… babiččina půda s vůní sena, starých šatů a bylinek,

to patří do mých pokladů dávných, dětských vzpomínek.

Tu truhličku plnou vzpomínek, inspirací a tvoření právě otvírám,

pro Tebe, ať je Ti zde fajn,

ať krásnou chvíli já Ti dám …

úterý 17. března 2015

... nádherná změna ...


… K tomuto příspěvku se chystám již nějaký den. Tak konečně je tu. Když jsem přijela domů z nemocnice, čekalo mě tu na stole několik krásných dárků, od vás skvělých blogerek. Ruční dárečky, ručně psané dopisy, milé a nádherné pozornosti, které jsme si kdysi dávno dávaly, jako malé holky, jen tak pro radost. Pro radost druhých… a to je moc fajn, že se na tom nic nezměnilo….pořád tu potřebu v sobě máme a činí z nás to skvělé holky. A já vám za to moc děkuji.
 

Pak přišly na řadu emaily. Pročítala jsem jeden po druhém a všechny mě moc potěšily. Jeden však byl pro mé srdce tak trochu jiný…tak nějak nepopsatelně krásný… a o něm dnes píši.


Napsala mi milá paní Marcelka, jak knihu Máma přečetla jedním dechem a děkuje za ni. Knihu půjčila dceři do nemocnice, která  v ten čas byla hospitalizována.Kniha Máma ležela u ní na stolečku vedle postele a povšimla si ji zdravotní sestřička. Jak mi Marcelka píše, sestřička ucítila jak se jí rozbušilo srdíčko, jako by jí anděl posílal zprávu… Knížku si od pacientky půjčila. Hned po přečtení prvních řádků udělala něco, co musím nyní napsat i já vám…

…vzala telefon, vytočila číslo, které nevytáčela léta….číslo své maminky… zavolala ji, mluvila s ní, po letech… štěstí se v tu chvíli rozlilo kolem nich…mluvily spolu…dcera a máma… zarostlá a zmizelá cesta se zase objevila… a já neumím na tento skutek říci nic jiného než : 
„ zázraky se dějí každý den.“ A kdybych měla tu možnost, řekla bych oné sestřičce „ děkuji…“
 
Má kniha Máma má spousty chyb a překlepů …a zcela jistě kritik by si přišel na své… ale nic to neznamená proti tomu, co dokázala s jedním osudem… A já po přečtení tohoto emailu ucítila příval lásky, radosti a štěstí. A pocit, že psát prostě musím…pro takové to  dny…pro vás…
Marcelko děkuji … a děkuj vám všem ...

Věrka


41 komentářů:

  1. Dobrý podvečer Věruško.
    Krásné,...velice krásné čtení u dobré kávy.Tak myslím čím to vše asi bude,......ono to asi bude tím,že jsi otevřela své srdce nám všem a dovolila vejít a nyní se ti to vše vrací.Láska a potřeba dobrem oplácet je to o co tady jde a musím říci,že je to krásné.Chodím si sem počíst opravdu každý večer.Je to má četba na pokračování,a je nás určitě víc.Někdy si tak představuji jak by asi vypadalo setkání všech naživo...........
    Měj se moc fajn a přeji krásné za chvíli už jarní dny pa babi Jířa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jířo, děkuji za milé řádky...i mě napadlo setkání blogerek pod širokou oblohou, někde, někdy ... třeba.... Krásné dny...Věrka

      Vymazat
  2. A o tomto to vše právě je Věruško. Vidíš tu cestu, kterou si tvá knížka otvírá? Cestu do lidských srdcí. A takové příběhy jsou tvá odměna. Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Álo, přiznám se, že až mě to dojalo...hezky a lidsky....Krásné dny....Věrka

      Vymazat
  3. To je krásné... Já také doufám, že jednou si tu cestu k mámě zase najdu. Ale teď je mezi námi tak velká vzdálenost, že to prostě nejde, i když bych si to moc a moc přála... V době, kdy by měla být máma své dceři nejblíže, je ona nejdál... Ač se zdá, že tu je snaha, převládá něco nepopsatelného, cizího a bolavého... Celé jsem si to jednou představila tak, že každý máme v sobě k druhému určitou nádobu plnou citu (lásky)... A z té nádoby něco občas vyteče, ale zase se určitým skutkem, zážitkem, situací naplní... A tahle moje nádoba úplně vyschla. Ani kapička do ní za poslední roky nepřibyla... Ale stále tu je... Připravená se jednoho dne opět naplnit... A on ten čas přijde... Snad nebude pozdě... ♥ Jsi taková moje léčivá duše, Věruško...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Gábi, moc děkuj za Tvá slova, příměr a touhy....jak jsem napsala v příspěvku...nezapomeň, že zázrak se dějí každý den... nikdy nikdo z nás neví, co se může přihodit za 24 hodin...třeba další zázrak.... Věrka

      Vymazat
    2. Věřím na zázraky... ♥ Děkuji...

