… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

sobota 3. září 2016

za oponou ...





Včera jsem dostala email od kamarádky. Píše velmi pěkně a pravdivě. Ano, už tak moc nepíši na blogu o mých trápeních. Psalo mě už více kamarádek s otázkou, jak žiji se stomií…jak se vede dětem…co moje máma…V podstatě jsem nechala rodinný život s otevřenými vrátky za oponou blogu.





Včera jsem dlouho do noci přemýšlela, že bych měla oponu poodhrnout. Napsat vám víc. Ano, ten den je dnes.
Nechtěla jsem nikoho a nic zatěžovat nebo snad obtěžovat. Přicházejí mě moc milé emaily…ale přišly i nemilé. Jako citlivou duši mě ranily. Říkáte si, vždyť jsou to jen písmena letící vzduchem…Ne, nejsou. Dotknou se lidského srdci zrovna tak, jako ty od reálných přátel. Ba co víc…není možnost si věci vysvětlit z očí do očí…a to člověka pak může hodně soužit. A tak některá přátelství virtuální, blogerská někam prostě zmizela. Je mi to líto... Věci se dějí tak, jak mají…

Co je tedy za moji oponou ?




V čase před nástupem léčby rakoviny do Brna jsem si stihla ještě „užít“ takovou chuťovku, jako je exekuce na syna „Jáju“ od jeho biologického otce. Důvod ? Měl zaplatit soudní výlohy za to, že si dovolil soudně požádat o navýšení výživného a to prohrál. Dovolil si chtít studovat vysokou školu … Dovolil se s biologický otcem, kterého neviděl od první třídy, dohodnout na splátkách. Jeho žádosti byly nevyslyšeny v podobě exekuce.

Volal nám z Prahy, kam nastoupil na vysokou školu, že má vše obstavené. Stál uprostřed Prahy bez prostředků. Vyřešili jsme to…(ač jsem oslovila i prezidentskou kancelář – která nás nasměrovala na Azylové domy)

Přes 20 tisíc jsme uhradili a ještě dlouho nás obtěžovaly dopisy s různě barevnými pruhy. Ty mě přestaly zajímat v momentě, kdy byla vyřčena má diagnóza. Období, které velmi důvěrně znáte. Nemoc úplně vše zastavila… 
Měla jsem pocit, jako když jste v místnosti, kde se nevětrá, kde je binec a rámus…a najednou NĚKDO otevře okno i dveře…Průvan vše vyčistil…jen ticho a prach tiše usedá kolem. A cítíte úlevu…klid  a pokoj…a příval čerstvého vzduchu.
Všem jsem odpustila ... všechno ... 




Do života jsem se vracela s velkou chutí a odhodláním, že již žádné stresy. Začala jsem psát Velkou mámu. Hodně mě pročistila myšlenky…srovnala…v knize jsem se hodně otevřela, doslova svlékla donaha. Ze všeho jsem se vypsala.

V ten čas, jsem fotila, co jsem mohla. Každý detail života. Na těle jsem měla ještě hodně bolestí … ale je to nic proti bolestem na duši. A tak vznikl Mámin kalendář 2016 – každý den je dar. Má radost nad radost. A jeho Putování…však víte.





Byl podzim a má dcera Kristýnka nastoupila do zaměstnání. Vnouček Jeník do jakési soukromé „školky“ v Praze. Začali se mi vzdalovat…Zapomněli třeba, že máma s tátou mají  narozeniny…první po rakovině a ty životní půlkulaté …že táta stojí v noci dole u zvonků a dle dohody měl v ten večer u nich v Praze přespat. (měl v Praze jednání, tlumočit měl Kristýnky přítel.) Spal na jakési ubytovně…

Zapomněli na mnoho a na mnohé. V ten čas vznikl dopis jedné mámy, který je zařazen v knize Velká máma. Jen já a Kristýnka do teď věděly proč tam je. Jenže Kristýnka neměla čas si ho přečíst. Věřím, že se jednou zastaví…přečte a pochopí. 




V lednu 2016 jsem měla další kontrolu na MOÚ v Brně. Den před důležitou kontrolou se naše auto stalo nepojízdné. Ještě z mostu jsem hned volala Kristýnce, aby mi pomohla. Marně. Volal i můj muž, že si pojede vlakem do Prahy auto půjčit, aby mamka mohla být ráno v osm na vyšetření v Brně. Marně. Kristýnka potřebovala auto do práce a pak…auto je jejího přítele, kterého jsem neviděla rok.




