… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

neděle 21. srpna 2016

V tej naší aleji ...



švestky se válejí …  to byla oblíbená písnička mého dědy… a také téma dnešního příspěvku.



Dnes jsou na programu slívy, resp. švestkový koláč



Když se modrají stromy v aleji, vím, že končí prázdniny. Den voní ještě létem, ale za dveřmi netrpělivě přešlapuje pán podzim. Vzduch se tetelí ještě teplem … poletuje babí léto … vlaštovky se nenápadně již houfují. A v ten čas, vždycky moje babička pekla slíváky.



Ty, co se sotva vešly do dvou dlaní …ty, co se pekly ve staré troubě v babiččině chalupě. Ty, co voněly po celé sednici.


My dnes upekly s Carolinkou slívový koláč…



Recept  na slívový koláč

400g polohrubé mouky
 30g droždí
80g cukru
 1 vejce
80g tuku
2-3 dcl mléka
 tvaroh
 švestky

kvásek
Rozválíme těsto, na něj dáme utřený tvaroh, slívy a pečeme. A jak jinak, než s láskou.
 



A když tu voňavou, modrou krásu upečeme …užíváme si ty vůně, co se line po celé kuchyni. Voní babím létem …



Slíbila jsem vám, že do konce léta přinesu pro vás ještě jednu soutěž o knihu Velká máma …  je tu ...
Sdílejte tuto soutěž na svých blozích nebo na fcb nebo o ni jen tak povězte, napište svým známým. Soutěž trvá do 26.8.2016 do 12.00 hodin. Přeji štěstí a radost ze soutěže.



… když dozrávají slívy v sadě,
knižní  SOUTĚŽ je na řadě…
Sdílejte tuto zprávu …
ať k večeru či k ránu.
Pro všechny tato soutěž je,
pro každého, kdo čtení miluje…
Kniha plná lásky, pokory, citu a vnímání,
co úsměv vykouzlí  i slzy nahání.
Tak zkuste sdílet tyto řádky,
odemkněte vrátka od pohádky.
Kde všechno kouzelné je a pro vás jen,
užívejte soutěž i obyčejný každý den …


Věrka



čtvrtek 18. srpna 2016

Rybník ...



Dnešní den jsme si s Kačkou užívaly u rybníka.


... povedená rekvizita a ještě povedenější "dušičky" ...

Moře je krásné, oceán také …krásné jsou i řeky…krásné jsou i rybníky. Krása je všude kolem nás. Stačí se zastavit a jen tak být ….



Kolikrát jen projíždíme touto vesnicí. Vždycky jsem říkala, že jednou tento rybník vyfotím. Rybník s ostrovem uprostřed. A tak po včerejším náročném dni, jsem vzala brašnu s foťákem, Carolinku a namířily jsme si to rovnou na přepychový rybník…


... mám radost, když fotím život ... když zachytím i hmyz ve vzduchu ....


Ne nadarmo se tato vesnička i tak jmenuje - Přepychy.
 A jako bonus – jsou tu Přepychové rybníky rovnou tři.



Jestli jsem nedávno psala, že jsme prožili den jako z filmu Svatební cesta do Jiljí… tak tentokrát to bylo jako z filmu Babovřesky nebo Slunce seno, jahody… v hlavní roli Kelišová.  Napadlo mě, jestli někde pan Troška nesedí a netočí nový kus… 
Když jsme s Kačkou seděly u rybníka … jen tak … povídaly si a pozorovaly tiše svět … Tiše jsme byly pozorovány a sledovány ...

... někdo posílá po vodě tajné přání v láhvi ... někdo ho posílá v kvítí ...