      Vymazat
    3. ...a to je tuze dobře...protože takový lidé jsou tuze šťastní a když ten zázrak přijde, pak prožívají nepopsatelné emoce a pocity...zázračné chvíle...Přeji Ti je ze ♥ Věrka

      Vymazat
    4. Holky moje zlatý.
      Vy dvě a spousta vám podobných jste neuvěřitelně bohaté.Jste plné lásky,vy jí v sobě máte tolik,že jí rozdáváte . Gábi,ty píšeš,že je tvá nádoba prázdná,neboj není je to jen pocit.Máš krásné holčičky a na cestě kloučka a to potřebuje velikou porci lásky.......jen nědy někdo nechce,nebo nemůže to slovo láska nějak pochopit a nebo odmítá lásku přijmout a stává se tak velic chudým.
      Mám také zkušenost s mamkou mého muže.Nikdy se nechtěla zúčastnit žádného dění kolem našich 2 dcer,život běžel tedy bez ní.Máme 3 vnoučata-(její pravnoučata) a u všeho by chtěla být.Bohužel její zdravotní stav to nedovoluje pohyboje se pomocí chodítka a nikde dlouho nevydrží(akce),nyní je jí líto,že je vše pryč a nedá se to vrátit.Přátele nemá.... jen nás jako rodinu.
      Je mi jí moc líto,,ale její zdravotní stav bohužel ani zázrak nespraví,protože věk je hodně vysoký.Proto si myslím,že by se žádná z nás ,která je či bude Máma neměla vzdát možnosti být tou opravdovou MÁMOU ,(babičkou),plnou lásky.Mějte krásné dny babi Jířa

      Vymazat
    5. Moc hezky, babi Jířo, napsané... Ostatní nádoby jsou plné, některé přetékají... Cítím takovou vděčnost za to všechno... Jen občas bolí ta MÁMA a padne to na mě... Ale ono bude zase dobře... Tak ráda bych pomohla těm "chudým" najít ten pocit štěstí a lásky v sobě... Ale každý musí sám... ♥

      Vymazat
    6. To je veliká pravda.....a přes tu nepřejdeš silou....opatruj se moc to nyní potřebuješ.Pa babi Jířa

      Vymazat
    7. A já jen dodám, ta Cesta k právě té či oné Mámě je přece stále otevřená a nemylte se,ani ta má nebyla "dobrá", ba právě naopak, co mi před pár lety máma provedla, to bylo něco,ale o tom se nebudu rozepisovat. To totiž vůbe cnení důležité. Již ne. Jen bych chtěla říci, měla jsem tehdy dvě volby, ihned s mámou ukončit vztah anebo TO pochopit. Zvolila jsem po prvním vydýchání cestu druhou a jala se jít věcem do hloubky. Nebylo to jednoduché, především v oné době čerstvých starých dobrých emocí oběti,ale dokázala jsem to. Uvědomila jsem si v plné míře, že i má máma dělá/dělala vždy ve svém životě jen to, co dokázala, co znala,uměla... co jí bylo předáno jejími rodiči,učiteli, společností.. co se ve svém životě naučila a o čem si ona myslí, že je to tak správné. Protože každý z nás má Právo volby v daný moment, co řekne a učiní. Tehdy jsem ji "pochopila", dělala jen to, co dělat mohla a uměla, nic víc a nic mín. Koneckonců vás mohla hned po porodu dát k adopci a to neudělala. A nemylte se, je to myšleno právě i pro ty "špatné" reakce našich matek. Když toto pochopíte, najednou se vám v duši rozzáří takové zvláštní světlo lásky, uvědomíte si toho člověka, zde vaši Mámu, v úplně jiném světle a pochopíte ho a věci pak již budete brát s více nadhledem a ne osobně. Jinými slovy, budete si dělat věci po svém, ale osobu naproti sobě budete více chápat. Tak běžte a zkuste to s vašimi maminky, dejte sobě i jim šanci, nakonec vás přivedly sem na svět, kdysi jste se pro ně rozhodly tam "nahoře", ano, přesně pro tyto maminky jsme se rozhodly, tak se naučme být ve své dospělosti skutečně moudří a znovu k nim vztáhněme své dětské ruce. Mír začíná mnou Iva

      Vymazat
    8. Milá Ivu, každé rozhodnutí je na nás...zbytek řídí osud, život, Pán Bůh, štěstěna ...kdo ví...ale prvotní rozhodnutí je v našich rukou a mysli. Jak říkávala moje babička : " Přičiň se a Pán Bůh Ti pomůže..." Krásné jarní dny...Věrka

