… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

neděle 29. března 2015

...jízda ...


…dnešní tak trochu deštivý den nám přinesl výlet, podívanou, zážitek… z jedné tak trochu nevídané a nevšední jízdy. Jízdy amerických vojáků …



…vzpomínám si, jako malá holčička, jsem zažila jízdu sovětských vojsk. Byla hluboká noc, v domě na samotě u lesa, bylo slyšet cvrčky, sýčka … každý noční zvuk. Uprostřed noci nás táta vzbudil se slovy „ vstávejte jedeme za les, jedou rusáci. Je slyšet zvuk tanků…“ V pyžamech jsme s bráchou seděli v autě na to tata. Ten pocit cítím v sobě ještě dnes. Když projížděli silnicí mezi lesy tanky, cítila jsem dunění tanků až ve svém dětském srdíčku. Nebyl to strach, spíš pocit mohutnosti, obrovitosti … a ještě silnější zážitek nastal po průjezdu tanků.Svoji dětskou ručičkou jsem si sáhla na silnici. Na horkou cestu, na kamínky od pásů tanků … a hukot co se vzdaloval za lesem …


…  a tenkrát jsem byla velká asi jako naše dcerka Carolinka. I ona si ve svých vzpomínkách ponese také velké vozy vojenské techniky … ale americké. Dnešní den byl skutečně pozitivní. Vojáci se usmívali, mávali, děti vyzvedávali do vozů … pokud někde budu číst o napětí a demonstracích, netýkají se mého zážitku z dnešního dne. Vše bylo poklidné, očekávající, natěšené, lidé k sobě rozumní a vlídní. Takový, jací bychom k sobě měli být. Úplně normální,  lidští a milí.

... za konvoji jeli americká auta -veteráni. Silnice lemovali lidé s vlajkami i bez vlajek, ale všechny se usmívali a mávali. 


... a naše Carolinka fotila stejně jako její maminka, tatínek a brácha ...
 Věrka


24 komentářů:

  1. Uhodla jsem, když jsem si říkala, že u toho budete:-) Díky za hezkou reportáž!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač Renatko, byla jsem moc ráda, že jsem zase provětrala objektivy v akci venku. Věrka

      Vymazat
  2. Milá Věrko,
    jsem ráda, že jsem mohla být u toho a nasát atmosféru. Nezapomenutelný zážitek !!!
    Nevím proč holky nekomentují, sledovala jsem reakce na tvůj příspěvek a dost mě to překvapilo, že skoro nikdo k tomu nemá co říct. Děkuji za komentář u mě a jsem zvědavá na reakce.
    Krásný večer, Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jitko, děkuji za Tvá slova... i mě to překvapilo...ale každopádně bylo co fotit. Krásný večer, Věrka

      Vymazat
  3. Věru, krásné záběry, díky za zprostředkování..Kolem nás nejedou..Ti mladá kluci ve mně evokují představu, že by tohle byl můj syn a je mi ouzko..Kéž by si pořád na vojnu mohli jen hrát! Krásné dny..plné energie..Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Inko, děkuji za Tvá slova, opět upřimná a jsem za ně moc ráda. Kolem nás nejeli, ale kousek od nás. Osobně se mi víc líbila ta atmosféra, lemující davy lidí silnice a ulice...úsměvy...narcisky v rukou...mávání, něž okukování techniky v cíli. Ale fotila jsem vše...jen tu pohodovou atmošku ta fotka neumí říci nahlas...Krásné dny...Věrka

      Vymazat
  4. Věrko, také si říkám, že tu dnes není moc komentářů. Vzpomínala jsi na rok 68 a já si vybavila svoje vzpomínky, tenkrát naši ráno vstávali do práce a v rozhlasu hlásili, že nad Prahou přelétají cizí letadla a pamatuji si, že jsem měla ohromný strach, že bude válka, tenkrát mi bylo 11 let. Pak jsem si vzpomněla na dobu, kdy jsem byla na mateřské s mladším synem a v Evropě rozmisťovali rakety a já se zase bála. Ukrajina není daleko a já mám zase obavy. Vím, jak moc bolí ztratit dítě a jak píše Inka, je mi ouzko. Tolik násilí, které je v dnešní době ve světě, budí obavy. To jsou moje pocity. Přeju klidné dny. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji za Tvé povídání. Málo komentářů bude asi tím, že toto není moc blogové téma. Ale pro mne to byl příjemný den, protože rád fotím a pořídila jsem kupu parádních fotek, které už nebudu mít šanci jen tak pořídit. Je totiž moc fajn, když člověk využije situace, jako v neděli já. Vstane i když mu není dobře a jede několik kilometrů křížovat silnice a křižovatky, fotit a nasávat atmosféru. Najednou jsem zapomněla, že mě kde co bolí, že jsem zrovna spolykala několik tablet chemoterapie....prostě najednou fotím a moc ráda...a vnímám všechny ty detaily ... a vím, že to je jedinečnost oné chvíle... a také si člověk uvědomí, vlastně vidí ty kolosy vojenské techniky a pocítí, že válka není jen slovo a respekt je víc než na místě. Přeji krásné dny....Věrka