Lehla jsem si do trávy a fotila, jak nad hladinou létají vlaštovky…jak vyskakují z vody kapři …jak se s námi pomalu a jistě kamarádí zdejší kačeny …




Tu vyšla starší paní ze statku vyvenčit psíka. Tu po chvíli jiná paní potřebovala zkontrolovat hladinu rybníka…s dotazem „ to jsou ale krásné prázdniny že?“ 
Za chvíli vedle nás zaparkoval i traktor s radlicí a usměvavý pán nás častoval jen tak mlčky úsměvy. Na druhé straně rybníka, se objevil vyfešákovaný důchodce, který zrovna potřeboval focené kačeny krmit …najednou bylo kolem nás tolik zájmu. A jako správné ženské nás  to samozřejmě těšilo. Takže na splíny doporučuji s foťákem na vesnici k rybníku.
 






Najednou bylo kolem rybníka docela živo. A já si uvědomila, jak život na vesnici je krásně živý. Plný zájmu a komunikace … Zvídavý … plný energie.





... jen tak si cákat a nohy máchat ... 



Dnešní den byl moc příjemný … kouzelný …a voněl nejen letním vzduchem, ale i ovocem, které dozrává ve všech sadech. A my z něho příště pro vás upečeme dobrou buchtu …



... asi stý pokus vyfotit průlet vlaštovky nad rybníkem ...

s láskou Věrka a Carolinka

neděle 14. srpna 2016

Už vím proč ...



se říká, že je někdo prdlej, jako sáňky v létě …  Neb péct a fotit vanilkové rohlíčky, když je venku 30 stupňů, je vážně prdlej počin.




Naskýtá se otázka proč? Protože v těchto dnech právě tvořím …

Mámin kalendář 2017 – každý den je dar
 



Fotečky jsou pouze ilustrativní, ale v tomto duchu a duchu loňského kalendáře, jej chci pro vás vytvořit. Přála bych si, aby Mámin kalendář  2017 byl lidový a lidský … příjemný, aby pohladil duši i ducha… aby byl takový, jaké jsou jeho sestry knihy Máma a Velká máma…aby dokázal promlouvat ke všem srdcím …A o to se v tyto dny velmi snažím…
 



Pozítří mě čeká kontrola na onkologii v Brně … to víte, že mám pokaždé zvláštní pocity…o kterých tu ani nechci psát a mluvit…ale čeká mě také fajn setkání s panem profesorem Vorlíčkem, na které se tuze těším … Moc ráda mu předám knihu Velká máma, v které i jeho jméno jest.
 



Tak jsem tu po večer opět zavalena v papírech plných poznámek… v prastarých sešitech po mé prababičce … v moři myšlenek a vzpomínek …

A to vše pro 12 listů Mámina kalendáře  2017 – každý den je dar, který s láskou tvořím pro vás

 



S pokorou, úctou a láskou

Věrka
 

úterý 9. srpna 2016

Jako z filmu ...



svatební cesta do Jiljí.
 
Nikdy by mě nenapadlo, že podobnou komedii prožiji na vlastní kůži. V neděli jsme se rozhodli vyjet na vodu. Peťan, Carolinka a já.




Počasí , které mám zde na blogu (vpravo), z Norského serveru, mě nikdy nezklamalo. A tak jsem zjistila, že pršet bude nejdříve po 14.00 hod. 9.srpna. A tak jsme hned v pondělí zvedli kotvy a jeli směr Sázava.
 




Prožili jsem krásný večer pod hvězdami při sklence vína s milou blogerkou Ranatkou. Moc děkujeme za vše. 
Hned časně z rána jsme vyrazili směr Český Šternberk. Doslova romantické místo…ale ta nás na to šup opustila…při prvních „pádlovacích pohybech“.  Působila jsem na řece, jako kompasová střelka. Přesně tak jsem se točila s kanoí. Peťan prvních deset minut váhal, či nezabrat proti proudu a kanoi nevrátit.
 

Každý začátek je těžký …nikdy jsme řeku nesjížděli… Nejen pro Kačku to byl ohromný zážitek.




První jez jsme s lodí slezli…pak jsme se jakš takš zesynchronizovali a pluli jsme. Tedy pluly…občas Peťan ze zádi slezl, vystoupil a kanoi popotlačil. Nějak nám v půjčovně lodí zapomněli říci, že Sázava je skoro vyschlá. Pádly jsme se občas skoro mlátili …odpichovali …odstrkovali. Při pohledu na nás, Vinnetou by se mlátil smíchy….



