...pohlazení na duši a soutěž pro vás ...

… minulý týden byl pro mě velmi náročný. Odjeli jsme v úterý na kontrolu do Brna a už si mě tam nechali. Změna chemoterapie…nutná hospitalizace. Dny to byly víc než náročné a nechci tu o nich psát. Chci přinést opět milé řádky. Těch se mi dostalo dnes po otevření emailové schránky. Řádky tak krásné, něžné, procítěné a protkané obyčejností jednoho slunečního dne, že mě nejen dojaly k slzám…nádherným slzám plné citu, ale i k zamyšlení jak se vlna pozitivní energie nádherně šíří světem.

♥

Rudou barvu okvětních lístků používaly ženy a dívky místo rtěnky

…napsala jsem knihu Mámu s pokorou k životu a láskou pro neznámý čtenáře kdekoli na světě. Ta vlna jakoby stoupla, rozvlnila se a najednou se mi vrací a dokonce obohacuje mě samotnou. Bože díky za ty chvíle. Milá čtenářka Péťa píše tak procítěně, že nemám odvahu na jejich slovech a písmenkách měnit ani čárku. Zde jsou:

Vzala jsem psa, batoh , do batohu dala knížku MÁMA, svíčku a pití. A jela do lesa. Nemám les přímo u domu, a tak musím kousek popojet autem, ale nic to neztrácí na tom kouzlu, co pak zažívám.

Vyjdu na kopeček a v lese na skále je mohutný dřevěný kříž, krásné místo, co má velkou sílu energie. Ale dnes jsme šla ještě dál, na místo kterému říkám VYHLÍDKA. Je to skalnaté místo , okolo někdo pravidelně mýtí keře, aby to tam nezarůstalo a bylo vidět do údolí, na chatovou osadu, a tam jsem si sedla a otevřela knihu a přečetla si v tom tichu zalita slunečními paprsky kapitolu. I moje fenka Laura si způsobně lehla k nohám a vydržela až dočtu a půjdeme dál.

Tak jsme šli lesem a v tom sluníčku to byl krásný výlet. Potkala jsem jen pár cyklistů a turistů.

A na mé výpravě mě čeká vždy asi v půlce prudký kopec, kde jsem ovšem po jeho zdolání odměněna nádherným pohledem na krásnou kapličku, schovanou v lese, kde se zřejmě konají mše pod širým nebem, protože je zde několik řad dřevěných jednoduchých laviček.  Zapálila jsem svíčku, dala ji do výklenku, sedla na lavičku a zase vytáhla knihu. A v tom tichu,na kopci , v lese, nikde ani živáčka,  jen ptáci zpívali , jsem přečetla další kapitolu z knížky.  To zvláštní místo, ta energie, ten zvuk lesa, ptáků, větříku co pofukuje, je to nádherné místo, kde se člověk musí zastavit a zavřít oči a nechat se unášet tou energií. A i  Laura zase poslušně lehla a čekala, až se nabažím všeho okolo, dočtu kousek z knihy  a půjdeme dál.

A pak už nás čekala pohodová cesta zpět, na které jsem ještě natrhala podběl na čaj proti kašli a neustále jsem děkovala za tak nádherný den a za to, že si můžu dovolit se takhle procházet v lese a dělat si radost, jen tím, že jsem v přírodě a vlastně mi nic nechybí a jako bonus si nesu úžasnou knihu se vzpomínkami i z mého dětství.

Tak tolik, zatím můj příběh s tvojí knihou …

♥

A já říkám jen jedno obrovské děkuji. A než jsem jej stihla vyslovit, přilétla mi do schránky fotka od skvělého kamaráda mé dcerky Kristýnky ze vzdáleného ostrova. Na této fotce je kamarád s knihou , kterou si zabalil na tento tajuplný ostrov do báglu s sebou. A tak mě napadlo vyhlásit soutěž.

♥

O názvu tohoto ostrovu (resp. dvou ostrovů), kam se až má kniha dostala. Nachází se ve  Francouzské Polynésii.  Je vzdálen 17 km severovýchodně od Tahiti , tyto dva ostrovy dělí průliv hluboký místy až 1500 m. Jen o trochu známější je polynéský ostrov Bora Bora. Tento ostrov má počáteční písmeno stejné jako moje kniha M. 
V hlavním městě Papeete se podél zátoky táhne hlavní bulvár Pomare, odkud jezdí trajekty na nejbližší ostrov  ......

♥
Vaše typy ráda uvítám zde na blogu v komentářích a správné typy slosujeme s Carolinkou  v pátek 17.4.2015 ve 12.00 hod. v ten čas soutěž končí.

A vítěz získává knihu Máma.

Hodně štěstí

Věrka

♥