, na obyčejný den ... jen tak, na milou vzpomínku do našich životů...
...Carolinka takovému dni říká pyžamový den. Do oběda běhá po domě v pyžamu a dělá si vegáč. Co to pro malou holčičku znamená? Chvíli si skáče přes švihadlo ... poslouchá písničky pana Svěráka.... běhá do kuchyně pomáhat s obědem... a u všeho se usmívá...


...a ta nálada se jako náboj šíří vzduchem... taťka sedí u počítače a pročítá své hobby o vintage hifi ( v ostatní dny se nezastaví )... venku štěká pes a svým štěkotem hlásí pošťákovi „tady jsem pánem já...“ ...slepice kdákají neb hlásí info o vajíčku ...
...já vařím rajskou tak, jak to dělávala moje babička....

... oběd v pyžamu ... den jen tak ...


Z předního hovězího, aby byla silná polévka, co ani nemrkne. Jedno oko. A uvařené maso do omáčky. Moje babička ji zahušťovala perníkem... nikdy na kvalitě nešetřila a dělala dobře neb si to celé její opravdovské vaření pamatuji ... všechny ty vůně...všechny ty kouzla krásy staré poctivé kuchyně ...a pro tyto chvíle, dělám to samé ...


... a po obědě jsme vyrazili na výlet. Do hor a skal ...a bylo nám dobře... a byl to obyčejný den...s trochou mlhy...se špetkou podzimního mrholení...s kusem podzimního vánku... a s vůni kouzelného podzimu, který lze namíchat jen v horách ... tam, kde listí ještě nežloutne. Pán podzim se vkrádá pomaloučku, polehoučku. Proto věřím a sázím na delší babí léto...i vlaštovky nám ještě létají nad hlavami... myších  děr na poli je po málu ... a šišky ve špicích smrků ještě nejsou v hojném počtu...všechny tyto přírodní úkazy mě učila moje stará babička...

...výlet mezi kameny ...ticho ...šum lesů ...a pokřik ptáků tam vysoko v nebi ...


... vždycky vzala do rukou sezónní cibuli, sundala slupku a vždycky řekla, jaká bude zima a zda si dá zima na čas nebo ne. Kolik měla vrstev, kabátků...taková byla její odpověď. Babička pozorovala přírodu celý život, byla s ní doslova spjatá...vždyť žila na samotě u lesa celý život...

... cítila jsem zde obyčejné "zastav se" ... jen tak ...



... a po cestě domů jsme se zastavili v té chalupě, kde jsem vyrůstala, kde žila moje malá, pracovitá babička. Tam, kde dnes bydlí moji rodiče. Stavili jsme se tam - jen tak...když jsme měli ten den - jen tak ...... a moje máma mi ten prima den, jen tak trochu znehodnotila...opět mi musela dát na vědomí, že jsem jen tak nic...jen tak ničemu nerozumím...a jen tak jsem nějak navíc... 
... a já jen tak opět pochopila, že některé věci jsou neměnné...někteří lidé jsou neměnné ...a jen tak mi to přišlo líto...



... a v té lítosti jsem si uvědomila, že mám ti nejbližší kolem sebe na světě ne jen tak... moje děti, velké i malé...moje láska, můj životní partner...mé sny ...a třeba i vy...nejste tu  jen tak a já jsem za to tak moc ráda...

... naše Carolinka pořád v pohybu...schody do kaple mají pro ní velké kouzlo ... hopy skoky ...

...a večer jsme si jen tak pustili krásnou muziku,zapálili svíčky, uvařili lahodné kafíčko. Já malovala podzimní tácy s láskou, (pro kohokoliv z vás), dnes v nich je fůra lásky ze dne jen tak ...a u toho jsme si povídali  jen tak  a bylo nám vážně jen tak dobře...


... krásné podzimní dny – jen tak ...
vaše Věrka

pátek 5. září 2014

...když se u nás peče v prázdných mísách ...

... podzimní porcelán ...mističky, misky, mísy...
 ... že to není možné? Ale ano J Dnes u nás doma se peklo v prázdných mísách. Malovaly jsme mísy a zapékaly je. Vonělo to u nás po barvách a po lásce...s radostí jsme pro vás připravily podzimní mísy všeho druhu...od malé mističky přes zapékací mísu až po velký láskyplný tác na koláče...třeba posvícenské, které se budou péci co by dup ...
... holky v akci ... když se kuchyňský stůl změní v paletu barev...
 