Bohužel jsem dlouho neviděla ani svoji dceru, pro kterou bych dýchala. Neviděla jsem ani vnoučka, který mi velmi chybí. Kristýnka netelefonuje, resp. výjimečně. … často však telefonuje s moji mámou. Nikdo nechápe proč … jen tušíme. Dozvěděla jsem se, že takhle vypadá dospělost. Nebudu nikomu vyprávět, co cítím, když potřebuji pomoci…psychicky i fyzicky. I obyčejné domácí práce, nebo práce na zahradě natož na stavbě…jsou pro mě náročnější než dříve. Mnohem náročnější. Třeba když umyji okna, druhý den cítím bolest stomie… musím být na sebe opatrná. Když mi spadne na zem cokoliv, skládám se, jako Leporelo....Pořád se snažím, dělat věci jako dřív...ale nejde to ... Vypadat jako dřív...ale už nic není jako dřív... Důležité je, že existuje TEĎ ... že JSEM ...




Tolik jsem svým dětem dala…doslova samu sebe …

V ten čas, v lednu 2016 mě celá situace začala opět válcovat. O to více jsem se pokládala do knihy Velká máma. Zařizovala vše potřebné kolem … Přesto má psychika byla na hadry. Spadla opět imunita a na mě si sáhla hnusná chřipka. Nespočet nocí jsem proplakala…promodlila…provzpomínkovala… Slzami i rýmou se mi ucpaly dutiny. Nastala dlouhodobá ztráta chuti i čichu. (ještě dnes není úplně vše ok)

Ocitla jsem se v ordinaci ORL v Tomayerrově nemocnici. Vyšetření nosem sondami….nezbytně nutné vysoké dávky kortikoid…nyní  mám z toho otoky a zavodnění . Prý to zmizí časem samo. V ten čas jsem zaklepala i na dveře psychiatrické ordinace…už mě to hodně kosilo. Naštěstí vyšla Velká máma a to byl pro mě lék nad léky. Osud to moc dobře zařídil…doslova mě to katapultovalo do pozitivní dimenze. Bože díky za Velkou mámu…



Pozitivní je, že Jája, s kterým jsme prožívali náročné chvíle, se zklidnil. Našel cestu domů. Umí říci - mám vás rád i beze slov. Pomůže, zeptá se…a když je v úzkých on, děláme to samé my pro něho. Jsme tu pro sebe navzájem.
 
Často sedává na kraji mé postele, když mám stav Off a říká, ať se netrápím…umí mě chytnout za ruku opravdově . Jako jediný pomáhá se stavbou v horách mému muži…A já mu  nejen za to říkám děkuji a také říkám .. mám Tě ráda…






 A říkám to slovo „mám ráda“…celému světu. I teď vám…Mám ráda celý svět…život…všechny mé děti … muže s velkým M…. obyčejné dny ….řádky od vás….a to moc... Protože jen v obyčejných chvílích jsou ukryty ta největší bohatství.
 


 A pak jsem dlouho nemluvila o mé mámě. Když jsem ji dala na vánoce knihu Máma, stal se bod zlomu. Asi mnoho a mnohé pochopila, vzájemně. Zázraky patří do kategorie pohádek, ale oni se dějí …Vím, že není možné člověka změnit od základu…ale mnoho lze předělat. A jak se to stane? Že si to řekneme …napíšeme…sdělíme. S mámou  mám konečně dobrý vztah…voláme si…jezdíme za sebou …mluvíme…ano, mluvíme o všem.
 




Proto tyto řádky teď a tady. Vždycky jsem s vámi sdílela dobré i zlé. A je pravdou, že jsem dlouho to „nepopulární“ v sobě nosila. Vlastně ani nevím proč….

Můj blog neplní funkci reklam. Můj blog není tím TOP blogem, co má tisíce sledovaných. Nemá žádné profesionální blogerské prvky a neobsahuje ani žádná pro mě neznámá slova z oblasti marketingu. Na mém blogu ubylo slov o trápení a přibylo více fotografií o radosti. Možná, že skrze ty fotky, skrze toulky přírodou a životem hledám radost a pohlazení…protože se stalo tolik bolavých věcí … tolik ...

