Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pondělí 12. listopadu 2018

Tři čtvrtě roku úsilí …




9 měsíců … čas, který jsem naplnila cestou za změnami, týkající se  posuzování lékařskou  posudkovou službou. (LPK)

Je to 9 měsíců, kdy jsem prožila další otřesnou posudkovou kontrolu a řekla jsem si „DOST…“

Napsala ve chvílí zoufalství a beznaděje článek na soc. sítě „ králi Jelimáne, čepici nesmekám a nemačkám…“Článek, který dokázal v mých očích zázrak. Doslova rozhoupal vlnu sdílení národa. Skrze to vznikla má petice za lepší podmínky, za nutné změny LPK. Ta se plnila doslova před očima téměř rychlostí světla. Skrze ni jsem stanula přímo na půdě Parlamentu Poslanecké Sněmovny ČR sociálního výboru, kde jsem sebe i petici představila..

  Opět jsem minulý týden stála na této půdě před mikrofonem a opět jsem sdělovala slova, která cítím nejen já, ale celý nekonečný zástup lidí, kteří ve mně věří.
  Nebojte se. Nezklamu vás. Nikdo z nás si to totiž nezaslouží. Budu stále usilovat o změny v lepší dny. Jsem moc ráda, že má slova mezi poslanci nalezla pochopení. I oni ví, že nemůže tento systém LPK, naše životy brát do svých rukou tak, aby je ničil. Ano, děje se tak … Mnozí z vás to prožili a žijí. Tím, že invalidním lidem, kteří mají už tak těžký život bere iluze, naděje, dávky, finance …Mnozí se zázračně skrze lejstro uzdravují. Tím bere osud do svých rukou. Lidé bez financí se stávají lidmi zoufalými, nešťastnými, často opět nemocnými … Mnozí z nich končí v exekucích. Někteří i před soudem, protože mnozí pak uvažují a konají zkratovitá rozhodnutí. Přesně tak, jak to píši v mé poslední knize „Máma čisté jiskření“. Protože já, “králi Jelimáne“ nic netajím. Snažila jsem se vše sepsat v knihu, která je označována knihou, až na dřeň…

   Tento článek není v žádném případě reklamou na zmiňovanou knihu. Toto je konstatování, že není vůbec myslitelné, aby ve 21. století  fungovala instituce, která dokáže mnohdy i zničit celý rodinný chod. Život. Zdraví. Štěstí, radost, že člověk přežije a zvítězí nad nemocí. Někteří, jako já, nad smrtelnou nemocí.

Stejně, jako dnes nechápeme, jak mohli existovat interrupční komise, kde se žena zpovídala úplně cizím lidem, kteří měli její osud v rukou. Věřím, že přijde den a lidé stejně tak nebudou chápat, jak mohli druzí rozhodovat v tzv. posudkových komisích o lidech s pochroumaným zdravím. Vidíte, jak se obojí sobě podobá slovem komise?
Já se ptám, co všechno se musí stát, aby se tento systém, resp. lidi, kteří se za systém schovávají, změnilo? Kolik zoufalství a zoufalých činů musí být odžito a prožito?
 Přeji těm, kterých se toto nedotklo, aby to nikdy neprožili. A ti, jež měli  tu “čest“ a jejich komise jim zaštěrchala životem, jako s láhví sektu, který explodoval a vyšuměl vůkol, aby našli sílu jít životem dál. Stejně, jako já. Věřte mi, že je to hodně, hodně náročné a právě proto, pro vás budu usilovat o zmiňované nutné změny vetknuté v mé petici.

Za vaši podporu ze srdce děkuji.




Věrka



pátek 9. listopadu 2018

Losování live ...




 Nejedna z vás čeká na dnešní losování Mámina kalendáře 2019 – každý den je dar.
 A protože jsme měla včera live vystoupení na soc. výboru poslanecké sněmovny ČR, rozhodla jsem se i dnes pro live losování. 
Pomohla mi dcerka, s technikou i samotným losováním. 
Výsledek lze shlédnout zde níže. 
Výherkyni ze srdce gratulujeme.

