9 měsíců … čas, který jsem naplnila cestou za změnami,
týkající se posuzování lékařskou posudkovou službou. (LPK)
Je to 9 měsíců, kdy jsem prožila další otřesnou posudkovou
kontrolu a řekla jsem si „DOST…“
Napsala ve chvílí zoufalství a beznaděje článek na soc.
sítě „ králi Jelimáne, čepici nesmekám a nemačkám…“Článek, který dokázal v mých
očích zázrak. Doslova rozhoupal vlnu sdílení národa. Skrze to vznikla má petice
za lepší podmínky, za nutné změny LPK. Ta se plnila doslova před očima téměř rychlostí
světla. Skrze ni jsem stanula přímo na půdě Parlamentu Poslanecké Sněmovny ČR
sociálního výboru, kde jsem sebe i petici představila..
Opět jsem minulý
týden stála na této půdě před mikrofonem a opět jsem sdělovala slova, která
cítím nejen já, ale celý nekonečný zástup lidí, kteří ve mně věří.
Nebojte se.
Nezklamu vás. Nikdo z nás si to totiž nezaslouží. Budu stále usilovat o
změny v lepší dny. Jsem moc ráda, že má slova mezi poslanci nalezla
pochopení. I oni ví, že nemůže tento systém LPK, naše životy brát do svých
rukou tak, aby je ničil. Ano, děje se tak … Mnozí z vás to prožili a žijí.
Tím, že invalidním lidem, kteří mají už tak těžký život bere iluze, naděje,
dávky, finance …Mnozí se zázračně skrze lejstro uzdravují. Tím bere osud do
svých rukou. Lidé bez financí se stávají lidmi zoufalými, nešťastnými, často
opět nemocnými … Mnozí z nich končí v exekucích. Někteří i před
soudem, protože mnozí pak uvažují a konají zkratovitá rozhodnutí. Přesně tak,
jak to píši v mé poslední knize „Máma čisté jiskření“. Protože já, “králi
Jelimáne“ nic netajím. Snažila jsem se vše sepsat v knihu, která je
označována knihou, až na dřeň…
Tento článek není v žádném případě reklamou
na zmiňovanou knihu. Toto je konstatování, že není vůbec myslitelné, aby ve 21.
století fungovala instituce, která
dokáže mnohdy i zničit celý rodinný chod. Život. Zdraví. Štěstí, radost, že
člověk přežije a zvítězí nad nemocí. Někteří, jako já, nad smrtelnou nemocí.
Stejně, jako dnes nechápeme, jak mohli existovat interrupční
komise, kde se žena zpovídala úplně cizím lidem, kteří měli její osud v rukou.
Věřím, že přijde den a lidé stejně tak nebudou chápat, jak mohli druzí
rozhodovat v tzv. posudkových komisích o lidech s pochroumaným zdravím.
Vidíte, jak se obojí sobě podobá slovem komise?
Já se ptám, co všechno se musí stát, aby se tento systém,
resp. lidi, kteří se za systém schovávají, změnilo? Kolik zoufalství a
zoufalých činů musí být odžito a prožito?
Přeji těm, kterých
se toto nedotklo, aby to nikdy neprožili. A ti, jež měli tu “čest“ a jejich komise jim zaštěrchala životem,
jako s láhví sektu, který explodoval a vyšuměl vůkol, aby našli sílu jít
životem dál. Stejně, jako já. Věřte mi, že je to hodně, hodně náročné a právě
proto, pro vás budu usilovat o zmiňované nutné změny vetknuté v mé petici.
Za vaši podporu ze srdce děkuji.
Věrka
♥