      Vymazat
  4. Věrko, je to fakt co píšeš - co udělala tato kniha s jedním osudem - dcera a maminka k sobě našly zase cestu - a to díky Tobě. To je taková nádhera......to je nádhera, kterou rozdáváš.
    Měj se hezky, Věrko a díky.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jarko, moc děkuji za hezká slova....jakou já jen měla radost ! A o tom to na tom světě je...dělat druhé šťastnými....Věrka

      Vymazat
  5. To je nádherné, úplně mi běhá mráz po zádech, skvělá zprávička!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Amelie, děkuji i j cítila krásné vibrace...asi se tomu říká pocit štěstí ... Krásné dny...Věrka

      Vymazat
  6. Ten pocit, že pomůžeš byť jedinému člověku na zemi, ten musí stát za to...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Radu, stojí, vážně stojí....kdysi dávno, už je to fůra let asi 25 let, jsem napsala básničku o lásce kde stojí...A kdybych měla prožít den plný lásky a byl jediný z celého žití, stojí za to za ním jíti ... Věrka

      Vymazat
  7. Vierka ... tu na tvojom blogu je také prekrásne čítanie ... nielen tvoj príspevok chytí čitateľa za srdce ... ale aj príspevky v diskusii sú plné citu, porozumenia a lásky. Mne sa vždy rozbúcha srdiečko, zvlhnú oči a je mi príjemne ... ď a k u j e m ...
    posielam mnoho pozdravov ... pa pa .... ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lauro, moc děkuji...tak moc ráda čtu Tvé řádky ... zde u mě na blogu i u Tebe ... Přeji krásné dny sluncem zalité...Věrka

      Vymazat
  8. Milá Věruško takové usmíření to je moc milé,působíte na lidi jako sladká medicína,lék na chmury a ztracené naděje a já Vám za vaše povídání ze srdce děkuji. Milada

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Miládko, já děkuji...za milý komentář...Krásné dny...Věrka

      Vymazat
  9. Věrko, moc ráda jsem si přečetla dnešní příspěvek a moc ráda pročítám i komentáře a Laura už to řekla přede mnou, komentáře jsou plné porozumění a lásky. Moc ráda na tvůj blog chodím, pro to krásné vyprávění plné citu, které ve mně probouzí vzpomínky na moje dětství, na moji babičku a hlavně na moji maminku a já už bohužel můžu jen vzpomínat. Moje maminka byla báječná a obětavá a já si pamatuji, jak jsem jí říkala jako malá holka, ať mi slíbí, že nikdy neumře. Jen to jedno přání mi nemohla splnit. Proto bych vám Věrko a Gábinko přála, aby se vztahy s vašimi maminkami urovnaly a vy na ně mohly jednou po létech vzpomínat v dobrém. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růžo, děkuji... I já si to přeji... ♥

      Vymazat
    2. Milá Růženko, jsem ráda, že je Ti zde fajn....i já mám tento prostor jako relax. Myslím, že nemoc, která vstoupila do mého života změnila všechny kolem mě a to v dobré slova smyslu. Mě, moji rodinu, tudíž i moji mámu. Umíme spolu mluvit a to je ta moc dobře... léta co už uplynula nikdo zpět nevrátí, ale je jich ještě třeba spousta před námi....dnes vím, že musí chtít obě strany...pak se stane zázrak ...Jako když si zavazujeme boty, jednou rukou to nedáme....je zapotřebí dvou rukou...Krásný den...Věrka

      Vymazat
    3. JJ, jedna ruka netleská... Těším se, až budou i u nás tleskat obě :-).

      Vymazat
  10. Jsem míč rád, že jste zas doma. Držím Ti palce. Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Pavle a já jsem moc ráda zase mezi svými...nejbližšími...i když je vše pro mě ještě pomalé....a pán Bůh ví proč...Děkuji a přeji Ti krásné jarní dny...Věrka

      Vymazat
  11. Věru to je nádherné, dojemné. I pro tohle jsi Mámu psala. a i já věřím, že ke mně si syn jednou cetu najde.
    krásný den Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Majko, věř a bude Ti dáno....psala jsem Ti to ...vrátí se....uvidíš...a moc si tu chvíli oba užijte ...Krásný den...Věrka

      Vymazat
  12. Zázraky se dějí. V pravou chvíli na pravém místě. A ty máš radost a dobrý pocit, že jsi pomohla.
    Moc tě zdravím, Věři. Užívej si pěkných dní a nabírej sílu.
    Dana z Podkr.

    OdpovědětVymazat
  13. Věrko, to je krásné, jak tvá kniha již žije svým životem a dělá divy.
    Myslím na tebe a přeji vše dobré.