Možná i proto tvořím Mámin kalendář 2017 – každý den je dar.




Musím mít však na paměti, že zdraví je priorita číslo jedna.
A tak jsem se vám dnes tady vypsala …poodhalila život za oponou mých všedních dnů. Také jsem byla před pár dny u ženského lékaře. Měla jsem tak velký strach a splín, co zase přijde… Volala jsem i mému vnoučkovi...chtěla jsem ho slyšet... nebyl zrovna na drátě.

Hezky jsem si s panem doktorem povídala…byla jsem poslední pacientka toho dne. Pan doktor listoval knihou Velká máma, kterou jsem mu věnovala …usmíval se nad fotografiemi…i on vzpomínal na mámino kolo…na dědečkův psací stroj… ta pohoda se doslova vlnila mezi námi…





 Ač můj stav po ozařování pánve si vyžádal velmi, velmi krutou daň ( menopauzu jsem přijala s pokorou. Jizvení však způsobilo mnohem víc...) … své naděje se nevzdávám. A tu mi dal i pan doktor, který umí ke mně promlouvat očima. Viděla jsem v nich tu špetku, tu drobounkou a maličkou  jiskřičku …které se říká naděje…



Vaše Věrka se srdcem na dlani

56 komentářů:

  1. SEHR schöne BILDER
    ja schon langsam fängt der HERBST an,,,,

    wünsche noch einen schönen TAG
    bis bald die BIRGIT aus TIROL

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liebe Birgit, ich danke Ihnen für Ihren Besuch und Kommentar hier auf dem Blog. Ich freue mich darauf, wieder nächste Ihr Kommentar. Verka

      Vymazat
  2. Milá Věruško,
    je až neuvěřitelné jak veliká je Tvá životní role. Jak je náročná a s jakou energií ses jí zhostila. Moc Ti přeji aby ti nedocházela síla a chuť. Přeji Ti aby nikdy nezmizel z Tvé tváře úsměv. Babi Jířa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá babi Jířo, děkuji. Mám stejné přání. Přeji vše dobré a nejlepší celé Tvé rodině. Věrka

      Vymazat
  3. Verusko, i tyhle veci se bohuzel deji, ale ja na ty bozi mlyny verim... Ted je opravdu dulezite myslet na sebe!!! Posilam hodne energie a sil! M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marcelko, děkuji za Tvé řádky a pochopení. I já věřím na to samé, co ty. Za energii a síly velmi děkuji. Někdy stačí slovo a má sílu jako trám...děkuji. Věrka

      Vymazat
  4. Věrusko,uz v mailu jsem ti před časem psala,jak moc obdivuji tvou sílu. Věřím,ze Kristýnka jednou zase cestu domů najde. Dobře ví,co v tobě má... Když jsme si na začátku léta vyměnily těch pár mailů,tenkrat mi poprvé došlo,jak klamavý může být svět blogů. Že i ten krásně pozitivni může zakrývat bolavou duši... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ivčo, děkuji za Tvůj komentář. Ano, máš pravdu..svět u počítače se hodně formuje dle naší fantazie a představ. Vzpomínám si na kamarádku z blogu, která k nám přijela na kafe a rozhlížela se po obýváku a říkala, že podle fotek z blogu měla představu, že náš pokoj je mnohem větší.V ten moment jsem si uvědomila, jak zkreslená může být realita. A co teprve když je řeč o životě... Snažím se ho přenášet slovem i obrazem co nejživěji. Krásné dny. Věrka

      Vymazat
    2. A děláš to dobře,na blogu i v knížkách. Držím pěsti,at je naděje,kterou slibovaly oči pana doktora,naplněna. V knížce to byla jedna z těch věcí,co mě rozbrečely... Ivča

      Vymazat
    3. Milá Ivu, děkuji. Věř, že tato věc je ta, která dost často rozpláče i mé oči...Věci jsou prostě, jaké jsou ... Věrka

      Vymazat
    4. O to víc budu doufat s tebou... Hezký den,Věrusko. Ivča

      Vymazat
  5. Věrko, jsi velká bojovnice. Přeju , aby Ti bylo den ode dne lépe. Těším se na kalendář 2017. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Maruško, děkuji. Potěšila jsi mě. A o tom tento prostor je ... Přeji krásné dny. Věrka

