Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

čtvrtek 30. dubna 2015

... k narozeninám ...


Narodil ses před lety, když magnolie voněly všude,
tenkrát jsme neměly tušení, co všechno se stane a bude.
Rostl jsi, moudřel a zkušenosti nabíral
a den za dnem se z Tebe velký kluk stal.
Uteklo to všechno jako voda v řece,
a já na ty dny vzpomínám stále a přece …
a moc ráda a s láskou v srdíčku
a šeptám to i Bohu, denně a ne trošičku…
a dnes Ti to i Jájo píšu sem,
že hodně dětí mám a šťastná jsem.
Přejeme Ti s taťkou, abys šťasten byl
a nikdy ses netrápil.
Abys byl zdravý především,
dnes víš, že je to pro člověka vším…
a též lásku Ti přejeme a dáváme taky,
ať Tvé dny jsou jako křehké zázraky.
mamka a taťka



pátek 24. dubna 2015

... bubliny a muškáty ...


… dnes ráno, když jsem chystala snídani, uviděla jsem na protější střeše štěstí. Štěstí v podobě kominíka. Hned jsem běžela najít džíny a chytit se za knoflík. Carolinka i můj muž taktéž. Běhali jsme po bytě jako malé děti, hledali knoflík a chtěli se utvrdit, že nám dotek na knoflíku při pohledu na kominíka štěstí přinese. Tak třeba …


… štěstí dnešního dne mělo podobu přesazování muškátů, které jsem letos zredukovala pouze na pár truhlíků na terase, poněvadž do konce srpna mě čeká vždy po třech týdnech „výlet“ na 5 dnů do nemocnice do Brna. Zahrada letos nepokvete jako každý rok…ale za to mě pokvetou truhlíčky na terase a radost v duši… Když mi budou kapat chemoterapii, zavřu oči a budu si vybavovat naši terasu…mé kvetoucí muškáty a budu se těšit na další roky, kdy budu mít zase spoustu květů kolem sebe…


… a Carolinka mi asistovala, chvíli… pak našla loňský bublifuk a já běžela si utřít ruce od hlíny a vzala do nich foťák …






… a radost byla opět na světě. Carolinka si užívala hry a já fotila tu krásu obyčejné chvíle. Bubliny, které měnily ve vzduchu barvy, tak jako náš život … Tu krásu jsem zachytila a posílám ji do světa vám všem … Letí k vám v podobě duhové bubliny…


… a vzpomínáte na bublifuky našeho dětství? Ten z obchodu byl luxus první kategorie. Většinou jsme si ho vyráběly z mýdla. Z babiččina mýdla na praní, které měla na okraji umývadla a bylo v něm vyraženo Jelen. A nebo mámin jar ve žluté láhvi, co byl vážně extra hustý. A nebo z dětské pěny do vany zvaný delfín, který měl i podobu modrého delfína. Krásně voněl a bubliny z něho byly kouzelné…


…přeji vám všem kouzelný víkend, co má podobu barevných mýdlových bublin …
Věrka

středa 22. dubna 2015

...dělání, všechny smutky zahání ...


… dnes, více méně jen v obrazech a neb jak se staví sen. Sice nás, celou rodinu má velká nemoc na podzim zcela zastavila, ale je nejvyšší čas, jít dál. Jít za svými sny … pomalu, ale jistě. Já jen tiše přihlížím a sním…. Vždyť jsem i v knize Máma vám přislíbila posezení na verpánku, tam , kde je slyšet jen pokřik káňat, šum větru ve větvích a doteky slunce vysoko a hluboko v horách. Ten sen vznikl už dávno, předávno a nyní se stává pomalu a jistě skutečností.
 


... vysadili jsme je nedávno. A já na nich vidím, jak ten čas letí ....


...cestička k domovu ...známě se vine...

… malé děti (Carolinka a Jeník) pobíhají na louce, nikdo je neokřikuje, není proč … Nemají se kam zaběhnout…na samotě u lesa … a jejich bezstarostné pokřiky a smích a běh … mě činí šťastnou. A velké děti pomáhají tátovi … a to mě činí šťastnou. A i když jen posedávám a pozoruji, jsem součástí „jak se staví sen…“
 


... k práci - pauze na stavbě patří řízky...


...siesta nejmenších ...