... slunce v duši i v míse .... Carolinky dílo ...
 
 ...moje babička je vždy pekla druhou neděli v září, na Marii. Ve spoustě vískách a obcích se slaví posvícení... Velká to sláva...
... pečou se koláče, voňavé s drobenkou...
a taky kachna se zelím a domácím knedlíkem...a moje babička chodívala na mši...ne lecjakou ... posvícenskou ... a já chodívala jako malá holčička s ní...a vzpomínám si na tzv.procesí...na krásně nastrojené babičky a dědové klábosili a pokuřovali své fajfky...a v kostele to vonělo...tak kouzelně, po cedru a mirze ... a doma po koláčích ...a podzimu ...
 ... a moje holky, dcerky se v čase posvícení narodily...obě skoro stejně, jen je dělí 17 let...  ...máme nepsané pravidlo, že k narozeninám se vaří vždy to , co si oslavenec poručí ...
Honzík si od malinka přál "žížek", Kristýnka šišky s mákem a držkovou polévku a Carolinka oběd, co uvaří sama pro druhé ...
... porcelánový tác třeba na posvícenské koláče ...plný podzimní lásky ...
 
 ... a když jsem se dnes při malování misek ptala Carolinky, co by si přála k narozeninám, velice mě překvapila. Abych řekla pravdu, tuto otázku pokládám tak trochu s respektem a ostychem...většinou padne název nějakého zvířátka...většinou velmi exotického ...dnes si naše dítě vymyslelo něco extra. Prý dřevěnou foukací harmoniku, jako je ve westernovkách...aby mohla hrát malému papouškovi Charliemu ...


... a tak jsme si zase pěkně povídaly, malovaly a Carolinka si představovala, že její mistička vykouzlí někomu radost a úsměv...a já ji v tom podporuji a utvrzuji ...a její svět fantazie kreslím růžovou konturou zvaná láska...a říkám, že její mističky jsou kouzelné a plné něhy ... ...a já u toho povídání maluji lásku...a když zvedla svá očička od malovaného sluníčka a podívala se na můj porcelánový tác, který jsem i láskou nazvala...vykřikla radostí...to je krása maminko, ty človíčkové se milují ....
... pro tento motiv zapékací mísy, nás inspirovala milá paní Naďa v minulých komentářích, která sháněla malou formu pro dva...pro dědečka, pro babičku ... jak říkám, jste mi všechny holky pořád velkou inspirací ...děkuji ...
 


... a kdyby jste někdo zatoužil po našich podzimních mističkách, miskách, zapékacích formách či koláčových tácech ... napište nám, potěší nás to...

... a nebo nás najdete zde ...
...láska kvete ( i dříme) v každém věku ...
 

... Carolinky paní Ježková s jablíčky ...
 

... mistička třeba na müsli ... polívčičku ...nebo jak říkávala moje máma taková na všechno, pracovní ...
 

...když se peče podzim v mísách ...
 
 ..a ty největší mísy na nás ještě čekají, salátové, servírovací, vánoční...
a dnes, když jsme kupovaly barvy na porcelán, paní prodavačka byla víc než šťastná...pobíhala kolem nás...ladila barvy k sobě...radila a doporučovala...usmívala se doslova se tetelila... a pak mi řekla kouzelnou větu...
„víte já jsem v sedmém nebi, když moje papírnictví má zákazníky jako jste vy, maminku s dcerkou, kteří tvoří. Kteří sem nepřišly jen pro školní desky či sešity. Spousta mladých lidí má dnes ukazováčky bez otisku, hladké prsty, z těch všech tabletů a bezdotykových věcí...a vy malujete...no to je krása...“


... ta věta mě chytla za srdíčko ...
... a taky moc ráda vzpomínám na mísu mé babičky. Zadělávala v ní houskový knedlík a moje máma v ní zadělávala knedlík a tu mísu mi dala moje máma. A já si ji moc vážím a mám ji schovanou mezi mými poklady na půdě. A když mám velký splín, sednu si na půdu ke komínu a poklady si prohlížím, lehce se jich dotýkám a vzpomínám...



... krásné posvícenské dny... třeba s malovanými mísami ...
    Věrka    Carolinka