      Vymazat
  6. Věruško ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
    Myslím na tebe, M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji . Mám Tě ráda. Věrka

      Vymazat
  7. Věrko, moc bych teď chtěla být u tebe a vzít tě za ruku a říct, že všechno bude dobré, že se tvůj vztah s Kristýnkou zase upraví, stejně jako s Jájou nebo maminkou. Věřím v to. Vím, že není lehké se tak otevřeně svěřit a máš za to můj obdiv. Na kalendář pro rok 2017 se těším už teď. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji. Nikdy mi nedělalo problém psát o čemkoliv na světě a komukoliv na světě. Mám to tak nastavené odjakživa. Ale tento příspěvek byl pro mě náročným... Děkuji za pochopení i email. Jsem moc ráda, za Tvé těšení na Mámin kalendář 2017. Krásné dny přeji. Věrka

      Vymazat
  8. Věruško, život se skládá z drobných střípků - chvilek, štěstí, radosti, lásky, zklamání a bolesti. Svým dětem dáváme stejnou lásku, milujeme je a naplňujeme jejich potřeby a přesto se stane, že se děti začnou chovat jinak, než bychom si přály. Věřím, že Kristýnka jednou pochopí a najde cestu domů. Věruško, poslouchala jsem tvůj rozhovor v rozhlase.Moc jsi mne dojala. Jsi statečná, láskyplná a pravá Máma a to nejhorší už jsi zvládla. Teď musíš myslet na sebe, opatrovat se. Přeji ti, aby tvé dny byly naplněny láskou a obyčejným lidským štěstím. Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ivu, děkuji za Tvá slova, která na oplátku dojala teď mě. Ano, naše máminy snahy jsou obrovské, ale nesmíme zapomínat na něco moc důležitého. Na sebe ... Vliv na děti může mít vlastně kde co a kde kdo...Kamarádi, partneři, kolektiv v práci, facebook, rodiče partnerů ... ale ten základ, ten mají jen od nás...rodičů. Děkuji za Tvé přání a i já Ti přeji hodně lásky a štěstí. Tolik to znamená. Věrka

      Vymazat
  9. Věrko, posílám sílu a další naději, ať se tvé jizvení zastaví, otevře, ať to celé dopadne nejlíp, jak jen to dopadnout může :)! D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá moje Danielko, děkuji. Kdyby jsi jen viděla, jak moc si to přeji . Jsou dny , kdy doslova zoufám...je to tak náročné ...pořád si myslím, že na tento ortel jsem moc mladá ... a hlavně plná citu ... Když padá hvězda, vždy si přeji zdraví a to samé přání, které mi dnes tady píšeš. DĚKUJI. Věrka

      Vymazat
  10. Kdysi mi kolegyně na moje stesky o dětech řekla, že tím, že jsem dala synům život, nemám na něj žádné právo. Zamýšlím se nad tím, někdy vydýchávám snáz někdy hůř.
    Věru, posílám objetí, pa Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Radu, děkuji za Tvůj komentář. Musím se zamyslet ... Též posílám objetí. Věrka

      Vymazat
  11. Někdy člověk dostane naloženo ... Mysli hlavně na sebe, to ostatní se pak rádo přidá. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Danko, děkuji. Kdysi někdo řekl "co Tě nezabije, to Tě posílí..." tak si tak občas říkám, že už by to mohlo stačit. Ale co je hodně dobré, když si člověk uvědomí, co mu jakákoliv situace, třeba i neřešitelná přinesla. Vidět na všem něco pozitivního. Pá Věrka

      Vymazat
  12. Věru, nepřestávám Tě obdivovat. Držím pěsti, ať je líp :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Pavluško, tak moc ráda čtu Tvé řádky, moc. Jsem moc ráda, že jsme se v tom virtuálním světě potkaly. Krásné dny. Věrka

      Vymazat
  13. Milá Věri,někdy stačí jen pár slov,někdy ani celá kniha nestačí..kéž by se všechny jizvy,co jich máš na těle i na srdci zahojily a všechny staré křivdy zapomněly.Přeji ti vůli a sílu to těžké překonat,odpustit,jít dál a nechat být to,co ti ubližuje a drtí...mám tě moc ráda H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hanko, děkuji za Tvé řádky. I já si přeji zahojení mnohého ...Odpustila jsem ... a za odpuštění se modlím. Dnes vím, že to je jediná cesta k pokoji ... Věci se nedějí na tom světě jen tak, pro nic za nic...čas vše ukáže...Mám Tě také moc ráda. Pá Věrka

