 |
| Foto: zdroj net |
Tak zněl titulek mého článku, který jsem před rokem napsala
na sociální sítě.
Článek o tom, co jsem prožila na jedné z mnoha
lékařských posudkových kontrol, jako žena po rakovině, po amputaci rekta, s
trvalým vývodem bokem, nebo-li stomie.
Napsala
jsem pravdu jedním dechem. To, co mnozí rovněž na LPK prožívají.
Neskutečné
ponížení, nepochopení. Rozhodla jsem se, jak říkával můj děda, čepici nesmeknout a nezmačkat. Sepsala jsem
petici za nutné změny při posuzování LPS.
Byla jsem vyslyšena dokonce na těch
nejvyšších místech. Tam, odkud může přijít změna. Tam, odkud se rozhoduje o změnách zákonů a
vyhlášek.
Mé úsilí neskončilo. Ba co víc,
mnohé se stalo a událo.
Není tajemstvím, že vše jsem vložila do knihy
Máma čisté jiskření.
Příběh, který čtenáři označují, jako dech beroucí.
Recenze
hovoří za vše.
 |
| Foto: zdroj net |
Dnes vím, jak je život cenný. Dotýkala jsem se smrti.
Proto
mé motto: „každý den je dar“. Proto mé úsilí…
Od chvíle, co jsem dostala druhou šanci na
život, jsem ušla ohromný kus cesty.
Nemám nyní na mysli, že jsem napsala od té
doby 4 knihy a vydala 4 kalendáře, jako poděkování za onu šanci – žít.
Psal se
tenkrát rok 2015 a já děkovala všemu a všem, že žiji…
Slibovala si a dávala
sliby. Děkovala a prosila zároveň. Bojovala jsem i pociťovala vítězství. Kanuly mi slzy jako hrachy, když jsem poprvé vykročila do nového
života
a nadechla jsem se...
Nohy mě sotva držely, opírala jsem se o svého
muže.
Bylo tenkrát stejné počasí, jako bylo dnes.
A já jsem v tom třesu,
slabosti a opojení štěstím, toužila tu nádhernou naději jednou životu vrátit.
Čas běžel a já opět bojovala.
 |
| Foto: zdroj net |
Tu cestu a boj však už dobře znáte...
Kolik dopisů s pruhy
jsem jenom za ten čas rozlepila. Kolik slz na ně spadlo. Kolik nepochopení jsem
ucítila. Kolik mi toho bylo odebráno.
Žádná mince však nemá jen jednu stranu.
Na té druhé, jste byli vy. Kolik energie jste mi jenom dali. Kolik ohromné
podpory přišlo z vaší strany. Kolik zpráv, dopisů a emailů jsem přečetla
od vás. Kolik přišlo sdílení.
Některé mé články doslova trhaly rekordy ve
sdílení. To byla ta naděje. Ta síla.
Vy jste tím motorem a já vím, že vás nikdy
nechci a nemohu zklamat.
 |
| Foto: zdroj net |
Založila jsem neziskovou organizaci Jelimán, na podporu onkologickým
pacientům.
Kus cesty jsem kráčela v těch stopách, v nemoci.
Měla jsem na sobě
boty poznání a pravdy. Vím, cítím, vnímám … a nezapomínám. Nenechám pošlapat úsilí, nemalý a nelehký boj.
Chvíle, kdy ze mne padaly kapky potu i krve.
A ti, kdo by měli chápat, vědět a
pomáhat, neví. Nebo nechtějí vědět.
Dnes už nejde o mě, jde o nás všechny.
 |
| Foto: zdroj net |
Minulý rok byl pro mě víc než náročný.
A já v době
Vánoc seděla se složenými rukami, v klidu a tichosti a najednou si
uvědomila, co vidím. Na mých rukou velké, bolavé ekzémy. Na gastroskopii nález
zánětu v žaludku… Tělo vnímalo stresy, boje, jedno odvolání za druhým,
pruhy na dopisech… a najednou, Bůh ví odkud, přišla ta správná myšlenka v jedné
vteřině. Ta vteřina přišla po letech.
Možná to způsobila myšlenka rekapitulace.
Myšlenka na všechny mé příbuzné, blízké i vzdálené. Na babičku Vašátkovou
(roz.), která mi tolik toho dala do života.
Na jejího bratrance, legendárního
pilota Aloise Vašátka, který také bojoval.
A chce se mi věřit, že ty mé boje,
úsilí a snahy prostě vnímá
a s dobrým pocitem sleduje z mraků.
Rozhodla jsem se vrátit životu to, co mi dal.
Rozhodla jsem se udělat projekt, který je skutečně velký.
A
protože je velký, dlouhodobý, smysluplný, dovolte mi, abych vás právě teď a
tady požádala o jedno z mnoha SDÍLENÍ.
O pomoc, podporu, o soudržnost. Neboť to samé nabízím i já.
Představuji vám projekt „Sad nadějí“, který přichází z mého
srdce.
Je pro onkologické pacienty, jako motivace a touha.
Naděje – to je to, co tito pacienti
potřebují stejně, jako léky a systémovou léčbu.
Je pro ty, jenž NADĚJI nalezli, jako poděkování životu.
Je pro nás všechny, blízké i vzdálené, kteří ví …
Je pro nemocné i zdravé.
Pro pocit a uvědomění, že „každý
den je dar…“
Místo, kde lidé po překonání této těžké nemoci, vysadí
strom NADĚJE…
Místo setkání, místo, pro kulturní
akce, položení základního kamene.
Výstavbu odpočinkové zóny s výhledem do
přírody, lesů a hor.
A další neméně
krásné počiny v místě nadějí.
Jednou se budou v tomto sadě třepotat ve větru lístky
stromů,
které budou všem navždy připomínat,
že NADĚJE NIKDY nesmí pohasnout.
Podpořte projekt „Sad
NADĚJÍ“
Pro tento počin jsem se rozhodla uspořádat
veřejnou sbírku příspěvků
na transparentní účet.
Vaše rozhodnutí přispět jakoukoliv částkou, je rozhodnutí
pro NADĚJI.
Je rozhodnutím TEĎ pro budoucnost.
Vaše rozhodnutí je velký čin.
Vy věříte mně, já věřím vám.
Vždyť,
„každý den je dar“
Číslo transparentního účtu:
Ze srdce děkuji
Věrka
♥