…a uprostřed toho ticha, té krásy, té horské vůně, těch silných slunečních paprsků … sedím a děkuji Bohu, že mám možnost být toho účastí. Že jsem dostala šanci, novou, krásnou, jedinečnou …a že mohu všechnu tu krásu vnímat. Zvedám hlavu k nebeskému blankytu, vítr mi hladí tvář a slunce ji nahřívá a já do té dálky šeptám …děkuji …
 

... ruka k dílu ... a pak se mi krásně spinká ...


… za každý den, za každou minutu, za každý sen co se mění v den …
 

... táta se synem ...

… a vzpomínám, jak jsme jako malé děti budovaly a stavěly bunkry. Mezi stromy…uprostřed lesa…celé dny tam nosily materiál na boudu… desítkové hřebíky z dědovi garáže, fošny co ležely za kůlnou, vše potřebné pro naši boudu … a pak do ní nosily vše, co jsme doma našly. Starou deku, závěsy z babiččiných šátků, otýpku sena, jako gauč i staré nefunkční rezaté kamínka. Vše mělo smysl…budovaly jsme „velký“ dům. Tvořily jsme hodnoty, na které dnes pod modrým nebem, vysoko a hluboko v horách vzpomínám…
 

... z této fotky mám VELKOU radost...zachytila jsem obyčejné piliny ve vzduchu ... 

... a Carolinka si našla chvilinku pro natrhání kytičky pro maminku ... mám radost ....
 Vaše Věrka
 


pátek 17. dubna 2015

... Radost a vítěz ...


… dnešní den je o radosti. On každý den je o radosti. I kdyby se do něho vloudila jedna jediná , malinkatá…je o radosti. A protože jsem vám slíbila jméno ostrova a jméno výherkyně je tu.

Ostrov o kterém píši je skutečně ostrov Moorea, jak jste všichni dobře uhodly. A jméno výherkyně je Jana Bajková. Budu moc ráda, když mi skrze kontaktní formulář zde dole napíšeš. Gratuluji ze


…a když píši o radosti o jednu malou – velkou se s vámi podělím.  Všimli jste si , že největší radosti bývají nejmenší věci? Kdysi dávno jsem slyšela, že dárek má být dokonce věc, kterou nepotřebujeme. No, možná na tom něco bude…I já si udělala malou – velkou radost. Jak já se na tu radost těšila. Rozhodla jsem se pro ni už dávno. Tu krásu jsem okukovala už léta…ale buď mi přišla drahá…nebo zbytečná…nebo bylo něco potřebnějšího. Ale co je víc potřebnějšího než radost? Jen radost dává našemu životu, tu pravou šťávu…


… a když jsem předminule zveřejnila článek, že nic se nemá nechávat na zvláštní příležitost, bylo rozhodnuto. Tu malou – velkou radost jsem si objednala. A když jsem pak spala 22 hodin denně skrze chemoterapii, byla jsem  v těch dvou hodinách bdění šťastná, že má objednávka už je na světě. Na co že jsem se tak moc těšila? Na radost. Ano, děvče s holubi na ramenou nese jméno Radost. A tak ji vážně mám…


…těšila jsem se na ni, těším se z ní a o tom to v životě je. Každý, kdo četl moji knihu Máma ví, jak významné místo v mém životě holubi zaujímají. A tito nesou jméno Radost…

Susan Lordi vytváří andělé a sošky pro radost lidem a vychází z těch nejpodstatnějších lidských emocí

Vždy když jdeme k zubaři, říkáme si : „ a dnes se odměním“…když uděláme zkoušku…odměníme se…ale proč čekat na zvláštní příležitost. Těch obyčejných a všedních dní je většina. Nezdá se vám, že dnes nebo zrovna zítra je právě ten den se úplně obyčejně a přitom nádherně odměnit. Za co? Za to abychom prožili radost a měli ze života radost. Život není obchod, velká tržnice, kde bychom handlovali. Asi to máme v sobě od dětství, už v pohádkách čert nabízí výhody za podpis na úpise. Něco za něco. Ale jsou chvíle a momenty, kdy dostáváme jen tak…a máme si věci dávat jen tak…nepočítat dopředu…rozdávat radost a dělat si radost…


 …život má být o radosti … nezištně a teď …


A já dnes udělala jedné z vás radost a jednu jsem obdržela. Možná je slovo radost složené ze slova rád a dost. Každopádně svět je kouzelné místo, kde je prostor pro RADOST.