      Vymazat
  14. Mila Věruško,jak moc Tě obdivuji.Věř,že vše bude dobre.A boži mlyny melou.
    Přeji Ti zdravičko a krasny život tam někde v horach.
    Stale na Tebe myslim.
    Vlasta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Vlasti, děkuji za Tvé řádky. Za Tvé krásné přání ... Také Ti přeji splnění Tvých přání. Věrka

      Vymazat
  15. Milá Věruško..jak já plně chápu všechno,co jsi napsala.Ale jsem momentálně nějaká uvnitř prázdná po dvou smutných událostech během půl roku a tak se nedokáži rozepsat.
    Moc na Tebe myslím..i na Tvojí "Velkou mámu",kterou jsem ještě nebyla schopná celou přečíst.Myšlenky se mi vždy při čtení zatoulají jinám(vždyť asi tušíš..).Ale často si na Tebe Věruško vzpomenu..buď stále silná a plná chuti do života..máš tady ten největší poklad,který Tě potřebuje více,než dospělé děti a to Carolinku.Opatruj se hlavně pro ní.Pa.Anna ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Aničko, děkuji za Tvé řádky. Uvidíš, bude lépe. A i čtení Velké mámy bude mít svůj čas, ten správný čas...Přeji jen to dobré. Věrka

      Vymazat
  16. Moja milá Věrka,
    aj keď som sa dlhšie neozvala,sledujem tvoj životný príbeh a myslím na teba. Naše deti nás potrebujú najviac v tých chvíľach,keď sa od nás odvracajú! To je len zdanie,že mamy nepotrebujú k životu.Práve naopak. Neboj sa,aj Kristýnka to pochopí.Všetko bude dobre, uvidíš. Buď "sebec" a mysli hlavne na svoje zdravie.Teším sa s tebou, že sa vzťahy so synom dali na tú správnu mieru.A Carolínku máte doma ako slniečko- pre radosť.
    Na zamyslenie:
    "Som súčasťou Božieho plánu.Ale aj BOH je súčasťou môjho plánu?"
    Věrka, veľmi ťa objímam a posielam pozitívnu energiu.
    Marta♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá Marti, moc velmi moc děkuji za Tvé řádky. Tolikrát já na Tebe myslela a myslím. Těším se z Tvých řádků.
      Často jsem listovala minulostí a hledala chyby...proč se některé věci staly tak či onak...a pak jsem dospěla k poznání. Všechno je tak, jak má být... Jsou na světě věci, které se dějí, ať se nám to líbí nebo ne...A všechno má smysl...který se nám často vyjeví po letech. Děkuji za vše. Věrka

      Vymazat
  17. Milá Věruško, obdivuji Vás a děkuji za všechny příspěvky radostné, někdy méně radostné, za odvahu se nám svěřit...Často na Vás myslím a přeji Vám opravdu jen to dobré a hlavně hodně radostí s malou školačkou Carolinkou a Vaším skvělým Peťanem /promiňte mi to důvěrné oslovení, ale Vy o něm vždy tak pěkně píšete/. Opatrujte se všichni. Vaše Renata z Větérky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Renatko z Větérky, moc ráda čtu Vaše řádky. A jsem ráda, že se jméno mého Petra i v tomto prostoru vyslovuje tak, jak mu říkají všichni jeho blízcí. Ano, některé mé články jsou o trošku větší odvaze...ale o tom vlastně je celý život. Posílám pozdravení a objetí. Věrka

