“Věrko, kreslíte ještě do svých knížek záložky? Ty akvarelové vlčí máky?”
(kdysi dávno jsem je tvořila)
Až se naučím říkat NE, budu mít určitě víc času. Ale taky bude mít mnoho lidí méně radosti…
Tak jsem ty barvy vytáhla a rovnou namalovala vlčích máků celý lán.
Apropos v pondělí 11.11. je Den válečných veteránů.
Symbol - vlčí mák
❤️
Propojení…
Před pár dny mi psala má kamarádka, zda bych mohla nějak pomoci dceři její kamarádky. Ta již delší dobu sleduje mé sociální sítě. Ví, že lidem bojující v náročné nemoci se snažím pomáhat. Dávat jim naději. Směr. Propojuji.
Nevím, jak funguje ruka osudu, ale vím, že funguje. V pravou chvíli nás spojí a propojí s těmi pravými. A o tom je tento příspěvek.
O propojení. 🙏
Mladá, hezká dívka, o které se zmiňuji, dcera kamarádky mé kamarádky bojuje s onkologickým onemocněním. Vyměnily jsme si pár e-mailů. Pak si zatelefonovaly.
Hledaly jsme společně cesty. Večer mi slečna napsala:
“Nikdy bych nevěřila, jak jeden telefonát může mít takovou sílu. Mně je už druhý den po lécích pěkně zle, nejedla jsem, totálně unavená... Ale po tom telefonátu s Vámi se mi udělalo mnohem líp. Jste opravdu obdivuhodný člověk…”
Jsem člověk, který propojuje. Člověk, který se snaží pomáhat a dávat naději.🙏
Včera na besedu přišla drobná, hezká dívka. Přišla mi stisknout ruku, obejmout. Zdržela se krátce a já ji vložila do rukou můj “diář- každý den je dar”. V něm je jedna strana, kam lze vepsat svá přání. “Co je psáno, to je dáno”. O další krůček blíž k vytouženému přání.
K naději.
Ano, byla to zmiňovaná dívka. Jana ❤️
Pro její pohled, který byl tak čistý.
Pro její slova, tak opravdová.
Pro její víru a naději, pošleme této dívce kousek svého světla, kousek pozitivní energie a myšlenky.
Kousek lásky. ❤️
Ať má podobu modlitby nebo přání.
Potřebuje ji.
Zkusme to dnes, zítra i v neděli v podvečer ve stejný čas, v 19.00 hodin.
Je to jen chvilka našeho času pro čas jedné dívky. Dobré skutky se člověku vždy vrátí a většinou v pravou chvíli.
Tohle propojení dává smysl.
Děkuji vám jménem mým i jménem Jany, dívky s krásným pohledem. ❤️
Za sdílení DĚKUJI 🙏
Tyhle tahy štětcem, které ztvárňují Nebe, jsou mi jistým medikamentem. Uvolněním. Čistí mi hlavu, třídí myšlenky a přináší odpovědi…
Když jsem byla malá s kamarádkou Luckou jsme si hrály třeba na školu. Daly jsme dvě židle vedle sebe. Ze starého peřiňáku jsem vyndala růžovou deku, kterou měla máma na žehlení.
“Jdete si hrát zase na školu ? Tak se zase nepohádejte!” říkala máma.
A tu růžovou deku jsme přehodily přes ty dvě židle. Uvnitř byla škola. A já kázala Lucce “moudra”, která jsem si jako dítě vymýšlela. Pak jsme si role prohodily. Někdy jsme se u toho stihly pohádat, když druhá ta “ moudra” nechápala. Ale většinou, když nás to přestalo bavit, šly jsme si hrát třeba na indiány…
Tak přesně takhle vnímám studium naší dcery na střední škole, kam jsme v pondělí jeli za ředitelem školy situaci řešit. Na škole se učí vážně “moudra”, stejně jako, když jsme si hrály kdysi dávno pod růžovou dekou. Např. víte, že bronz není slitina cínu a mědi, ale je to tavenina a smíchanina? Nebo víte, kdo je chovatel? Člověk, který chová zvířata? Ne! To je majitel. Chovatel, je jen ten, kdo vlastní samici. 🤣 Tak takhle ne! Ve většině případů děti nemají učebnice. Když byla dcera nemocná výpisky si musela doplnit od kamarádů, takže jsme luštili různá slova, která nedávala smysl. Když jsem požádala o podklady učitelku, bylo mi sděleno, že žijeme ve 21.století v době moderních technologií a ať si vše vygooglim nebo si nějaký knížky někde seženu. Z těchto podkladů- nepodkladů se píše jeden test za druhým (v uplynulém týdnu 12 testů), kde jsem se dozvěděla, že 50% je za 5. Tak takhle jsme neblbly ani pod tou růžovou dekou.
A co na to ředitel? Napsal si z našeho hodinu a půl jednání výpisky a na poradě se poradí.
A co děti? První vlaštovka už je tu. Okamžitý přestup.
A jaký mám pocit já, jako rodič? Že jsme sedli na lep. Při dni otevřených dveří samá vzletná slova… SLOVA.
Vždy říkám, že jsou alfou a omegou úspěchu, ale nesmí být prázdná. Za slovy by měly být skutky. Ty tu jsou, ale skutečně tristní.
Škola, kde se učí děti bez koncepce, bez materiálu a lidského přístupu se vůbec už nedivím, že nemůže mít úspěchy např. v úspěšnosti přijetí žáků na další stupeň vzdělání, tedy na vysokou školu. Což potvrdil i pan ředitel v rozhovoru v médiích.
Zřizovatel by měl vědět vždy kam a do čeho posílá finance a hlavně s jakým výsledkem.
Takhle může mnohým mizet sen o budoucím povolání, ale na druhou stranu říkám, díky Bohu za časný rozbřesk mnohých rodičů.
Nehodlám předělávat systém-nesystém školy. Nehodlám vůbec s nikým bojovat. Hodlám mít své dítě bez zbytečných stresů a s koncepcí vzdělání. Chci tak moc? Pokud ano, pak je lepší si jít hrát třeba na indiány.
Howgh…
Kalendář
“každý den je dar “ 2025
❤️
