Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 18. října 2019

Ptáte se ...



Ptáte se, kdy vydám novou knihu "Vzorec na štěstí" ? /pracovní název/ 

Často sděluji, že štěstí k nám přichází v momentech klidu, ticha, 
kdy vypneme motor, který často jede na plné otáčky. 

Tato kniha nemůže vzniknout ve chvílích, kdy nevím, kam dřív skočit.
 Popřela bych tak to, co sděluji. Proto jsem v 8. kapitole přestala psát, 
neboť jsem pracovala na jiných důležitých věcech. 

V těchto dnech opět otevírám rukopis plný radostí, pohody, štěstí. 
Tvořím "Vzorec na štěstí", dokreslený mými fotografiemi, 
vzpomínkami a moudry mé babičky, 
který bych velmi ráda nabídla světu v první polovině příštího roku.





Pro letošní rok nabízím 


a


Právě jsem dostala zprávu,
že na světě je i tato kniha,
kde naleznete několik příběhů
holek ...
Je pro mě čest, být mezi nimi.



Přeji všem plnou náruč štěstí.

Věrka

pondělí 14. října 2019

Poezie podzimu ...



Ne nadarmo slovo podzim začíná stejně, jako poezie.  

Patří k sobě…




Tyto dny jsou tak kouzelné díky slunečním paprskům, 

že jsem vzala foťák a vykročila do těch nejkrásnějších lázní světa…

Do přírody.




Fotila krásu světa, všedních dnů… 

zvedala hlavu k nebi a děkovala jsem.

 Všemu a všem, že tady jsem.




Že jsem dostala druhou šanci na život…

na všechnu tu krásu, co přibližuji objektivem.




I přes eskapády a kotrmelce života, přes moře změn v něm, 

užívám každé chvíle s hlubokou vděčností.  


Při procházce kolorovanou poezií podzimu, jsem také vzpomínala…




Je krásné slunné ráno… první mrazíky malují na okna aut i do všech koutů přírody…

 Jsou dny a rána, která v člověku zůstanou navždy. 

Ne kvůli námraze nebo slunečním paprskům…



Vnímala jsem to ticho, které bylo předzvěstí důležité zprávy. 

Ticho před bouří… 

V ten prosluněný okamžik jsem ještě netušila, jak velkou bouří.




V rukou jsem držela kartičku zdravotní pojišťovny,

 čekala jsem v čekárně na vyšetření kolonoskopie.


Nemyslela jsem na nic a na všechno…  




Vypínám symbolicky mobil… odstřihávám se od sítě, od všech kontaktů.

 V daný okamžik je tu jen pravda a já.  

Psal se 15. říjen a ten den byl úplně jiný …





Nález na vyšetření zněl krutě a nemilosrdně.  

Všechno se rázem změnilo. Ještě dnes, když zavřu oči, 

 vnímám to zvláštní ticho před bouří…




Má loďka života jela úzkými peřejemi, sotva jsem popadala dechu.

 Chvílemi mě vlny bouře jménem rakovina pohltily pod hladinu.

 Láska k životu, k rodině, k přátelům a k tomuto světu

 mi dávala sílu vyplavat a nadechnout se…




Ty ohromné vlny bouře mne vyhodily na břeh.

Prosila jsem, slibovala, toužila a šeptala slova o záchranu... samotného Boha. 

A prosila bych zas a zase … V takové chvíli, se tonoucí stébla chytá. 

A když jsem myslela, že už nemám sil, byla mi dána ze samého nebe…

 Celé vědro síly, víry a naděje bylo na mne vylito.




A já věděla, že druhou šanci na život chytnu a nepustím…

S pokorou, láskou, radostí a vděčností … 

Proto mé motto „každý den je dar“.  

Proto můj slib. Proto konám to, co konám.




Nemoc tolik odnesla a tolik přinesla …

Píši, fotím, maluji …Zachycuji, jak jen umím, že „každý den je dar“.  

Snažím se pomáhat druhým… Tvořím Sad nadějí pro druhé …

 Usiluji za jisté změny, které vnímám, jako nutné. 






Někdy se člověk probudí do slunného rána, které je úplně jiné, než ostatní.

 A nikdo z nás nevíme, zda takové ráno … třeba zítra … třeba právě mně?  

Změní celý život… úplně celý …  




středa 9. října 2019

Děkuji ...



Každý den děkuji, za chvíle, které život přináší.
Ty dobré i ty na houby.
Protože i ty na houby, se časem ukáží, 
jako posun do dobré zóny ...




Děkuji za možnost prožívat obyčejné dny, 
které svoji obyčejností jsou neobyčejné...

Už jsem měla doslova absťák, 
po focení s Carolinkou v přírodě.

Děkuji za ten krásný den...




A fotila i Kačka.
První záběry zrcadlovkou udělala již před lety.
Nyní jsem do jejich rukou vložila objektiv,
který je vážně těžký.
Co vytvořila?