      Vymazat
  18. Milá Věrko, při Vašich řádcích, kdy píšete o tom, jak pouhé slovo může zranit, jsem se rozbrečela. Vím, že dnes jsou mnozí mladí strašně necitliví, ale u nás doma platilo "ani slovem neublížíš". No a já se najednou v práci "peru" s kolegyní o desetiletí mladší. Tato osůbka si vůbec neuvědomuje sílu slova - urážlivou, do morku kostí pronikající. Onemocněla jsem z toho. Nemám sílu vzdorovat takovým lidem. Ale my tu sílu musíme najít, kvůli našim dětem se znovu postavit na nohy a žít svůj život. Přeju Tobě i sobě, abychom životní zkoušky zvládly a vše se v dobré obrátilo. zdravím Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Péťo, ano , máte pravdu. Slova mají velkou váhu i sílu. Možná větší ne ostrý nůž, proto tak bolí. Ale i větší než medikament, proto tak hojí. Možná i proto bylo na počátku slovo... Držte se a hlavně, myslete i na sebe. Věrka

      Vymazat
  19. Věrko, kolikrát jsem ti už chtěla napsat, ptát se, ale pak jsem to neudělala abych tě nějak neto. no a teď jsem četla tenhle příspěvek a brečím u něho. ty naše děti, člověk by pro ně udělal první a poslední a jak jsem někde četla, vděk očekávat nikdy nemáme. však víš jak to máme my. vděk jsem určitě nečekala, ale lásku a porozumění ano. bohužel. my jsme svůj život 8 let podřídili dceří a naší milované vnučce a teď je všechno jinak a jak říkáme my, dcera ať si dělá co chce, když nás nechce vidět, ale vnučka chce a vidět se smíme pouze zřídka. přitom jsme ji 8 let vychovávali dnes a denně.
    přeji ti Věrko krásné dny a hodně lásky. Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Majko, a pak se dozvíš větu, vždyť přeci vůbec o nic nejde :-) Kolikrát si říkám a ptám se a rozhlížím se kolem sebe...jak to je jinde. Co dělám špatně. A na to frčí velmi moderní věta, s kterou se neztotožňuji a to vůbec, že je prostě taková doba. Podle mě, slušnost , úcta, pokora a láska...nepodléhají žádným moderním trendům. Přeji krásné babí léto. Věrka

      Vymazat
    2. ano, přesně tak. já jsem si vůči svým rodičům nikdy nic nedovolila, neřekla bych si o peníze, neřekla bych:nemůžeš vidět moje dítě, svoje vnouče....
      ano, jak píšeš, slušnost, úcta, pokora, láska. taky nevím kde jsme udělali chybu. snad nikde, věřím, doufám...........

      Vymazat
  20. Milá Věrko,
    tolik jsem na Tebe myslela, ale bála se zeptat...děkuji za Tvé řádky, jsem s Tebou a přeji Ti, ze srdce, ať Ti vše dopadne nejlépe jak může! Šárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Šárko, asi osud...včera jsem si právě prohlížela velmi ráda Tvé stránky...Tvé voňavé stránky. Jsem ráda za Tvé řádky. Ze srdce děkuji.A těším se na Tvé další komentáře. Přeji krásné dny, co voní po mydlinkách. Věrka

      Vymazat
  21. Milá Věruško ♥,
    četla jsem se zatajeným dechem.
    Máš pravdu, co se skrývá u každého z nás za oponou, víme jen my sami. Každý z nás tam má nějaké šrámy, bolístky, smutky, strachy. Každý. Ne každý o tom hovoří, dokáže hovořit, chce hovořit. I to je v pořádku. Jít v dnešní době "s kůží na trh" je ošemetné. Jak píšeš, jsou různí lidé a slova dokáží zraňovat obrovským způsobem. Ty jsi ale cítila, že je to tak právě teď správné, poodkrýt oponu, tak je to SPRÁVNÉ.
    Vše co se nám děje, má nějaký důvod. Ať se nám to líbí nebo ne. Něco pochopíme hned, něco až po čase. Něco můžeme změnit, něco ne...
    Za druhé, ačkoli bychom moc chtěli, rozhodnutí dělat nemůžeme. Odpovědnost je na nich. To je zase jejich lekce. Buď ji využijí nebo ne. Jediné, co můžeme dělat my je, jejich rozhodnutí respektovat. I když to může bolet.
    Jak ale píšeš, plno věcí se vrací do správných kolejí... zázraky se dějí... toho se drž, tím si "naplň" mysl. Jakmile se ti do myšlenek vloudí smutek, negativní vzpomínky.... cíleně je odežeň a naplň je krásou... tak jak to umíš.
    Držím ti moc pěsti a stále mysli na to, že JSI BÁJEČNÁ!!!
    S láskou
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá Katko, děkuji za nádherný komentář plný pravd. Jediné, co mě napadá jako odpověď je slovo DĚKUJI. Jeden lékař mi nedávno řekl:" když budete mít za každou větou, za každou bolestí, za každým strádáním slovo ALE ... moc se toho nezmění..." Přijetí je skutečně cesta. Protože v tom se skrývá i pokora. Děkuji Ti za vše, jsi BÁJEČNÁ. Věrka