A jak dopadlo mé zmiňované live vystoupení, které se netýká losování, ale nás všech? 
Tak o tom příště. Mohu jen předeslat, že jsem se nevzdala a nehodlám vzdát. 
Neumím naději sfouknout, jako plamínek svíčky. 
Neumím a nechci vás zklamat, protože si to nikdo z nás nezaslouží. 
Věřím v lepší dny a věřím ve vás, stejně, jako vy ve mně…
Děkuji





Věrka


středa 7. listopadu 2018

Posílám RADOST do světa ...



Nedávno jsem zde nabídla knihu Máma čisté jiskření, s věnováním a podpisem, pro jednoho/jednu z vás. Důvod byl prostý. Prostě jsem se rozhodla udělat druhým radost, protože to je to, nač často v našich životech zapomínáme.
Dnes přicházím s podobnou nabídkou a myšlenkou.

Nabízím radost v podobě Mámina kalendáře 2019 – každý den je dar
Velký nástěnný kalendář s pranostikami ze stoletého kalendáře, s nespočtem mých fotografií z běžného života. S hravými texty v podobě básní.  S mým osobním věnováním, pro váš vzácný čas.
Ti, co mě již léta sledují, ví, že tato možnost získání mé nové knihy a nového kalendáře tímto způsobem je vždy jen jednou. Proto ji neváhejte využít.

A opět jsem se zamyslela nad tím, co mi před rokem řekla posudková lékařka, po překonání smrtelné nemoci. Že by bylo pro mě vhodné si najít nějakou separé kancelář, když jsem ta stomička. Šup se mnou do víru pracovního nasazení, bez ohledu na to, čím jsem si prošla a čím procházím. A já jsem ji vlastně poslechla. Z domova, z mého psacího stolu posílám radost do světa. Bez izolace, bez toho, abych se uzavřela a zavřela. Naopak otevřela jsem se a pro vás všechny. Protože život má být o otevřenosti, o radosti a oslavou života. Proto mé motto:

„každý den je dar…“

Každý den si tuto větu říkám a vnímám. Jsem vděčna za druhou šanci na život. Bez všech těch povídaček a mouder, co mi „král Jeliimán“ v podobě všech doporučení a rozhodnutí dal.   Zítra na mě prosím hezky a pozitivně myslete. Budu mít tu čest sdělit pár slov nejen za sebe, ale za nás všechny o něm, právě lidem pověřeným. Více sdělím poté.

Stačí sdílet od této chvíle do pátku 9.11.2018 do 12.00 hodin,  tento příspěvek, nebo napsat komentář. Udělejte cokoliv, co by přispělo obyčejné lidské radosti a té mé, jste o to blíž.



Přeji štěstí při losování Mámina kalendáře.

Věrka


sobota 3. listopadu 2018

„a co bude dál?“



Původně jsem dnes chtěla psát o tom, jak jsme tvořili krmítko pro ptáčky.
Možná je to listopadovým sentimentem … možná tím, že jsem vzpomínala u plápolajících svíček na minulost a taky na našeho Blacka.
 A tak jsem se rozhodla napsat pár slov o mé poslední knize 
a o tom, co bude dál?




Je tomu měsíc, co spatřila světlo světa kniha Máma čisté jiskření.
Závěrečná část trilogie knih s duší.

Tato kniha, tak trochu vybočuje ze standardu mých modrých knih. 
Ti, co četli, jistě přikyvují. Kniha, až na dřeň … kniha plná detailů …překvapivých zvratů.

