Tak
přeci jsem nakonec letos viděla podléšky.
Jsem
za to nesmírně vděčná.
S moji polovičkou jsme jeli na místo mého dětství.
K mezníku na kraji lesa…
Děkuji za tu chvíli.
Je až
podivné, že až nyní po tolika letech,
povšimla
jsem si vytesaného letopočtu v onom mezníku.
Vůbec
mi přijde, že tato doba a čas,
dává a nabízí mnohé k povšimnutí.
Zastavení
vždy přináší poznání.
Funguje
jako lupa.
Zvětší
to, co v nás už je.
A
všechno TO, je na nás, jak přijmeme, změníme, posuneme …
Proto
jsem se rozhodla opět pro pozitivní směr a cestu.
Negací
je kolem tolik…
Ale
víte, že i těch pozitivních věcí je také hodně?
Třeba
podléšky, které jsou už v odkvětu.
Dřív
by mě mrzelo, že jsem nestihla si je vyfotit v plné kráse.
Nyní
jsem přešťastná, že jsem se mohla dotknout krásy odkvétající…
Stát
tam a být…
A
v ten moment prolétl kolem mne motýl,
možná posel pozitivní myšlenky.
Na
každý pád vím, přesně o čem jsem v tu chvíli přemýšlela…
Že
budu méně poslouchat negativní zprávy.
Pustím
k sobě informace,
které mne poučí, nikoliv poničí.
Pustím
k sobě více světla, méně temna.
Pustím
k sobě více ticha a hudby,
méně monotónních slov a
depresivních zvuků.
Budu
nadále zodpovědná, budu doma.
Když to jen bude možné, budu se snažit najít cestu
do přírody, do
samoty a krásy.
Pro
radost svoji a skrze fotek i pro vaši.
Budu jej
přijímat s vděkem, pokorou a láskou.
Strach
je 5 písmen…vzpomínáte?
Píši o
tom v pohádkové knize…Moje knížka.
Vždyť
Povídáčka jsem před lety stvořila pro radost,
poučení,
lásku a krásu všem.
V těchto
dnech otvírám svoji pohádku a čtu si ji…
Ten
motýl mi přiletěl říci, že uvažuji správným směrem.
A
dokonce mi zapózoval…
Myslím,
že jeho krása ke mně přiletěla pro pochopení událostí.
V momentě,
kdy zamával křídly a odlétl,
slyším
v kapse vyzvánět mobil.
Volá
mi paní farmářka od ovcí.
„Věrko,
chcete se stavit u nás u ohrady?
Vyfotit si jehňátka?
Nikdo
tady není.
Nechám vám na zápraží, jestli chcete, mísu s tvrdým chlebem pro ně.
Vyfoťte
si je v klidu sama, beze strachu.. “
V tu
chvíli jsem pochopila, že směr je správný.
Beze
strachu…
Přeji
vám všem skutečně poklidné dny,
s notnou
dávkou zodpovědnosti, opatrností,
se
schopností adaptace
a
zkusme beze strachu.
Myslím,
že to je cesta k psychické odolnosti.
Věrka