      Vymazat
  22. Milá Věrko,máš Peťana a to je ten s kterým strávíš zbytek svého života.Děti vyletí z hnízda a už mají starosti zase o svou rodinu.Kristýnka tě má určitě moc ráda,ale asi se toho na ni navalilo taky hodně a člověk není stroj,nemůže vyhovět na všechny strany i kdyby sebevíc chtěl.Dej ji čas a netrap se tím co nelze změnit.Přeji ti hodně pohodových dní plných slunce a úsměvů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Maruško, děkuji za Tvé řádky. Ano, je to tak ... stáří vždy zůstane dvěma lidem. Ale i proto máme děti...abychom s nimi či oni s námi mohli sdílet stáří... Já si jen říkám, jak jsme to kdysi dávno dělaly my mámy, že jsme stíhaly všechno. Rodinu, práci, rodiče, zábavu. Že dnešní mladé mámy to mají jinak... Ano dávám čas... dnes už všemu. Čas je nejlepší lékař. Jestli něco mě život naučil, tak to je čekat ... Více o tom píši ve Velké mámě... Děkuji za milé a krásné přání. Též přeji slunce nad hlavou i v sobě. Věrka

      Vymazat
  23. Věruško,
    přečetla jsem si celý článek se zvláštním chvěním v břiše,s různými vzpomínkami na můj život a život tak celkově.Jsem někdy z mého života unavená,někdy si říkám,že už mě nic pěkného nečeká a pak si přečtu něco jako tohle a říkám si,jak jsem hloupá,že musím být šťastná za každý den.Mám to se synem podobné,věřím ale,že dcerka tu cestu a porozumění najde,že ji bude máma v životě chybět a s časem se to všechno změní,určitě k lepšímu.Té nemoci se bojím,v rodině je to jako prokletí a trochu se strachem si říkám kdy já.Nejde na to občas nepomyslet.Jsi statečná a skvělá žena,plná inspirace pro ostatní a blog je srdečný a plný lásky k životu.Přeji jen to nejlepší,plno dobré nálady,aby bylo vše jen dobré,co dobré,nejlepší !
    Renča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Renatko, děkuji. I já v to věřím. Dnes zrovna jsme s jedním skvělým pánem konstatovali, že na zlé nemoci...i na lehčí nemoci ... je nejlepší zdravě optimistická mysl. Nemyslet na zlé věci...protože tím člověk přichází o ty dobré. Přeji i Tobě jen dobré dny, chvíle a pocity. Věrka

      Vymazat
  24. Za pravdivé zdelenie som vďačná:-)
    O to väčšia sila ide potom z toho, čo si v slabosti začala budovať, z čoho vzišlo to nové, dobré...to tiahne tvoje deti a ďalších....to je ten poklad ,,tie božie mlyny,,...nie že sa im to vráti, spočíta.... ale že ich počká to najlepšie, Dobro, v ktoré veríš...

    OdpovědětVymazat
  25. Ač Vaše příspěvky nekomentuji dnes udělám výjimku. Moc moc Vám přeji štěstí naději odvahu a sílu jít dál vytrvat aby jste jednoho krásného dne seděla na verpánku u krásného domu s ovcemi obklopená svými dětmi a vnoučkem. Přeji Vám vše dobré a hodně hodně zdravíčka. Vaše věrná čtenářka Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Katko, předně chci velmi poděkovat za Váš první komentář. Moc to pro mne znamená děkuji. Též děkuji za nádherné přání, kterého si vážím. I já si moc přeji onen verpánek ... pohled do údolí v horách...slyšet šum větví a vidět všechny své nejbližší kolem sebe.A to celé ve zdraví. Vám přeji jen to dobré a nejlepší. Moře zdraví a lásky. A také, aby Vás mé řádky, obyčejná slova jedné mámy, stále bavila a těšila. Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. Těší mě a vážím si jich. ♥ Věrka