Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 19. července 2019

Když svátek, tak v Praze





Svátek mého jména jsem jako dítě slavila 1.srpna,

dle starého kalendáře.

Byla to moje srdcovka.


A i když to byla půlka prázdnin, na ten den jsem se rok co rok těšila.




Když jsem vyrostla, naši mi den svátku stanovili klasicky na den 8. října,

 jak je v kalendáři.

Ale ten den pro mě byl jen 8. říjen s mým jménem.

Cítila jsem, že 1.srpen je ten můj den sváteční.

Moje srdcovka.





A tak jsem si první léto po rakovině,

stanovila sama zpátky můj svátek na půlku léta.

Vyhlásila jsem zde na blogu pátrání po původu tohoto svátku.

Proč tomu tak vlastně bylo?

Bylo vypátráno díky vám a díky Danušce.

ZDE a také zde 



No a jak budu slavit svátek 1.srpna letos?

Opět radostně a ráda a třeba právě s vámi.

Na vernisáži výstavy „každý den je dar“





A dárek jsem už dostala.

A nejeden. Ten nejdůležitější je, že JSEM.

Další, že dělám věci srdcem a ráda.

Další, že se potkám s vámi.

A ještě jeden jsem si včera přivezla

z magistrátu města Prahy, od zastupitele hlavního města Prahy, 

předsedy výboru pro kulturu, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy ZHMP, 

pana Jana Wolfa.

Děkuji.

Je mi ctí a potěšením. 




Když se dělají věci srdcem, dává to smysl…


Věrka


neděle 14. července 2019

Neratov ...



Slíbila jsem vám, že vám ukáži místo našeho výletu,

kam jsme zavítali s našimi kamarády

To místo je moje srdcovka.

NERATOV




Je to místo blízké mému srdci.

Ve starém albu jsem našla fotky „z pravěku“,

kdy jsme všichni byli mnohem mladší

a kostel, poutní místo, mnohem ošklivější.





Jakoby malovaný obrázek hovořil za vše…




Na podzim, jsme si udělali výlet právě sem.

V době, kdy se měli kopule věží vyzvedávat do výše.

Prý v momentě, kdy kopule byly usazeny, začal padat první sníh.





V Neratově, je vybudován i Pivovar.

Točí se tu dobré pivo, Prorok.

A tak jsme  se rozhodli, že sem přijedeme v létě.

To, když pivo chutná lépe.





Celé sdružení Neratov je pro mě prostě něčím zázračným.

Stalo se místem Smíření.

Místem poznání a pochopení.

Místem tolerance a sounáležitosti.

Ptáte se proč?






Za tím vším co tu naleznete, stojí výjimečný člověk.

Pan Josef Suchár.

Zdejší kněz. Tak trochu jiný kněz.

Známe se osobně již léta. 

Je to neobyčejně dobrý člověk.

Zdejší farář a možná ho poznáte i z této reklamy






Jeho milá slova ZDE  stojí za to si je poslechnout.



Tento člověk dělá vše srdcem.

Stojí za přečtení i slova, která jsem pro vás vyfotila.




Dal šanci tolika hendikepovaným a mentálně postiženým,

které zde pracují a žijí.

Naleznete zde jejich zahradnictví, pivovar, kavárnu, restauraci, prádelnu …

Postavil z prachu celou ves.

Smekám a klaním se, až k zemi.




Zde najdete svět, kde jste hostem.

Vstupujete do světa, který v běžném životě chápeme, jako jiný.

Zde jsou jiní ti druzí.

V sobotu nás v restauraci obsluhoval hendikepovaný kluk s kšiltovkou na hlavě.

Dlouho jsem nepotkala někoho tak extrémně milého.

Jeho pozitivní energie se šířila celou hospodou.

Doslova se vlnila a my, všichni v té hospodě se cítili dobře.




Přijeli jsme se původně podívat na kopule ve věžích kostela,

z kterých lze vidět okolní krajinu.

