Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

pátek 30. srpna 2019

Carolinky třešňák ...




Pryč jsou doby, kdy Carolinka si přála při nákupu Kinder vajíčko,

nejlépe holčičí.




Nyní je u nás v kurzu mouka, nejlépe polohrubá, výběrová.

Z té Carolinka peče, až se z ní kouří.





Začalo to nenápadně palačinkami.

„A sama, mami já sama…“

žadonila.




Tak jsme letošní prázdniny snědli asi „metrák“ palačinek

na „milion“ Carolinčiných způsobů.

Nezůstalo jen u palačinek...




Toto je Carolinky čokoládovo višňový koláč.

Jelikož v tento čas višním už odzvonilo,

jakbysmet i třešním…

Bylo tvořeno z kompotovaných třešní.

Recept si Carolinka značně upravila, co se týče ingrediencí.

Nu, kreativita se u ní nezapře už v 10 letech.





Na povrch korpusu, by měla přijít káva. 

Tedy pokapání rozpustnou kávou s trochou rumu. 

Na to polít čokoládou a na vychladlé patří šlehačka.

Carolince se v oblíbeném regále v obchodě zalíbil sáček 

s malinovou smetanovou náplní.

Ač nejsem příznivcem těchto rychlo sáčků,

podpořila jsem kreativitu Carolinky.




A zatímco, Kačka tvořila svůj třešňák,

já malovala obraz k narozeninám, který frčel do Milána.

A jak jinak než v růžových barvách.





Obraz jsem nazvala,

„ když květy letí vzduchem“

A já měla velkou radost, že obdarovaný měl také velkou radost.






Přeji vám kouzelné, růžově laděné letní dny

Věrka & Carolinka




úterý 27. srpna 2019

Ve skanzenu ...



Před časem mne osud spojil s paní redaktorkou, 
která přišla na vernisáž výstavy "každý den je dar"  v Praze.

Reportáž měla pokračování...




V klidném prostředí ... Dnes nechci hovořit o reportáži, předbíhala bych.
Povím jen tolik, že byla pro mne jiná a byla velmi silná... 

Možná to zařídila konstelace hvězd, 
ale došla jsem k jistému poznání
či rozhodnutí...

A možná to celé ke mě přišlo díky překrásnému prostředí.





Místo, které vám chci velmi ráda dnes představit, skutečně stojí za to.

Už jednou ZDE na blogu jsem o něm psala.

O krásném skanzenu v Krňovicích.






Co jsem však vůbec netušila, 

že v tomto skanzenu můžete prožít 

dovolenou a nebo nádherný víkend.





Můžete zde být ubytováni.

Právě ZDE





Tento příspěvek nepíši za účelem reklamy, 
ač by si to víc než zasloužil,
 je předně mým osobním doporučením.

Místo, o kterém hovořím, je oázou klidu a pohody.

Nevěřila jsem vlastním očím, 
jak uvnitř skanzenu je nádherné 
nadstandardní ubytování. 
Najdete zde i saunu. 




Kolem dokola příroda, co bere dech.

Nedaleko se pasou ovečky.

Vidíte na doškové střechy... na zápraží se vyhřívá pes 

a  v korunách stromů slyšíte bzukot včel. 





Prostě výlet v časoprostoru a možná i ještě dál a výš...




Inu balzám na duši. 



A nebo typ na úžasný výlet třeba s programem

"hospodaření na vsi", který se koná 7. září 2019



úterý 20. srpna 2019

Odpočítávám dny do sv. Václava ...



Každý rok na sv. Václava vydávám 

Mámin kalendář - každý den je dar.





Poděkování životu za druhou šanci na život, 
kterou mi v onkologické nemoci dal.

Za šanci a možnost tu BÝT...

Dnes jsme s grafikem dokončili práce na tomto kalendáři. 

Odpočítáváme dny do sv. Václava.

Kalendář, co nelze koupit na stáncích tisku. 

Kalendář, který nelze nazvat komercí.

Křehkost jménem ŽIVOT.

Pevně věřím a doufám, 

že potěším nejedno oko a ducha.




Brouzdala jsem se svým foťákem krajinou v mrazu.

V chumelenici i v časech, kdy všechno kvetlo i zrálo.

Za svitu slunce, které zapadalo i které se probouzelo do nového dne. 

V době, kdy vzduch lupal horkem. 

V době, kdy padaly na zem barevné listy.

Zachycovala jsem objektivem pocity a krásu všedních dnů,

protože " každý den je dar"






A budu mít pro vás ještě jedno
VELKÉ  překvapení…
Takže, odpočítávám pomalu dny do sv. Václava.