Věrka

pondělí 13. dubna 2015

...pohlazení na duši a soutěž pro vás ...


… minulý týden byl pro mě velmi náročný. Odjeli jsme v úterý na kontrolu do Brna a už si mě tam nechali. Změna chemoterapie…nutná hospitalizace. Dny to byly víc než náročné a nechci tu o nich psát. Chci přinést opět milé řádky. Těch se mi dostalo dnes po otevření emailové schránky. Řádky tak krásné, něžné, procítěné a protkané obyčejností jednoho slunečního dne, že mě nejen dojaly k slzám…nádherným slzám plné citu, ale i k zamyšlení jak se vlna pozitivní energie nádherně šíří světem.

Rudou barvu okvětních lístků používaly ženy a dívky místo rtěnky

…napsala jsem knihu Mámu s pokorou k životu a láskou pro neznámý čtenáře kdekoli na světě. Ta vlna jakoby stoupla, rozvlnila se a najednou se mi vrací a dokonce obohacuje mě samotnou. Bože díky za ty chvíle. Milá čtenářka Péťa píše tak procítěně, že nemám odvahu na jejich slovech a písmenkách měnit ani čárku. Zde jsou:
Vzala jsem psa, batoh , do batohu dala knížku MÁMA, svíčku a pití. A jela do lesa. Nemám les přímo u domu, a tak musím kousek popojet autem, ale nic to neztrácí na tom kouzlu, co pak zažívám.
Vyjdu na kopeček a v lese na skále je mohutný dřevěný kříž, krásné místo, co má velkou sílu energie. Ale dnes jsme šla ještě dál, na místo kterému říkám VYHLÍDKA. Je to skalnaté místo , okolo někdo pravidelně mýtí keře, aby to tam nezarůstalo a bylo vidět do údolí, na chatovou osadu, a tam jsem si sedla a otevřela knihu a přečetla si v tom tichu zalita slunečními paprsky kapitolu. I moje fenka Laura si způsobně lehla k nohám a vydržela až dočtu a půjdeme dál.
Tak jsme šli lesem a v tom sluníčku to byl krásný výlet. Potkala jsem jen pár cyklistů a turistů.
A na mé výpravě mě čeká vždy asi v půlce prudký kopec, kde jsem ovšem po jeho zdolání odměněna nádherným pohledem na krásnou kapličku, schovanou v lese, kde se zřejmě konají mše pod širým nebem, protože je zde několik řad dřevěných jednoduchých laviček.  Zapálila jsem svíčku, dala ji do výklenku, sedla na lavičku a zase vytáhla knihu. A v tom tichu,na kopci , v lese, nikde ani živáčka,  jen ptáci zpívali , jsem přečetla další kapitolu z knížky.  To zvláštní místo, ta energie, ten zvuk lesa, ptáků, větříku co pofukuje, je to nádherné místo, kde se člověk musí zastavit a zavřít oči a nechat se unášet tou energií. A i  Laura zase poslušně lehla a čekala, až se nabažím všeho okolo, dočtu kousek z knihy  a půjdeme dál.
A pak už nás čekala pohodová cesta zpět, na které jsem ještě natrhala podběl na čaj proti kašli a neustále jsem děkovala za tak nádherný den a za to, že si můžu dovolit se takhle procházet v lese a dělat si radost, jen tím, že jsem v přírodě a vlastně mi nic nechybí a jako bonus si nesu úžasnou knihu se vzpomínkami i z mého dětství.
Tak tolik, zatím můj příběh s tvojí knihou …

A já říkám jen jedno obrovské děkuji. A než jsem jej stihla vyslovit, přilétla mi do schránky fotka od skvělého kamaráda mé dcerky Kristýnky ze vzdáleného ostrova. Na této fotce je kamarád s knihou , kterou si zabalil na tento tajuplný ostrov do báglu s sebou. A tak mě napadlo vyhlásit soutěž.



