… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

sobota 25. března 2017

Pokaždé ...




když  se vrátím z kontroly z nemocnice …vše ze mě spadne…cítím příval štěstí. 
A v té chvíli pokaždé fotím naší Carolinku. 
Mám prostě fotografickou potřebu … a radost z focení máme obě.

 



Tentokrát jsme zkusily retro  focení … jako z dob První republiky …




Focení je pro mě velký relax, koníček a radost.  Naplňuje mě a obohacuje.
 A já se snažím tu radost poslat dál …




Jsem pamětnice ještě černobílých fotek. Vzpomínám, když jsem nesla tátův filmek na vyvolání k paní fotografce. V jejím krámku byl stůl, na něm silné sklo a pod ním fotky všeho druhu. Svatební, výroční i obyčejné do občanky. Za závěsem byl její ateliér, kde byla velká paraplata … fotoaparát do kterého vsouvala desky … V ruce držela balonek na šňůrce, který zmáčkla, když fotila.





Přes hlavu si přetáhla tmavou látku a dlouho focenou osobu  směrovala, jak si má sednout…usmát…zvednout hlavu …naklonit ramena…





Když bylo dílo hotovo, napsala malou ceduličku s datem, kdy si mám pro fotku přijít. Tzv. na zkoušku.  Na té mi ukázala ze tří možných fotek a tu, kterou jsem si vybrala, tu vyhotovila na čisto. Měla jsem to tam moc ráda … a taky jsem se moc ráda fotila…Už od malička. 
Asi jako dnes naše Carolinka.





Vzpomínám si na tátův starý foťák.

Když nás fotil s dortem, máma držela v ruce na hlavou obří žárovku 1000 W. 
Aby bylo řádné světlo. Celá akce musela probíhat na to šup. Protože jakékoliv zdržování, znamenalo, tání dortu. Tály i hořící svíčky. A to teplo v obýváku. Páni to se musel točit elektroměr …



Prohlížení fotek, alb, byl doslova rodinný rituál. Když jsme s tátou lepili růžky do alba, byl to pro mě svátek. Psala jsem bílou pastelkou na černé tvrdé listy datumy, místa a jména. 

Možná i proto mi utkvělo tolik věcí v paměti.






Také si vzpomínám, jak mi jedna teta říkala, když nevíte, jak zvednout návštěvu k odchodu, vyndejte rodinná alba. Prý to bylo nepsané pravidlo, že je konec návštěvy…že si lidé už nemají co říci … že si už vše pro dnešek řekli.





Nyní mnohem více stojím za aparátem než před ním a vážně mě to baví.  
A já tajně, kouskem duše věřím, že mé fotky baví i vás.





Krásné dny

Věrka



středa 22. března 2017

Chtěla bych říci ...

zdroj net


… včera jsem měla náročný den … kontrola na onkologické klinice v Brně.
Každá kontrola je náročná na psychiku. Proto o svých pocitech píši otevřeně. Nejen v knihách, ale i v životě…Třeba právě teď a tady.

Moc mi pomáhá vaše pozitivní energie, vaše držení palců a pěstí…Prostě vaše myšlenky a sdílení.
 Je to pro mě něco, jako když jsme se kdysi dávno učili jezdit na kole a měli jsme ona přídavná kolečka. Později nám je táta oddělal a lehce nás přidržoval při jízdě za sedátko …
Měli jsme pocit, že na to nejsme sami…že nám to s pomocí půjde lépe…

A tak to funguje pořád…



Po takto náročném dni, většinou následující den celý prospím. Tak vypadá psychické vyčerpání …

Mé dnešní řádky jsou o nejkrásnějším slovu na světě … patří vám … DĚKUJI…


Věrka


pondělí 20. března 2017

S kousky čokolády ...



jsme o víkendu udělaly buchtu. A taky s kousky jahod. 
Vůně to byla náramná a chuť jak by smet.

 




Nafotila jsem ji ještě horkou, protože  … ráno u snídaně se po ní jen zaprášilo …





Tím, jak teď hodně pracuji na psaní pohádky …a dávám velký prostor mé fantazii …dala jsem prostor fantazii i v kuchyni. Do světlého těsta, které jsme nalily do koláčové formy, jsme zapíchali čtverečky čokolády.

Carolinka jak jinak, než asistovala.

 




Řeknu vám, byl to nápad doslova fantastický. Chutná skvěle. Čokoláda v kombinaci s jahodami  nemá chybu.




Recept na buchtu dle fantazie

400 g polohrubé mouky
150g mouč.cukru
3 vajíčka
2 dcl oleje
2dcl mléka
prášek do pečiva


Vše smícháme . Do formy naliji doprostřed světlé těsto. Kolem dokola naliji tmavé těsto, které jsem vytvořila přidáním 2 polévkových lžic kakaa do zbytku světlého těsta. Do světlého prostoru  napíchám čtverečky čokolády na vaření ( i jahody). Do tmavého jahody. Peču cca 30 minut na 170 °C.


... voňavá snídaně ...


Vychladlé pocukruji a servíruji s láskou, k voňavé kávě.
 Je to vhodný doplněk k pohodové chvíli.


... už jen pocukrovat ...



No a protože u nás už „buchta dle fantazie“ zmizela rychlostí světla…
... jdu zase něco vymyslit …


Přeji všem krásný, sladký a vypečený týden.
Mě čeká zítra opět kontrola na onkologické klinice v Brně. Tak mi držte pěstičky.

Děkuji



Věrka


pátek 17. března 2017

Voňavá chvíle ...