Mnozí z mých čtenářek napsali recenzi na mé webové stránky.
 Mnozí mi píši emaily nebo soukromé zprávy přes web. 
Všichni do jedné mi sdělujete, že knihu jste přečetli najednou, že se nedalo od ní odejít. Skutečně čtená jedním dechem… 
Často se objevuje otázka „a co bude dál?“




Možná, že právě nyní je čas a prostor říci, že opět jedu ve čtvrtek 8.11.2018 do Poslanecké sněmovny ČR na schůzi soc. výboru sdělit pár slov. 
Často jsem používala slovo „bojovat“ nejen za sebe. 
„Bojovat“ za nekonečný zástup těch, kteří ve mě věří. Podporují mě. Podepsali moji petici, která je cestou k lepším zítřkům. Je cestou ke změně legislativy velmi důležité vyhlášky, která je alfou a omegou pro zdravotně postižené. Je do jisté míry i zaklínadlem. 
 A že se to týká jen postižených nebo nemocných? Nikoliv. Nás všech!
 Co bychom byli za lidi, kdyby nám na druhých nesešlo?
 A kdo nám dá záruku, že třeba zítra, třeba ty …?





Když jsem knihu dopsala, prošla rukami pověřených. 
Korekcemi, grafickými úpravami atd. 
Dáma v letech, paní učitelka českého jazyka, která kdysi dávno učila i mého muže, rukopis pročítala. 
Dlouhé hodiny jsme mnohé konzultovaly. 
I tato dáma prodělala onkologické onemocnění. 
Sdělila mi, že kniha je skutečně dech beroucí. 
A že se to skutečně netýká jen určité skupiny lidí…týká se všech. 
Přesto si myslí, že kniha bude mít dva tábory lidí. Příznivců a těch z druhého břehu.
 Byla přesvědčena, že skupina příznivců bude mnohonásobně větší.




Když kniha vyšla, jela jsem ji knihu věnovat. 
Zvonila jsem dlouho … I na mobilu se dlouho nikdo nehlásil. 
Po cestě domů mi blikal telefon a na něm jméno staré dámy. 
Byla zrovna na „promenádě“ v lázních. Opět se s ní osud nemazlil a rozcvičuje údy po mozkové příhodě. 
A do telefonu mi svoji energickou, spisovnou řečí sdělila, že si opět uvědomila, po jak tenkém ledu všichni na této planetě chodíme. 
Během vteřiny může být  všechno úplně jinak….  





Knihu jsem ji odeslala a myslím, že celé lázně ji už přečetli … 
Dle slov staré paní učitelky:
„Vidíš, říkala jsem Ti to, bude mít hodně příznivců…“





V knize se dočítáte, jaké „boje“ a doslova „bitvy“ jsem s „králem Jelimánem“ a nejen s ním vedla.  
Přes mnoho a mnoho odvolání mi vše bylo smeteno ze stolu.
 To, proti čemu jsem se odvolávala mi bylo odebráno úplně. 
Poslední instance je soudní.
Než k ní přistoupím, ještě na půdě PS ČR pronesu pár slov.
 Slov faktických, žitých, odžitých a pravdivých.
 Slov nejen za sebe, ale i za mnoho a mnoho dalších.
 A možná, kdo ví, i za Tebe … 

Někdy prostě musíme nechat svět, aby se pootočil a nastínil naději to lepší světlo.

 Protože já „králi Jelimáne“ nesmekám a čepici nemačkám …



čtvrtek 1. listopadu 2018

Léta, snad z úcty k tradici …



Každý kalendář obsahuje nespočet dní a svátků. 
Významných i ty méně… 
A protože každý rok tvořím a nabízím světu Máminy kalendáře – každý den je dar, 
právě tento podzimní svátek „Dušičky“, nikdy nevynechám.

Kalendářem označován jako „Památka zesnulých“ 
V mých kalendářích tak, jak jim říkali moji předci „Dušičky“.

Jak se to zpívá v písni paní Hegerové? „Léta, snad z úcty k tradici …“
Tak nějak to cítím i já. Léta, z úcty k předkům…. Zapaluji svíčku, světlo …





Věřím, že shůry je vidět. 
A můj děda, starý pedant, by mi řekl svým hlubokým hlasem:

„Z úcty k předkům, jsem Tě to dobře naučil…“

Babička přivírá oči, líbezně se usmívá s hlavou položenou na dědovu rameni
 a posílá mi z té nekonečné výšky do mého srdce dobrý pocit. 
Poděkování, že jsou svátky, na které se nemá zapomínat.
Zdá se to, jako pohádka? Možná … 

Na každý pád dodávám: „Léta, snad z úcty k tradici…“

Věrka



pátek 26. října 2018

Špacír Nebem...