O názvu tohoto ostrovu (resp. dvou ostrovů), kam se až má kniha dostala. Nachází se ve  Francouzské Polynésii.  Je vzdálen 17 km severovýchodně od Tahiti tyto dva ostrovy dělí průliv hluboký místy až 1500 m. Jen o trochu známější je polynéský ostrov Bora Bora. Tento ostrov má počáteční písmeno stejné jako moje kniha M
V hlavním městě Papeete se podél zátoky táhne hlavní bulvár Pomare, odkud jezdí trajekty na nejbližší ostrov  ......

Vaše typy ráda uvítám zde na blogu v komentářích a správné typy slosujeme s Carolinkou  v pátek 17.4.2015 ve 12.00 hod. v ten čas soutěž končí.
A vítěz získává knihu Máma.

Hodně štěstí



Věrka

pondělí 6. dubna 2015

... každý den je výjimečný ...


… tyto velikonoční svátky byly pro mne jiné. Neměla jsem umyté okna ( a nic se nestalo)… nebarvila jsem velikonoční vajíčka (dostala jsem je) … ani jehněčí jsem nedala péci (přesto jsme se najedli a neměli hlad)... Našla jsem všechnu sílu, co jsem v sobě měla a šla do kostela. Poděkovat Bohu, že mě držel nad vodou v těch těžkých dnech…že mě dával a dává sílu, odvahu a hlavně, že mi dal život. Druhou šanci. Proč o tom dnes píši, záhy odhalíte.
 


Prožívám nyní těžké chvíle. Chemoterapie v tabletách dává do oslabeného těla po náročné operaci slušné kapky. Minulý týden jsem musela přerušit užívání těchto „jedů“ , neboť bolest na hrudi a následný odjezd na EKG si to vyžádal. Také psychika je náročná … a přitom mi pořád tak moc chutná život. Obyčejné fragmenty neobyčejného života. Když ráno člověk vstane a oknem do kuchyně jdou sluneční paprsky… když prší a kapky dopadají na okenní parapet … když si pod střešním krovem ptáci staví hnízdo … když cítím ranní vajíčka na pánvi … když slyším tóny oblíbených skladeb …když si češu vlasy … když píši tato slova …
 


 … jak ráda bych vrátila čas…aby se nic tak bolavého nestalo … nemusela své malé dceři vysvětlovat, proč jsou věci, jaké jsou…že už nikdy s ní nebudu z kopce válet sudy …že nevím, zda mi ještě někdy bude moci skočit do náruče a já se s ní zatočím jako dřív … a kolik omezení ještě potkám ...
 

A zatím vším ji vždy říkám, že důležité je, že tu jsem. A můj muž to říká mě... A dnes mi přišel email od jedné dobré duše (obch. zástupce lékárny), která mne po operaci doma navštívila a viděla na vlastní oči můj handicap (nemám zatím sílu o něm veřejně hovořit) … pomáhá mi vše překonat radami a speciálními přípravky. Dnes mi psala slova díků, jak skrze mě se zastavila…
A já ji na oplátku poslala psaní, které mám v počítači uložené již několik let a ve sém srdci navždy. Nevím, kdo mi ho tenkrát poslal, ale rozhodla jsem se o něj podělit dnes i s vámi.



