Ten pocit, když dopíši knihu…
Nevnímám nostalgii ani stesk.
Vnímám neskutečnou lehkost bytí. ❤️
A tak to mám pokaždé.
Knihu “Zpověď srdce” jsem žila a psala zároveň - dva roky. Kus života, který navždy bude vložen do knihy s duší v barvě samotného nebe.
Příběh Nebe.
Vždycky si dám chvíli pauzu, klid k načerpání energie a motivace ke psaní další knihy. Tentokrát to mám jinak.
Už se nemohu dočkat začít psát novou knihu na motivy skutečných událostí z poválečné doby Sudet. Z místa, kam mě osud zavál…
A možná, Bůh ví, i právě proto.
Román “Dívka z hor” má v mém šuplíku už hodně podkladů, rešerší, které k sobě skládám, jako obraz z puzzlí.
Díky i prostoru sociálních sítí.
Osud mě spojil s mužem, který má chalupu v lokalitě bývalých Sudet ve starém mlýně. Během jednoho dne jsem ve mlýně, ve staré světnici seděla a pila horký čaj. Všude kolem kupy sněhu a já se nesla historií, až tam…
Díky tomuto muži jsem získala další kontakt
Ještě ten večer mě osud spojil s dcerou “Dívky z hor”, žijící v Americe.
Ráda bych toto dílo vydala i vícejazyčně.
Osud určitě ví jak… věřím…
Jsou chvíle, kdy mě osud překvapí, dojme, zahrne úžasem. Jindy bezmocí a bolestí, ale vždy pocitem, že cesta je cíl…
❤️