      Vymazat
  5. Mám úplně stejné pocity jako paní Růža, mám tři syny a blízko naší země se střílí, v dalších oblastech se střílí a já mám někdy veliký strach. Nešla bych se podívat na tento konvoj právě proto... Vojáci poslouchají rozkazy. A radost, že cizí vojáci projíždějí naší zemí, tak to nemám, a je mi úplně jedno odkud jsou - jsou prostě cizí. Jsem hlavně MÁMA, která má syny. Nechtěla jsem ani komentář původně žádný psát. Myslím si, že většina z nás ty obavy prostě má a proto raději nekomentují. Přeji poklidné dny. Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Álo, děkuji za komentář . I já mám syna... ale nemůžeme zapomínat na to, že jsme v NATO. Krásné dny.Věrka

      Vymazat
    2. To máš Věrko pravdu a tenkrát jsme byli ve Varšavské smlouvě a rozhodovalo se o nás bez nás, jako už tolikrát . A asi to vždy tak bude. Pro ty velké země nic neznamenáme.

      Vymazat
  6. Milá Věruško♥ Já mám ty samé pocity jako paní Ála..bojím se budoucnosti..je toho zla poslední dobou hodně a také nemám ráda násilí a zabíjení,ať již to je tady ,nebo v jiné zemi.
    Chci mít zajištěný mír pro všechny,nejen pro svojí rodinu.
    Věruško Ty se opatruj a hlavně se šetři.To jaro nám zatím naděluje sníh,který v zimě chyběl:(
    Pa.Anna♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Aničko, i Tobě moc děkuji za komentář. Ani já nejsem příznivcem násilí a zabíjení... ale to není v rozporu s fotkami průjezdu američanů. Krásné dny. Věrka

      Vymazat
  7. Já si pamatuji na 68 rok jako 11letá.Též nás vojáci vzali do tanku,aby jsme se mohli podívat.Vůbec nevěděli kde jsou a co tu dělají a proč k nim lidi mají takový odpor.Nosili jsme jim cigarety a jídlo a oni mám za to dávali kafíčka-slisované kostky kafe.Bydleli jsme na vesnici a neměli s nima žádný problém.Nemám ráda vojáky a zbraně,at jsou v rukou kohokoli i civilů.Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Maruško, děkuji za komentář. Tento příspěvek byl, resp. je o poklidné a pohodové neděli. O fotkách, které mě vážně bavilo pořizovat. Focení je mým velkým koníčkem. Krásné jarní dny. Věrka

      Vymazat
  8. Ahojky Věruško a všechny kamarádky,
    já měla v 68.roce 15 roků a nad naší vsí měla armáda která sem přijela své stanoviště, tanky měly hlavně otočené na ves.Bylo to zvláštní.U nás v domě se dělalo ústřední topení a přivezli nám do toho 80 metráků uhlí.Chlapi nejdříve museli to uhlí uklidit,aby mohli začít dělat.Ti kluci odjinud šli na procházku po vsi samozřejmě se samopaly na prsou.Když nás míjeli jeden z našich chlapů poznamenal...kdybyste nečuměli a šli pomoct.Neumíte si představit co se dělo -samopaly viseli na plotě a náš táta vyběhl ze sklepa a nadával to mě chcete pohřbít nebo co.Oni ho málem zahrnuli tím uhlím.Pak jsme s nimi povídali a oni vůbec nevěděli kde jsou.Já jsem donesla atlas a ukazovali jsme jim jak jsou daleko od domova 2 byli z Uralu.Oni byli ti kdo dostali rozkaz a jeli nikdo z nás by s tím asi nesouhlasil a z mé generace tomu ani nikdo nerozuměl a nechápal a mám pocit,že to nechápeme ani dnes.Ti kluci to mají jiné jen v tom,že dnes jdou na vojnu dobrovolně.
    Fotečky ,které Věruška pořídila jsou krásné,protože je v nich láska a nejde z nich strach ani obava.Syna nemám,ale také si myslím,že i hra na vojáky by se mohla vytratit z mysli malých kluků.pak by na to jako velcí nemuseli myslet.Místo toho by se mohli víc věnovat mládeži aby cvičila a učila se slušnosti.....určitě každá z nás by doporučila někoho komu by to prospělo.Nějak jsem se rozepsala.....mějme se prosím rádi,ať co co Věrka fotila zůstane jako vzpomínka ,že tudy tato kolona jen projela.....pa pa krásné jaro a krásné teplé a slunečné VELIKONOCE babi Jířa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá babi Jířo, moc děkuji za komentář, za příběh a hlavně za pochvalu mých fotek. Jsem moc ráda, že jsi ucítila z nich to, co jsem chtěla sdělit. Děkuji. Krásné jarní dny. Věrka

      Vymazat
  9. Dobrý den Věrko,díky za hezký příspěvek.Je vidět co člověk to názor.Jsem stará asi jako vy.Narodila jsem se v roce 1973 a moji rodiče v r. 1949 a 1952 a já říkám,že oni měli nejdelší možnost prožít svůj život bez války a i její hrozby.První válku jsem zažila v roce 1991 když jsem projížděla jako 18-letá autobusem Sarajevem a od té doby se války už nejenom bojím,ale i jí vidím.Kdybych měla možnost určitě se na konvoj půjdu taky podívat.Jedna moje babička mi vyprávěla,jak byla štastná,když přišel konec války a má ho spojený s prvním Rusem,který vjel k nim do vsi na motorce a moje druhá babička byla od Plzně a vyprávěla o osvobození Američanami.Můj manžel je shodou okolností voják.Voják ale není rovnítko pro válečník.A tak proč nepřivítat nebo alespoň nechat slušně project někoho naší zemí....?Mám také syna a je jenom na nás jak ho povedeme.Pokud děti sedí u her a bezmyšlenkovitě zabíjí jednoho člověka podruhém,tak to je pro mě začátek,že si neuvědomují hodnotu lidského života.V lednu jsem poprvé viděla film Pianista o židech ze 2 sv. války a vrátily se mi pocity když jsem byla malá a tyto filmy o válce se dost často pouštěly.Možná někdo zase řekne propaganda Rusů,ale já jsem se bála jenom slovo válka vyslovit.Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evi, souhlasím, že co člověk to názor a já dodávám a to je dobře. Horší bude, až budeme mít všichni názor jenom jeden, resp. až lidé budou říkat názor jenom jeden. Můj názor je ten, že to pro mne byl zážitek pozitivní. Nemluvím o zbraních, válčení, válkách...mluvím o slušném a lidském chování amerických vojáků, které jsem na vlastní oči viděla a slyšela.Souhlasím s tím, že vše je v lidech a záleží na nás, jak se k sobě budeme chovat...a to nejen v práci, ve škole, ale na celém světě. Věrka

      Vymazat
  10. Ahoj Věři,
    byli jsme na tři dny pryč a dnes jsem se teprve dostala na tvůj blog.
    V neděli musel manžel ještě do práce (mívá služby někdy i o víkendu), jinak bychom se jeli také podívat k Náchodu, kde kolona projížděla. Určitě to stálo za to. Vojáci a vojenská technika v našem světě stále jsou, záruka, že bude navždy klid, bohužel není. Nechápu názory, že se přes naše území neměli pouštět. Bylo to potřeba. Z "druhé" strany jde hodně strach. Ale do této debaty se nechci pouštět.
    Fotky pěkné.
    Dana z Podkr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Danu, rozumím...plně rozumím...pro mne to byl velký zážitek. Nejspíš už nebudu mít možnost takový opakovat. Jsem typ člověka, který vždy vše žil a žije naplno...tak i tuto neděli co byla. Mám mraky fotek...ani na jedné není nabručený, zamračený voják... atmosféra byla vážně super.Já tam byla dobrovolně a nelituji...proč taky? Největší zážitek byl pro mě válečný veterán z války u silnice s velkým psem. Fotila jsem ho a on si toho povšiml. Vstal, zpříma se postavil o jedné noze a berlích a poslal mi nádherný úsměv. Věrka

      Vymazat
  11. Ten pán je úžasný, je vidět, že uniformu má za svátost, čisťounkou, pán upravený.
    Kéž by zůstalo navždy jen u přehlídek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, souhlasím. Jeho pohled očí budu mít v sobě hodně dlouho...ucítila jsem z nich skutečné hrdinství, čest a lidskost ... hodnoty které uznávám a ctím...Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. Těší mě a vážím si jich. ♥ Věrka