„ každý den je výjimečný “

Můj kamarád otevřel zásuvku prádelníku své manželky a vyndal z ní balíček zabalený do hedvábného papíru. Nebyl to ledajaký balíček, ale balíček s krásným spodním prádlem. Odhodil papír a prohlížel si hedvábí a krajku. "Toto jsem jí koupil, když jsme byli poprvé v NewYorku. Od té doby uběhlo asi 8 nebo 9 roků. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si To nechat na zvláštní příležitost. A teď, myslím si, že přišel ten moment." Přiblížil se k posteli a položil prádlo k ostatním věcem, které chtěl poslat do pohřebního ústavu. Jeho žena právě umřela.
Když se ke mně otočil, povídal:
"Neschovávej nic na zvláštní příležitosti, každý den, který žiješ, je výjimečný."
Stále ještě myslím na jeho slova, neboť změnila můj život.
Dnes čtu daleko víc než předtím, a uklízím daleko míň.
Sedím na své terase a vychutnávám přírodu bez toho, aby jsem si všímal buřinu v zahradě. Strávím víc času s mojí rodinou a s mými přáteli a méně času v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterou je třeba chránit. Od nynějška nic neschovávám. Používám denně moje křišťálové skleničky. Když se mi chce, obléknu si svoje nové sako, když jdu nakupovat do supermarketu. I moje oblíbené vůně používám vždy, když mám na to chuť, nenechávám je na svátky.
Věty jako "Jednoho dne..." zmizely z mého slovníku. Chci věci hned a chci je vidět, slyšet, vnímat a chci je dělat. Nejsem si celkem jistý, co by dělala manželka mého kamaráda, kdyby věděla, že tu už zítra nebude. "Zítra" - slůvko, co bereme až příliš často na lehkou váhu. Myslím,že by zavolala ještě své rodině a blízkým přátelům. Možná by zavolala i dalším přátelům, aby se udobřila, anebo omluvila za spory. Myšlenka, že by ještě šla na večeři do čínské restaurace se mi velice zamlouvá, čína byla totiž její oblíbené jídlo. To jsou ty všechny malé neudělané věci, které by mne velice rušily, kdybych věděl, že jsou moje dny spočítány.Znervózňovalo by mne, kdybych už neměl vidět přátele, s nimiž jsem se chtěl "jednoho dne" potkat. Znervózňovalo by mne, kdybych nenapsal dopisy, které jsem chtěl "jednoho dne" napsat. Znervózňovalo by mne, kdybych neřekl dost často své milé, jak ji mám rád. Nyní už nepromeškám nic.
Nic, co může přinést radost a úsměv do mého života, neodsouvám a neschovávám na pozdější dobu.
Říkám si, že každý den je něco zvláštního...
Každý den, každá hodina, každá minuta jsou něco výjimečného.


Věrka




sobota 4. dubna 2015

... Velikonoce ve světě ...


Velikonoce 
jsou významným křesťanským svátkem oslavujícím zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž došlo třetí den po ukřižování. Tyto dny se též spojují s dětmi pobíhajícími s pomlázkou, s koledováním, cukrovím a zejména barvenými vajíčky. A jak je tomu ve světě?


V Anglii
Ohlašuje příhod velikonoc již masopustní úterý, neboli Pancake Day (palačinkový den), kdy ženy napečou spoustu palačinek a všichni je poté konzumují s javorovým sirupem, cukrem a citronem.
  
V Irsku 
je Velký pátek posvátným dnem. Nesmějí se zabíjet žádná zvířata, nesmí se ani rybařit, pálit nebo opracovávat dřevo. Nikdo se v tento den nesmí stěhovat nebo začínat jakoukoliv práci. Vejce, která jsou v tento den nakladena, jsou označena křížem a každý by měl alespoň jedno takové vejce o Velikonocích sníst. O Velikonoční neděli lidé tančí v ulicích a tak soutěží o Velikonoční koláč. Oblíbenou zábavou je také kutálení vajíček z kopce.


Slovensko

 má velikonoční zvyky velmi podobné s Českou republikou. Hospodyňky poklízí  a domácnosti se zdobí velikonočními dekoracemi. Do váz se dávají větvičky. O Velikonočním pondělí chodí mladíci po domech a mrskají ženy pomlázkou. Na východním Slovensku polévají dívky studenou vodou nebo je rovnou vykoupou v potoce, což jim má zajistit svěžest a energii. Koledníci dostávají ručně malované kraslice, sladkosti nebo peněžité odměny.


Maďarsko
Tradice polévání dívek a žen má zajistit, že budou plodné. Její kořeny sahají do předkřesťanských časů. Muži za to, že své příbuzné a známé něžného pohlaví postříkají parfémem, dostávají velikonoční vajíčka, koláče nebo alkohol.


Polsko

V této zemi jsou Velikonoce nejdůležitějším svátkem v roce. Na Bílou sobotu si zástupy věřících chodí do kostela nechat posvětit potraviny (požehnaný košík), na nichž si pochutnají se svými blízkými na Boží hod velikonoční. Po postním období mezi nimi nesmí chybět maso nebo uzeniny, velikonoční tabule má být z celého liturgického roku nejbohatší. Z kynutého těsta se pečou bábovky nebo beránci.
Na velikonoční pondělí se chlapci mrskají děvčata vrbovou větvičkou, polévají je vodou a voňavkou. Děvče, které je polité, se dle pověry do roka vdá.