Posuďte sami.
Já ji dávám jedničku s obr pochvalou.






Poslední dny, resp. měsíce jsem prožila nad mapami... 
nad papíry... nad schůzkami ...

V autě pořád vozím gumáky, jelikož si to žádá projekt 
"Sad nadějí".



Myslím, že se v katastrálních mapách orientuji,
 jako zkušený geodet J
To není o sebechvále, to je o nekonečných možnostech,
které nabízí život...




Tolik schůzek a množství lidí jsem neuskutečnila
 a nepotkala
snad za celý život.

Mnohdy člověk tiše žasne, 
jindy žasne s ohromnou radostí...





Na každý pád se všechno odvíjí tím správným směrem.




 Pořád sháníme prostředky na profinancování tohoto unikátního projektu.
Ano, píši unikátního,
neboť "Sad nadějí" 
je nyní již chráněn autorským právem.




Kouzelný kalendář  / Magic Calendar
který jsem namalovala na jeho podporu je vydáván dvojjazyčně.
Míří za hranice naší země.
I toto onemocnění nemá hranic...
A já věřím, že zrovna tak 
je bez hranic i samotná naděje.





Projekt se tak stává světovým...
Jeden z těchto kalendářů je v těchto 
dnech na cestě např. ke Keanu Reevesu.

Také plánujeme křest v krásných prostorách kostela, 
za přítomnosti nádherných tónů.
o kterém vám brzy moc ráda napíši.





Usilovně tvoříme vše pro "Sad nadějí",
který pomůže mnoha onkologickým pacientům...




A když se právě podívám optikou na takové objekty,
vím, že to dává velký smysl...

V ten moment 

DĚKUJI



Dnes jsem v den "svátku" jednala o projektu 
s panem hejtmanem Královéhradeckého kraje,
 který udělil projektu Záštitu.

A opět DĚKUJI...


Děkuji vám všem, 
kdo jste se rozhodli tento projekt také podpořit.



Věrka

pátek 4. října 2019

Tichá vzpomínka na radost ...




Jely jsme s Kačkou v autě.  Prší, na okno dopadají kapky deště,  povídáme si…

O cestě kolem nás. O tom, proč jsou na stromech různě barevné listy … Proč ta písnička v rádiu má tolik refrénů a tak … Prostě o všem, jak plyne chvíle. Pak najednou přijde otázka:

„Mami a napsalas včera na internet o tom, jak Ti udělal pan Gott kdysi radost? Jak jsi dostala od něho to psaní s fotkou, však víš přeci…“

„Ne o té radosti jsem nepsala.  Ale poslala jsem po síti pár slov…“

Chvíli jsme obě mlčely, jako bychom jedna druhé nerozuměly a nevěděly, jak se zeptat dál?
Najednou jsme obě současně vyslovily své myšlenky.

„Víš, jsou dny, kdy se hodí mlčet nebo říci jen pár slov…a hlavně druhým přát to samé. Klid a ticho. Ještě jsi na takové úvahy malá, ale jednou, až vyrosteš, určitě to pochopíš...“

„Ale mami, vždyť já už jsem velká. Já tomu rozumím. Měla jsi prostě napsat o té radosti, protože ta je z nebe určitě vidět.“

Chvíli jsme zase mlčely … přemýšlela jsem o tom, jak má dcerka je vlastně už „velká“.
A já myslím, že celý ten křehký rozhovor o radosti, ale i odcházení. O nebi, ale i o zemi …
O tichu i o slovech …převýšil všechna slova a diskuze, které jsem za posledních 24 hodin četla ve virtuálním prostoru.
Způsobil, že jsem vzala za kliku prázdného kostela a v tom tichu jsem zkusila v duchu děkovat za jednu dávnou radost. Představila jsem si opět tu chvíli… Tak, aby byla vidět až z nebe…
Možná, že ta chvíle, znamenala víc než slova…



sobota 28. září 2019

Můj slib ...



Tenkráte, když jsem se probudila do jednoho podzimního dne, 
netušila jsem, s jakou zprávou, pro mne víc než významnou, 
se zprávou život limitující, budu v ten večer usínat. 
V ten podzimní den, ke mně přišla zpráva o mém onkologickém onemocnění ve II. stádiu. 
Zpráva o agresivním nádoru rekta. 
Od toho dne všechno bylo jiné.





Celý „boj“ o život byl náročný, těžký a já jsem vděčná všemu a všem,
 kdo mě na té nelehké cestě drželi. 
Vděčná lékařům, mému muži, malé dcerce,
 kterou nazývám ve svých knihách Andělem bez křídel,
 přátelům reálným i virtuálním. 
Vděčná samotnému NEBI, které mi dávalo víru, sílu, lásku a naději, jít dál …




Můj slib už je tak známý, nejednou jsem o něm hovořila či psala
 a budu se snažit ho plnit po celý můj život. 
Slib o tom, že budu velebit každý den, neboť „každý den je dar“.
 I ty špatné a méně fajn dny, protože JSOU. 
Tolik to znamená…. BÝT na tomto světě…  Prostě BÝT.



Nikdy jsem si to neuvědomovala tolik, jako v momentě,
 kdy jsem kráčela po tenkém ledu. 
Všude to kolem mne křupalo a já se zatajeným dechem, 
stála a přemýšlela o každém milimetru mého kroku.



 Proto často sděluji slova o tom, že spěch je něco navíc.
 Něco, co naopak brzdí.
 Proto každý rok, ne náhodou na podzim, na sv. Václava vydávám 
Mámin kalendář – každý den je dar. 
Kalendář pro váš vzácný čas, 
neboť to nejcennější co na světě je, je právě čas.


Nástěnný kalendář ve formátu A3 s kvalitním papírem. Hebkým pro pohlazení vašich rukou.

Kalendář z mých fotografií, které jsou právě o pomalých krocích. 
O zastavení a nahlížení na svět úplně obyčejnou optikou. 
Mé záběry třeba o tom, když padá listí, 
kvetou první sněženky, slyšíte bzukot včel, 
kdy zlátnou stébla obilí nebo úplně obyčejně padá sníh. 

To je to, když každý den je dar …


Zamyslela jsem se,  kdo dává dar. Život a lidé sobě navzájem.
 Proto na každém listu Mámina kalendáře pro rok 2020 
jsou také vyfoceny ruce mého Anděla bez křídel, 

který dává dar…vám všem…



pondělí 23. září 2019

Byli jste to VY - DĚKUJI ...




Když jsem začátkem tohoto roku namalovala obraz lišky, 
a vložila ho na sociální sítě, 
byli jste to  VY, kdo jste mi napsali, 
abych malovala dál a vytvořila z obrazů výstavu.

Děkuji ...





Každý další obraz jsem vkládala do tohoto prostoru a přibývalo komentářů a lajků.
Byli jste to VY-kdo jste mi je posílali.

Děkuji...





Uspořádala jsem napříč naší zemí nejednu výstavu a vernisáž

s mým mottem "každý den je dar".

Výstavy na podporu projektu Sad nadějí, pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.
Motivační projekt, který dává to nejdůležitější -NADĚJI.

Byli jste to VY-kdo za mnou a mými obrazy přišli

Děkuji...




A byli jste to opět VY- kdo mi dali  víru a sílu.
Malovat, psát knihy, bojovat a usilovat. 
Tenkrát za život můj, když jsem šla onkologickou cestou.

Děkuji ...






Dnes tvořím cestu pro druhé.
Dnes vám představuji KOUZLO v podobě 
Kouzelného kalendáře / Magic Calendar.
Nabízím ho celému světu, za hranice...
Na podporu projektu Sad nadějí.
Výtěžek putuje na tento projekt.
Kouzlo není pouhé slovo...
Kouzlo je dobrý skutek ...

A jste to opět VY, komu říkám DĚKUJI...

Věrka




Více informací ZDE






středa 18. září 2019

slavíme ve chlívku...



11. narozeniny Kačky jsme oslavili ve chlívku
a to přímo v kozím chlívku.





Místo, které máme moc rádi.

Místo v lůně Orlických hor.

Místo, kde se cítíte, jako doma.




Tento narozeninový den byl nádherný.

Kačka jej prožila se svými kamarádkami

a těmi, kteří jsou blízcí jejímu srdci.







Přijel také náš kamarád,

kterému Kačka říká strejda.

Jak moc ho má ráda je patrné z fotek.

Nahrazuje jí ty, které  nemá při sobě ...

Ty, které by v takový den, tu měli být především ...






Ač "strejda" česky zvládá  stěží,

mluví  hlavně německy a dalšími světovými jazyky,

Kačka si s ním rozumí od malička.




Přečetla si i vzkazy od vás,

 vaše milá přání.

Posílá vám poděkování.




Moc jí potěšilo a nás samozřejmě také,

že lidé z virtuálna si umí pro ni najít milé slovo.


Bohužel ty, na která čekala,

od sourozenců,

těch se nedočkala...




I přes tyto šrámy byl její den kouzelný.





Vždyť 11 je přeci kouzelné číslo.




Ještě před odjezdem do Kozího chlívku 

jsem narychlo spíchla něco, jako dort.

Srdce s 11 svíčkami




Po výborném obědě, jsme zajeli o kousek dál...

Na místo jménem Vesmír.





Uvnitř kostela u sv. Matouše jsme byli poprvé.

Je ve fázi budování.




Někdy je Vesmír i na Zemi.

Jako právě tady.




No a co by to bylo za Vesmír, 

kde se nelétá ...








Tak i na to tady ve Vesmíru myslí...

Mega houpačky dokáží přímo zázraky...




Zázraky jsou všude, kam se podíváš...




VŠUDE ...




Byl to BOŽSKÝ den ...




Mějte také BOŽSKÉ dny 

Věrka

... v tom úžasném vesmíru



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...