    OdpovědětVymazat
  14. Milá Věrko.....děkuji.....včera jsem si dojela na poštu pro balíček...netušila jsem, co to bude, jelikož očekávám 3 zásilky...o to víc jsem byla nadšená a šťastná, že balíček je od Tebe ...jé..promiň..mohu Ti tykat?:-) ...už nad obálkou mi zaplesalo srdíčko.. v obálce byla kniha pro mne a pro mou mamku, která bude příští víkend slavit 62 narozeniny, tak je dárkem pro ní.....po otevření knih mi vyhrkly slzy do očí štěstím, překvapením, dojetím....děkuji za nádherná věnování...i za označení majitelky knihy na konci:-) I když bylo moře hodin a já ráno vstávám v půl6, nodolala jsem, a přečetla si alespoň úvod a závěr..bylo to celkem náročné, protože dojetím z věnování se mi oči zalily slzami a přes ně bylo těžké luštit písmenka. Bylo těžké se od "Mámy" odtrhnout, ale nechám si ji na příhodnější chvilku,která bude jen pro mne, uvařím si ke čtení dobrou kávičku a doufám, že si ji už budu moci přečíst venku na terase za cvrlikání ptáčků a při slunečních paprscích:-) Moc se na ní těším a představ si, že to byl pro mne včera tak silný zážitek, že se mi o Tobě v noci zdálo:-)
    Ještě jednou děkuji Věrko...dám vědět, až knížku přečtu, jak na mě zapůsobila...beru to, stejně jako čtení Tvého bloggu, jako takovou terapii pro mou duši, která lačně touží, aby mé srdce se konečně otevřelo a umělo přijímat lásku...aby se z ledové královny stala milá, pozitivně naladěná, klidná, vyrovnaná a lásku a city rozdávající příjemná žena, aby ty ledové kry, ve kterých je mé srdce uvězněno, konečně roztály......dnes mě čeká náročný den...můj bývalý kolega se mi ozval a požádal mě o setkání se mnou a popovídání si, je v hodně těžké životní situaci..zemřelo mu před více jak měsícem jediné dítě - 15letý syn, který byl od narození postižený a on se o něj staral sám více jak 10 let ..matka to neustála a odešla od rodiny. Je to velmi bolestné a mám z dnešního setkání strach..že neobstojím, že mu neposkytnu to, co očekává, že se rozbulím, sotva mi začne vyprávět, jak k tomu nejhoršímu došlo, atd. Chce si popovídat přímo se mnou, i když má kolem sebe dost přátel, kteří mu nabízejí pomocnou ruku. Tak jdeme spolu na oběd a snad to ustojím a spíš se budu snažit vlít do něj energii a trochu ho rozveselit.... ach jo.
    Život je boj.
    Krásný sluníčkový den, Ti, Věrko, přeji.

    Tvá věrná čtenářka Gábina Průchová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Gábi, děkuji za veletok slov. Doufám, že sen byl pěkný. Jsem moc ráda, že mé psaní zde i v knížce bereš jako terapii pro duši, protože i to je mým záměrem. Souhlasím, že život je boj... ale stojí za to.Přeji moře krásných a pozitivních dní. Věrka

      Vymazat
  15. Milá Věrko,
    to je ale krásný příběh... Taky bych potřebovala mít podobné "pošťouchnutí" jako ta sestřička. Ale věřím, že všechno má svůj pravý okamžik, a všechno se děje tak, jak má.
    Přeji Ti, aby jsi byla šťastná.
    Posílám pozdravy po mořském vánku
    Tereza
    ourlifeontheseaside.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Terezko, děkuji za milá slova...i já věřím na to, že věci se dějí tak, jak mají. Děkuji za pozdrav po mořském vánku, ten teď moc potřebuji :-) Věrka

      Vymazat
  16. Pláču)))přes slzy jsem to málem ani nedočetla, ale jsou to slzy radosti, to je jako z filmu)))Posílám pozitivní energii a jsem ráda, že díky tvé knize může být někdo další šťastný)))Pa Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Věrko, děkuji za Tvá upřimná a dojemná slova. Děkuji za pozitivní energii. Věrka

      Vymazat
  17. Milá Věruško..svírá se mi dojetím hrdlo..příběh jako z pohádky♥Vidíš do kolika lidských osudů zasahuje Tvá MÁMA a to je moc dojemné.
    Také mi Věruško přišel vzkaz,že mi expedovali Maminku č 4/2015..předplatila jsem si jí a příčinou jsi Ty a také dcera,která bude mít miminko..Věruško doufám,že jsi v pořádku..stále na Tebe myslím..opatruj se.Pa.Anna♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Aničko, děkuji za TVůj komentář. Také by mě zajímalo, kdy redakce Maminky článek o Mámě vloží. Tolik se na to těším....Jinak u mě relativně vše ok... Pá.Věrka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. Těší mě a vážím si jich. ♥ Věrka