... tanec modrých vážek ...


První zastávka byla ještě plná romantiky, sluncem zalitá. Vytáhla jsem ze sudu i foťák pro pár záběrů. Ten foťák, který si hýčkám… nikdo kolem něho nesmí ani dupat, kvůli otřesům (stará optika) … proč to zmiňuji, uvidíte za chvíli …To byla asi poslední chvíle, kdy vše probíhalo, jako v písních bratrů Nedvědových…





Tak trochu mě poprvé doběhla předpověď počasí z Norského serveru. První kola na hladině Sázavy jsme spatřili i ucítili asi v 11.00 hodin. Pořádně jsme zabrali, všichni tři. Kanoi přivázali u prvního mola a doběhli do jakéhosi bistra. Průtrž mračen se spustila… Do cíle - poslední 2 km. Když jsem volala na základnu, že prší, zda je možnost, že by si pro loď přijeli sem…a my pokračovali na základnu, kde jsme měli auto vlakem… nepřipadlo to v úvahu.
(jen za nekřesťanskou úplatu)
Opět konstatuji,že vše je v lidech...




 A tak jsme vzhlíželi k nebi a přáli si konec lijáku. Když už jen jemně pršelo, naskákali jsme do kanoe a pluli. To jsme ještě neměli tušení, co nás čeká na posledních 2 km. JEZ , kde na mapce kterou nám četla Kačka, neb brýle jsme v kanoii neměli, byli nakreslené dvě černé lebky se zkříženými hnáty. Když jsme viděli onen jez, kde už ani kačeny nebyly, rozhodli jsme se ho obejít. Jenže kudy? Cesta nikde…Můj Peťan si ví rady…vždyť byl 2 roky na vojně…Vzal kanoii „do teplejch“ (do rukou) a táhl ji na břeh a ze břehu na silnici. Kolemjedoucí přibrzďovali a fotili si tři experty, co si to v dešti kráčí bosky po silnici a jeden z nich táhne kanoii ...
 



Asi kilometr měl můj foťák  touto cestou docela otřesy…konec konců nejen on…

Když jsme naskákali zpět na vodu, otočili jsme se a viděli onen jez vyprskli jsme s Peťanem smíchy…Z jedné strany působil hororově, z druhé strany žádný válec, ale betonový svah, který se dal lehce sejít ...




Pak jsme "sjelosešli" ještě jeden pseudojez a v cíli jsme celý promáčení a šťastní,  si plácli a dali upršenou a spokojenou pusu. Avšak neměli jsme tušení, jaká třešnička na dortu nás ještě čeká.



Na dotaz v kolik jede vlak na základnu, nám slečna sdělila, že za hodinu a musíte přes most a nahoru a dolů. Pojem nahoru a dolů, si vybavím našich x schodů z patra do patra…a nebo cestu do sámošky.



Ale může to také být  cesta cca 4 km … v dešti …
S kručením v břiše, jsme už trhali kolem cesty švestky…pěkně trpké …Zásady šly stranou…jako třeba, že ovoce u cest se prostě netrhá a nejí.  Vím, člověk má zkusit asi vše, ale ve dvaceti …Čundr ve zralém věku je vážně adrenalinový zážitek …




Když jsme cestou dolů zahlédli nádraží, byli jsme ohromně šťastní. Servítky šly stranou (zapomněla jsem i na stud stomie)  a tak jsme mokré oblečení svlékli v čekárně nádraží a oblékli si suché (které jsem nesla s foťákem v pytli na odpadky.) Taťka rezignoval a vydržel v plavkách, až do cíle. Na nádraží, mě - téměř abstinentovi, koupil pivo. To jsem vypila skoro na ex a cesta vlakem na základnu se mi zdála, jako nejkrásnější cesta mého života. Kačka si ohřívala ručičky o kelímek s čajem a pronesla, že tento den si bude navždycky pamatovat…




A já s Peťanem ? My budeme teď spát asi tři dny v kuse ...




Krásné dny přeje dobrodružné trio