Oknem do pokoje proudí sluneční paprsky. Vyndávám ze skříně vyžehlený, voňavý, starý ubrus po babičce. Po každé, když ho dám na stůl, ranní káva chutná jinak. Celou tu chvíli vnímám nějak jinak. Ta chvíle doslova voní. Nemohu se té krásy nabažit. Mám moc ráda na stole čistý ubrus …




Pokoj voní vypraným ubrusem po babičce. Není to vůně vypraného prádla, jak třeba nabízejí vonné a parfémované svíčky. Toto je skutečná vůně vypraného ubrusu. A já si vždycky vzpomenu na moji babičku, na obě. Jejich ubrusy pro mě znamenají poklad. Voňavý, čistý, bělostný … je to kus mého dětství.






 Do té krásné chvíle, zvoní pošťák. Přinesl mi balíček. Od milé paní Lenky N., která přiložila i ručně psaný dopis. Píše, jak má ráda tento blog. Zastavení v klidu a pohodě.
 Děkuje mi za knihy, ač nepíše komentáře, posílá mi kousek radosti.

Myšku plnou lásky …v záplavě srdcí

Ze srdce DĚKUJI






Užívám si té milé radosti u čistě prostřeného stolu a vzpomínám na svoji babičku. Na její vyprávění, jak je důležité mít doma čistý ubrus …abych měla i čisto v duši… v sobě. Také mi vyprávěla, že hospodyňka se pozná i podle toho, jaké má prádlo na šňůře. Dokonce i  jak ho má pověšené. A já si vybavuji, jak jsem držela velkou plechovku plnou kolíčků, když máma věšela prádlo. To byla moje skromná, dětská pomoc neb na šňůry jsem tenkrát ještě nedosáhla.




Na šňůrách ve větru vlálo prádlo se stejnou vůní, jakou cítím právě teď. Tak moc mě ta čistota ve větru přitahovala, že jsem na pověšenou cíchu položila svoji dětskou tvář. Ten příjemný chlad cítím ještě dnes.  Ráda vzpomínám, jak jsme se mezi pověšenými cíchami s kamarádkou Luckou honily … tajně …







Vzpomínky zabrouzdaly i na babiččino prádlo, které,  jak říkávala, dala na sluníčko, na drn. Jednoduše v zahrádce na zem. Prý tak se jí vybělilo nejlépe.




Kolik vzpomínek se jen umí schovat za babiččin ubrus.





Přeji vám krásné, voňavé a milé chvíle

A protože je dnes 17.března 2017 … mé šťastné číslo je sedmička …

 nabízím mé knihy s duší, ty  ve kterých právě s pokorou a láskou vzpomínám, 
pouze dnes s poštovným 0,- Kč




Věrka

středa 15. března 2017

U sousedů ...



v Polsku




Doslova na otočku jsme se byli podívat za hranicemi, v Polsku. Můj muž tam měl obchodní jednání a tak nás vzal s sebou. Tento příspěvek velice ráda vkládám neb je víc než pozitivní.





Překvapilo mě zde snad úplně všechno. Ponejvíce infrastruktura silnic a dálnic, která je skutečně nevídaná. Místy jsme jeli po čtyřproudové dálnici (oba směry tedy osmiproudou). Fakt pohodová jízda a radost z ní. Vše perfektně značeno, takže zde nemá šanci zabloudit vůbec nikdo. A věřte, že jestli něco neumím, tak je to právě orientace v mapách. Projeli jsme téměř celé Polsko, až k Varšavě a všude skvělá sjízdnost a kvalita dálnic. A pozor, bezplatně. Dálniční známky zde neexistují. Na vybraných dálnicích se platí mýtné, ale ani to po nás nikdo nechtěl, ač jsme se policejní hlídky dotazovali  ....




...cihlové stavby mě prostě přitahují ...



Další překvapením bylo ubytování. V takové cenové relaci a kvalitě, které bychom zde nesehnali pro jednu osobu, natož pro dvě + dítě. Ranní snídaně u jezírka s racky, byl pro mne nezapomenutelný zážitek.







Carolinka mi u snídaně hlásila, že to mlíčko je divné. Ne nebylo divné, bylo poctivé. To platilo i o nepřeslazené marmeládě, čerstvém pečivu, uzenině , která obsahovala maso. Džus, který byl z čerstvého ovoce.




... snídaně s racky ...


... slet racků ...


Na stole nás přivítal jarní květ a kolem nás hrála tlumená pohodová hudba. Hodně se zajímám o potraviny, jejich kvalitu a chuť. Po éčkách ani památky. Mohu říci, že jsem byla víc než mile překvapena.





To mi potvrdila i návštěva jedné úplně obyčejné kavárny v jakémsi marketu, kde mi byly nabídnuty 4 druhy kávy a 4 druhy cappuccina. 
Opět čerstvý džus z čerstvého ovoce a 28 druhů poctivých zmrzlin. Zkusila jsem si objednat štrúdl. Přinesli mi ho ke stolečku ještě horký a chutnal, jako ten babičky.




To podstatné bylo, že kolem nás, ač jsme seděli v kavárně v marketu, nebyl žádný rámus, blázinec a shon. Výlohy s oblečením nebyly na jedno brdo a konečně jsem měla dobrý pocit z nakupování. Připadala jsem si jako zákaznice, na které prodávajícímu záleží. Možná jsem měla jenom štěstí …ale na každý pád, to bylo moc hezké štěstí.



... na střeše nesedají jen holubi ...




...nádraží s duhou nad hlavou ...
 Nebyla bych to já, abych neotevřela i v zahraničí, kliku kostela… Nasála vůni cedru. Také  ticha, které je doslova slyšet.
 Poděkovala za krásný den, který mi určitě zůstane v paměti.





Krásný den

Věrka