Procházka a pozvánka ...

Dotkni se podzimu ...

Poslední krásné dny babího léta jsme užívali venku.

Víkend v Nebi, dny všední venku.

♥

Procházky přírodou je prostě zóna klidu, pohody a krásy.

Lékárna pro duši i pro tělo

Baví mě tuze moc.

♥

Při toulkách podzimní krajinou, jak už víte, nejraději fotím Carolinku.

Je to můj objekt všech objektů.

Když jsme spolu brouzdaly spadaným listím, říkám ji:

„Koho já jednou budu fotit, až vyrosteš…“

„Mami, no přeci mé děti J A nebo také jiné děti…A to můžeš vlastně hned.“

Zasadila tak do mých myšlenek semínko dalšího nápadu.

Kačko děkuji.

♥

V zapadajícím slunci jsem čechrala myšlenky, pocity a nasávala podzimní poklid.

Věřím, že vám ho skrze fotky předám.

♥

Také věřím, že na mém autorském čtení, které se bude konat 27. října 2017 v 17.00 hod. v knihovně v Častolovicích, předám kousek sebe, kus dobré pohodové chvíle.  

Srdečně vás zvu …

♥

Pro další knihovny v jiných regionech je tato možnost také.

Těším se na vás

Věrka

♥

Perutě ...

Na nádvoří Opočenského zámku se konal v těchto dnech padesátý slet sokolníků. 

Myslím, že dnes nemusím moc psát, postačí nepřeberné množství fotek.

Slétli se sem sokolníci  z celého světa. Byla to nádhera a krása dohromady.

Oč větší jsem měla štěstí, když jsem se zeptala jednoho z účastníků, zda-li bych si mohla vyfotit perutě orla skalního v akci, v letu.

Trubači na nádvoří i v poli, byl neskutečný zážitek

stejný sestřih

než jsem stihla zaostřit na sokolí peříčko v letu, stihla ho holčička chytit

pro někoho možná nuda :-) 

Prožila jsem neskutečně nádherné odpoledne. Peťan, Carolinka, já a mé objektivy jsme zachycovali na procházce polem, loukami a hvozdy nekonečnou krásu. Dlouho jsem neprožila tak nádherné odpoledne, v záplavě poklidných doteků podzimu, slunce, prima lidí a ptačích perutí …

♥

Kus té krásy perutí vám dnes posílám

♥

nádherné odpoledne babího léta

 Krásné podzimní dny všem

Věrka

♥

Pokaždé ...

Poezie babího léta

Pokaždé, když vydám Mámin kalendář, vyvezu ho ven. Ukážu mu krásu světa.

 ♥

Dnes , když konečně vysvitlo sluníčko, jsem ho vyvezla na místo jeho zrodu. 

Na starý prkenný plot kousek od stodoly a prastaré lípy.

♥

Vzpomínám si, když jsme fotila titulní stránku Mámina kalendáře 2018, jak jsem jezdila vesnicemi jako s hnojem J . Hledala plot, který padá pohledem. Tyčky, co pamatují věk. Našla jsem ho.  Tenkrát mrzlo, až praštilo a já běhala s Carolinkou kolem plotu ve vysokém sněhu a nafotily jsme asi 50 fotek. 

Carolinka měla bez prstové rukavičky a jaká byla zima je patrné i z fotek.

♥

Plot pořád stojí i když mi pantáta onoho stavení říkal, že ho asi brzy zbourá vítr.

Jsem moc ráda, že stále ještě stojí.

 ♥

Mám jisté liturgie, třeba když posílám do světa knihu, podepíši ji a pohladím ji. 

Pak teprve vkládám do obálky. Tento rituál dělám i veřejně na autorských čteních. 

Stejně tak, jako když máma pohladí své dítě před odchodem do světa nebo do školy.

♥

Když píši knihy nebo tvořím texty pro kalendář, vždy si pustím poklidnou hudbu.

Je to můj rituál....

♥

Možná jste si všimli, že dnes vás v tomto prostoru provází jiná hudba. 

Je to ta u které jsem noci a noci psala Povídáčkův příběh.

 Hravá, optimistická a něžná …

Tak, jako je Povídáček samotný…

Věřím, že dokáže rozsvítit oči malým i dospělým.

 ♥

A co nyní tvořím? V tyto dny usilovně pracuji na mém projektu

„Srdeční záležitost“

♥

Ti, kdo čtou tento blog pravidelně asi tuší oč půjde.

Moc ráda vám o svém srdečním projektu řeknu brzy více.

Jako perly na niti ...

Užívejte všech dnů i těch deštivých a že jich letos tedy je.

Na víkend předpovídají slunečno, tak snad se dočkáme kousku hezkého podzimu.

♥

Pro ty, kdo by zatoužili po Moji knížce nebo Máminým kalendáři 2018

je možnost ZDE

Podzimní slzy prastaré lípy

Krásné dny

Věrka

♥