Zvu vás na špacír Nebem.
Pojďte se se mnou dotknout Božského…




Je totiž všude kolem, kam jen oko dohlédne.


POKOLENÍ



Ve chvílích, kdy nic neočekáváme a kdy nic nehledáme 
a jak říká jeden kultovní film, nic nepřepínáme…

Pak přichází k nám něco, jako zázrak.

Dotek Božského.


Jako bych viděla ptačí zobáčky ...


 Takové chvíle nás umí a dokáží ohromit.


Podzimní perly


 To jsou ty chvíle, kdy si uvědomíme, jak málo člověk potřebuje.


Strom lásky



A přitom to je tolik….


Podzimní sluneční sonet


Obtíženi tíhou slunce


Tento pohled na svět je z Nebe.

Máte pocit, že letíte…






Tolik odstínů má les

Když  hory vaří ... 

Miluji světlohru slunce

Sluncem zalité




A sem, na toto místo, moc ráda přistávám.

Místo, kde se dobře rozjímá.

Místo, kde mě často múza políbí.

Slétne z výšek k prastarému kaštanu a ke mě...



Křehký podzim

Mami, to je lupení ?


A to je KRÁSA ...




Najdete dvě srdce v jednom?

Snesla jsem je z Nebe pro vás…

Věrka



úterý 23. října 2018

Listí z peřin ...




Tak jsem byla zastavena. 
Ač naslouchám řeči těla i života. 
Ač se snažím vnímat mezi řádky, prostě jsem jednoho rána nezvedla ruku, pro bolest prsa. 
Myslela jsem si, že mám tuto část těla namoženou.
 Každá další hodina mi říkala, že nikoli. 
Bolest se stupňovala, až jsem viděla zeleně…




Na oddělení mamografie, po provedení ultrazvuku bylo jasno.
 Zánět jako prase o velikosti 3cm na 2cm. Jo, byla jsem krapet nesymetrická…
 Okamžitě antibiotika, teplo a klid. 
Tělo nám vždy vysílá signály. Je třeba je zachytit.




Proto jsem zde chvíli nebyla.
 Byla jsem jen sama se sebou. Čas od času to potřebujeme každý…
 Listovala jsem starými fotkami, vzala si knížku, uvařila šípkový čaj (konečně) a Kačka mi pořád něco nosila. 
Obrázky, knížky, pozornosti a dokonce, když nemohu fotit, tak i spadané listí ze zahrady. 
A protože mi je lépe, udělala jsem s tímto žlutým podzimním pokladem doma pár fotek.

Zítra vstávám z peřin, protože má naše Kačka se smyčcovým orchestrem ke 100. výročí založení Československého státu koncert v Královehradecké filharmonii.(od 18.00 hodin)

Těším se a zvu vás




Nabízím také mé knihy s duší



Věrka



středa 17. října 2018

To krásné, lehké chmýří ...



Dlouho jsem nepsala básničku, jen tak.

Třídím tu uprostřed noci fotky.

 Mezi fotkami s chmýřím, ke mně přilétla múza.

Jen tak …







To krásné, lehké chmýří …

Jen tak se vznáší vzduchem …
poletuje …
jen tak …

Nikam nespěchá a nikam nemíří,
to krásné, lehké chmýří.


Tak chudé a prázdné je …
Přesto tolik, tolik hýří,
to krásné, lehké chmýří.


Má v sobě  velkou lehkost bytí.
Tak velkou, co nemá žádné kvítí.

Jen tak si letí,
a Bůh ví kam …
Na cestě do nikam, ani vzduch nevíří,
to krásné, lehké chmýří …

Věra Fina










Krásné dny plné lehkosti bytí

Věrka



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...