Přijeli jsme a viděli jsme díky tomu všemu vůkol nás to nejdůležitější…

Dobro, srdečnost, lásku a místo plné klidu.

Možná proto je toto místo opět poutním, 

neboť zde jsou doslova špalíry putujících lidí.




Pohled na lidské obydlí a cestu ke stromu z Neratovského kostela.


 A pokaždé na tomto místě potkám někoho nového.

Kolikrát jsem se zde potkala s mými přáteli.

Poprvé jsem se zde potkala s Ilonkou z blogu Oranžérka.

Nyní ke mně přistoupila milá paní se slovy,

Poznala jsem Vás podle Carolinky …čtu Váš blog.

Je to poutní místo setkávání.

Tak příště třeba s Tebou, s Vámi. Těším se…


Zapomenutý kostelík


Nedaleko Neratova, je ještě jedno zvláštní místo.

Opuštěný, chátrající kostel, kde na něm již rostou i stromy.

Stejně, jako kdysi před lety v Neratově.

Pamatuji si, když jsem před desetiletími randila s Peťanem v rozpadlém kostele...

V tom kostele, který má dnes skleněnou střechu a všude to jen kvete.

Tenkrát v něm kvetly chudobky a Peťan mi z nich vázal prstýnek.

Možná za nějaký čas …

Bude z tohoto kostela také krásné poutní místo.





Přesto i toto místo je pro mě něčím krásným.

V blízkosti se pasou ovce.

Všude je ticho, do kterého si notují kobylky a cvrčci…

Prostor pro rozjímání a přemýšlení.

Prostor pro letní toulky…




Prostor pro radost na duchu ...



V chátrajícím kostelíku jsme objevili galerii výstavy.

V horkém dni to bylo nádherné chladivé osvěžení

a potěšení.





A ještě jedno zastavení jsme uskutečnili.

Na Kašparově chatě, která je nedaleko.

Stojí za to zde zastavit.




Odtud uvidíte všechny kouty, kam jen oko dohlédne.




Od severu na jih. 

Přes východ až na západ se rozprostírá krása všech krás.

Za zády jsou Orlické hory.

Před vámi Jeseníky

A támhle jsou už hory polské … a vidíš tu krásu vedle?

To je svět na dlani…










Tak v Neratově zase brzy na viděnou …





Věrka a spol.


pondělí 8. července 2019

Modré z Nebe ...




dnes v podání borůvek ...




a pár záběrů z lesa, z louky a makového pole ...







Když řeknu, že si jen skočím na kraj lesa,

udělat pár záběrů borůvek...

Je z toho vždy skoro plná SD karta a moře božských pocitů...




A to nejen mých, ale i Carolinčiných...




Tyhle Nebeské špacíry prostě milujeme...

A koho jsme měli čest potkat? 



Tak třeba moře krásných motýlů ...




Toto setkání bylo úžasné.




Carolinka nadšeně volá:

" Já se ho  mami dotkla!"

A já nadšeně odpovídala:

" a já to stihla vyfotit!"




Pírko sojky nás dovedlo na mýtinu, která byla ještě horká.




Na místo nedávného požáru ...

Cestou lesem jsme si povídaly, jak se takové neštěstí může stát ...





Špacíry lesem, to je prostě naše.




A co teprve takové makové pole...




"Mami slyšíš tu hudbu v poli?"

Carolinka má na mysli bzukot včel...




A když pole střídá louku....



Našlapujeme potichu a skoro ani nedutáme.

Je to nekonečné kino, které je plné poznání.

Třeba, že motýli mají na konci tykadel žluté tečky.




Pořádný kus radosti, když nás na louce objeví kamarádky pes.




Mám pocit, že bych mohla fotit 24 hodin.

Pořád jsem unesena a nadšena kinem kolem nás ...




Pozdě odpoledne, když horké slunce ukázalo přívětivou tvář,

 udělali jsme si s přáteli nádherný výlet.

Kam?





Prozradím příště ...




Mějte báječné dny plné krás.

Dotkněte se modrého z Nebe


Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...