Rusko
V Rusku oslavují pravoslavné Velikonoce podle starého juliánského kalendáře, tedy všechny církevní svátky se slaví se zpožděním. Rusové si nechávají v kostele požehnat vajíčka a pak je vařená konzumují k velikonočnímu obědu. K tomu pečou ruské kuliči - neozdobený chléb politý sněhem z bílků. I zde je tradiční barvení a zdobení vajíček, které si přátelé darují na důkaz vzkříšení.
Dominantní barvou při dekorování Velikonočních vajíček je v Rusku červená, jako symbol Kristovy krve. Navíc, na rozbíjení skořápek se používají hřebíky, pro připomenutí Kristova ukřižování.


Ukrajina
V Ukrajině je tradičně na Velký pátek pečen ukrajinský velikonoční chléb pascha, a to hned v několika různých velikostech, pro každého člena rodiny a jeden velký pro celou rodinu. Pascha je zdoben různými ornamenty - osmiramennými kříži, věnci, květinami a ptáčky z téhož těsta. I tímto se liší od ruské kuliči - neozdobeného chleba politého sněhem z bílků. Pro pečení paschy se používají speciálně vytvořené keramické formy, v mnoha domácnostech se využívají i různě široké hrnce.



Německo


V Německu mají kořeny moderní tradice o velikonočním zajíčkovi, který schovává vajíčka a zde také vznikl zvyk zdobit velikonoční strom vajíčky a jinými velikonočními dekoracemi. V předvečer Velikonoc děti vyrábějí slaměná hnízda, která pak jejich rodiče schovají doma nebo na zahradě. Do nich velikonoční zajíček snese různobarevná vajíčka. Ráno na velikonoční pondělí je děti hledají. Také se vyměňují dárky ukryté v obalu ve formě vajíčka. Tuto tradici proslavila značka Kinder a její vajíčka s překvapením. Stovky jezdců na koních v místních městečkách a vesnicích zvěstují zprávu o narození Krista. V Bavorsku je známé třeba házení vajec, kdy se majitel domu pokouší přehodit střechu, přičemž někdo z rodiny může vejce na druhé straně chytat. Takový hod prý stavení ochrání před bleskem. Německou neobvyklou tradicí je tzv. velikonoční oheň. Na jedno místo se svezou Vánoční stromky, ze kterých se udělá velký oheň na znamení očištění se od znaků uplynulé zimy a přípravy na příchod jara.


Itálie
V Itálii se náboženské tradice a oslavy prožívají velice silně, pořádají se veliká procesí a lidé se modlí. Mnohými vesnicemi procházejí velikonoční procesí, věřící se vydávají také na křížovou cestu, během níž si připomínají Kristovo utrpení.Kněz požehná velikonoční vajíčka, která pak hospodyně umístí doprostřed stolu a okolo nich rozmístí nádoby s jídlem. Z kynutého těsta se pečou velikonoční holoubci ozdobení mandlemi. K snídani na Velikonoční pondělí se podává torta rustica, slaný koláč se zeleninovou a vaječnou náplní. Tradičním velikonočním jídlem je pečené jehně.


Francie
Ve Francii zvou kostelní zvony každý den v roce věřící ke mši. Výjimkou jsou Velikonoce, kdy od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty oněmí. Říká se, že odletěly do Říma, nesouc zármutek z Kristova ukřižování, aby tam byly požehnány a zpátky se vrátily s vajíčky a sladkostmi pro hodné děti. Když se v neděli vrací do Francie, všechny ty dobroty k velké radosti dětí pouštějí dolů. Děti je pak v zahradách a domech sbírají. Rodinnou tradicí je také válení vajíček z mírného svahu. Ty, které "přežijí", symbolizují kameny odvalené z Kristovy hrobky. Některé rodiny jedí k obědu jehněčí, v Alsasku se peče beránek.


Austrálie


Jediným dnem, kdy jsou všechny obchody v Austrálii zavřené, je Velký pátek. V den Velikonoc hledají děti v zahradách schovaná vajíčka, která jim nadělil velikonoční zajíček.


… ať jste kdekoliv na světě, všem přeji krásné svátky velikonoční. Pohodu a klid u rodinného krbu, dobrou krmi na svátečním stolu a uvědomění si, proč tyto dny, jsou dny sváteční …

Věrka a Carolinka zde

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...