Město a andělská radost ...

Dnes konečně na téma „město“.

Přidávám dovětek a „andělská radost…“

Když jsme procházeli mlhavým městem,

zabloudili jsme do krámku plného

výtvarných dekorací.

Však to znáte, takových těch nezbytností …

Dlouho jsem stála u anděla, který mne přímo okouzlil.

Ještě třikrát jsem se k němu vrátila.

Nakonec jsem ho od mého Peťana venku v mlze,

 před krámkem dostala.

Od chvíle, co jsme doma, svítí nám na stole každý den - 

Andělská radost.

Měli jsme ve městě štěstí na všechna počasí.

Od mlhy počínaje, přes mrazy až po nádherné slunečno.

Jako by se nám severské město chtělo předvést v plné parádě.

A hlavně jsme měli štěstí, že jsme prožili zde toto období v čase vánočním.

Všude tolik světel a také slev 😊

  

Mnozí naši přátelé nám říkali, že ve Švédsku je ale hrozně moc draze?

A my se jich ptáme, a kdo vám to říkal?

Samozřejmě, že jsou věci, které se vyplatí a které se nevyplatí.

Mezi ty drahé patří všeobecně alkohol.

Alkohol nad 3,5%, což je i pivo 12° , není možné sehnat v běžném obchodě nebo marketu.

Jedině ve speciálních prodejnách, kde je i speciální obsluha.

Paní se vás třeba zeptá, co budete mít k obědu a poradí vám přesně alkohol, 

který se k danému pokrmu hodí.

Samozřejmě si musíte na alkohol připravit hodně peněz.

Pro mne není tento artikl tím, který vyhledávám, 

takže mě toto nechává chladnou.

Já raději nahlédla třeba do obchodu s knihami, založený v roce 1848.

A nebo k řece a do uliček města.

K pokoukání jsou zde maličké krámky plné stylových předmětů.

A také svršků …

Třeba tento  růžový, mi padl do oka hned na první pohled, při cestě kolem výlohy.

Vyfotila jsem si ho a ještě večer o něm přemýšlela.

Tak je to u mě se vším.

Vím, přesně, že se mi to líbí …

a než se pro danou věc rozhoupu, je vyprodaná.

A tak druhý den se jelo do města znovu...

Co byla pro mě radost, když mi kamarád ukázal takový, jakýsi  koloniál.

Prý tam by se mi líbilo.

Jenže na dveřích cedule zavřeno.

A právě den na to, měli v koloniále otevřeno a ještě s dodatkem sleva 50%

Když jsme vstoupili dovnitř, nevycházela jsem z údivu.

Koloniál všech severských značek.

Green Gate, Ib laursen … až po ty, co jsem viděla poprvé v životě.

Koloniál ve stylu takového starého dřevníku nebo stodoly,

který měl tolik místností,

že to nebralo konce.

Obchody s potravinami, jsou na první pohled stejné, jako u nás.

Jen s tím podstatným rozdílem, že většina zboží je zde pouze Made by Sweden.

Od ovoce, zeleniny, přes maso, mléčné produkty, až po sladkosti.

Prostě skoro všechno jejich tuzemská produkce.

Co mě také překvapilo, že některé markety jsou u nich

soukromé. Ten, v kterém jsme my nakupovali,

 patří generaci co generaci otci a synovi.

Hodně jsem četla krabice produktů, co se složení obsahu týká.

Je to k neuvěření, ale kromě kukuřičných škrobů,

po Ečkách ani stopy.

My se v tyto dny  intenzivně připravujeme na pololetní testy Carolinky.

Proto tento příspěvek vkládám až nyní.

V pondělí ji čekají další, poslední testy 

a pak vám přinesu krásu bílých křídel racků a moře.

Věrka

♥

Místo Vikingů ...

Na konci minulého příspěvku jsem vám přislíbila,

že vám ukáži místo,

kudy kráčela historie Vikingů.

Jsme na samotném pohřebišti Vikingů.

Místo, kde je jeden kopeček vedle druhého.

Chcete-li jeden kopeček za druhým.

To jsou hroby dávného kmene skandinávských mořeplavců

Vikingů.

Čím je kopec větší, tím je zde pochován významnější Viking,

s vyšším postavením.

Můj pocit?

Cítila jsem zvláštní pocit míru. Pocit smíření a klidu.

Možná tomu všemu nahrálo krásné, slunné počasí.

Dotýkala se mě o to více atmosféra nekonečnosti …

Z hlediska etnického původu představovali Vikingové severní větev Germánů.

Představa, že tito muži byli do půl těla nazí, (jako Asterix a Obelix) a měli na hlavě přilby s rohy, je pouhý mýtus.

Vikingský vůdce Erik Rudý se kolem roku 980 vydal do Ameriky, kde zřejmě jako jeden z prvních Vikingů doplul do Grónska  založil zde první osady.

 Erikův syn Leif  doplul na východní pobřeží dnešní Kanady.

 Byl to národ  bojovný a také  to byli zdatní mořeplavci a rybáři.

Zajímavé je, že ženy Vikingů neměly ve společnosti zrovna nízké postavení.

Mnohdy se totiž samy musely o všechno postarat. 

No, možná i to je důvod, proč je ve Švédsku tak silná emancipace 😊 

Na konci této  krajiny stojí červené domy s bílým rámovým.

 Za okny vánoční svícny a v domech běží život dnešní doby …

Možná za několik generací budou lidé mluvit o červených domech stejně,

jako dnes o pohřebištích v podobě kopců, o rybářských starých kmenech …

Zajímalo mě, jak vypadají soudobé hřbitovy.

Na jednom z nich jsme zastavili.

Byla jsem velmi překvapena.

Nenajdete zde pompézní hroby a hrobky.

Najdete zde kameny.

Ty stojící a nebo náhrobky v zemi.

Všude upravený travní porost.

Máte pocit, že jste spíš v parku.

A tak, když jsme byli dostatečně vymrzlí, rozhodli jsme se navštívit kavárnu.

Vždyť toto město, je městem kaváren.

Alespoň tak statistika praví, co do počtu na metr čtvereční.

Vydali jsme se do prastaré kavárny.

Ve stylu starého švédského stavení.

Za dveřmi, kde cinká zvoneček nade dveřmi…ucítíte vůni.

Kávy, zákusků  a čokolády...

jako doma v kuchyni

Dobroty si vybíráte formou švédského stolu.

.

U pokladny řeknete, co jste si vybrali a zaplatíte…

Zbytek je na vás. Sami si ze švédského stolu vyberete a nandáte.

Sednout si můžete dole, kde to je ve stylu kuchyně

a nebo nahoře, o patro výše,

kam vyjdete po starých dřevěných, vrzajících schodech,

 kde je to ve stylu obýváku.

Příště vás pozvu do města.

Nejen k výlohám, ale i za ně a doufám, že si přijdete na své.

Věrka

♥