...den jen tak ...

 

...a včera ráno jsme si řekli, že si uděláme hezký den. Jen tak ... Ani jsme nemalovaly...ani jsme nepekly... ani jsme netvořily ...venku  nebylo ani hezky, ani ošklivo...bylo ode všeho trochu ... bylo jen tak ... jen tak, na obyčejný den ... jen tak, na milou vzpomínku do našich životů...

♥

...Carolinka takovému dni říká pyžamový den. Do oběda běhá po domě v pyžamu a dělá si vegáč. Co to pro malou holčičku znamená? Chvíli si skáče přes švihadlo ... poslouchá písničky pana Svěráka.... běhá do kuchyně pomáhat s obědem... a u všeho se usmívá...

♥

...a ta nálada se jako náboj šíří vzduchem... taťka sedí u počítače a pročítá své hobby o vintage hifi ( v ostatní dny se nezastaví )... venku štěká pes a svým štěkotem hlásí pošťákovi „tady jsem pánem já...“ ...slepice kdákají neb hlásí info o vajíčku ...

...já vařím rajskou tak, jak to dělávala moje babička....

♥

... oběd v pyžamu ... den jen tak ...

Z předního hovězího, aby byla silná polévka, co ani nemrkne. Jedno oko. A uvařené maso do omáčky. Moje babička ji zahušťovala perníkem... nikdy na kvalitě nešetřila a dělala dobře neb si to celé její opravdovské vaření pamatuji ... všechny ty vůně...všechny ty kouzla krásy staré poctivé kuchyně ...a pro tyto chvíle, dělám to samé ...

♥

... a po obědě jsme vyrazili na výlet. Do hor a skal ...a bylo nám dobře... a byl to obyčejný den...s trochou mlhy...se špetkou podzimního mrholení...s kusem podzimního vánku... a s vůni kouzelného podzimu, který lze namíchat jen v horách ... tam, kde listí ještě nežloutne. Pán podzim se vkrádá pomaloučku, polehoučku. Proto věřím a sázím na delší babí léto...i vlaštovky nám ještě létají nad hlavami... myších  děr na poli je po málu ... a šišky ve špicích smrků ještě nejsou v hojném počtu...všechny tyto přírodní úkazy mě učila moje stará babička...

♥

...výlet mezi kameny ...ticho ...šum lesů ...a pokřik ptáků tam vysoko v nebi ...

... vždycky vzala do rukou sezónní cibuli, sundala slupku a vždycky řekla, jaká bude zima a zda si dá zima na čas nebo ne. Kolik měla vrstev, kabátků...taková byla její odpověď. Babička pozorovala přírodu celý život, byla s ní doslova spjatá...vždyť žila na samotě u lesa celý život...

♥

... cítila jsem zde obyčejné "zastav se" ... jen tak ...

... a po cestě domů jsme se zastavili v té chalupě, kde jsem vyrůstala, kde žila moje malá, pracovitá babička. Tam, kde dnes bydlí moji rodiče. Stavili jsme se tam - jen tak...když jsme měli ten den - jen tak ...... a moje máma mi ten prima den, jen tak trochu znehodnotila...opět mi musela dát na vědomí, že jsem jen tak nic...jen tak ničemu nerozumím...a jen tak jsem nějak navíc... 

... a já jen tak opět pochopila, že některé věci jsou neměnné...někteří lidé jsou neměnné ...a jen tak mi to přišlo líto...

♥

... a v té lítosti jsem si uvědomila, že mám ti nejbližší kolem sebe na světě ne jen tak... moje děti, velké i malé...moje láska, můj životní partner...mé sny ...a třeba i vy...nejste tu  jen tak a já jsem za to tak moc ráda...

♥

... naše Carolinka pořád v pohybu...schody do kaple mají pro ní velké kouzlo ... hopy skoky ...

...a večer jsme si jen tak pustili krásnou muziku,zapálili svíčky, uvařili lahodné kafíčko. Já malovala podzimní tácy s láskou, (pro kohokoliv z vás), dnes v nich je fůra lásky ze dne jen tak ...a u toho jsme si povídali  jen tak  a bylo nám vážně jen tak dobře...

♥

... krásné podzimní dny – jen tak ...

vaše Věrka

♥