Věrka


sobota 17. srpna 2019

Focení, psaní, štěstí ...




 Nejhezčí chvíle plné radosti a štěstí k nám přicházejí mimo plán.

Prostě a jednoduše je nevymyslíme…





Třeba, když k vám přiletí motýl,

který se rozhodne s vámi skamarádit…





Kolik legrace jsme si s ním užili...

Popadla jsem fofrem foťák a zkusila udělat pár snímků.

A nejen já. Fotila i Carolinka.

Motýl nám krásně pózoval…



  




Skrze tu radost mi přinesl i další námět a pro novou knihu.

Píši ji pomalu, ale píši. 

A myslím, že už se blížím i k názvu titulu.

Nerada bych ještě představovala konečný název.




Vzpomínáte, jak jsem šibovala s názvem  knihy

Máma čisté jiskření?

Mj. v tyto dny ji naleznete ve zvýhodněném balíčku





Nová kniha, v které naleznete také i můj příběh,

kniha od trojice úžasných lidí nesla původně také jiný název

a nyní to vypadá na jeho úpravu.

Život je prostě pořád nějaká změna…


Foto:Robert Tichý


A co prozradím o mé připravované knize?

Povím tolik, že to bude kniha plná radosti a štěstí.

Možná to bude na ně vzorec, možná recept.

Na každý pád vám přeji krásné letní dny

plné radosti a štěstí.


Věrka


Foto: zdroj net


čtvrtek 15. srpna 2019

A ještě jednou Neratov ...



Minulý měsíc se pro nás odehrával hodně v Neratově … v místě zázraků.

Začátkem prázdnin přijeli do Čech naši kamarádi ze Švédska. 
Naše cesta s nimi vedla kam jinam než do Neratova.
 Psala jsem o tom na blogu

Jeli jsme na toto místo okouknout již osazené kopule v Neratovských věžích.
 Ochutnat tamní pivo a …

domluvit svatební obřad. 

Slíbila jsem vám v závěru onoho příspěvku, že se tam ještě tento měsíc vrátíme.
Stalo se. 





Ono to celé přišlo velmi neplánovaně, spontánně, s nasazením, nábojem 
a myslím, že taková byla i celá svatba. 
Domnívám se, že takový je i celý můj život. 
Vše velké ke mně přišlo z minuty na minutu.
 I tento den a tato chvíle… Díky Bohu.





Když jsem řekla knězi, že bych si přála na svatbě
 jenom nás dva, svědky, jeho a Boha… 
v tu chvíli jsem ještě nevěděla, jak blízko jsem skutečnosti. 
Všechno, co si vysníme a  po čem toužíme celým srdcem…
je blízko skutečnosti.

Stalo se... ale přesto

 na naší tajné svatbě bylo tolik lidí … vždyť je to poutní místo.
Procházeli kostelem a zastavovali se.
Bylo to jako řeka, která plyne a nezastaví se.
Někteří si sedli a poslouchali pana kněze. 
Nebo tóny houslí naší Carolinky, která nám zahrála … 
Nebo naslouchali bubnování dešťových kapek 
na skleněnou střechu kostela.

 Když jsme si nasazovali prstýnky ... najednou se nebe rozzářilo blankytnou modří 
a i přes déšť k nám proudily sluneční paprsky.
Ten moment byl tak silný a zvláštní, že všichni zvedli hlavy k nebi …




Dva dny po svatbě jsme jeli zase do Neratova.

Pana faráře jsme potkali před farou v montérkách, právě slezl z bagru. 
Děkovali jsme mu, předala jsem mu na památku svůj obraz 
a on nám vyprávěl, 
jak mu prdla hadice u bagru a kdybyste viděli toho oleje J
Všestranný člověk.

To jsem ještě netušila, co za chvíli uvidíme.





„Běžte se podívat do kopulí věží…“ říkal nám pan farář a já říkám to samé vám.

Ta podívaná bere dech...




Někdy se stane, že mi dojdou slova.

Tady jich není třeba. 

Jak stoupáte schod po schodu výše…máte pocit, 
že stoupáte k nebi. 
Každý schod je malý zázrak k tomu velkému.


V každém mezi patře věže je okno, kterým vidíte nádheru Orlických hor.
Celou věží, točivými schody čtete, jako v galerii, cedule plné zajímavostí.









foto zdroj net


A když vystoupáte nahoru, jste na dosah skleněné střeše ve tvaru kříže… 
slyšíte ticho a tlukot svého srdce…
pak víte, že svět je kouzlo a 

 ... každý den je dar …





S láskou Věrka


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...