Lavička naděje v Nemocnici v Havlíčkově Brodě ode dneška slouží nejen onkologickým pacientům.
Děkuji za skvělou spolupráci s vedením nemocnice.
Děkuji panu primáři Vítu Kaňkovskému.
Děkuji panu řediteli Davidu Rezničenkovi.
Děkuji uměleckému řezbáři Radku Zdražilovi.
❤️
Vždycky se cca po hodině od slavnostního odhalení Lavičky naděje vrátím na místo zpět.
Pocit, když vidím, jak na lavičce sedí lidé, dotýkají se vyřezaných holubic, symbolu naděje, povídají si o lavičce, to je pocit, který dává křídla.
Vždyť naděje dává křídla.
Pohladila jsem holubici a vyslovila DĚKUJI ❤️
Díky, že můžu. 🙏
Díky, že můžu předávat naději.
Takhle by mohl končit příběh další naděje…
Má však krásný dovětek,
o který bych se s vámi moc ráda chtěla podělit.
❤️
Po odhalení Lavičky naděje ke mně přistoupila
milá brunetka, zdravotnice. Podávala mi ruku se slovy:
“Vy mě asi neznáte, ale já Vás spoustu let. Čtu Váš blog snad od samého začátku…”
13 let vkládám na blog pelmel mého života.
Od receptů přes knihy až po projekty plné nadějí.
❤️
Kolikrát už jsem si říkala, že blog uzavřu. Svět se posunul jinam…
Ale!
Nebýt pozvánky na slavnostní odhalení Lavičky naděje na blogu
nikdy by se neuskutečnilo tohle nad míru kouzelné setkání.
❤️
A ba co víc!
Díky tomuto setkání, kterého byla součástí paní náměstkyně pro informační technologie Havlíčkobrodské nemocnice okamžitě vznikla myšlenka motivační besedy s autorským čtením.
Tak třeba…. potkáme se zase…
❤️
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka