...DOMA ...

… když bych měla navázat na minulý příspěvek, gramatický J … tak mě napadá, že slova o 4 písmenech jsou tuze krásná… máma…táta…dítě … jaro …nebe … DOMA

♥

Ano, tak moc jsem na sobě pracovala, že touha vidět opět obrovské oči mé Carolinky, touha po objetí mého Peťana … touha po pozdravu „Ahoj mamko“ od mého syna Jáji... touha po povídání s moji Kristýnkou …touha po obyčejném baf na mého vnoučka Jeníka… touha uslyšet u brány štěkot našeho psa … dotknout se zábradlí k domu…ucítit vůni domu…a být doma … ta touha byla tak silná, že hory přenesla… Ještě před týdnem jsem byla na JIPce, na přístrojích a létala galaxií skrze Morfium v děsivých snech. Viděla kolem sebe tolik bolestí a útrap, že ani to vyslovit nemohu. Jen jsem si pomyslela, že všem rozmrzelým či rozmazleným lidem, bych doporučila týdenní "wellness" na Jipce, kde jsem ležela... Moc poučné a přínosné, proto, abychom pochopili smysl a kouzlo života.
... a po tom všem  dnes jdu domů…Domů … zázraky se dějí a každý den…

♥

A pan docent operatér, člověk , který mě vrátil do života … mě má moc rád….Dala jsem mu knihu Máma s osobním věnováním se slovy „ s úctou a vděčností věnováno člověku, který mi vrací život…“ Byl dojatý …Jsou lidé a lidé …a já mám v poslední době velké štěstí na dobré lidi. Díky Bohu. Tento příspěvek je totiž tím nejkrásnějším po celou dobu existence mého blogu…dokonce po celou dobu mého života.

♥

Proč? Byla jsem v ordinaci, aby mi pan doktor vyndal kanylu. Chvíli jsme povídali…otevřeli se dveře a v nich pan docent, můj operatér. Slovo dalo slovo a pan docent požádal pana doktora, aby rozklikl v počítači moji anamnézu, zda-li je histologie (části tkání, které jsou v mém těle po odejmutí zhoubných buněk)  již hotová. Chvíli měli hlavy u sebe a cosi  šeptali. Pak se pan docent na mne otočil a řekl historickou větu :

„ tak je to dobrý…je to čistý…“

„pane docente, to znamená, že jsem jako zdravá?“

„ žádné jako … dopadlo to skvěle “

Začala jsem plakat dojetím, ještě teď, když vám to píši, to tak silně cítím….

Sice mám skrze operaci (amputaci)  jistý (větší) handicap , ale já dnes říkám díky Bohu za něj…za to, že žiji…že jsem tady…právě teď…to je dar..to je zázrak …a prosím, važme si životů svých i svých bližních … a vám všem do jedné děkuji, za všechny modlitby a pozitivní myšlenky. Ono to totiž vážně funguje. Žiji... a moc ráda ...

♥

A jak mi jedna vyléčená onko pacientka na začátku léčby řekla „ uvidíš, pak budou barvy zářivější a vůně intenzivnější…“ Irčo, máš pravdu… Děkuji... a dnes až vyjdu ven, zhluboka se nadechnu a pošeptám "Bože díky ..."

♥

Ještě mě čeká moře kontrol a vyšetření…zvláště v posledních dnech a týdnech ...

(vlastně až do konce života)…ale jsem vám tak nějak vážně, opravdově a čistě šťastná …

Vaše Věrka s rodinou

♥